Vířivka
Lucie Konečná
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/406378/bmid_virivka-lgh-406378.jpg
4
508
508
Jaké to je začít OPRAVDU znovu? Helena se vrací po dvanácti letech z vězení. Začíná znovu od nuly a žije ze dne na den. Pronajme si garsonku s vířivkou uprostřed pokoje, najde si práci, přítele… Postupně zjišťuje, že se zase dokáže radovat. Nicméně minulost, kterou pečlivě skrývá, na ni zaútočí…
Přidat komentář
Boží mlýny semelou kde co. Pár stránek a pecka!
Jednohubka.
Čtivé. Na zabití. Otevřené. Další díly?
(SPOILER) Not my cup of tea... Kdyby tam nebylo tolik divných řečí o sexu, které navíc k povaze postavy a příběhu ani nějak nesedí, dala bych hvězdu navíc. Vzhledem k tomu hodnocení tady jsem čekala něco úplně jiného, některé odstavce jsem ke konci preskakovala (ano, chápeme, tyral ji, sadistickej magor, nepotřebuju číst další pasáž o tom co jí dělal, fuj). Škoda. Namět života po návratu z vězení je zajímavý, ale to zpracovaní se nepovedlo... A spoiler - Proč sakra Ota Heleně těsně než ji veze k němu domů řekne, že vlastně se tak úplně nepřizná, že jen řeknou že se pohádali, když Bára a její rodina pak doma ve skutečnosti vůbec nejsou? Proč by takhle riskoval, že si to Helena rozmyslí? Jinak se taky v příběhu dočteme, že zaměstnankyně pošty si docela prima vyžije. Hned co vyjde z vězení si pronajímá samostatný byt, nakupy, večeře, kosmetika, rozhazuje dyska, energie a vodu platí za dva lidi, jezdí do wellness :D Tak snad ten barák co si na konci kupuje má být z těch zděděných peněz, ale že by podědila hned několik milionů... No... Působí ten příběh prazvláštně... :))
Stručný, drsný a výstižný příběh ze života.
Jak je těžké poprat se s minulosti a zvládnout budoucnost. Bavila jsem se s Andulou a nenáviděla Otu. “Péro je péro. Forever”
(SPOILER) Houpačky se mi líbily o malinko více, ale toto je taky skvěle vykreslený příběh se zajímavým námětem. Ke konci mě potěšilo, že Otu dostihla karma, i když za mě mohl trpět déle.
Civilní a obyčejné téma, které může postihnout úplně každého. Musela jsem si zpočátku trochu zvykat na syrovost vyprávění, ale odtrhnout jsem se nemohla.
Kniha, od které jsem absolutně nevěděla co očekávat. A bylo to milé překvapení. Má prvotina od autorky, zároveň první letní "jednohubka" na jeden podvečer, ikonicky v houpačce na zahradě :)
Kniha vypráví místy šokující příběh Heleny, která byla propuštěna po 12ti letech z vězení. Hned na úvod je jasné, že se od příběhu nelze odtrhnout a potřebujete číst dál a zjistit co se stalo. Byť za cenu toho, že se stmívá, knihu jsem dočítala s rozsvícenou baterkou v mobilu :) :)
Hlavní hrdinka mi je věkově vzdálená a tak mé prvotní obavy, zda ji budu rozumět, chápat, byly nasnadě. Nicméně tyto obavy byly zcela zbytečné, příběh je emocemi nabitý, okořeněný a rozhodně ve mně bude chvilku rezonovat.
Houpačky jsou další v pořadí, už se těším.
Veliké překvapení a pro mne dosud neznámá česká autorka. Kniha je to útlá, ale stihne ve vás mnohé zanechat. Určitě si přečtu i Houpačky.
Na Helenu mi stačilo jedno odpoledne a musím říct, ze mi ho neskutečně zpříjemnila. Příběh Heleny, která se ocitá za branami ženský věznice. Po dvanácti letech. Bez rodiny, přátel, bydlení i práce. Naskakuje do života s vědomím, že zpátky už nikdy více. Helena začíná od nuly. Postupně jí vstupují do života noví lidé i láska. Nicméně v pozadí stojí jeden strašák v poli. Celý je to o smutných věcech i děsivý minulosti. Palec hore za to, že i tady se našlo místo pro vtipný momenty. Kombinace smutku a smíchu. Jako milovník řízků musím napsat, že Helena byla něco jako řízek. Štavnatej a křehkej. Prostě žádnej gumák :)
Neotřelý příběh, který nás seznámí s Helenou. Ta se po dvanácti letech vrací z vězení a snaží se vrátit do běžného života. Není to lehké, ale začíná se jí to dařit. Minulost, kterou by ráda nechala za sebou, se však brzy ozve.
U této knihy jsem vůbec netušila, co mě čeká a musím říct, že to pro mě bylo příjemné překvapení. Autorka nás rovnou hodí do příběhu, žádné dlouhé zdržování, žádné zbytečné řeči. Postupně poznáváme Helenu a čím dál víc potřebujeme zjistit, co se jí v minulosti stalo. Je to psáno lidsky, svižně, čtivě.
Autorka si při psaní rozhodně nebere servítky, píše vše na rovinu. Ač je to celkově smutné téma, kniha je vtipná, rozhodně se u ní pobavíte. Ale pak se dostanete do určité části, která Vás možná až šokuje a bude Vám při čtení úzko.
Ač je to útlá knížka a máte ji přečtenou za jedno odpoledne, dokáže ve Vás vyvolat spoustu emocí, což u knih vyhledávám. Možná se mi to líbilo i díky tomu, že hlavní hrdinka mi byla věkem relativně blízko a já se tak do některých situací dokázala dobře vžít.
Od Lucie Konečné jsem četla už knihu Houpačky, která mě překvapila a bavila úplně stejně. Netrpělivě budu vyhlížet další knihu od autorky, kterou si rozhodně hned přečtu.
Znovu jsem se k této knize vrátila letos v březnu a nelitovala jsem. Je to vtipné, milé a chytré zároveň. Místy napínavé. Příběhů o ženách se zkušeností s vězením nemají v české beletrii velké zastoupení.
Perfektní kniha, která nemá 500 stran, ale i tak vypráví příběh, který vás nenechá lhostejnými. Osud se s Helenou příliš nemazlil, ona se přesto snaží se nějak poprat s minulostí, která tak ovlivňuje její přítomnost a pravděpodobně i budoucnost. Postupně odkrýváme pravdu o tom, jak to vlastně všechno bylo, proč seděla Helena 12 let za mřížemi. Ke konci mi při čtení v jednu chvíli dost zatrnulo, bylo mi po těle dost nepříjemně. Celkově je ten konec dost humusácký. Proč, to si přečtěte sami. Mně to zabralo ani ne dvě hodiny. Jen tak mimochodem, mít uprostřed pokoje vířivku mi přijde dost hipsterské, ale dala bych si taky říct.
Taková stručná, kraťoučká jednohubka, která vám ale v hlavě pevně utkví. Doporučuji a jdu si paní Konečnou přidat mezi oblíbené autory.
Tato útlá knížka dokazuje, že k tomu, aby čtenáře příběh pohltil a zanechal hlubší dojem, vůbec nepotřebuje standardní tloušťku a minimálně 300 stran. Na tak malém prostoru dokázala autorka dokonale vystihnout pocity ženy, která v životě dost narazila a teď se ho snaží restartovat a začít znovu.
Heleně jsem hodně fandila, dokázala jsem pochopit její jednání, nedůvěru k lidem, do jejích pocitů jsem se bez problémů dokázala vžít, naladila jsem se na její vlnu, což způsobilo to, že jsem se o ni podvědomě velice bála. A že bylo proč! Jako by to byla reálná osoba, kterou důvěrně znám.
Helena, i přes tu syrovou životní zkušenost, kterou určitě žádná z nás nechce zažít, byla taková…prostě obyčejná. Navzdory osudu žádná ubrečená chudinka litující sama sebe, ale taky ne superhrdinka, která po tom svém restartu všem ukáže.
Byla taková …naprosto reálná a uvěřitelná.
Přečtení knihy trvá opravdu jen chvilku.
Škoda, že autorka nechala už pouze jen na čtenáři, jak si další osud Heleny ve své fantazii vytvoří a představuje. Mě by hodně zajímal.
Klidně bych četla dál…
„Nikdy neexistuje jen jedna pravda, záleží na úhlu pohledu. V tom je děsivost všeho konání, protože status pravdy je narušen subjektivním vnímáním. Ani soud není nejvyšší moc, protože objektivitu posuzují subjekty. Lidi…“
Vířivka
Množstvím stran je kniha jednohubka na jedno odpoledne, obsahem a emocemi však kniha vydá za víc než jiné 400stránkové knihy. Líbilo se mi, jak autorka pracovala s hlavní postavou. Skvěle v knize prolínala současnost s minulostí a postupně tak odkrývala momenty, které způsobily, že Helena skončila ve vězení. Helena mi byla od začátku sympatická, s každou další stránkou jsem ji fandila víc a víc a byla jsem zvědavá, jak příběh dopadne. Doporučuji.