Villette
Charlotte Brontë
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/125586/mid_villette-k5g-125586.jpg
4
266
266
Román ztvárňuje osudy mladé osiřelé dívky - vypravěčky děje, která si vzdor potížím, jakým byla vystavena osamělá žena viktoriánské doby, dokáže vybudovat samostatnou nezávislou existenci a přitom prožije krásný milostný vztah k obdivovanému muži.
Literatura světová Romány
Vydáno: 1975 , Albatros (ČR)Originální název:
Villette, 1853
více info...
Přidat komentář
Pekna knizka, ne tak nezapomenutelna jako Jana Eyrova, ale libilo se mi prostredi "divci skoly s penzionatem", trochu tajemna a "strety" kontinentalni a anglicke povahy. Prijemny roman pro zeny.
Žiaľ, nemôžem pochváliť. Najnudnešia kniha akú som kedy čítala a musela som sa nútiť, aby som ju vôbec dočítala. Jednoznačne pokladám za najlepšie dielo, čo sa týka tvorby Charlotte Bronteovej Janu Eryovú. Villette sa jej rozhodne nevydarila.
Nejdelší a patrně nejslabší román, který jsem od Charlotty četl. Ne, že by byl přímo špatný, jen svou náladou a formou poněkud odbočil od toho, na co jsem od autorky zvyklý. Příběhem se mi skoro zdálo, jako by se Charlotte vyrovnávala se svou vlastní historií, a to s poněkud posmutnělou náladou. Lucie Snowová prochází životem spíš trpně díky okolnostem než vlastním přičiněním jako tomu bylo třeba v Profesorovi. Musím ovšem vyzdvihnout postavu M. Emanuela. Ona byla tou, která mě u knihy nejvíce držela - ať už to bylo činy nebo svou dosti roztržitou a temperamentní povahou, plnou rozporů, ale především lidskosti. Trochu se hněvám na Charlottinu krutost...
Jestliže jsem zmínil jistou "slabost" čtivosti knihy a celkové slabší hodnocení, nechci tím nikoho odrazovat, mohlo být způsobeno i mým vydáním, protože 900 stran najednou nebývá vždy jednoduchou procházkou. Vydavatelství Daranus knihu nabízí ve třech dílech, což je jistě lépe stravitelné.
Krásná kniha a ne tak slavná jako Jana Eyrová, protože konec není šťastný ani tragický a hlavně ne vyhrocený. O to více se mnou tento příběh zamával. Nedodržuje totiž laciný scénář červené knihovny.
Hezká kniha. Celou dobu se četla lehce, ale doopravdy mě dostaly až poslední stránky. Ten konec jsem necekala a docela mě mrzí.
Jeden z dívčích románů, který mi utkvěl v paměti a nyní jsem se k němu vrátila. Jako v podobných (Socha vzdechů, Cesta kolem světa za 80 dní), které jsem v poslední době četla, mě uchvátilo líčení doby, vztahů a charakterů. Není to typický román, ale určitě hodnotný a takový, co si čtenář odnese dál.
Opět prostředí dívčí školy, ústřední postava učitelky, mířící svou cestou, něco lásky, něco zklamání. Hezký, odpočinkový příběh s trochou tajemna. Ale pro mě zůstává číslem jedna Jana Eyrová
Hezké to bylo. Přála jsem si setrvat ve sladkém opojení po Janě Eyrové a číst víc a víc od Charlotte Brontë. Na Janu Eyrovou to nemá — a přece mi to bylo milé…
Průměrná a nevýrazná hlavní hrdinka, vyloženě protivný objekt její lásky a ten konec? Ne, ne, ne!
Moje první "nedětská" kniha, kterou jsem v té době brala velmi vážně. Navíc se mi vždy líbila doba, kdy se děj odehrává. Nevím, jak bych reagovala teď, po 35 letech, proto ji znovu číst nehodlám. Chci si uchovat pocity, které jsem z ní tehdy měla.
Vlastně je to hodně, hodně podobné jako Jana Eyrové - vzhledově nepěkná sirota si najde práci a tam se zamiluje do staršího muže. Ale zatímco lásku k Rochestrovi jsem Janě plně schvalovala, Paul byl pro mě namyšlenou karikaturou . Opravdu nechápu, komu by mohl přirůst k srdci. Takže jako ženská četba na zahnání nudy akorát, ale místo v literárním nebi je Villette a Lucii s ní odepsáno právem.
Musím říct, že monsieur Paul mi byl neuvěřitelně protivný a tolerovala jsem ho jen kvůli Lucy. Mám v knihách ráda charismatické muže, velmi jsem si oblíbila poněkud podivínského pana Rochestra z Jany Eyrové, ale monsieur Paul mi byl od prvního popisu vážně nesympatický a dost mě iritovaly jeho řeči a vlastně i už jenom popis vzhledu. Lucy byl pro mě typ hrdinky, se kterou sice všechno prožíváte, ale vlastně jen proto, že nemáte nikoho moc lepšího na výběr. Že by mě nějak zvlášť oslnila, to ne. Asi jediný, koho jsem měla fakt ráda, byl doktor John.
pre mna osobne pet hviezdiciek, no zase to nie je pribeh pre siroku verejnost, velmi sa mi pacilo vypracovanie postav, hlavne monsieoura Paula, jeho vztah s Luciou, nieco take clovek bezne necita, inac charlotte mi pride stylovo i obsahovo v jemnom nadseni ako turgenevova vnucka:D
Přečetla jsem s přestávkami, možná proto, že jako mladší jsem jí nechápala. Vrátila jsem se k ní až v pubertě, kdy už jsem plně chápala dialogy a zvraty. Zvraty v penzionu madam Beckové mě nepřestaly vyvádět z úžasu a musela jsem se k nim několikrát vracet. Ale i tak jsem ráda, že jsem si jí přečetla a myslím si, že jsem si z ní hodně odnesla. Jen ten konec mě moc neoslnil.
Villette je příjemná oddychová knížka na zahnání nudy. Vzhledem k tomu, že během celé knížky Lucy upouští náznaky, že vypráví svůj příběh s několikaletým odstupem, a vzhledem k poslední větě si vůbec nemyslím, že konec je dvouznačný, právě naopak. Je jen trochu nečekaný a náhlý.
Lucy Snowová je typická hrdinka 19.století, která žije svůj život přesně dle zásad dobových konvencí a nechává se ovládat druhými. Svůj osud vezme do svých rukou pouze v okamžiku, kdy se rozhodne opustit Anglii a hledat si zaměstnání ve Francii. Zklamal mě dvouznačný konec, záleží na čtenáři, jaký si vybere.
Jsem velkou obdivovatelkou Charlotty Brontëové a tato kniha byla po Janě Eyrové druhou, kterou jsem od ní četla. Možná mě svým dějem neupoutala tolik jako Jana Eyrová, autorčino vrcholné dílo, ale přesto mě nezklamala. Zaujal mě především konec, který není typický pro ženské romány 19. století.
Knihu jsem četla poprvé asi ve 13-ti letech, moc se mi líbila už tehdy. Teď jako "velké holce" už méně. Řadím do kategorie dívčích románků.
Tónem podobnější Agnes Grey (od Anne Brontë) než Charlottině Jane Eyre, Villette má pomalý start, ale postupně nabírá pevné, příjemné tempo, které si uchovává až do konce. A já si tuto knížku zamilovala. Soucítila jsem s Lucií bažící po lásce a dobrém slovu, zraňovalo mne, když objekt její touhy vychvaloval její nevtíravost a neutralitu, vážila jsem si její důstojnosti. A vyloženě se radostně šklebila nad mnoha z jejích rozhovorů s ostatními účastníky příběhu. Humor zde je nenucený a přirozený. Další oblíbená od sester Brontëových.