Virtuální vrazi
Jana Rečková
V ponurém světě, sešněrovaném přebujelými předpisy a zákazy, dává mnoho lidí přednost pobytu ve virtuální realitě. Mladí tvůrci světů, bratři Gezové, se tak řízením osudu ocitají v roli nechtěných odpůrců režimu, který už lidem bere i poslední drogu...
Přidat komentář
Ze začátku trochu náročné na zorientování a pochopení, ale jakmile člověk pochopí co a jak, tak se kniha čte sama.
Ze začátku hrozně zmatená kniha, kde se budete jen těžko chytat, v jaké časové rovině a hlavně KDE se nacházíte. Nenechte se tím rozházet a nechte to prostě plynout, ono se to srovná.
S geniálním programátorem virtuálních světů osud mlátí sem a tam ( a občas se ho pokusí zastřelit, otrávit nebo upálit), aby nakonec poměrně překvapivě došel šťastného konce. Spíš jsem čekala něco jako všeobecnou apokalypsu, ale konec je doslova pohádkový. Četla jsem lepší, ale i horší. Takže tak.
U Jany Rečkové je to pro mě vždycky vabank. Buď to bude hodně dobrý nebo mě to bude hodně nebavit. A zde se bohužel projevila ta druhá varianta. Virtuální vrazi mají super nápad, ale prostředí virtuální reality mi přijde hodně povrchní. Navíc je to tu děsně nepřehledné a orientovat se v ději chce docela dost trpělivosti, která Vám buď vydrží nebo nevydrží. Mě, přiznám se, nevydržela. Skákalo to z jedné hry na druhou a já hledal smysl celého čtení.
Kniha se četla dobře a měla spád, jen ten konec byl opravdu šílený...každopádně autorka sama píše, abychom knihu nebrali jako Sci-fi ale jako mix s fantasy...
No, upřímně nevím, co si mám myslet. Kniha má spoustu skvělých, neotřelých myšlenek. Bohužel je podává tak trochu zmateně. Já sice chápu, že autorka se nechtěla zdržovat vysvětlováním a na všechno by si měl čtenář přijít sám, ale čeho je moc, toho je příliš. Možná bych radši uvítal, kdyby v tom skvěle vymyšleném světě raději rozvinula trochu jiné příběhové linie, než ty, které opravdu rozvinula.
Boží!!! Kniha se mi líbila. Začátek a přechod mezi světy (virt i nevirt) byl poměrně zmatený, ale pak se děj hezky rozjel. A začal být pochopitelný. A začal být dosti depresivní (což je samozřejmě dobře) Distopie jako prase, odehrávající se v hodně temném prostředí kontrastuje s příběhy z barevných "světů" hráčů počítačových her - virtuální reality. Varování autorky (aby se kniha nečetla v módu kyberpunk ale fantasy) jsem tak nějak ignoroval, nešlo to jinak. Ale stejně, užil jsem si to! Janu Rečkovou si určitě ještě dám, zajímalo by mne, kolik toho má tato dáma "odpařeno" protože v těch hrách se orientuje velmi dobře. S Orwellem bych to však úplně nesrovnával - ten je přeci jenom mnohem děsivější.
Příjemná oddechovka s rychlým dějem a zajímavou myšlenkou. Ten svět se mi trochu dostal pod kůži. Ale tak nějak mám pocit, že všechny knihy Rečkové jsou na jedno brdo - nemyslím to nějak ve zlém, jednou za čas si nějakou její knihu velmi rád přečtu, ale je potřeba mezi přečíst i něco jiného...
Velmi dobré početní. Střídání časových linií knize sedlo a až na podle mě nedotažený konec jsem byl spokojen.
Prvé čo ma na knižke zaujalo, je to akým štýlom je písaná. Nenachádzajú sa tu žiadne dlhé opisy prostredia, ľudí a ani vysvetlenia situácie vo svete. Je to proste tvrdá dystopia, kde vrchných pár tisícov najbohatších si žije svoj život na úkor neperspektivných. Taktiež tu autorka nepopisuje technológiu alebo vznik virtuálnych svetov, ale všetko sa postupne pochopí až pri dlhšom čítaní, kde sú podané kúsky informácií a človek si to musí nejako pospájať. Ešte sa dej odohráva v 3 časových líniách a tak človek je na začiatku veľmi stratený ale svetu div sa ono to nejako funguje a stránky pri čítaní rýchlo ubiehali, bez nudy s veľkou dávkou zábavy. Hlavný hrdina je taký typ, že pozerá na všetko s nadhľadom, situáciu berie takú aká je, prekážky prekonáva jednu za druhou tak isto ako mŕtvoly, ktoré sa okolo neho len kopia. Jedine čo musím mne sa tu nepáčilo je koniec, ktorý sa nesie už v optimistickom duchu a nezapadá tak do celého príbehu.
Ponuré ,ale napínavé ve všech momentech příběhu . Hlavní postava je prostě frajer už od mala a každá osoba v příběhu zapadá výborně .
Za mě paráda ;)
Tak tahle knížka byla sakra dobrá! Pravda, nesedlo mi vyznění konce, nebo spíše změna celkové atmosféry tam, ale události ani jejich podání nevzbuzovalo pachuť zklamání. Většina knihy pak téměř bez kritiky. Prolínání časových rovin fungovalo a budilo zvědavost, akce byla napínavá, svět, ať už ten skutečný nebo virtuální, velmi dobře propracovaný a zajímavý, a hlavně distopické prostředí krásně mrazivé a děsivé. Sledovat všechnu tu smrt a beznaděj kolem hlavního hrdiny bylo těžké a působivé.
Smekám před autorkou, knížku jsem přečetl téměř na jeden zátah. Děj je svižný, akční a dosti spletitý, ale nakonec se všechny postavy, které Tajn potkal v průběhu svého složitého života znovu někde nějak vynoří a celý příběh zamotají. Mohu všem pařmenům a fanouškům virtuální reality vřele doporučit :-)))
Kniha se mi moc líbila, ačkoliv jsem se v ní místy ztrácela, takže si ji pravděpodobně přečtu ještě jednou, abych všechno zcela pochopila. Dobrý námět, postavy, cestování mezi realitou a virtuální skutečností. Nemůžu si skoro na nic ztěžovat.
Autorovy další knížky
2003 | Kniha prokletých |
2008 | Pohřbeni na Soldafaru 1 |
2015 | Virtuální vrazi |
2011 | Dračí mor |
2017 | Jáma a dům |
ze začátku poněkud zvláštní, ale postupně se to rozjede.