Viléma Meistera léta učednická (I.)
Johann Wolfgang Goethe
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/48057/bmid_vilema-meistera-leta-48057.jpg
4
9
9
První část dvoudílného románu: Viléma Meistra léta učednická, dílo psané na sklonku XVIII. stol. je prvním klasickým výchovným románem. Hrdinou je měšťanský syn, který protestuje proti životu ve stavovské společnosti a hledá svobodu v umění, zejména v divadle. Konečně nastupuje cestu k tomu, stát se platným členem společnosti. To se uskutečňuje v tajném spolku (literární obraz zednářských a iluminátorských spolků). Tento přerod se neuskuteční naráz, ale pozvolným hromaděním zkušeností a pod tlakem událostí. Román psaný na přelomu dvou dějinných epoch, zachycuje střetnutí dvou světů – měšťanského a šlechtického. Hlavní hrdina je zosobněním kladných vlastností.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1958 , SNKLHU - Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a uměníOriginální název:
Wilhelm Meisters Lehrjahre, 1796
více info...
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 1968 |  Utrpení mladého Werthera |
| 1973 |  Faust |
| 1982 | Faust a Markétka |
| 1974 | Spřízněni volbou |
| 1976 | Balady |
Tato kniha byla pro mě náročnější na četbu. Řada myšlenek. Patrně je určena pro náročnější čtenáře. Nedělám si iluze, že v dnešní době tuto knihu bude někdo číst, možná snad milovníci tohoto autora či studenti středních nebo vysokých škol.
Citáty, které mne oslovily:
Neboť obyčejně se člověk brání tak dlouho, jak jen může, aby dal výhost bláznu, kterého chová v prsou, aby se přiznal k svému úhlavnímu bludu a doznal pravdu, která ho uvádí v zoufalství.
"Je to tedy pravda," řekl si, "že plachá něha se skrývá před očima slunce a lidí a jen v odloučené samotě, v hlubokém tajemství se odvažuje rozkoše, ale je-li nepřátelskou náhodou vyvlečena na světlo, vede si odvážněji, silněji, statečněji než jiné ryčné a velkohubé vášně?
Od svého mládí upíral jsem oči svého ducha víc dovnitř než navenek a tu je velmi přirozené, že jsem do určité míry poznal člověka, aniž jsem porozuměl lidem a za mák je pochopil.
Člověku se zdá, že není s ničím lépe obeznámen než se svými vlastními nadějemi a touhami, které dlouho v srdci živí a hýčká; a přece, když se mu nakonec splňují, když se mu téměř vnucují, nepoznává je a couvá před nimi.