Vítěz je sám
Paulo Coelho
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/475937/bmid_vitez-je-sam-V6S-475937.jpeg
4
546
546
V knize Vítěz je sám se Paulo Coelho vrací k důležitým myšlenkám z románů Jedenáct minut a Záhir. Předkládá čtenářům román plný napětí, věrný obraz světa, v němž žijeme a kde se natolik upínáme k bohatství a úspěchu za každou cenu, že mnohdy neslyšíme, co nám říká naše vlastní srdce. V románu Vítěz je sám nás Paulo Coelho zavádí na Filmový festival v Cannes, kde se schází takzvaná Supertřída – lidé, kteří se proslavili ve vysněném světě módy a filmu. Někteří z nich se dostali až na samotný vrchol a obávají se, že své skvělé postavení ztratí. V sázce jsou peníze, moc a sláva – tedy hodnoty, pro které je většina lidí ochotna udělat cokoliv a za jakoukoliv cenu. Na tomto moderním „jarmarku marnosti“ se setkávají ruský milionář Igor, král módy Hamid, původem z Blízkého východu, americká herečka Gabriela, dychtící po hlavní roli, ctižádostivý policejní vyšetřovatel Savoy, který doufá, že vyřeší největší případ svého života, a Yasmine, modelka stojící na počátku úspěšné kariéry. Komu z nich se podaří v některém z mnoha snů, které jim okolní svět nabízí, rozpoznat svůj vlastní sen a uskutečnit ho?... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2021 , ArgoOriginální název:
O Vencedor Está Só, 2008
více info...
Přidat komentář
Nic moc. Číst se to dalo, ale bylo to černobílé a předvídatelné. Rádoby umělecké dílo, ale ve skutečnosti psané spíš na efekt bez hlubšího významu.
nuž tak. Majster Coelho vyčerpal zrejme invencie a iskrí mu to skôr ako v mokrom popole. Keď sa prekúšete pôsobivými opismi postáv, že po 10 strane neviete ktoré meno priradiť, záver vás ale úplne znechutí. Zjavne stavil na šok zo záveru. Mno, u mňa týmto počinom zbierka jeho diel skončila. A boli to diela pozoruhodné a často oprávnene v top 100.Tak vlastne vďaka za skvelú zábavu počas 20 rokov.
Od Coelha jsem doposud nic nečetla, byť ho mám v merku - a tahle knížka se mi dostala do ruky skoro náhodou. A zklamala mě. Napsané je to asi dobře, čte se to celkem dobře, ale přišlo mi to o ničem. Ze začátku se mi trochu motaly postavy (modelka, herečka, snad ještě jedna herečka - několikrát jsem musela nalistovat nazpátek, abych podle jména zkontrolovala, jestli už se tam tahle postava objevila, nebo je to někdo jiný), nebylo ani dost dobře jasné, koho sledovat jako hlavního hrdinu, a kdo je jen epizodní figurou. Má-li to být o povrchnosti filmového světa, tak to asi je, ale nespěje to nikam. Mám z toho takový rozpačitý pocit. Doporučovat nebudu, a přečtu si raděj něco z autorovo rannější tvorby, to by snad mělo být lepší.
Zatiaľ som skončila na str. 144. Dej ma síce nechytil, ale zato oceňujem 1.trefu do súčasnosti - zmienkou o švajčiarskom Davose, v ktorom sa stretávajú najvplyvnejší (= najbohatší) ľudia zemegule, aby určovali trendy. Po 2. sa mi páčila myšlienka o zrkadle. Zrkadlo odráža realitu, lebo nerozmýšľa. Pretože myslieť väčšinou znamená mýliť sa. Nie že by som neuznávala myslenie, ale skutočne sa mi v poslednom čase javí ako nespoľahlivé. Akoby existovalo niečo užitočnejšie a menej klamlivé, napríklad plynutie času, ranná prechádzka, vychutnať si dobré jedlo a vytvoriť si čas a prostredie na prežívanie pocitu sýtosti, na trávenie. Ktovie, možno onedlho už nebudeme mať z čoho uvariť si poriadne jedlo. Tak si to chcem naplno užiť.
Mám knihy Coelha ráda, ale tady jsem se do výběru příliš netrefila. Kniha je docela náročná, je v ní mnoho pravd, ale četla se mi dost těžce. Je to kniha, při které se musí více přemýšlet, a na to je potřeba mít určité vnitřní rozpoložení, které mi tentokrát chybělo. Nejspíše se ke knize vrátím v jinou, příhodnější dobu.
Zajímavý pohled do zákulisí módy a filmu. Řemeslně velmi dobře napsaný příběh, po jehož dočtení se mě dlouho držel nepříjemný pocit...
Odebírám jednu hvězdu za tu divnou kriminální linku - nebo jak se tomu dneska říká? Thriler? Zato se mi moc líbilo, jak byl děj provázaný a žádná z postav nebyla v knize zmíněna zbytečně, pro každou měl autor připravený příběh.
No a samozřejmě nesmím zapomenout napsat, jak jsem se nadchla pro vyprávění o slávě a pozlátku. Tak tedy píšu - ne, nestojí to za to.
Tohle se mi moc líbilo. Působilo to velmi kompaktně. Od začátku do konce to bylo zajímavé a napínavé.
Poté co jsem dočetl výbornou Veronika se rozhodla zemřít, jsem se s velkým očekáváním pustil do jeho další knihy. Žel Vítěz je pro mě velkým lúzrem. Kniha je ukecaná a povrchní. Chybí ji hloubka, rychlost a svěžest Veroniky. Měla sice místa, která mě bavila, ale těch bylo poskrovnu a celkový dojem je velmi tristní. Donutil jsem se jí dočíst, ale upřímně řečeno, lituji rozhodnutí si ji koupit a číst ji.
(Nevím, jestli poté, až se mi kniha více uleží v hlavě, počet hvězdiček nesnížím, či nezvýším... Proto současné tři hvězdy berte s rezervou.)
Je pro mě těžko uvěřitelné, že člověk, který napsal "Alchymistu" plného odhodlání, motivace a důvěry ve své sny, napsal také tento román, který na mě házel beznaděj, úsilí vedoucí nikam a filozofii, která tak nějak odrazovala čtenáře od toho, aby si myslel, že někdy může prorazit, protože jediné místo na něj čeká v průměru. Chápu, takhle to nejspíš funguje. (Říkám "nejspíš", protože je mi 20... Co já vím, jak to funguje?) Proto v tomto komentáři nekritizuji to, že autor kritizuje pokřivenou morálku celebrit a toho, jak to v tomto průmyslu funguje. Nekritizuji ani tolik hlavní postavy, protože s většinou z nich nemám problém (myslím si ale, že jich mohlo být méně - u některých jsem vyloženě neviděl smysl). Já kritizuji to, jak Coelho STRAŠNĚ moralizuje. Nevadilo mi to v "Alchymistovi", nevadilo mi to v knize "Veronika se rozhodla zemřít", ale tady jsem se přes to nemohl přenést. Autor vysvětloval svoji filozofii tak moc, že jsem měl občas pocit, že nemusím přemýšlet vlastně vůbec. (Nejvíc mě nakrknul, když v jedné pasáži psal o hippies a sufražetkách, a pak do závorky napsal, co to hippies a sufražetky jsou... Jako vážně? Nejsem debil.) Kniha mě ve výsledku bavila, přečetl jsem ji rychle, podle hodnocení jsem čekal větší propadák, ale i tak mě zklamalo, že po slibném začátku začal příběh upadat. A upadl nakonec tak, že i na konci, kdy mělo přijít dramatické vyhrocení, jsem necítil nic, než zmatení. Igor je zvláštní postava a já i po přečtení nechápu, co je to za osobu a proč se chová tak, jak se chová. Nevím, jestli mi ho je líto, nebo jestli mě štve. Prostě nevím. A u hlavní postavy by to tak být nemělo... (Mrzí mě to, protože vím, že umí psát postavy, které vám připadají jako opravdové a vy se s nimi dovedete ztotožnit. Například Veroniku.) Každopádně jsem se rozhodl pro průměrné hodnocení právě kvůli čtivosti a taky kvůli tomu, že i když Coelho své myšlenky sděloval jako na nějaké přednášce, které jsem se asi nepotřeboval účastnit, stejně svoji myšlenku sdělil výstižně.
Tomuto románu od Coelha jsem se dlouho vyhýbala. Už anotací mi přišel úplně jiný než jeho ostatní knihy a nikdy mě dostatečně nenalákala. Nakonec jsem neodolala možností vzít si jí z naší veřejné knihobudky. Dočetla jsem ho celý, protože jsem chtěla poznat motivaci hlavní postavy, ale ta byla nakonec tak plochá, neoriginální a z mého pohledu nepromyšlená, že jsem byla zklamaná. Děj jako takový měl asi pobuřovat, kritizovat a objevovat utajené zákoutí filmových festivalů, ale ve skutečnosti za nebylo vůbec nic nového, o čem by i běžný člověk, který se i filmový průmysl příliš nezajímá nevěděl (možná v čase vydání, ale myslím, že ani tehdy ne). Žádné skandální odhalení, či napětí se nějak nekonalo. Asi zůstanu u jeho jiných knih jako Veronika se rozhodla zemřít, Ďábel a slečna Chantal či Pátá hora.
Knihy, které ani nepotřebují komentáře. Coelho nepotřebuje komentáře. Tohle je jedna z jeho knih, která není ani moc náboženská, ale je o tom, v co kdo znáš věří, o našich cílech a snech a představách vysněného, dokonalého života. Že je vše jinak jistě tušíte.
Pro mě zatím nejstravitelnější kniha od tohoto spisovatele. Reálná, někdy až hrůzně pravdivá. Vztahy několika vyvolených a snaha dostat se mezi ně. Někdy i za velmi vysokou cenu. Svět, kde lidský život i hrdost nemá valnou cenu a většina je přepočítávána na peníze, vliv a manipulaci s ostatními. Kruté, ale velmi dobře čtivé.
Tak to jsem nečekala! Popravdě jsem do toho šla s tím že 10 stránek a když to nezaujme už to neotevřu. (Nemám ráda tlusté knihy) ovšem hned na začatku se z 10str. Stalo 20str. A tak to šlo dál, neuvěřitelně napínavá, čtivá a zajímavá kniha. O několika životech které se propínají a nakonci se propnou úplně.. pročtené noci, rozhodně doporučuji!
Knihu jsem nepochopila a autor mě zklamal. Nikdo, kdo napíše dobrým konec postavám, kterým vložil do úst větu "Pro lásku bych zabíjel" a skutečně nechá tu postavu zabíjet nejprve ve jménu lásky a poté s domněním, že ve skutečnosti vraždí ta "milovaná" osoba, nemůže čekat, že si získá můj obdiv. I kdyby kniha nedopadla tak zvláštně a nezanechala ve mně tak rozporuplné pocity, nelíbila by se mi. Bylo pro mě velice těžké ji číst. Je zjevné, že tu jde o střet generací. Paulo Coelho (73 let) zjevně není šťastný ve společnosti, která je mladá, rychlá, nepochopitelná, krásná, krutá. Nelíbí se mu, o čem mladí lidé sní a jak své sny realizují, protože podle něj jsou to špatné sny a špatné postupy. Má na tenhle názor samozřejmě právo, ale nikdo nemůže čekat, že s ním budu souhlasit. Ne, pro lásku bych nezabíjela. Ne, ničit světy nedává smysl. Ne, neexistuje bůh nebo osud, který určuje, kdo si zaslouží žít, kdo si zaslouží zemřít a kdo by měl vykonávat spravedlnost. A dokonce si ani nemyslím, že láska je to nejdůležitější na světě. Coelho píše o lidech, kteří jsou osamělí, kteří moc pracují a málo času tráví s ostatními. Ne každý člověk, který upřednostňuje práci, je nutně nešťastný. Neexistuje univerzální řešení, jak být spokojený, neexistuje jediná definice toho, kdo je to vítěz a co je to samota.
No nevadí, aspoň už vím, proč se tyhle knížky líbily mému bývalému úchylnému učiteli v hudebce.
Ještě mě napadá - v komentářích jsem četla, že je to kniha přelomová, protože Coelho tam smývá pozlátko světa celebrit a ukazuje, jak jsou všichni nešťastní a zoufalí. Možná jsem to jako člověk, který ví, že být "celebrita" není životní výhra, neměla číst a brát jako něco slibného. A neberte to tak ani vy. Je to skeptická, negativní kniha, která ukazuje, že ať už jste v životě měli jakýkoli sen, vedlo to všechno jen k tomu, že jste se stali hrozným člověkem a teď jste v depresi a i když máte peníze, jste nešťastní a přejete si umřít. Asi.
Kniha byla trochu jina nez ostatni knihy od tohoto autora, ale stejne me zaujala.. doporucuji precist;-)
Pro mne nečitelné, dala jsem tomu šanci 3x a stejně nedočetla. Podle mne, Coelho prostě není romanopisec,stejně jako Fulghum - oba dobří v kratších útvarech... Kniha plná prázdného tlachání, neustálé vysvětlování pořád dokola znovu a znovu - má čtenáře za imbecily? Některé části, rádoby myšlenkové pochody postav, jsem přeskakovala. Coelha mám ráda, ale toto se nepovedlo a poslední dobou na mne dýchá z jeho knih moralizování...:-(
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2005 |  Alchymista |
| 2009 |  Jedenáct minut |
| 2000 | Veronika se rozhodla zemřít |
| 2014 |  Nevěra |
| 2002 | Poutník – Mágův deník |
Asi jsem od knihy čekala více. Upřímně jsem se těšila, až knihu dočtu. Možná se k ní ale někdy vrátím.