Vítězný oblouk

22.08.2020

Remarque je taková moje srdcovka z dětství a jsem rád, že se k některým knihám po mnoha letech zase - třeba i díky výzvě - vracím. Vítězný oblouk je takový obyčejný příběh o tom, jak se žilo jednomu Německému uprchlíkovi v předválečné Paříži. Prakticky geniálně jsou tu vykresleny hlavní cíle: přežít další den a nedělat plány do budoucna. S hlavním hrdinou tak čtenář prožije spoustu obyčejných dnů, lásku bez závazků a budoucnosti, samozřejmě všudypřítomný calvados a to všechno v době, kdy už je všem jasné, že Německo rozpoutá v Evropě válečné peklo.
Byl jsem po letech opět velice spokojen.

15.07.2020

Tohle je dost velké překvapení. Na západní frontě klid je mistrovské dílo, které jsem zhltnul za pár dní. Tohle s prominutím nedává smysl. Je to zoufalá nuda postavená na dlouhých rádoby básnických a filosoficko éterických a pro mě hloupých úvahách. Já chci číst něco co smysl má, co má děj, emoce a je zábavné. Tohle nemá nic z toho. A jako dlouhá filosofická esej špatné. 1 hvězda za popis meziválečné situace v Paříži.

19.06.2020

Remarque je zkrátka pan spisovatel. Jeho příběhy jsou vždy skvěle vystavěné, co se týče postav pak propracované do nejmenších detailů. Jeho hrdinové jsou plní emocí, rozporuplných pocitů i jednání, ale vždy uvěřitelní.
Zajímavý pohled na to, jak se žije člověku, který ztratí svoji vlastní identitu. Ve světě, který spěje ke zkáze. Na dobu čekání, kdy nikdo netuší, co přijde, ale každému je jasné, že to nebude nic krásného...
A opět láska. Autorovi hrdinové vždy milují naplno. Jako kdyby láska byla tím posledním, co člověku zbývá. A není to tak?
Jednu hvězdu ubírám, protože jsou knihy, které mě osloví více.
Každopádně je to sázka na jistotu i kvalitu.

01.06.2020

Předválečná Paříž, hlavní hrdina německý uprchlík - špičkový chirurg, vykonávající své povolání, resp. poslání v této zemi (Francie) v podstatě v anonymitě. Nejvíce čtivá kniha autora, bez přímého zapojení války (ta však už čeká za dveřmi), zato přehršle lidských příběhů, s popisem průběhu operací, to vše je mimořádně poutavé a kniha se čte jedním dechem. Najdete tu i krátké pasáže o naší zemi, úryvky z novin: "nepokoje na Českých hranicích..."

11.05.2020

Kniha opět výborně zachycuje atmosféru doby vyčkávání před katastrofou, výraznou roli tu hraje i počasí, převážně mlhavě deštivé s občasnými slunnými dny. Zdánlivě se nic moc neděje, ale vše postupně směřuje ke katastrofě, té celosvětové, stejně jako Ravikově osobní. Nakonec to ale vypadá, že když ke katastrofě konečně dojde, přináší i úlevu, protože otevírá cestu dál, ať už to bude kamkoliv... Je to kniha o zdlouhavém čekání v jakémsi mrtvém bodě, kde i silné vášně a tragédie končí v jakési letargii, ze které se jednotlivci vynořují a zase v ní mizí, ostatně i postavy mají často falešnou identitu...

17.04.2020

Krásné čtení. Dávkoval jsem si to jako lék po malých dávkách.

21.03.2020

Skvělá kniha od úžasného autora, který vás vtáhne do děje a už nepustí...četla jsem několikrát a stejně vždy při závěrečných scénách mám slzy v očích. To dnešní autoři už nějak nedokážou, možná je chyba ve mně, ale spíš ne. Holt takoví mistři se rodí maximálně jednou za sto let!!!

17.02.2020

Dost mě zaskočilo, kolik lidí tu napsalo, že nenašli v knize děj, nedokázali dočíst a podobně. Přiznávám, že takové komentáře mé velmi oblíbené knihy mě v první chvíli dost zasáhly. V další chvíli jsem si uvědomila, kolik lidí tu je knihou nadšeno a mrkla na profily těch, co se nudili. Pro sebe jsem si to shrnula tak, že věta: "Já se nudím" je jednoznačně o tom, kdo píše a je jedno, jestli se nudí nad touto knihou nebo jinou nebo u čehokoliv jiného, třeba světa nebo života. Vlastně je u nich třeba ocenit, že se aspoň pokusili a třeba jim nějak pomohlo, že se tu se svým neúspěchem svěřili. Beru to tak, že v knize nenašli co hledají, ať už to je cokoliv a nejedná se tedy o hodnocení knihy a přeju aby to hledané někde našli

18.01.2020

Super :)

29.12.2019

Pan Remarque je pro mně Pan spisovatel, nebojí se vyjadřování, příměrů, přívlastků a toho, co dělá knihu dobrým počtením. Umí se ve svém projevu rozvášnit i zabrzdit, jak je třeba. Doslova mně, jako jeho čtenáře, ovládá tak, jako kdyby řídil auto. Není moc takových spisovatelů a ikdyž jsou v několika jeho knihách podobné scény, vždycky si to přečtu rád znovu. Kromě toho - kdo se neopakuje, že?

28.12.2019

Ramarquea mám ráda, ale znám od něho i lepší knížky. Opakovaly se tu pořád stejné věci.. ženy a calvados. Děj mě začal bavit až tak v poslední čtvrtině, ale myslím, že se vyplatí počkat do konce ( i slza mi ukápla ).

11.12.2019

Mistrovské dílo. Temná atmosféra a ukázka toho, co s mužem může udělat žena.

Nehodnotím, pretože som knihu bohužiaľ nedočítala. Skončila som po 200 stranách. Bola to moja prvá kniha od Remarqua. Nemalo to žiadny spád, boli to hlavne myšlienkové pochody hlavnej postavy. Bolo mi jedno, čo sa s postavami stane, bohužiaľ.

07.10.2019

Všechny knihy, které Remarque napsal mají společnou nesnesitelnou přirozenost postav a magii vtáhnout vás ke stolku s vínem nebo vodkou mezi hlavní hrdiny a jejich přátele. Na chvíle, kdy jsem poprvé četl Tři kamarády, Vítězný oblouk nikdy nezapomenu. Čtete si v metru nebo v autobuse a přitom vlastně sedíte na nároží jednoho francouzského bistra v Paříži, popíjíte Calvados nebo víno a dočítáte se o přicházející válce. Potemnělé chladné večery, láska, která končí stejně jako každý nový den, pomsta, krutost světa a nespravedlnosti kolem Vás ožívají na řádkách knihy, která je svědkem života, života člověka.

14.09.2019

Balada o jedné krátké etapě života emigranta, německého lékaře, který nebyl Žid, ale i Židům v Paříži pomáhal. Měl pár známých, ti byli v době těsně před válkou při penězích. Tak se nechtěně se svou přítelkyní dostal na ples aristokracie, pořádaný každý rok na počest Krále Slunce Ludvíka XIV. :
...Mezi návštěvníky stála hraběnka Bellini s maskou La Valliere, Ravik jí před rokem operoval vaječníky, po zpackaném zákroku doktora Duranta. Tady to bylo vůbec Durantovo pole - peníze, kam člověk pohlédl, spousta prachů. Teď Ravik spatřil mladou velmi bohatou baronku de Remplart. Neměla dělohu. Ravik ji vyřízl. Chybná Durantova diagnóza. Pan manžel zaplatil Durantovi 50.000 franků. Z toho Ravik dostal franků 200. Mladá žena přišla o deset let života a možnost mít děti... a že takových případů bylo. Inu musím se v Paříži nějak živit, pravil kdysi slavný německý lékař.
Nesnášel nacisty. Ti ho strčili do koncentráku, ze kterého Ravik zázrakem utekl. Přes Prahu, Videň a Švýcarsko se dostal do Paříže.
Na knize mi vadila jediná věc: potoky chlastu-zejména Calvadosu, ale i drahých koňaků Hennessy, či Martellu . Ta každodenní konzumace ? Nebyla to laciná záležitost. (Myšleno pro lékaře Ravika i přes občasnou výpomoc těch při penězích).
Jinak jde u příznivců E.M.R. o výtečnou četbu.

24.08.2019

Knížku jsem si vybrala kvůli Výzvě a vzala si ji na cestu do Paříže... Můj první Remarque.
Nelehké čtení plné myšlenek - tento způsob psaní mi přijde zvláštně staromilský, starosvětský, fatální... jako kdyby dříve lidé měli ČAS číst a SNAHU HLEDAT A ČERPAT z knihy MYŠLENKY - ne jen samotný zábavý či napínavý děj...
Zvláštní pro mě bylo zjištění, že je to i pro mne velmi namáhavé, zdržující, že se neumím plně soustředit a vnímat všechno to množství námětů k zamyšlení... Měla jsem sama sebe za “většího čtenáře” - teď jsem sama ze sebe na rozpacích ;-)
Bylo to velmi krásné, ale i těžké a smutné. A v těch rozpacích ze sebe samé trochu pochybuji, že po něčem podobném v brzké době sáhnu... Spíš to bude něco plytšího, přímočařejšího a jednoduššího...

18.06.2019

Zatím nejlepší Remarque.Úžasný příběh a opravdu grandiózní finále.

16.03.2019

Můj první Remarque. A jedna z prvních knih vůbec, které jsem četl. Vděčím za mou zálibu ve čtení a rád vzpomínám na calvados a doktora Ravica.

16.03.2019

krásný, ale smutný příběh.