Vila na Sadové

27.04.2019

Všechna negativa popsaná v dřívějších komentářích jsem postřehla a souhlasím s nimi, přesto mě kniha a hlavně Bo docela pohltila. Současná linie byla opravdu zbytečně podrobná včetně všech běžných denních rituálů od oblékání, jídlo a vyměšování, ale Bo to vše komentovala s takovou nadsázkou, že jsem si rychle zvykla a stala se součástí těch pár dní, které hlavní hrdinka prožila. Akční konec se paradoxně četl nejhůř a opravdu byl až příliš rozvláčný a detailní. Deník z válečné doby byl přínosem kvůli reálně popisovaným praktikám gestapa a života v Ostravě během protektorátu včetně tíživé atmosféry pro ty, kteří byli vyloučeni jak z české tak německé strany. Deníková a současná část byly tak rozdílné, že se opravdu nechce věřit, že jsou součástí jedné knihy. Navíc spolu většinu knihy ani přímo nesouvisely. Střídaly se v krátkých kapitolách, což mě na jednu stranu při čtení rušilo, ale na druhou stranu jsem musela číst dál a dál, abych se dozvěděla, co se právě děje v druhé linii. Dala bych šanci i dalšímu pokračování, protože Bo jsem si fakt oblíbila. Jen mě teda dostalo vysvětlení s obrazy, kterému jsem jaksi neporozuměla. Proč bylo schováno, co bylo schováno? (Čtenáři snad pochopí a třeba mi někdo chápavější jednou napíše vysvětlení do zprávy). :-)
Jsem ráda, že jsem se ke knize díky čtenářské výzvě dostala, za mě to ztráta času nebyla.

Splacanina nejhoršího stupně..

19.04.2019

Kniha se mi nelíbila. Mít pod tři sta stran, napíši, ať se na to každý podívá a udělá si závěr sám. No ale je mnohem delší, takže ji doporučuji jen otrlým, kteří oplývají zbytečným časem. Druhá polovina je ubíjející, takže jsem jen listovala a začítala se pouze do částí z války, které však postupně také ztrácely šmrnc. Absurdní děj ze současnosti obsahově vnímám jako totální slátaninu, navíc mizerně napsanou. Ty neustále se opakující slova a věty, vyloženě hloupé dialogy (otravné natolik, že autora podezírám, že to po sobě snad ani nečetl, protože jinak by to výrazně osekal), k tomu ty přezdívky alias 5. třída ZŠ, to vše mi natolik nesedělo, že jsem se postupně dopracovala k podezření, jestli snad tu linii lepší, válečnou, z nějakého starého deníku opravdu neopsal či mu to někdo jiný nenadiktoval. Dále Dvořáčka znám osobně. Potřebu použít jej do knihy a přejmenovat ho takto diletantsky skutečně nechápu... O močení a chování hlavní postavy už psali jiní čtenáři, nebudu se tím zdržovat, ale co mě dorazilo bylo rozuzlení příběhu stran obrazů, vily, Stelly atd. Hvězdička, kterou dávám je jen a pouze za vykreslení situace a atmosféry, která v Ostravě panovala během války. Je mi líto, papír sice unese vše, já nikoli.

12.04.2019

Spojení dvou knih do jedné funguje překapivě dobře. Deník z válečných let je dobře a reálně psaný, čtenář mu velmi snadno uvěří. Současná část je mírně přeakčněná, ale zato baví. Dohromady jde o čtivou knihu s krátkými kapitolami. Jen závěr už je příliš rozvláčný, stejně jako těžce uvěřitelná pointa s náhodným setkáním hlavní hrdinky s původní obyvatelkou vily. Až na konec doporučuju.

08.04.2019

S knihou jsem se dost trápila,není to můj šálek čaje,ale nakonec jsem to zvládla.Mnohokrát jsem knihu odkložila a pak se k ní vrátila.Nemohu říct,že by kniha byla špatná,to určitě ne.Pro mě náročné čtení a hrdinka mi taky moc nesedla.Ale jak říkám,možná je problém ve mě :)

29.03.2019

Podobně jako ostatní mě mnohem více zaujal přběh z 2. sv. války. Ten ze současnosti je nereálný, nechutný a postavy jsou naprosto nesympatické až odpudivé.

Jsem Ostravačka takže kniha mě velmi potěšila. Je fajn číst řádky a vědět kde přesně se hrdinka pohybuje. Pro jednou úžasná změna toulat se ulicemi Ostravy narozdíl od Londýna a podobně. Ale přesto ,víc mě pohltila část knihy o minulosti. Až zapalene jsem hledá informace zdá části deníku jsou pravdivé či ne. Prozrazovat však nic nebudu aby čtenáři z mého okolí byly natěšeni jako já. Přeji pěkný zážitek

20.03.2019

Kolem výstavné vily, původně židovského bankéře, se odvíjejí dvě dějové linie. V té první, současné, je protagonistkou žena s výcvikem a bývalou službou v ozbrojených silách, extrovertní makléřka realitní kanceláře, typ, kterému se lidově říká "hrombaba". Děj, psaný vtipně,a odehrávající se v několika dnech , řítí se dravě a je plný násilností, mrtvol a dalších nechutností, zkrátka podle mne "přeakčněno". Druhá dějová linie, zahrnující dva válečné roky, je ve formě deníku, který píše starší muž, magistrátní úředník, partaigenosse, zprvu velice loajální, později po poznání násilností a krutostí, kterých se dopouštějí vládnoucí síly nejen v Ostravě, se odhodlá pomáhat dle svých možností odboji. Autor dobře použil větnou stavbu obvyklou na počátku dvacátého století, což tomuto příběhu dodává na věrohodnosti. Ostraváci jistě najdou v příběhu řadu skutečností a ocení i curriculum vitae plk. Bardoně. V závěru knihy se obě dějové linie spojí v jeden příběh, zajímavý už svým námětem, a až na některé části prvního děje, i zpracováním.

14.03.2019

Naprosto chápu, proč se na knihu v knihovně stojí fronta... Je mimořádně čtivá, akční, nabitá místopisnými údaji, takže každé srdce Ostraváka zaplesá. Historická linka je mimořádně zajímavá, bohužel v mém případě jednoznačně přebila zájem o tu současnou. Autor volil poměrně nešťastné členění na opravdu kraťoučké kapitoly, které ale držely vysoké tempo vyprávění. Jeho zálibu ve vyměšování hlavní hrdinky už popsali jiní, musím uznat, že jsem se nad tím pozastavila taky.

11.03.2019

Množství komentářů (včetně rozdílných názorů a hodnocení) naznačuje, že jde o čtivou knihu. Paní Bo mi připomínala hrdinu knih Lee Childa jménem Reacher. Ten také "zvládne" vše, dostane se z každé patálie a je schopný zlikvidovat, či poslat do invalidního důchodu řadu svých nepřátel . Nutno dodat, že měří přes 2 metry a váží dost přes metrák.
Proti němu je paní Bo "tintítko" - váha necelých 50 kg. Knihy s Reacherem jsou pohádky. Jako pohádku jsem bral i tento příběh. Jako v dobré pohádce je i čtenář na konci spokojen.
O jednu * méně dávám za neustálé zmínky o urologických potížích hlavní hrdinky (stačila by jedna věta na začátku knihy). Klad příběhu vidím v zasazení do Ostravy, jako nosného místa děje, a to včetně jejich hutné mluvy.

10.03.2019

Do čtení se mi moc nechtělo ale nakonec se mi kniha opravdu líbila. Střídání období z doby války vs. současnost mi nedělalo žádné problémy. Bába Bo je kapitola sama pro sebe. Ale hlavně díky ní jsem si oddechla od těch hruz v denníku. Pŕehnané to trosšku bylo, já jsem za to ale ráda. Rozhodně kníźka stojí za přečtení. A i když jsou tam místama věci nepravděpodné, je tam i hodně věcí reálných. A mně se tato kombinace moc líbila!

10.03.2019

Knihu jsem zvolila jako jedno z témat Čtenářské výzvy. Co k ní napsat? Četla se dobře, děj se valil rychlostí tornáda a přesto, že má skoro 500 stran, přečetla jsem ji za týden. Co mi ale vadilo, byla velká nepravděpodobnost . Jak už psali čtenáři níže, nedá se autorovi věřit, že zralá padesátnice skoli jednoho chlapa za druhým, vítězí v boji z blízka, ohání se chladnými i palnými zbraněmi a ač v těchto soubojích utrpí, přesto vítězí. Také se mi nezdálo pravděpodobné, že policie jen tak postává a neví kudy kam. A taky ty povalující se oči a hlavy mi trochu vadily.
Dějová linka odehrávající se za války byla více pravděpodobná, věřím, že mnoho toho, o čem autor píše, se mohlo ve skutečnosti odehrát. Jsem ráda, že jsem se na konci knihy dozvěděla, jak skončila rodina Johanna Proskeho. Líbilo se mi, jak se osudy protagonistů po více jak 70 letech protnuly, přestože zapracovala velmi neuvěřitelná náhoda.

V hledáčku mám i druhý příběh Anděl smrti, kde doufám, že se Bo už lehce zklidnila ;-)

09.03.2019

Hlavní problém knihy vidím v její hrdince. Nemám ráda nesmrtelné a nepřemožitelné postavy. Ještě bych překousla, kdyby šlo o mladíka v plné síle, ale předdůchodová žena - to už byl opravdu úlet. Ale když odmyslím tuto absurditu kolem hlavní hrdiny, tak je příběh velmi čtivý. Střídání dvou časových rovin mám ráda, příběhu to dodá větší šťávu.

07.03.2019

Konečně jsem to dočetla...nemůžu říct, že by se mi kniha nelíbila,ale...Příběh z druhé světové války se mi líbil moc, ta doba musela být strašná. Nikdo nevěděl komu může věřit a vlastně ani přátelům se plně věřit nedalo. Příběh pani Bo byl na můj vkus až moc akční, kdy všechny nepřátele Bo kosila, jak nějaká supermanka. Chápu, že mela výcvik, ale už dvacet let dělala něco jiného a vek je neúprosný i když se člověk udrzuje , takže v tom mi to přišlo trochu nerealne. Spojení obou dějových linek mi přišlo nakonec dost urychlené. Nakonec mne mile prekvapilo, že takovou knihu dokáže sepsat i český autor...

07.03.2019

Na co já čtu americké thrillery, když tohle je svižnější a drsnější jízda a česká. Tak Mrázka zabil ... a historická linka je také zajímavá. Knížka se dobře čte. Doufám toho autor napíše víc.

06.03.2019

Kniha je zajímavou směskou žánrů - historický román, thriller, humor. Ne každý tuto kombinaci dá a je to vidět i na hodnocení.
Román má dvě dějové linie, které spojuje stará vila na Sadové. Tyto linie jsou dějově i stylem tak rozdílné, že je to jako číst dvě knihy. Protnou se až v závěru, kde se odkrývají všechna tajemství vily.
Historická linie psaná formou deníkových záznamů je nejen o tehdejších obyvatelích vily, ale je celkovým svědectvím o životě v protektorátní Ostravě a místním protiválečném odboji. Tato část je tedy logicky pomalá, vážná, smutná, plná hrůz války.
Současná dějová linie je oproti tomu svižná, thrillerová, nabitá akcí, vtipná až bláznivá. Hlavní postava, realitní makléřka Roberta zvaná Bo, je svérázná padesátnice, která díky výcviku elitní agentky zvládne i nemožné. Zažijeme přestřelky, únosy, nálezy mrtvol i mučení a to dost drsné.
Bo je živel a bavila mě. Její výroky i myšlenky mě často rozesmály. Nejen Bo je zajímavá postava, je jich tam víc, například ajťák František je taky úžasný vzorek.
V přímé řeči autor často používá ostravský dialekt, včetně několika výrazů, kterými obyvatelé Ostravy přispěli k obohacení nespisovného jazyka českého ;-).
Mě tahle kniha bavila, obě dějové linie, ale doporučuji jen příznivcům thrillerů a to ještě jen těm, kteří zvládnou něco dost ztřeštěného.
Chtěla jsem dát jen 4*, ale za to kolikrát jsem se rozesmála dávám 5*.

28.02.2019

Příběh je kombinací dvou pravidelně se střídajících pohledů na Ostravu a její obyvatele.

Současná Ostrava – Bo je taková ostravská Lara Croft. Hrabe se v minulosti, sice po přechodu, ale se speciální makulou a výcvikem likviduje nepřátelské agenty nožem, puškou nebo holýma rukama jak na běžícím páse. Ačkoliv dostane každou chvíli na budku, zvládá všechno bez větších problémů. Maličko přitažené za vlasy, ale číst se to dá! Jen ta denní frekvence močení je už nad rámec povinných informací, které by měl autor váženým čtenářům o hlavním hrdinovi sdělovat!

Protektorátní Ostrava – o ní mi vyprávěla babička, která zde prožila celý život. O tom, jak cákali inkoust na bílé podkolenky Hitlerjugend, o tom, jak gestapo přišlo do krejčovské dílny pro její kolegyni židovku, nebo o ostravském gestapákovi s přezdívkou Černý Willy (skutečná postava v knize, Wilhelm Kampf). Když ho v roce 1946 pověsili, lidé si prý sahali na jeho vysoké černé boty pro štěstí.
Na www.ustrcr.cz lze najít článek o dalších postavách ostravského gestapa i odboje zmíněných v knize - Magdaleně Siwy, Antonu Steindorfovi (v knize Anton Steif), nebo Tamaře. Úřadovna gestapa zpočátku sídlila ve vile na Sadové 3.

Na konci se obě dějové linky protnou v docela zajímavé finále. Sice na něm hodně zapracuje náhoda, ale budiž! Ostrava forever!

27.02.2019

Na knihu jsem se moc netěšila, ale kvůli čtenářské výzvě jsem si ji vybrala. Nakonec se mi líbila, ale je trochu přitažená za vlasy, že Babina zvládne balkánské zabijáky sama. Nikdo jí nezabije...Na konci překvapení :-)

17.02.2019

Za příběh z války bych dala i hvězdy 4, ale za ten současný stěží jednu. Nevěřím, že může být žena, která tak myslí, mluví a jedná jako Bo. Nevěřím jí, že by jen tak pracovala v realitách a občas i jinde a nikdo si ničeho nevšiml. Nevěřím, že by mohla existovat vila, která od druhé světové války má veškerý nábytek a vybavení, že to komunisti nezabavili.
A tak bych mohla ve výčtu pokračovat. Jediné zajímavé je propojení s minulosti, ale i to nechápu. Proč platit tolik za hlídání vily, když v ní nikdo nebude a její majetek taky nikdo moc nechce.