Vinnetou II
Karl May
Nejslavnější indiánský příběh o přátelství, čestnosti a odvaze náčelníka Apačů Vinnetoua a jeho bílého bratra Old Shatterhanda se u nás stal legendou. Text vychází v nezkrácené podobě ve třech svazcích s obálkami Gustava Kruma a ilustracemi Josefa Ulricha, který je původně kreslil již pro nakladatele Jos. R. Vilímka v roce 1901. Není mnoho knižních titulů, na které by nejen chlapci vzpomínali tak, jako je knižní Vinnetou. Věřte, že tyto knihy jsou živé dodnes...... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 1945 , TranosciusOriginální název:
Winnetou, der rote Gentleman, 1888
více info...
Přidat komentář
Western, to jsou Indiáni, nekonečné prérie, volně pobíhající mustangové, ale také zálesáci, bez kterých by tato literární série nebyla tím, čím je...
A právě příběh Old Deatha mi učaroval...
Každý díl Vinnetoua něčím ohromí a v tomto mi byl blízkým právě tento vyzáblý muž...
Vždy na něho budu vzpomínat s láskou a slzou v oku.
A jeden nesplněný sen...
Málokdy se odvolávám na filmaři zpracovanou literární předlohu. V druhém díle jsem na svého Old Deatha čekal marně. A nejen proto má u mě filmové zpracování Vinnetoua nejeden vroubek... Myslím, že zaslouženě...
Bylo mi docela smutno, když jsem nenašel příběh o Sans-Earovi a jeho pomstě, proto doporučuju číst starší třídílné vydání, kde oproti dvoudílnému byly "navíc" původní 2 příběhy (již zmiňovaný Sans-Ear a Old Death). Kniha je jinak ovšem vynikajícně napsaná, rychle se čte, dojmy mám jen nejlepší, postavy jsou krásně odděleny, žádné podrazy atd. Prostě pravá srdnatost hlavních hrdinů a "šmejdství" šmejdů
Klasika, na které jsem vyrůstal. May byl velice talentovaný spisovatel a "Vinnetouovky", Old Surehand a Old Firehand jsou stále mé nejoblíbenější "Májovky".
Po prvom diely som automaticky siahol za druhým, keďže ležal príhodne na mikrovlnke spolu s tretím dielom, ktorý som otvoril vzápätí po dočítaní druhého...áno, súhlasím s predchádzajúcim komentárom, miestami to pôsobí naozaj roztrieštene, ale neprekážalo mi to...čítal som to už neraz, ale na mnohé som medzitým zabudol, tak som si to aspoň trochu osviežil v pamäti...tiež som si všimol istú teplú vlnu medzi hlavnými predstaviteľmi a veľmi ma to pobavilo...škoda, že Old Death dopadol, ako dopadol...
Oslavné ódy o význame Winnetoua na moje detstvo som napísal už v komentári k prvému dielu, pri druhom budem objektívnejší. Aj dnes si stojím za tým, že prvá časť funguje takmer dokonale, no pri „dvojke“ to už ani zďaleka neplatí. Úvod vôbec nenadväzuje na koniec predošlého dielu a tak si musíme čítať skratkovité rozprávanie o tom, ako sa Old Shatterhand stáva súkromným očkom, pričom všetci čakajú na pokračovanie dobrodružstiev s Winnetouom. Časom sa samozrejme dočkáme aj toho, ale pri tom všetkom je cítiť značná roztrieštenosť príbehu. Všetky dobrodružstvá pôsobia dojmom náhodných stretnutí (pričom viac ako náhodu pripomínajú deus ex machina), často krát sú opísané tak úsporne, že ani poriadne nevyznejú (príkladom absolútneho nezvládnutia dramatického písania je vyvrcholenie honby za Ohlertom) za ktorými nasledujú veľké skoky v čase a priestore. Skrátka, kniha pôsobí dojmom zbierky poviedok, ktoré niekto nasilu natlačil do jedného textu. Okuliare nostalgie sú ale veľmi mocná vec a tak som si jednotlivé epizódky (námatkovo: parník, ku-klux-klan, hacienda, Komančovia, vlak,...) stále náramne užil. 7+/10 PS: Keď to čítam teraz, tak vzťah Old Shatterhanda s Winnetouom pôsobí miestami neuveriteľne teplo, viď citácia z knihy: „Veď som sa dozvedel takú neobyčajnú vec: môj Winnetou kedysi ľúbil dievča.“
Příběh byl napínavý od začátku do konce! Nebyla kapitola, která by mě nebavila! Neustále se něco dělo, ostatně jak je tomu na Divokém Západě v mayových příbězích pořád.
Styl autorova psaní je nepopsatelný! Dokáže velmi barvitě a zaujatě popisovat prostředí, ve kterém se naši hrdinové nacházejí, že ani nemám chuť tyto pasáže přeskakovat (což u některých knih dělám)
Ještě u žádného autora se mi nestalo, že bych během čtení příběhu nepřeskočila ani jednu větu! A najednou narazím na sérii Vinnetoua a hleďme, takový autor se opravdu našel!
Co dodat? Prostě dokonalá kniha po každé stránce!
“HOWGH!“ Domluvil jsem!
Zopakuji předešlé (I. díl): Klasika žánru a jedna z nejlepších mayovek vůbec. Škoda, že pravda a láska vítězí jen v hlavách snílků a fantastů. Jelikož autor okamžitě po návštěvě středního východu přestal psát o Kara ben Nemsím, máme kliku, že nikdy nenavštívil "divoký Západ". Za mě plný počet.
Zapeklitý problém s tím, jak se prokousat Petrolejovým princem. To si pamatuju dodneška a nikdy to Kájovi Májovi nezapomenu. Za to mu solím trojku.
Tohle je větší slepenec zdánlivě nesourodých textů a přijde mi spíš povídkového charakteru. Dneska bychom řekli, že je to základ pro dobrodružný seriál s nkolika hlavními postavami.
Měla jsem kliku a četla vydání s ilustracemi pana Buriana. Tomu člověku by za jeho kresby měli pozlatit ruce a líbat nohy!
Druhým díl (vydání 1987) je viditelně složený z několika částí psaných postupně, z nichž v první mi trochu nesedí postava Harryho a povídka petrolejového prince Forstera. Celou knihu však jako červená nit spojuje linie kolem Inču-čunova vraha Santera. Závěrečné části – Vinnetouova smrt a pronásledování Santera jsou smutné a strhující. Vinnetou si prozpěvuje píseň Ave Maria, jeho sny o bratrství bílých a rudých mužů se ale nikdy nesplní.
Celý román patří do zlatého fondu literatury!
Geniální, geniální a nic než geniální. Ta neskunečná autorova fantazie by se dala se ctí přirovnat k dítěti. Sám ji teď čtu musím říci že napětí jenž tato kniha dokáže vytvořit je neskutečné. Samotná kniha je dokonalá - napínavá, vtipná a pocit tepla u srdce při nekterých scénách je naprosto inscenující.
Štítky knihy
přátelství zfilmováno německá literatura Indiáni westerny Divoký západ Vinnetou Old Shatterhand dobrodružství hrdinové
Autorovy další knížky
1969 | Syn lovce medvědů |
1970 | Pouští |
1971 | Divokým Kurdistánem |
1968 | Černý mustang |
1981 | Poklad ve Stříbrném jezeře |
to se prostě musí - klasika klasik...začít prvním a pokračovat dál, hltat dobrodružství, seznamovat se s různými figurkami a týpky (to opravdu po té prérii neběhal nikdo "normální ??") nechávat se fascinovat přezdívkami...a čekat, kolik Old něco ještě v průběhu příběhů vypluje na scénu :)
...první je sice první, ale i druhý díl má své kouzlo...