Dům u nemocnice
Valja Stýblová
Víťa je obyčejná holka co vyšla základní školu. Matka jí zemřela, když byla ještě hodně malá a nedávno ji nahradila macecha, které se narodil syn Vlastík. Její nevlastní matka je velmi lakomá a myslí jen na sebe a svého synáčka. Víťa se chce stát zdravotní sestrou, ale nebýt její starší sestry Lídy, která je už vdaná a pracuje jako zdravotní sestra, otec by jí to nikdy nedovolil, protože macecha si myslela, že vydržovat Víťu Praze by nezvládli. Lída a pomůže Vítě otce přesvědčit a tak Víťa do nové školy nastoupí. Je ale výrazně menší a méně vyspělá něž její supermoderní spolužačky a často se stává terčem jejich peprných poznámek. Děj končí po ukončení prvního ročníku.... celý text
Přidat komentář
Takové miloučké, naivňoučké o venkovské "popelce", která byla houževnatá, bezelstná a pilná. Dnes by takový typ dívky jistě nešel na zdravotní školu.
Koupila jsem za pár korun ošuntělý exemplář na bazárku v Babiččině údolí. Dobře jsem udělala. Hezký, citlivý příběh o outsiderovi, kterému nemůžete nefandit.
A trochu potěšení - i když mi dávno není -náct ...
Po všech psychoanalýzách a krimi lidské čtení o malé a statečné Vítě, která touží stát se zdravotní sestrou.
A na to volně navazuje Až bude padat hvězda.
Valju Stýblovou čtu stále ráda, z jejich knih je cítit vztah k člověku a její lékařská profese k tomu přidává detaily z oblasti medicíny.
Tohle musím doporučit.
Dům u nemocnice a Až bude padat hvězda jsem četla během studia na zdrávce. Naivní hlavní hrdinka Víťa mě něčím neskutečně iritovala, ale stejně jsem si jí docela oblíbila.
S knihou nostalgicky vzpomínám na mé čtyři roky prožité ve zdech ,,domu u nemocnice", i když můj příběh nebyl až tak ,,srdceryvný" jako příběh Víti.
Pro dnešní přetechnizovaný a komerčně laděný svět trochu naivní téma. Škoda ...
P.S: Jak ráda bych se vrátila za zdi jedné zdravotní školy a ještě aspoň na chvíli pocítila její atmosféru a ke studiu bych přistupovala určitě zodpovědněji ..., nebo ne? :-))
P.P.S: Tato kniha mi atmosféru ,,mého studia" přiblíží vždy. Stačí natáhnout ruku a sáhnout do té správné přihrádky.
P.P.P.S: Tímto zdravím moji třídní profesorku, protože momentálně v mých uších zní její hlas: ,,Já vám to říkala, Evo!"
Nostalgie na entou ... :-)))
Tahle knížka patří k těm, které jsem kdysi četla pořád dokola a nemohla se jí nabažit. Jenom nevím, jestli dnešní náctileté něco takového ještě baví.
Krásné, oddechové čtení, nenutí vás to teda při odložení čapnout a číst číst a číst, ale je to krásné a ráda jsem si udělala pro tu knihu čas...
krásné, krásné, ubrečeně krásné, krásné...četla jsem ji mnohokrát, pořád mi přijde dojemně prostá a nádherná
Štítky knihy
lékařské prostředí dospívání zdravotní sestry rodinné vztahy psychologické romány zdravotnictví pro dívky sirotci macecha dívčí romány
Autorovy další knížky
1970 | Mne soudila noc |
1959 | Dům u nemocnice |
1966 | Až bude padat hvězda |
2001 | Nenávidím a miluji |
1984 | Princ a Skřivánek |
Lide jsou v nemoci většinou hrozně sami, opuštění ode všech. Do Vítina tíživého smutku se prodírá odhodlání. Musí je mít vždycky ráda, tak aby to pocítili. Aby jim bylo aspoň o něco lehčeji.
Dojemný příběh o mladé studentce ošetřovatelské školy Víti, která ačkoliv nemá zrovna na růžích ustláno, pere se se životem jako lvice. Četla jsem se zatajeným dechem. I když byla kniha napsána už někdy v minulém století, zub času jí na kráse nic neubral. Kdo má rád knížky z nemocničního prostředí, Dům u nemocnice by rozhodně neměl chybět v jeho knihovničce.