Vita brevis
Jostein Gaarder
https://www.databazeknih.cz/img/books/86_/869/bmid_vita-brevis-VAe-869.jpg
4
52
52
Křehký fiktivní příběh o lásce jako principu a smyslu lidského bytí. Aurelius Augustus přijal r. 387 křesťanskou víru, stal se později biskupem a je znám jako sv. Augustin. Literární fikce psaná formou dopisu jeho dlouholeté partnerky Florie je hořkým příběhem jejich rozchodu, který se uskutečnil na základě rozdílného postoje k pojetí lásky. Augustin dal přednost boží lásce – principu duchovnosti a záruce věčného života. Florie obhajuje lidskou lásku, tělesný princip, který žije sice krátký život – vita brevis, je však podle ní přinejmenším rovnocennou hodnotou. Spor o lásku ponechává v tomto románě o jednom dopise prostor pro fantazii a přemýšlení.... celý text
Přidat komentář
Láska, bolest, nevěřícnost, žal, odpuštění a smíření. Polemika mezi láskou k bohu a k člověku. Filozofická disputace. To vše v jedné útlé knížce. Pro mě nejkrásnější milostný příběh, jaký jsem četla.
Rozhodně zajímavé. Rozhodně podnětné. Rozhodně vítané rozšíření obzorů, jak v oblasti antické filosofie, tak v přístupu k víře.
Ale nějak se to ke konci točí v kruzích a Florie se až příliš opakuje. Kniha se naštěstí stále čte celkem dobře – dovolil bych si v tomto ohledu vyzdvihnout překlad paní Vrbové, která k tomu myslím významně přispěla.
tak pre mňa dosť dobrá....mne osobne sa páčila - pekne mu to vytmavila....pre budúce čitateľky - celá kniha je jeden list, ktorý píše Floria Aemilie bývalému milencovi (alebo manželovi bez papiera) Auréliovi Augustínovi...
Kouzelný apokryf o sv. Augustinovi a ženě, se kterou před svým obrácením dvanáct let žil, ale jejíž jméno ve svým Vyznáních neuvádí. Možná ani ne tolik polemika s křesťanstvím jako spíše s askezí, přílišnou zdrženlivostí a s odmítáním smyslového světa. Florie hojně cituje nebo i parafrázuje Horatia, Cicerona a další antické filosofy. Osvěžující čtení, byť místy poněkud zdlouhavé - opakování je sice matkou moudrosti, ale všeho moc škodí.
Rozhodně zajímavý apokryf, skrze který vede Gaarder poměrně ostrou a rozhodně drzou polemiku se sv. Augustinem, jednou z veličin filosofického a církevního světa. Velmi pozorně využívá podezřelá nebo prázdná místa jeho Vyznání a konstruuje z nich historii, která se stává opěrným pilířem pro výpad proti Augustinovu asketismu a pohrdání vezdejším světem, především pozemskou láskou (duševní i tělesnou).
Hodně přitažlivá je také volba hrdinky, tedy Augustinovy někdejší snoubenky, zapuzené ve prospěch ultraortodoxní víry. Její příběh je rozhodně působivý a tvoří silný kontrast vůči příběhu Augustinovu, psanému z pozice mužské světovládné hegemonie. Úctu k fiktivní autorce dopisu vzbuzuje to, jak se Florie dostala ze zavrhnutí a chudoby až k prvotřídnímu vzdělání, díky kterému mohla na Augustinovy poněkud fanatické pozice zaútočit. A její obhajoba života na zemi nejde vůbec špatnou cestou. Já jí rozhodně fandil, protože hledat boha v radikální askezi zdá se mi pitomé. Jak říká Florie (volná parafráze): Bůh stvořil život a pohrdat životem při hledání Boha je kravina.
Bohužel tak v půlce se Florie (resp. Gaarder) asi vyčerpá, nebo co, a místo aby polemiku dále rozvíjela, začíná pouze znovu a znovu opakovat už jednou napsané. A opakuje to tak urputně, že už to člověku leze krkem. Ze 150. zmínky o líbání vlasů jsem skřípal zubama. Fakt.
Gaarder by při tom byl schopný jít ještě hlouběji, gradovat literárně i filosoficky a zachovat si přitom srozumitelnost a eleganci. Je proto škoda, že tak krásný nápad nedotáhl a výsledek zanechal doslova polovičatý.
Což nic nemění na tom, že knniha je to myšlenkově dost podnětná. Může dobře, obzvláště mladému člověku, pomoci zorientovat se v problematice lásky a vztahu vezdejšího světa s tím, ehm, "nebeským". Byť jen na úrovni beginner.
Rozešli se, protože každý vnímal lásku jinak. Augustin dal přednost duchovnosti a slibu věčného života, Florie obhajuje tělesnou lásku, tělesný princip, který sice žije krátký život - vita brevis -, ale je stejně tak hodnotný a Bůh věděl, proč ho lidem dal. Je v tom hodně antického vidění světa a dobového pronikání křesťanství, ale je to velká polemika s křesťanstvím. Proti lásce k Bohu se staví láska k člověku. Obě jsou rovnocenně intenzivní.
Autorovy další knížky
| 2002 |  Sofiin svět |
| 2004 | Dívka s pomeranči |
| 2002 | Kouzelný kalendář |
| 1999 | Jako v zrcadle, jen v hádance |
| 2017 |  Loutkář |
Zajímavá kniha, líbí se mi autora schopnost psát netradičně o tradičních tématech.