Dům u nemocnice
Valja Stýblová
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/15056/bmid_dum-u-nemocnice-cv0-15056.jpg
4
208
208
Víťa přijede z vesnice do Prahy na přijímací zkoušky na zdravotní školu. Chybí málo, aby se na školu nedostala. Mezi spolužačkami v ročníku je nápadná svou skromností, tichým chováním, nesmělostí a skromným šatníkem. Postupně začíná zvládat problémy se studiem a sbližuje se se spolužačkami. Během let studia se ukáže, že Víťa je šikovná a praktická, jenom v domě s macechou, trochu jako v pohádce, dělala spíš služku, než aby sama byla hýčkaným dítětem.... celý text
Přidat komentář
Takové miloučké, naivňoučké o venkovské "popelce", která byla houževnatá, bezelstná a pilná. Dnes by takový typ dívky jistě nešel na zdravotní školu.
Koupila jsem za pár korun ošuntělý exemplář na bazárku v Babiččině údolí. Dobře jsem udělala. Hezký, citlivý příběh o outsiderovi, kterému nemůžete nefandit.
Moc hezký příběh, u kterého jsem si za vzpomínala i na mé začátky na zdravotní škole.
A trochu potěšení - i když mi dávno není -náct ...
Po všech psychoanalýzách a krimi lidské čtení o malé a statečné Vítě, která touží stát se zdravotní sestrou.
A na to volně navazuje Až bude padat hvězda.
Valju Stýblovou čtu stále ráda, z jejich knih je cítit vztah k člověku a její lékařská profese k tomu přidává detaily z oblasti medicíny.
Tohle musím doporučit.
Dům u nemocnice a Až bude padat hvězda jsem četla během studia na zdrávce. Naivní hlavní hrdinka Víťa mě něčím neskutečně iritovala, ale stejně jsem si jí docela oblíbila.
S knihou nostalgicky vzpomínám na mé čtyři roky prožité ve zdech ,,domu u nemocnice", i když můj příběh nebyl až tak ,,srdceryvný" jako příběh Víti.
Pro dnešní přetechnizovaný a komerčně laděný svět trochu naivní téma. Škoda ...
P.S: Jak ráda bych se vrátila za zdi jedné zdravotní školy a ještě aspoň na chvíli pocítila její atmosféru a ke studiu bych přistupovala určitě zodpovědněji ..., nebo ne? :-))
P.P.S: Tato kniha mi atmosféru ,,mého studia" přiblíží vždy. Stačí natáhnout ruku a sáhnout do té správné přihrádky.
P.P.P.S: Tímto zdravím moji třídní profesorku, protože momentálně v mých uších zní její hlas: ,,Já vám to říkala, Evo!"
Nostalgie na entou ... :-)))
Tahle knížka patří k těm, které jsem kdysi četla pořád dokola a nemohla se jí nabažit. Jenom nevím, jestli dnešní náctileté něco takového ještě baví.
Krásné, oddechové čtení, nenutí vás to teda při odložení čapnout a číst číst a číst, ale je to krásné a ráda jsem si udělala pro tu knihu čas...
krásné, krásné, ubrečeně krásné, krásné...četla jsem ji mnohokrát, pořád mi přijde dojemně prostá a nádherná
Vlastně pokračování. Smutné i veselé pasáže o Vítě, která mi jako postavala byla sympatická. Opravdu ráda jsem na tuto knihu narazila.
Štítky knihy
lékařské prostředí dospívání zdravotní sestry rodinné vztahy psychologické romány zdravotnictví pro dívky sirotci macecha dívčí rományAutorovy další knížky
| 1970 |  Mne soudila noc |
| 1959 | Dům u nemocnice |
| 1966 | Až bude padat hvězda |
| 2001 | Nenávidím a miluji |
| 1984 | Princ a Skřivánek |
Lide jsou v nemoci většinou hrozně sami, opuštění ode všech. Do Vítina tíživého smutku se prodírá odhodlání. Musí je mít vždycky ráda, tak aby to pocítili. Aby jim bylo aspoň o něco lehčeji.
Dojemný příběh o mladé studentce ošetřovatelské školy Víti, která ačkoliv nemá zrovna na růžích ustláno, pere se se životem jako lvice. Četla jsem se zatajeným dechem. I když byla kniha napsána už někdy v minulém století, zub času jí na kráse nic neubral. Kdo má rád knížky z nemocničního prostředí, Dům u nemocnice by rozhodně neměl chybět v jeho knihovničce.