Vítězný oblouk
Erich Maria Remarque (p)
Paříž v předvečer vpádu nacistických vojsk Německý emigrant, antifašista doktor Ravic, vynikající chirurg, zde může vykonávat svou profesi pouze ilegálně. Žije bez dokumentů, ze dne na den, pronásledován úřady, a má už jen jedinou touhu: najít gestapáka, který kdysi dohnal k smrti jeho snoubenku. Střetnutí s ním i Ravicův plán odplaty, stejně jako osudové setkání s Joan Madouovou, která je jako on bez vlasti a bez domova, a průběh jejich vášnivé i tragické lásky, tvoří hlavní dějovou linii románu, jenž se stal záhy po svém vydání bestsellerem a dosáhl úspěchu i na filmovém plátně.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2012 , Ikar (ČR)Originální název:
Arc de Tromphe, 1946
více info...
Přidat komentář
Můj druhý a asi poslední Remarque....ano, kniha má určitě své hodnoty, ale přijde mi, že jsou si ty knihy až moc podobné....a tím mi chybí u autora rozmanitost....možná za nějakých 10 let si přečtu další...
jedna z nejsilnějších knih, co jsem četla. navíc jsem tenkrát byla v Irsku a zrovna v době atentátu na Dvojčata, mimo domov, stejně jako hlavní hrdina... pod vlivem děje jsem se opravdu bálla, že zase přijde válka..
První kniha od tohoto autora a musím říct, že mě zaujala. Měla jsem ji přečtenou během tří dnů a dost mě obohatila, uvidím, zda-li budu mít stejné pocity i při jeho další tvorbě.
Remarque je můj nejoblíbenější autor a tak jeho knihy mohu hodnotit jen v tom nej světle...Vítězný oblouk je kniha,která nás donutí zamyslet se nad tím,co mi dnes vlastně řešíme..?.A tenkrát lidé měli doopravdy problémy s velkým P.Popsání problematiky v nelehkou dobu a každodenní strach a žíti v nejistotě,schovávaní a doufaní,že se vše v dobré obrati...Klobouk dolů jak to autor dokázal bravurně popsat.Super.....
Vítězný oblouk je za mě nejkrásnější kniha od Remarqua.Mám ji přečtenou během 12 let celkem třikrát...vždy jedním dechem.Je to jediná kniha,která má ode mě podtržené ty nej pasáže a v téhle knize je jich opravdu mnoho.Určitě doporučuji si ji přečíst a před Remarquem smekám.
mám pocit že si to někdy znova budu muset přečíst ale myslím že podle některých knih natočili český filmy a vystihly i postavy a děj filmu.
Opět silný příběh plný emocí. Člověk po přečtení Remarqueových knih dost věcí přehodnotí.
Příběh ze smutné doby, člověk se snažil nějak protloukat a nezbylo mu než brát věci tak, jak jsou. Knížka je to dobrá, ale rozhodně ne oddechová na dovolenou.
Pro mne je to jednoznačně nejlepší kniha od Remarqua, zkrátka kniha, která mne nejvíce zasáhla a pamatuji si snad každou stránku, což se o jiných jeho knížkách zase až tak říct nedá, některé mi dokonce dost splývají. Navíc je to moje úplně nejoblíbenější kniha vůbec. I při vzpomínkách cítím tolik emocí...
Nepokrytě Ravicovi závidím, jakou se stal pro Joan personou. Dlužno dodat, že právem. Byl to opravdový formát. Remarque brilantně vykreslil charaktery obou postav a přitom jim ponechal tolik nevyřčeného tajemna. Hned po prvním přečtení knihy jsem začal považovat calvados za vyjímečné pití. Také já souhlasím s "pajonkem", že je to autorova nejlepší kniha.
Nemám rád sentimentální příběhy, ale na tento titul se hodlalo podívat i pár zvědavých slz, cože mě to vlastně tak bere...
Skvělá kniha plná moudrých myšlenek. Jedna z mých nejoblíběnějších knih- takových, co jsem přečetla jedním dechem!
Příběh doktora Ravica jsem opravdu prožívala, jen mi trochu vadí, že všechny knihy Remarqua jsou hodně podobné, takže někdy musím popřemýšlet, co a kdo v určité knize byl. Trošku vybočují z řady knihy Nebe nezná vyvolených a Stíny v ráji.
.....bezesporu nejlepší Remargueova kniha - tolik myšlenek a moudrých slov, co vložil Erich Maria do úst dr.Ravica se těžko v jiné knize hledá
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) zfilmováno Paříž antifašismus chirurgie válečná literatura romány chirurgovéAutorovy další knížky
1967 | Na západní frontě klid |
1962 | Tři kamarádi |
1969 | Jiskra života |
2006 | Čas žít, čas umírat |
2005 | Cesta zpátky |
Krásná knížka, silný příběh plný emocí ze smutné doby a plná myšlenek a moudrých slov. Moc se mi líbila mj. řeč ze str. 121: ,,Nepřerušuj mě pořád. Pij, mlč a žij, ty vrahu se skalpelem. Podívej se, co se z nás stalo ! Pokud vím, jen staří Řekové měli bohy pití a radosti ze života: Bakcha a Dionýsa. My máme místo toho Freuda, pocity méněcenosti a psychoanalýzu - strach z příliš velkých slov o lásce, a příliš velká slova v politice. Žalostné pokolení !" Morosov mrkl.