Vita Brevis
Jostein Gaarder
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/535560/bmid_vita-brevis-660d0522f2e4f.jpg
4
52
52
"V antikvariáte v Buenos Aires spisovateľ náhodou objaví starý latinský rukopis, ktorý je pravdepodobne odpisom originálu zo 4. storočia. Ide o list, ktorý Augustínovi píše dvanásť rokov po rozchode jeho milenka a matka jeho syna. Gaarder jej dal meno Floria Aemilia a veľmi sugestívne zobrazil citový život i fyzickú prítomnosť tejto vášnivej ženy v Augustínovom živote. „Prečo je to krásne, čo medzi nami bolo, zrazu v tvojich očiach hriechom?“ pýta sa Floria Aemilia svojho bývalého milenca a neľútostne kritizuje Augustínovu cestu odriekania, založenú na strachu pred Bohom. „Keď sme vtedy prechádzali cez rieku Arno, položil si mi láskyplne ruku na plece, pristavil ma a požiadal, či by si mohol privoňať k mojim vlasom. Život je krátky, povedal si,“ takto si spomína Floria Aemilia na jednu z nezabudnuteľných chvíľ v spoločnom živote s cisárskym učiteľom rétoriky Auréliom Augustínom. Presnejšie: takto si J. Gaarder predstavuje jednu zo scén v živote Augustína, budúceho svätca, a jeho konkubíny Florie niekedy okolo r. 380. Jeho predstava sa opiera o pozoruhodnú autobiografiu sv. Augustína Vyznania, v ktorej tento "jediný latinský mysliteľ, čo si zaslúžil označenie filozof“, sprítomnil aj dnešným čitateľom svoj zložitý duchovný prerod od afrického pohana ovplyvneného gréckou a rímskou filozofiou po rímskeho kresťana oddane nasledujúceho príklad Krista. Svetoznámeho nórskeho autora však očividne lákala predstava, že Augustínova konkubína Vyznania čítala a patričným spôsobom „okomentovala“ všetko, čo sa jej na prerode bývalého druha a otca jej syna videlo falošné, ba priam bohorúhačské. Preto vo fiktívnom liste zavrhnutej milenky dovolil vyznať sa zo svojich citov vzdelanú, láskyplnú ženu, ktorá obhajuje princíp „krátkosti života“, života bohatého na telesnú lásku, na súdržnosť dvoch ľudí. „Život je taký krátky, že si nemôžeme dovoliť vyniesť definitívny rozsudok nad láskou. Musíme najprv žiť, Aurel, až potom môže filozofovať,“ nabáda Floria Augustína, teraz už ctihodného biskupa. "Vyjdi von a ľahni si pod figovník. Otvor dokorán svoje zmysly - aj keby to malo byť naposledy. Kvôli mne, Aurel, a kvôli všetkému, čo sme si kedysi navzájom dali."... celý text
Přidat komentář
Láska, bolest, nevěřícnost, žal, odpuštění a smíření. Polemika mezi láskou k bohu a k člověku. Filozofická disputace. To vše v jedné útlé knížce. Pro mě nejkrásnější milostný příběh, jaký jsem četla.
Rozhodně zajímavé. Rozhodně podnětné. Rozhodně vítané rozšíření obzorů, jak v oblasti antické filosofie, tak v přístupu k víře.
Ale nějak se to ke konci točí v kruzích a Florie se až příliš opakuje. Kniha se naštěstí stále čte celkem dobře – dovolil bych si v tomto ohledu vyzdvihnout překlad paní Vrbové, která k tomu myslím významně přispěla.
tak pre mňa dosť dobrá....mne osobne sa páčila - pekne mu to vytmavila....pre budúce čitateľky - celá kniha je jeden list, ktorý píše Floria Aemilie bývalému milencovi (alebo manželovi bez papiera) Auréliovi Augustínovi...
Kouzelný apokryf o sv. Augustinovi a ženě, se kterou před svým obrácením dvanáct let žil, ale jejíž jméno ve svým Vyznáních neuvádí. Možná ani ne tolik polemika s křesťanstvím jako spíše s askezí, přílišnou zdrženlivostí a s odmítáním smyslového světa. Florie hojně cituje nebo i parafrázuje Horatia, Cicerona a další antické filosofy. Osvěžující čtení, byť místy poněkud zdlouhavé - opakování je sice matkou moudrosti, ale všeho moc škodí.
Rozhodně zajímavý apokryf, skrze který vede Gaarder poměrně ostrou a rozhodně drzou polemiku se sv. Augustinem, jednou z veličin filosofického a církevního světa. Velmi pozorně využívá podezřelá nebo prázdná místa jeho Vyznání a konstruuje z nich historii, která se stává opěrným pilířem pro výpad proti Augustinovu asketismu a pohrdání vezdejším světem, především pozemskou láskou (duševní i tělesnou).
Hodně přitažlivá je také volba hrdinky, tedy Augustinovy někdejší snoubenky, zapuzené ve prospěch ultraortodoxní víry. Její příběh je rozhodně působivý a tvoří silný kontrast vůči příběhu Augustinovu, psanému z pozice mužské světovládné hegemonie. Úctu k fiktivní autorce dopisu vzbuzuje to, jak se Florie dostala ze zavrhnutí a chudoby až k prvotřídnímu vzdělání, díky kterému mohla na Augustinovy poněkud fanatické pozice zaútočit. A její obhajoba života na zemi nejde vůbec špatnou cestou. Já jí rozhodně fandil, protože hledat boha v radikální askezi zdá se mi pitomé. Jak říká Florie (volná parafráze): Bůh stvořil život a pohrdat životem při hledání Boha je kravina.
Bohužel tak v půlce se Florie (resp. Gaarder) asi vyčerpá, nebo co, a místo aby polemiku dále rozvíjela, začíná pouze znovu a znovu opakovat už jednou napsané. A opakuje to tak urputně, že už to člověku leze krkem. Ze 150. zmínky o líbání vlasů jsem skřípal zubama. Fakt.
Gaarder by při tom byl schopný jít ještě hlouběji, gradovat literárně i filosoficky a zachovat si přitom srozumitelnost a eleganci. Je proto škoda, že tak krásný nápad nedotáhl a výsledek zanechal doslova polovičatý.
Což nic nemění na tom, že knniha je to myšlenkově dost podnětná. Může dobře, obzvláště mladému člověku, pomoci zorientovat se v problematice lásky a vztahu vezdejšího světa s tím, ehm, "nebeským". Byť jen na úrovni beginner.
Rozešli se, protože každý vnímal lásku jinak. Augustin dal přednost duchovnosti a slibu věčného života, Florie obhajuje tělesnou lásku, tělesný princip, který sice žije krátký život - vita brevis -, ale je stejně tak hodnotný a Bůh věděl, proč ho lidem dal. Je v tom hodně antického vidění světa a dobového pronikání křesťanství, ale je to velká polemika s křesťanstvím. Proti lásce k Bohu se staví láska k člověku. Obě jsou rovnocenně intenzivní.
Autorovy další knížky
| 2002 |  Sofiin svět |
| 2004 | Dívka s pomeranči |
| 2002 | Kouzelný kalendář |
| 1999 | Jako v zrcadle, jen v hádance |
| 2017 |  Loutkář |
Zajímavá kniha, líbí se mi autora schopnost psát netradičně o tradičních tématech.