Vincentův poslední obraz
Marianne Jaeglé
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/493991/bmid_vincentuv-posledni-obraz-h9B-493991.jpg
4
50
50
Městečko Auvers-sur-Oise, dnešní okrajová čtvrť Paříže, 27. července 1890 navečer. Klopýtající Vincent van Gogh se vrací z pole, kam obvykle chodívá malovat. Ale tentokrát je něco špatně. Potácí se a drží se za břicho, smrtelně zraněný. Vrací se do svého pokoje v hostinci pana Ravouxe, kde o dva dny později před zraky svého bratra Thea umírá. Vincentovými slovy „Zranil jsem se v polích…“ všichni rozumí, že se pokusil o sebevraždu, a tak to zůstalo zaznamenáno i pro další generace. Ale bylo tomu skutečně tak? Marianne Jaeglé a nabízí překvapivě jiný pohled: Co když se známý malíř nepokusil zabít? Co když ho postřelili? Životopisný román Vincentův poslední obraz na základě studií uznávaných historiků Stevena Naifeha a Gregoryho Whitea Smithe rekonstruuje poslední dva roky van Goghova života a podobně jako film S láskou Vincent z roku 2017 zpochybňuje zažité teorie o jeho tragickém konci. Marianne Jaeglé ale ve své knize nepodává suchý výčet událostí, naopak čtenáři zprostředkovává jak vnější okolnosti Vincentova života, tak i niterný vhled do jeho duše. Čtenář se ocitá ve Vincentově kůži, pociťuje jeho křivdy a nepochopení, zažívá jeho extázi, ať už z barev nebe, pole, květin či jižního slunce, nebo z autentických drobností všedního života. Autorce se podařilo jakoby mimoděk popsat stěžejní van Goghova díla, jen pár slovy dokáže zhmotnit slavné obrazy včetně jejich předlohy. Stejně tak jednoduše zachycuje třeba i Vincentův komplikovaný vztah s Paulem Gauguinem, který s ním několik týdnů pobývá v jeho žlutém domku v Arles, ale nakonec narychlo odjíždí a zklame všechny Vincentovy naděje ohledně kolegiálního partnerství a vybudování malířské školy. Nový pohled na univerzálně známý příběh tak přináší průlom ve vnímání osobnosti slavného malíře. Bortí představu šílence s uříznutým uchem a přibližuje Vincenta van Gogha jako citlivého, plachého, asociálního člověka, výjimečného génia, umělce nepochopeného dobou a osamoceného uprostřed společnosti plné předsudků.... celý text
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 2022 , MetaforaOriginální název:
Vincent qu'on assassine, 2016
více info...
Přidat komentář
Krásná kniha, která mne s každou další stránkou dokázala víc a více pochopit Vincentovu duši. Byla plná emocí a to je přesně to, co patří k osobnosti tak složité a geniální...
Navíc autorčin sloh je bez nadsázky skvělý. Krátké, chronologicky seřazené kapitoly, nenajdete zbytečně matoucí texty...tak to mám ráda.
Vincentův poslední obraz je lahůdka pro každého milovníka umění.
Autorka podle mě přesně vystihla Vincentovu neklidnou až horečnatou povahu. Jeho nejistotu, ostych před lidmi i osamělost. Kdysi jsem o Vincentovi četla skvělou knížku Žízeň po životě. Sebrala mě tak, že už jsem nikdy nebyla schopna ji číst znovu. Kniha od Marianne Jaegle mě na ni upamatovala. A její verze Vincentovy smrti se mi zdá milosrdnější.
Jak to vlastně na tom poli v ten letní den bylo, nikdo netuší. A proto jsou pak různé konce s různými závěry a teoriemi.
Jak film S láskou Vincent, tak i tahle kniha byla krásná. Z řádků je znát ta hutná deprese, kterou malíř cítí. Ten strach ze zklamání a samoty je všude kolem. A když už to vypadá, že bude lépe, je konec.
Kniha připomene i některá díla malíře, místa, kde žil a tvořil. A velikou osobnost jeho života, bratra Thea.
Bohužel nedočteno. Po prvních 100 stranách jsem knihu odložila a nemám chuť se k ní vracet. Van Gogh je zde líčen dle mého názoru nesympaticky, a protože mám jeho obrazy ráda, nebudu raději ve čtení pokračovat.
Nevím, jestli mě kdy nějaký malíř, jeho obrazy, život, odkaz, chytly tak, jako u Vincenta van Gogha.
Osud tak strhující, vše na hraně, včetně obrazů.
Navazuju na své komentáře u skvělé knihy Jiřího Žáka „Já, Vincent“ a u neméně výborného „Deníku v dopisech“, souboru dopisů Vincenta van Gogha bratru Theovi. Obě knihy moc doporučuji.
Autorka nám v této knize nastiňuje malířovy poslední dva roky života s koncem, který je lehce alternativní; tahle teorie, že Vincentova smrt mohla proběhnout trochu jinak, než se všichni domnívali, není novinkou, je to reálná možnost, i když těžko kdy bude vypátráno, jak to vlastně ve skutečnosti bylo…
Povedený pohled na Vincenta malíře i člověka, hledajícího, vášnivě tvořícího, pochybujícího, osamoceného, toužícího po lásce i uznání, a přesto opětovně opouštěného a nepochopeného.
Zvláštní rozervaný člověk, s nímž bylo zřejmě velmi těžké vyjít, o to víc dojímá až nepochopitelně silný vztah s bratrem Theem. Vztah, který vlastně přetrval i po smrti obou bratrů jen pár měsíců po sobě. Theova manželka Johanna se o odkaz a pomalu vzrůstající slávu Vincenta postarala stejně obdivuhodným způsobem, jako dříve její manžel Theo. A malý Vincent van Gogh, synovec malíře, v knize vystupující jako malé uplakané miminko, se stal zakladatelem nadace Vincenta van Gogha a slavného muzea Vincenta van Gogha v Amsterdamu a s tímto muzeem byl spjat až do své smrti v roce 1978. To už se samozřejmě v knize nedočtete, ale četba o Vincentu van Goghovi přinutí vyhledávat nejen obrazy, ale další a další informace, protože vás to neskutečně pohltí. Aspoň mě ano. I za to, že pro mě autorka opětovně zažehla to „Vincentovské nadšení“, dávám pět hvězd.
*
„Malovat celé hodiny na plném slunci, cítit, jak vedro drtí přírodu, a chvět se podle každého stébla obilí, podle každého závanu větříku. Zrcadlit vesmír na svém plátně a při tom nacházet své vlastní místo v něm. Stát se tepáním rostoucí trávy, vykvétající a zase uvadající květiny, zabydlet se v kadeřích mraků, v bzučení cikád, v záři hvězd, v nekonečném plynutí řeky, v zrající dužině ovoce, v opotřebované kůži bot. V tom všem se mu zjevila velkolepost Božího tvoření a on se snažil stát se jeho součástí.“
Pokud patříte mezi milovníky filmu S láskou Vincent a o Van Goghovi už jste si třeba i něco někde přečetli, děj samotný vás asi zrovna nijak nešokuje. Že si tenhle podivín uřízl ucho a že jeho sebevražda asi nebyla tak úplně sebevraždou, jsou informace, které už tak nějak patří do všeobecného kulturního přehledu.
Co je cennější, je ale způsob, jakým se autorka pustila do vyprávění o posledních pár letech Vincentova života. Představila ho jako člověka, ne jako historickou postavu. Nasvítila složitou duši malíře, který netoužil po ničem jiném než dát světu novou školu, nový umělecký směr, a splatit tak svému bratrovi důvěru a finanční podporu, které se mu od něj po léta dostávalo.
Dostanete šanci pochopit, co asi stálo za Vincentovými psychickými problémy. Při jeho rozmluvách s Paulem Gauguinem si zase budete hledat všechny ty obrazy, které vznikaly, když spolu bydleli v jedné malebné vísce na okraji Paříže.
Van Gogh dostál uznání až po své smrti, příběh tak logicky není zrovna festivalem optimismu a dobré nálady. Přesto všechno je knížka pestrá a plná barev jako plátna tohoto nizozemského velikána.
Příběh mě opravdu zasáhl, autorka velice živě popisuje duševní pochody nadaného umělce, ale velmi zranitelného člověka, který jako by nebyl z tohoto světa. Poutavě napsané, doporučuji.
Kniha, jež popisuje poslední dva roky života malíře Vincenta van Gogha, které strávil nejprve v Arles a později v Auvers, kde roku 1890 umírá. Román předkládá novější verzi Goghovy smrti, která se objevuje například v novém (nadmíru obsáhlém 900stránkovém) životopise autorů Smithe a Naifeha z roku 2011, jak jsem si dohledala na internetu. Není to tedy jen nějaká vyložená spekulace a fikce.
Autorka popisuje Vincenta jako vysoce citlivého člověka se silnou vazbou k přírodě, věnuje se jeho výjimečnému vztahu s bratrem Theem, který Vincentovi rozuměl, věřil v jeho umění, a proto ho celoživotně podporoval, či jeho přátelství s Gauginem, jež je popisováno spíše jako jednostranné - Vincent Paula velmi obdivoval a velice mu záleželo na kolegově názoru, Gaugin byl mnohem chladnější a daleko odtažitější.
Knížka je místy trochu monotónní v tom, že opakuje některá témata - Vincentovu bytostnou potřebu malovat, jeho pocity osamělosti, vyčleněnosti z kolektivu, výčitky svědomí z toho, že ho živí bratr - ale i tak jsem si čtení moc užila, živě jsem si představovala živelný francouzský venkov či Vincentovy barevné obrazy. Obecně mám romány o životech malířů či hudebních skladatelů moc ráda.
Hodnocení: 4,5 ⭐ z 5 ⭐
Moc pěkně napsaná kniha. Mám Vincenta van Gogha moc ráda a toto rozhodně nebyla první věc, kterou jsem četla, o filmu S láskou Vincent ani nemluvě - ten mě vysloveně nadchnul. Pamatuji si, jak už mě před více jak půl stoletím, oslovilo drama Jaroslava Janovského Hledač světla. Je to prostě zajímavá osobnost. A za tuto knihu také děkuji.
Tohle byla rozhodně hrozně zajímavá knížka, a proto mě mrzí, že si mě nezískala víc. Myslím, že za to může hlavně autorčin styl psaní, přes který jsem se nedokázala do příběhu úplně ponořit, protože byl lehce popisnější (minimum přímé řeči), a tak si nedokázal zcela udržet mou pozornost. Na druhou stranu je ale třeba uznat, že se díky tomuto stylu dostanete skvěle do hlavy hlavního hrdiny. S postavou Vincenta jsem velice sympatizovala, měla jsem pro něj pochopení a bylo mi ho líto za všechny ty věci, které si ve svém životě musel zakusit. O jeho osobu jsem se nikdy nijak více nezajímala a z toho důvodu mi toto čtení přišlo užitečné a obohacující. Našla jsem tu i pár skvělých myšlenek, u kterých jsem se zastavila a ještě několikrát si je v duchu opakovala. Konec byl samozřejmě smutný, ale život je prostě takový… Závěrem vám tuto knihu mohu doporučit, pokud máte rádi tento typ literatury nebo se rádi dozvídáte něco nového.
Takové letní a ne příliš náročné čtení.
Musím říct, že mě mnohem víc zaujala kniha Já, Vincent od Jiřího Žáka.
(SPOILER)
25. 7. 1890 odešel malovat do polí, na hlavě slaměný klobouk a v kapse vypůjčenou zbraň. Večer se vrací se střelnou ranou v břiše. Takto odešel velikán, impresionista, blázen a muž s uříznutým uchem. Vincent van Gogh. Ale bylo to skutečně tak? Jaká je šokující pravda o smrti tohoto génia?
O tom pojednává skvělá kniha Vincentův poslední obraz od Marianne Jaeglé vydané v nakladatelstvím Metafora. Ocitáme se v roce 1888 ve Francii v Arles, kde si Vincent pořídil svůj žlutý domek, kde chtěl založit novou malířskou školu, začít nový umělecký směr, přivézt sem svého kamaráda Paula Gaugina, mluvit o malování a zkrátka vytvářet krásná díla. Avšak od splnění snu ho dělí jedna věc - pochopení.
Lidé dokáží být krutí a obzvláště k lidem, kteří jsou něčím jiní a nedokáží se bránit. Však značná část toho, proč se Vincent potýkal s psychickými problémy, byli právě lidé z vesnice, kteří se mu posmívali, nadávali a nakonec sepsali petici, aby jej z vesnice vyštvali. Pochopení se nedočkal ani od svého vzoru Gaugina, který jeho práci neustále srážel. Hodno říci, že Vincent byl dle mého názoru trochu emocionálně zaostalý. Alespoň tak na mě vyprávění působilo. Jeho touha zavděčit se lidem, svému bratrovi, kterého naprosto miloval a Paulovi, kterému připravil ve žlutém domě vše, aby se tam cítil dobře, to vše a jeho myšlení mi dávalo poznat, že jeho duše byla opravdu velmi křehká a nic na světě nechtěl víc, než malovat a představit lidem krásu, kterou sám v přírodě vidí.
Maluje moc rychle, všichni mu to vyčítají, jenže co s tím nadělá? Unáší ho toužení po světě. Jsou barvy, které se navzájem rozzařují, snoubí se spolu, doplňují se jako žena a muž. Taková setkání se snaží zachytit.
Kniha plná pocitů, barev, bolesti, vůní, chvílemi cítíte žár slunce, vzápětí ledový mráz, vnímáte krásu slunečnic a obilných polí i hrozivou předtuchu zpodobněnou havrany, především však van Goghovo vášnivé nasazení pro malování a jeho neustálý boj se samotou, nepochopením, jeho touhu po sounáležitosti, přátelství, která však nebyla naplněna.
Mé druhé setkání s beletrizovanými životopisy a já musím říct, že si je začínám zamilovávat!
Po knize Vincentův poslední obraz jsem musela sáhnout, jelikož mě tento umělec zajímá a chtěla jsem se o jeho životě dozvědět něco navíc.
Upřímně jsem nečekala, že atmosféra knihy bude až tak ponurá a depresivní, ačkoli námět na to jasně odkazoval. Z textu opravdu sršely negativní emoce a já musím toto zpracování vyzdvihnout.
Kniha nám ukazuje tak trochu odlišný pohled na umělcovu smrt, máme zde možnost sledovat teorii o jeho smrti, která vůbec nemusela být sebevraždou.
Styl psaní je poměrně jednoduchý, na můj vkus možná až moc. Vzhledem k vážnosti tématu bych ocenila prohloubenější zpracování. Jinak se ale kniha četla moc dobře.
Postavy v knize mi k srdci sice přirostly, ale popsány mohly být více.
Atmosféra je na knize nejspíš to nejsilnější. Když si na určité momenty v knize vzpomenu, je mi z toho i nějaký čas po dočtení smutno.
Přestože mám ke knize pár výhrad, je to jedna z těch, které mi v paměti rozhodně zůstanou.
Se zájmem jsem čekala na tento titul - o umělci, v jehož očích je znatelný odraz vlastního světa, v němž žije ....
Jiný pohled na poslední roky tohoto známého malíře,který se rád pohyboval v přírodě a vybíral si motivy z prostého života....
Žlutá byla jeho oblíbená barva - a žlutý byl i jeho domek v Arles, kde plánoval vytvořit malířskou komunitu pro nadané umělce ....
Za svého života nenalezl pochopení - a nebýt jeho bratra Thea, který jej podporoval,
jeho rozsáhlá tvorba by pro nás neexistovala....
A byla by to velká škoda.... já sama mám oblíbené jeho slunečnice i idylické obrazy francouzské krajiny ....
Jeho smrt je zahalena otazníky - ale jeho dílo je věčné ....
Autorka nám přibližuje poslední dva roky života Vincenta van Gogha. Dává nám nahlédnout do duše umělce, který byl velice citlivý a plachý člověk. I díky těmto vlastnostem jeho život nebyl jednoduchý. Co Vincenta vedlo k sebevraždě? A byla to vůbec sebevražda? A jak vznikaly jeho nejslavnější obrazy? Na všechny tyto otázky nám autorka v příběhu dává odpovědi.
Další kniha ze série zbeletrizovaných životů a jako obvykle zajímavé čtení, které mi přineslo mnoho nových informací. V příběhu se ocitáme kolem roku 1890, dostaneme se do Provence a můžeme tak obdivovat jeho krásy, navíc očima umělce. Samotný Vincent mi přirostl k srdci, oblíbila jsem si ho a fandila mu.
Moc se mi líbilo, že jsme se dočetli o tom, jak vznikaly jeho nejslavnější obrazy, kde bral inspiraci a co se mu třeba líbilo na slunečnicích.
Kniha je skvěle napsaná, hned u prvních řádků se ponoříte do příběhu a nebudete ho chtít opouštět. Je to čtivé a svižné. Při čtení jsem se potřebovala dozvědět o Vincentovi víc, vyhledávala jsem si tak další informace a prohlížela jeho obrazy, o kterých se autorka zmiňuje. Určitě mě kniha navnadila, abych se podívala i na film S láskou Vincent.
„Malíř nemaluje jenom barvami, ale taky tím, čeho se zřekl, co obětoval, zlomeným srdcem“
Film s Láskou Vincent mě nadchl a s touto knihou to bylo to bylo stejné - zajímavý příběh, jiný pohled na "ověřenou" historii smrti van Gogha a pohled na jeho obrazy, který působí jako by je měl člověk před sebou. Opravdu doporučuji!
Vincentův poslední obraz
Kniha má hodně pozitivních komentářů, já nedočetla. V první třetině vlastně ne složitý příběh - selhávající soužití dvou malířů, u Gogha manifestace psychické poruchy až s psychotickými příznaky... to není čtení pro můj volný čas