Viléma Meistera léta tovaryšská aneb Odříkání / Viléma Meistera divadelní poslání

Viléma Meistera léta tovaryšská aneb Odříkání / Viléma Meistera divadelní poslání
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/123673/vilema-meistera-leta-tovarysska-aneb-odrikani-vilema-meistera-divadelni-poslani-123673.jpg 3 3 3

Svazek přináší poprvé do češtiny přeložený poslední a první text románů o Vilému Meisterovi. Široce rozpřádaný, vsunováním samostatných novel často přerušovaný děj románu má četné rysy autobiografické, je bohatou studnicí poznání autorovy životní filosofie i úžasné šíře jeho vědomostí a životních zkušeností. Zaujme i zachycením charakteristických rysů doby a zamyšleními umělce a myslitele nad neodvratně přicházející proměnou společenského řádu a jejími důsledky pro vnitřní život člověka i jeho vztah k okolí a světu.... celý text

Literatura světová Romány
Vydáno: , SNKLU - Státní nakladatelství krásné literatury a umění
Originální název:

Wilhelm Meisters Wanderjahre / Wilhelm Meisters theatralische Sendung, 1821


více info...

Přidat komentář

Marekh
07.04.2018 3 z 5

Na tuto knihu jsem se musel více soustředit, knihu jsem četl poměrně dlouho, musel jsem hodně přemýšlet. Velmi náročná četba. :)

Citáty, které mne oslovily:

Náš osud vypadá někdy jako ovocný strom v zimě. Kdo by si při jeho smutném vzhledu pomyslil, že by se ty ztuhlé větve, ty hrbolaté hůlky mohly příštího jara opět zazelenat, rozkvést a potom přinést plody; a přece v to doufáme, ba víme to.

Každé odloučení, každé omezení, které se postaví do cesty klíčícím vášním, je přiostří, místo aby je ztlumilo;

Je známo, že sotva se lidem vede aspoň trochu dobře a po jejich chuti, hned bujností nevědí, co počít;

Člověk dotud není šťasten, dokud si jeho omezené snažení samo neurčí hranice.

"Co jsem já proti vesmíru?" promluvil k svému duchu, "jak mohu stát proti němu, jak v jeho středu? Po krátkém rozmyšlení však pokračoval: "Vždyť výsledek našeho dnešního večera řeší i hádanku tohoto okamžiku. Jak jinak se může člověk postavit proti nekonečnu, než soustředí-li všechny duchovní síly, které to táhne na mnoho stran, ve svém nejhlubším nitru, zeptá-li se sebe: Smíš si sebe sama třeba jen pomyslit ve středu tohoto věčně živého pořádku, jestliže v tobě hned rovněž nevznikne cosi trvale pohyblivého, kroužícího kolem čistého středu? A kdyby ti bylo za těžko najít tento střed ve svých prsou, poznal bys jej podle toho, že z něho vychází a svědčí o něm blahovolný, dobrodějný účin.