Viléma Meistera léta tovaryšská aneb Odříkání / Viléma Meistera divadelní poslání
Johann Wolfgang Goethe
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/123673/vilema-meistera-leta-tovarysska-aneb-odrikani-vilema-meistera-divadelni-poslani-123673.jpg
3
3
3
Svazek přináší poprvé do češtiny přeložený poslední a první text románů o Vilému Meisterovi. Široce rozpřádaný, vsunováním samostatných novel často přerušovaný děj románu má četné rysy autobiografické, je bohatou studnicí poznání autorovy životní filosofie i úžasné šíře jeho vědomostí a životních zkušeností. Zaujme i zachycením charakteristických rysů doby a zamyšleními umělce a myslitele nad neodvratně přicházející proměnou společenského řádu a jejími důsledky pro vnitřní život člověka i jeho vztah k okolí a světu.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1961 , SNKLU - Státní nakladatelství krásné literatury a uměníOriginální název:
Wilhelm Meisters Wanderjahre / Wilhelm Meisters theatralische Sendung, 1821
více info...
Přidat komentář
Štítky knihy
Autorovy další knížky
1968 | Utrpení mladého Werthera |
1973 | Faust |
1982 | Faust a Markétka |
1974 | Spřízněni volbou |
1976 | Balady |
Na tuto knihu jsem se musel více soustředit, knihu jsem četl poměrně dlouho, musel jsem hodně přemýšlet. Velmi náročná četba. :)
Citáty, které mne oslovily:
Náš osud vypadá někdy jako ovocný strom v zimě. Kdo by si při jeho smutném vzhledu pomyslil, že by se ty ztuhlé větve, ty hrbolaté hůlky mohly příštího jara opět zazelenat, rozkvést a potom přinést plody; a přece v to doufáme, ba víme to.
Každé odloučení, každé omezení, které se postaví do cesty klíčícím vášním, je přiostří, místo aby je ztlumilo;
Je známo, že sotva se lidem vede aspoň trochu dobře a po jejich chuti, hned bujností nevědí, co počít;
Člověk dotud není šťasten, dokud si jeho omezené snažení samo neurčí hranice.
"Co jsem já proti vesmíru?" promluvil k svému duchu, "jak mohu stát proti němu, jak v jeho středu? Po krátkém rozmyšlení však pokračoval: "Vždyť výsledek našeho dnešního večera řeší i hádanku tohoto okamžiku. Jak jinak se může člověk postavit proti nekonečnu, než soustředí-li všechny duchovní síly, které to táhne na mnoho stran, ve svém nejhlubším nitru, zeptá-li se sebe: Smíš si sebe sama třeba jen pomyslit ve středu tohoto věčně živého pořádku, jestliže v tobě hned rovněž nevznikne cosi trvale pohyblivého, kroužícího kolem čistého středu? A kdyby ti bylo za těžko najít tento střed ve svých prsou, poznal bys jej podle toho, že z něho vychází a svědčí o něm blahovolný, dobrodějný účin.