Vila na Sadové

27.09.2020

No upřímně,ze začátku žadný zázrak,i jsem chvilku přemýšlela že knihu odložím.Ale pak to dostalo docela spád a už to frčelo.Ty úryvky z minulosti na mě taky působily spíše rušivě,hlavně ke konci.Celkově dílo hodnotím jako čtivé a pro mne jako takovou exkurzi do jiného žánru.

14.07.2020

Tak z knihy mám rozporuplné pocity. Celkově byla dost dlouhá a zbytečně moc místopopisná - ke konci jsem už musela trošičku přeskakovat, abych vydržela číst. Historická linka byla opravdu zajímavá, ta současná už mi chvílemi šla na nervy. Jako ano, žena v určitém věku už může mít jisté problémy, ale autor se na ně tak zaměřil, že už jsem byla vyloženě alergická, pokud jsem někde zahlédla slovo "gaťky". Akční zápletka byl dobrý nápad, ale provedení ve stylu Jamese Bonda už tolik ne. Nemohu knihu úplně zatratit, ale je to takový průměr...

03.07.2020

Nejak mi to nesedlo, nedocteno...

17.05.2020

Kniha o jedné vile a pár obrazech, které nedají spát.
Pořád jsem myslela že dám čtyři hvězdy ale za ten závěr si kniha zaslouží pět.
Výborná béčková detektivka popisující střet s mafiány během pěti dní v Ostravě. Velké plus autorovi za přesný místopis, bydlím vedle Keltičkovy ulice a díky tomu jsem měla pocit, že se tohle opravdu děje za domem. Zmínka o bezdomovkyni Zuzaně už byla jen třešinkou pro nás místní.
Mafiánská část se střídá s úryvky z deníku ze čtyřicátých let, z počátku knihy hezké zpestření,ke konci knihy možná spíše rušivý element odpoutávající od sakra napínavého děje s Bo. Naturalita mi v knize vůbec nevadila, spíš naopak, v jedné části mě oční nervy řezaly neuvěřitelně :) a pokud děj knížky pociťujete na vlastní kůži, je to pro autora velká pochvala. Takže i když se hlavní hrdinka zdá jako mix Walkera a Mcgyvera vůbec nevadí. Jsem nadšená a i mě mrzí, že jsem se ke knížce dokopala tak pozdě, dostala jsem úplně něco jiného, než co slibuje obálka.

13.04.2020

Neprecetla jsem si anotaci. Jake bylo moje prekvapeni, kdyz se po trochu vleklem uvodu rozjela takova kovbojka :)

Soucasna dejova linka me moc bavila, obzvlast odbocky do nedavne balkanske historie. To mam rada. A taky mam rada beckovy akcnaky, tak jsem i sceny pritazene za vlasy slupla i s navijakem.

Valecna dejova linka byla moc dojemna. Autora deniku jsem si jako cloveka naprosto zamilovala. Obcas mi z ni bylo moc smutno, ale libilo se mi jak byla i pres vsechny valecny sracky plna nadeje a lasky.

Pokud nekomu vadily caste popisy vylucovacich scen, doporucuji knihu Skleneny pokoj. V te jsou tak caste a tak priserne sexualni sceny, ze vas pak par uniku moci nerozhazi.

Kniha byla tak napinava, ze jsem ji precetla za dva dny. A dokonce jsem zkousla i to pouzivani "mi" misto "mne" ve tretim pade, ktere normalne nemuzu vystat.

Hvezdicku ale precejen musim ubrat za nedotazeny konec. Zustalo mi nejak moc nezodpovezenych otazek.
Pokud mi je zodpovi navazujici dila, rada zmenim hodnoceni na 100 %. Takhle kniha si podle me spatny hodnoceni nezaslouzi.

16.03.2020

Ale upachtěné 3*. Hlavně za tu válečnou linku. Kdyby se autor soustředil jen na ní, udělal by lépe. Ale možná by ji svým slovním průjmem "zprasil" stejně jako tu současnou část. Ta je navíc na spoustě míst tak nepravděpodobná a nelogická, až to bolí.
A autorova fascinace různými tělesnými tekutinami, to už je skoro na diagnózu.

10.03.2020

James Bond v sukni, ale jinak čtivé, napínavé a vlastně dvě knihy v jednom.

17.02.2020

Do čtení knihy jsem se pustila s chutí koncem minulého roku, hodila se totiž do výzvy. Moje chuť však rychle zhořkla. Anotace velice lákavá, děj knihy podle mne hrozný. Současná dějová linie nepochopitelná, hlavní hrdinka ze železa. Občas jsem sice viděla autorův smysl pro humor, rozhodně však ne ve stálém popisování čůracích potíží Bo. Ty 2* jsou vlastně za linii odehrávající se v minulosti. Byla zajímavá, i když i k té mám trochu výhrady. Dočetla jsem vlastně jenom kvůli tomu, abych věděla jak to dopadne po válce.

Čtenářská výzva 2019 - 11. Děj knihy odehrávající se v Ostravě

27.01.2020

Od knihy, kterou jsem si našla jen díky čtenářské výzvě jsem nic moc nečekala. A nakonec jsem byla velmi mile překvapená. Po dlouhé době jsem se ke knize vracela každou volnou chvilku a hltala jsem další a další příhody neohrožené Bo prokládané zápisky z deníku z II. světové války, které přesně popisovaly život "náhradních" obyvatelů vily na Sadové v Ostravě. Vůbec mně nevadilo, že střelená Bo je neohrožený Mikeš v sukních, spíš jsem oceňovala autorův smysl pro humor a od začátku až do konce jsem se opravdu bavila. A konečné rozuzlení spojí dohromady dvě časové roviny tak, že všechno do sebe zaklapne jako puzzle. Rozhodně mám v plánu přečíst si i druhou knihu s touto poněkud "prdlou" hrdinkou!

21.01.2020

Četla jsem v rámci čtenářské výzvy a opravdu to byla výzva :))) prvních asi 100 stran jsem se s knihou hodně sžívala, nemohla jsem přijít na chuť hlavní jedince, stylu psaní, pořád jsem moc nechápala o co v knize jde, co je to za zápletku, rušil mě přechod že současnosti do minulosti.. A pak si to všechno najednou sedlo a začalo mě to nesmírně bavit :) jak už bylo řečeno, jak Bo všechny nástrahy přežila, bylo až nereálné, ale zamilovaná jsem si ji :) k Ostravě mám rodinné vazby, takže mě bavil i slang a místní srandicky. Závěr jsem zhltla jedním dechem a volné pokračování si určitě přečtu :)

19.12.2019

SPOILERY - celou dobu jsem se bála, kdy se někomu bude opékat ruka a taky kdy bude odhalen Johann Proske. Část z minulosti se mi líbila mnohem více, především svou potenciální autentičností. Příběh Bo byl sice napínavý, ale v mnoha místech nepochopitelný - např. chce jí zabít mafie, tak si den na to přiveze z ciziny dceru a vnuka, pak je nechá samotné a diví se, že je mafiáni opravdu šlohli. Lidé kolem ní umírají, ale když se na pár dní ztratí zaměstnanec František, nebo když dlouho nepotká spolubydlícího Honzika, vůbec ji to nezajímá. Jednání nepřátel, kteří se měsíce úspěšně infiltrují do života Bo i Řídi, a nakonec vše úplně pobabrají, je také dost těžko pochopitelné. Čtyři hvězdy za napínavost, historickou linku a za Ostravu.

10.12.2019

Dočteno kvůli čtenářské výzvě. Děj odehrávající se v současnosti je místy těžko uvěřitelný, pro mě někdy zbytečně morbidní, a zdlouhavý. Mnohem opravdověji působí deníkové záznamy, které ve měn vzbudily daleko více emocí a námětů k přemýšlení než příběh přestárlé supeženy jménem Bo. Hvězdičky jsou za deníkové záznamy a závěr knihy.

09.12.2019

Mi se to docela líbilo. Souhlasím s komentářem haki34. Akorát jsem neměl šok s rozborem menopauzy a u toho močení jsem si říkal, že holt takřka každý máme nějakou tu specialitku v oblibě, že?
Jinak celkem klasicky dvě dějové linky, z nichž ta druhá válečná měla odlišný styl (chválím) a vždy kratší kapitoly, což považuji také za rozumné. S povděkem jsem přijal otevřený popis setkání s hrajícími si dětmi na ulici nebo vybydlené baráky. To je samozřejmě choulostivé téma, kterého se mnozí bojí a raději ze sebe dělají hluché a slepé.
I přes poměrně dost stran to šlo rychle a rozhodně jsem se nenudil. Takže doporučuji a hlásím dokončení letošní výzvy!

Tak tohle pan Sklář nenapsal pro mě. Začala jsem číst díky čtenářské výzvě, dočetla jsem jen kvůli čtenářské výzvě. Nebýt jí, stala by se Vila na Sadové třetí knížkou (spolu s Alfem a Arabelou), kterou jsem v životě nedočetla.

Pomalu dobrá polovina knížky byla popis jízdy autem- kterou ulicí Bo jede, na kterou ulici zabočí, jaká je v daném místě povolená rycholost, jak moc tuto rychlost Bo překračuje. Děj pokračoval tím, že si Bo vaří kávu a dává si něco k jídlu, vaří kávu a dává si něco k jídlu a vaří kávu a dává si něco k jídlu. Po kávě logicky přichází (často strastiplné) čůrání - ze všeho, co jsem zatím četla, tohle je knížka s nejdelší pasáží, která popisuje, jak je někdo na záchodě :) Kdyby mi Bo byla sympatická, tolik by to nevadilo. Mi ale k srdci moc nepřirostla, proto bych ji bez problémů nechala na tom záchodě samotnou, nemusela mě tam pokaždé brát s sebou.. No a někde mezi tím se odehrává sice dost šílený, ale ne úplně špatný příběh.

Vlastně příběhy dva. Díky bohu. Ten z válečných ostravských let byl skvělý. U toho jsem si vždy odpočinula a zase jsem zvládla vrátit se do současnosti, a nakonec to po obrovském boji i celé dočíst..

27.11.2019

!!! SPOILERY !!!
ale jooo, po sáhodlouhé úvaze dávám 4, protože nakonec jsem se při čtení dobře bavila a navzdory počtu stran (který by jistě šlo zredukovat) to šlo docela rychle...

k Bo : spousta negativ - přezdívka Bo, zjevně taky odkaz na Ostravu, je teda podle mně hrozná...(to už raději ta babina :P)..hned v úvodu mě "šokoval" úryvek s rozbory menopauzy a spol. a taky vylučovacích problémů, které se pak vytrvale táhnou celou knihou...pan autor asi rád močí nebo co - každopádně je to rozdíl proti spoustě knih, kde je tato záležitost zas trestuhodně opomíjená a hlavní hrdinové i několik týdnů nevylučují (nebo ve velmi skrytém , nezveřejněném utajení...)
dále jisté výrazy - třeba vlasy do "mrcku" a slovní spojení "stáhnout mrcek" mi krutě rvalo uši....jo a "mi" - často, hojně, všude...mimo jiné :)
kniha je takový rychlokurz ostravštiny pro čtenáře (bo, mi, chachar, bebechy, cyp, synek...atd...) - ve finále mi to až tak násilné nepřišlo...(a nebo jsem si zvykla)
co mně teda dostalo byla celkově Bo - agentka XXL - 20let od fochu, občas si zaběhá, ale najednou z ní je železná lady, která vyřadí celý gang...nejvíc patrné to bylo v poslední pětině děje, kde sice domlácená, špinavá, pomočená, s pohmožděnými žebry, vylouplým okem atd. v pohodě leze z jímky, řídí, pere se...a samozřejmě vyhrává....myslím že ani ta její ochranná skořepina z grafenu či čeho by jí takhle nepomohla...dále funguje na 20kávách denně, k tomu lžička medu, občas nějaký ten sendvič, pizza...

apropo pizza - jak věděli ganstři, že si zrovínka v ten moment bude chtít objednat pizzu ?? (a měli v záloze nepravého pizzaře s překvapením ??) nebo tak rychle improvizovali po odposlechu ?? nebo ???

a posmála jsem se zejména na konci při jejich úvahách o dětském hřišti u parku a jeho názvu (trocha černoty, no)

Říďa - autor ho asi odstavil bokem, aby nemusel zapojovat do dějě více postav, nebo co, protože ten infarkt by si s tolika kávami vykoledovala jistě i Bo...

Adam - ten mi byl podezřelý hned od začátku a aha ho - byl to syčák :D
"medvědí tlapka" už měl babinu na lopatě a nechal ji tak ? taky nechápu...
Divím se taky, že zločinci nechali na pokoji Františka, Honzíka, Anetu i Patrika - že by si najednou nechtěli přidělávat komplikace ??

pěkná B-čková akční scéna s hořícím Ostramem v pozadí..a happy end s propojením příběhů na konec, to pozvedlo moje hodnocení..příběh Johanna Proskeho mě totiž zaujal, a to hodně...místy jsem zvažovala, co mě baví víc, zda minulost, a nebo ta současnost..akorát Johannovi jsem přála hezký důchod s vnučkou, nuž co, osud je osud...a autor teda ve finále provázal oba dějě a aktéry pěkně, nenásilně..

co potěšilo - že v Ostravě a okolo ní žiju už pár roků, takže jsem s Bo v duchu jezdila a bloudila po všech uličkách..(akorát doufám, že ve skutečnosti se tady neválí tolik mrtvol :D) a s mapou v ruce poznala i pár nových míst..mimochodem, vila na Sadové si fakt o nějaké takové tajemství a příběh říká :)

souhlasím i s názory spolučtenářů (zejména luděk.n, metla ) - Bo je nesmrtelná, mafiáni prudce zhloupnou a dělají školácké chyby, motivace k akci pochybná...a chybělo mi uzavření příběhů - co Ama, co Říďa....a tak.. a jak píše marhoul - předobraz patologa Igora jsem taky odhalila správně ;)

nakonec ale převážilo to kladné a doporučuji, minimálně zkuste :) já jsem se ve finále pobavila dost dobře..

21.11.2019

Pěkný detektivní příběh, ale... Ta kniha by mohla být o polovičku kratší. Místy rozvláčné a příliš popisné.

21.11.2019

Něco úplně jiného, než jsem čekala. V knize se prolínají dva příběhy. První, který je ze současnosti, je velmi dobře napsaný. Má svižný, napínavý a akční děj, jen ke konci už je podle mě zbytečně moc nechutného násilí. Druhý příběh, odehrávající se za druhé světové války, je katastrofa. Nuda, žádná akce, nic moc děj. A hlavně příšerně napsané. Autor pasáží "z deníku" píše jak google translator s občasnými koncovkami -ti u sloves a v nelogickém slovosledu. Takhle se opravdu na přelomu třicátých a čtyřicátých let minulého století nemluvilo, stačí kouknout na nějaký dobový materiál. Kvůli podivnému pajazyku jsem při četbě pasáží z tohoto období poněkud trpěla a kdybych věděla, že by se jejich přeskočením nic moc nestalo, ani bych je nečetla. Tím se dostávám k celému závěru, který mě moc neuspokojil. Čekala jsem, že důvod tak promyšlených akcí s takovou spoustou násilí bude nějak smysluplnější. A taky že se dozvím, co se stalo s uprchlými postavami. Proč po nich nešla? A proč ony všechno vzdaly, když měly v rukou největší páku? A jak se vlastně dozvěděly o obrazech, o nichž přinejmenším od počátku druhé světové války nikdo krom majitelů a falzifikátora nevěděl?! Atd....

20.11.2019

Dva příběhy, zdánlivě spolu nesouvisející se rychle prolínají. Každý z nich by dal na samostatnou knihu. Něco odpovídá historii, něco je fikce. ale děj má spád. Každá stránka vás žene dopředu, tušíte, že oba osudy spolu souvisí. Ale jak?
Najednou konec - vše se spojí a uzavře.
Doporučuji. Nenechte se odradit větším počtem stran.

04.11.2019

Byť podle obálky vypadá Sklářova Vila na Sadové jako válečný román, plný závažných témat, historických paralel a důsledně extrahovaných myšlenek intelektuálního charakteru, ve skutečnosti se nám dostává něčeho úplně jiného. Ozvěny válečného běsnění nacistických uniforem tu bezpochyby jsou, ale ústřední osu románu tvoří ryzí současnost v poměrně nekompromisním akčním provedení s opatrně dávkovanou porcí šibeničního humoru, nasáklého navíc lokálním patriotismem. Už jen postava stárnoucí realitní makléřky, bývalé agentky speciálních jednotek Ministerstva vnitra, jež je křížencem Lary Croft a Jamese Bonda, je docela úsměvná. Přidáme-li k tomu komando brutálních bosenských zabijáků, kteří se často chovají jako předškoláci na pískovišti, je jasné, že pro četbu je bezpodmínečně nutné vypnout šedou kůru mozkovou. Na druhou stranu kniha má dril, a pokud zavrhnete přehnaná očekávání tajemných odhalení a nenecháte se znechutit urologickými problémy hlavní hrdinky, které jsou bez debat jedním z nejzávažnějších problémů celé její krvavé odysey, pak se můžete prochechtat až k usmiřujícímu finále. Vila na Sadové je knihou rozporů. Seriózní, vážné téma života v protektorátu, ukryté v příběhu Johanna Proskeho, a vedle toho rubanice jak ze špatného B-čkového thrilleru; starý dům, jenž dostal do vínku léta skrývané tajemství, které však ve skutečnosti žádným tajemstvím není; rozuzlení, nepřinášející řešení a postavy, snažící se být charismatické, ale jsou spíš k smíchu. Nemohu říct, že bych se při četbě nudil, jenom nevím, jestli bych si to chtěl ještě někdy v budoucnu zopakovat.