Virginiin monolog: proč je stárnutí skvělé
Virginia Ironside
Britská novinářka a spisovatelka Virginia Ironsideová považuje období po šedesátých narozeninách za vůbec nejšťastnější léta svého života. Ráda se o toto poznání dělí se svými čtenáři. Že dokáže o stárnutí psát s nadhledem a humorem, nás přesvědčila už v knize Stárnu a užívám si, a neméně kouzelný je i Virginiin monolog. I v něm objevuje na stáří spíše jeho přednosti než nedostatky a představuje nám ho s takovým zaujetím, až máme chuť rychle stárnout s ní. Virginiin monolog nás inspiruje, jak v době, která je posedlá kultem věčného mládí a krásy, přijmout pokročilý věk se vším všudy a vytěžit z něj maximum příjemného.... celý text
Literatura světová Literatura faktu Pro ženy
Vydáno: 2010 , JotaOriginální název:
Virginia monologues, 2009
více info...
Přidat komentář
Veselá, optimistická knížka, čte se samo. To, co autorka uvádí, prožívám. Připomněla mi, že tělesná stránka chátrá - to si musím připomínat.
Hezké, lehké.
Předchozí čtenář (půjčeno z knihovny) horlivě a velice výrazně opravoval pravopisné chyby v textu (myslím, že se on mýlil), to mne hodně rušilo.
Citát:
"Čím jsem starší, tím víc vypadám jako má matka."
Kniha má být humoristická. Nepochopila jsem proč. Dle mne je to kniha o tom, jak "si ve stáří můžu dělat co chci, protože stejně brzo umřu". :(
Z článku pro časopis Amerického sdružení důchodců této autorce vyškrtali slovo starý. Virginie se domnívá, že to je, "jako kdyby se kadeřnice vyhýbala slovu šampon", a proto napsala knihu o státnutí, které může být i veselé, objevné, bohaté, plné nových nečekaných zážitků. Třeba i díky tomu, že máte pořád nové a nové vzpomínky, vyformované obrušováním těch starých. Jak říká: "Někdy jsou tyto vzpomínky, vytvořené neustálým vzpomínáním, lepší než ty původní". Kouř ohně, milimetrový papír, dotek látky - i ty nejmenší, zdánlivě nedůležité vjemy mohou najednou člověka vrátit do dětství a přitom nezranit. "Při pohledu do mé mysli byste spatřili rozkošný zaprášený viktoriánský salonek napěchovaný vycpanými ptáky, popínavými rostlinami, kousky lastur, starým porcelánem, ... " . Kromě toho dává stárnoucím čtenářkám dobré a užitečné rady: "Nemůžete si vzpomenout, jak se jmenovala ta herečka, která hrála v tom filmu, no v tom, však víte... Nevadí, koho to zajímá?! "
Příjemné a veselé čtení, ale doporučuji si ho nechat až na dobu, kdy vám bude nejméně jednapadesát.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2008 | Stárnu a užívám si - Deník zralé ženy |
2013 | Zraju jako víno |
2010 | Virginiin monolog: proč je stárnutí skvělé |
Když si vezmete knihu do ruky ve správnou dobu, tak vás bude bavit. Občas vás nakopne, že život ještě neskončil a někdy si zase uvědomíte, že ty vaše bolístka má v tomto věku každý. Zkrátka je to trošku návod, jak stárnout s nadhledem, humorem a grácií. I když, co si budeme vykládat, ne vždycky to tak jde.