Pod pokrývkou zla
Jindřiška Ptáčková
Viktor Eret série
< 2. díl >
Kdo zavraždil ředitelku dětského domova, která byla pro někoho vzácnou ženou, ale pro drtivou většinu ztělesněním zla? Podezřelí jsou snad všichni. Těžko by se našel někdo, jak z personálu, tak z dětí, komu by neublížila. A což teprve síť vztahů s lidmi odjinud, s nadřízenými, obchodníky i s vlastní rodinou? Proč se našel obětní beránek, poctivý, bezelstný člověk, který vinu vzal na sebe? Před těmito otázkami stojí mladý, sympatický kriminalista Viktor a odpovědí mu jsou lži, zastírání i vědomé nepravdy, aby se neublížilo. Komu? Až po letech se jedna z hrdinek dozvídá o okolnostech vraždy a zůstává jen hořká příchuť z vědomí, že vina ulpěla na nevinném.... celý text
Přidat komentář
Náhodný výběr, který se mi hodně nepovedl. Jednoduchá, nepříliš záživná detektivka snese bez přehánění hodnocení šedivý podprůměr a vyložená ztráta času.
Mě to bavilo. Svižná retro detektivka zahalená do cigaretového dýmu a džínsoviny z túzu.
Tak tohle bylo dost drsné. Těžko uvěřit že se taková osoba (kterou byla zavražděná) stane ředitelkou dětského domova. Název Původní česká detektivka sedí perfektně. Když se vrátíme cca. o 30 let zpátky kdy se zhruba příběh odehrává. Když si vezmete že autorka psala převážně pohádky pro děti tak tahle detektivka je rozhodně něco jiného. Příliš nezaujme je v ni spousta věcí, které jsou dnes už jinak, ale pokud nemáte co dělat, nudíte se nebo chcete na dovolenou něco lehkého, vřele do toho. Snad u toho neusnete :o)) . . .
Ani nevím, jak se mne tato kniha dostala do hledáčku zájmu, že bych si ji měl přečíst . . . Nejspíše jako součást „masírovacích akcí“ a nekonečných nabídek, které se na mne hrnou ze všech stran. Stalo se, poznačil jsem si a knihu opatřil k přečtení. Nejspíše mne zaujala douška – původní česká detektivka – čtu z detektivního žánru převážně vrcholná dílka, a tak se mne možná zachtělo trochu toho srovnání a trochu českých reálií.
Když jsem si knihu půjčoval, jen ze zvyku jsem nahlédl na tiráž – aha rok, který zpravidla uvádí rok napsání díla - 2013, rok vydání taktéž 2013 a vydání první. A tak jsem neváhal a půjčil si knihu k přečtení, čekajíce soudobou svižnou českou detektivku od mladé perspektivní autorky.
Ani začátek příběhu orientovaný do roku 1977 mne nevaroval (vždyť řada skvělých knih tohoto žánru si čtenáře připraví nějakým tím úvodem - kostlivcem z minulosti). Ale on se děj - neděj těžkopádně rozběhl a na 35. straně jsem konečně pochopil, že návrat do současnosti se zatím nekoná.
Trochu jsem se tedy porozhlédl a vše jasno. Jindřiška Ptáčková není určitě začínající spisovatelkou (ročník 1943) a píše především pro děti – a tím již řadu desetiletí nejsem a proto jsme se úspěšně míjeli. Tedy její knihy a já.
Pod pokrývkou zla je detektivní příběh, který mne svým tématem a zpracováním přijde, že byl nejspíše napsán v oné druhé pětiletce sedmdesátých let minulého století, styl jazyka a celkové pojetí příběhu tomu zcela odpovídají. Tak nějak se mne nechce uvěřit, že by takto psal někdo nyní a zvolil si toto téma.
Ale závěr knihy onen pocit vyvrací svými reáliemi, a tak je otázkou, zdali bylo dílko dodatečně aktualizováno a nebo zda se opravdu jedná o knihu napsanou teprve nyní.
Celkem jednoduchý příběh, kdy na pozadí zločinu autorka spíše popisuje dobu totalitní nadvlády jedné strany, dobu korupce, kdy vrchol blahobytu představovala sardelí očka, tresčí játra a tvrdé Sparty a D1 byla ještě ve výstavbě a tak to z Prahy na Moravu byl lán cesty, neb Skoda 1000 MB, nejlepší auto na trhu, nebyla žádné žihadlo.
No ve své době by kniha jistě patřila spíše k nadprůměru – kritika poměrů, korupce a politických narážek, to nebylo v té době zas tak běžným čtivem, ale žijeme v roce 2015, kdy je navíc i český čtenář a i divák zhýčkán nekonečným proudem detektivních seriálů a knih se složitými zápletkami, nečekanými zvraty a vše je vyšperkováno vrcholnými technologiemi – od rozboru DNA až po všechny ty spektrální mikroskopy, GPS moduly a neskutečnými dedukčními úvahami hlavních vyšetřovatelů.
Pak se nelze divit, že prostinký příběh a jednoduchá zápletka nezpůsobí něco, jako že nám z příběhu a podání spadne čelist. A tak lze jen vzít na vědomí, že se vydavatelství MOBA rozhodlo posbírat tyto „archiválie“ českých spisovatelů a postupně je přiblížit čtenářům jako – původní českou detektivku. Jásat či nejásat? Jejich peníze a jejich čas. Být autorem takového dílka, určitě bych jásal, jako čtenář jen hodnotím.
A tak jim přeji hodně štěstí, ale obávám se, že tyto knihy v té obrovské konkurenci nemají moc šancí na úspěch. Snad jediným pozitivem může být ono srovnání a poznání, kolik se za 40 let změnilo věcí, jak se dříve žilo a přemýšlelo v porovnání s dnešní realitou. Jediný nadčasový údaj zůstal a to, že darebáků je stále dost a korupce kvete i v současnosti – jen jaksi úhledněji zabalená a sofistikovanější.
Ale jinak je dílko spíše ztrátou času. Úsměvné rozkrývání mezilidských vztahů, hospodářské kriminality a doby soudruhů a soudružek, byť závěr je spíše morálního charakteru, než vyvrcholením deduktivních úvah, dneska mladého čtenáře stěží přiláká a toho zkušenějšího rychle přesvědčí o tom, že je lépe investovat čas nějak vhodněji.
Dočetl jsem knihu za Vás a podávám svědectví. Přečíst se to dá, pokud jste na zahraniční dovolené, prší a v knihovně mají jen tuto detektivku a pak Raisovi Zapadlé vlastence. Ale to je situace dneska již nepředstavitelná (v tabletu mám vždy tak kolem 30 největších soudobých pecek a čtu zrovna dle nálady a chuti).
Mám-li udržet svá hodnocení knih v nějaké relaci, nemohu dát více, jak dvě hvězdy, ale možná se najdou tací, kteří by dali i více. Váš čas a vaše volba.
A jak je to s časovou linkou napsání tohoto díla? Nevím a nemá cenu po tom ani pátrat, ale pokud byla kniha skutečně napsána až nyní, nechápu proč takto a s takovým námětem.
Ale třeba mne něco uniká . . .
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2005 | Nevěry |
2005 | Nevěry II |
2014 | Dva kroky od stínu |
2020 | Pod jabloní |
2001 | Kateřina Veliká |
Retro detektivka s uvěřitelným i neuvěřitelným dějem.