Villa Borghese

23.12.2023

Svou velikostí i rozsahem stran celkem nenápadná knížečka, která ale obsahuje plno nesentimentální romantiky. Je v ní plno stesku a touhy po domově a lásce. Lyrické popisy pocitů hlavních postav vévodí této sbírce povídek, která je psána s dokonalým citem pro styl vyprávění. Není překvapením, že ač méně známý autor, byl právě on nominován v roce 1965 na Nobelovu cenu za literaturu.

"Nemluvme o lásce, protože dodnes nevíme, co je to. Snad sníh, který se hustě sype celou noc, nebo zimní potoky, kde se jiskří pstruzi. Nebo smích a zpěv a vůně staré pryskyřice před svítáním, kdy dohořívají svíce a hvězdy se tisknou k oknům, aby se zaleskly v očích Marie Czerny? Kdoví? Možná že je to obnažená ruka na tvrdém nárameníku, prsty hladící chladné vlasy, spravovaný frak Baumweissův. Jsou to mužské slzy, jež kanou pro to, co srdce nikdy nečekalo: pro něhu, lásku, přerývaný šepot uprostřed nočního lesa. Snad je to návrat dětství. Kdoví? A možná že to je zoufalství před rozloučením, kdy se srdce svírá a Maria křečovitě hladí rukou tapety, stůl, dveře pokoje, který byl svědkem jejich lásky. A možná že to je výkřik a šílenství ženy, když za okny v dýmu pochodní zní řezavé povely a Napoleonovi četníci seskakují ze sedel a vcházejí do domu, aby na císařův osobní rozkaz maršála zatkli." (s. 38–39)

Seznam povídek

Villa Borghese
Potoky, kde jiskří pstruzi
Sorang
Přípitek
Sníh
Deštivé svítání