Vitka
Kateřina Tučková
Původní divadelní hra na motivy životního příběhu brněnské hudební skladatelky a dirigentky Vítězslavy Kaprálové (1915–1940) očima jiné brněnské rodačky, spisovatelky Kateřiny Tučkové. Vitka je příběh o závratném vzestupu mladé talentované ženy, která se dokázala prosadit v oblasti dodnes vyhrazené především mužům. Její život byl fascinující směsicí výjimečného nadání, píle a neústupnosti, ale také svobodomyslnosti, kterou šokovala své okolí. Zemřela v pouhých pětadvaceti letech, válkou odříznutá od domova v jihofrancouzském Montpellieru. V té chvíli však už měla za sebou studia v Brně, Praze a Paříži, složila na čtyřicet oceňovaných skladeb, dirigovala významné evropské orchestry a byla životní i tvůrčí partnerkou Bohuslava Martinů, s jehož ženou Charlottou tvořili proslulý milostný trojúhelník. Či mnohoúhelník, vezmeme-li v úvahu její četné milence, mezi nimiž nechyběli známí představitelé meziválečné avantgardy pobývající toho času v Paříži. Kdyby přežila, byla by jednou z nejslavnějších českých žen.... celý text
Přidat komentář
Kdyby byla Vitka hodná holka, tak by asi nebyla skvělá hudební skladatelka a nemohla ve své době prorazit. K mužům se chovala tak jako se oni chovali k ní. Mé srdce si ale získat nedokázala.
Kniha je dobře napsaná a čtivá, Vitka mi ale bohužel byla nesympatická. To by u knihy normálně tolik nevadilo, je jasné, že hrdinové nemusí být vždy kladní. Zde mi ale trochu vadil způsob, kterým autorka Vitku prezentovala - již od úvodu je kniha pojata trochu jako obhajoba Vitčiny ne zrovna nejlepší pověsti. Nemůžu ji soudit, věřím, že hudebnice byla dobrá, ale vadilo mi, že její sobeckost, nevěra a drzost byly v knize obaleny do nálepky "silná, nespoutaná žena, která si vydobyla místo v mužském prostředí".
Pro zachycení pohříchu tak krátkého, ale bouřlivého a až po okraj naplněného života Vitky Kaprálové zvolila Tučková žánr dramatu. A udělala dobře. Čte se výborně, přál bych si - podobně jako M. Štědroň - si ho poslechnout jako akustické drama.
A ještě pár poznámek pro vlastní zapamatování:
Kakofonie Vitčiných nápadníků a milenců:
fascinující, vysněná
komponuje, provokuje, bolí
ovšem osudu neunikneš ani pod klavírem,
Písničko
Po Fabrice jsem nedoufala, že se znovu v tak krátké době opět dostanu k další knize od Tučkové. Nedávný výlet do Poličky a Třech studní mi nahlodal myšlenky si něco zajímavého o Kaprálové a Martinů přečíst. Tahle kniha ve stylu divadelní hry byla k tomu jak stvořená. Jelikož jsem už o tématu něco málo věděla, četla se mi velmi lehce. Inu, zajímavé téma a tentokrát i pěkné podání.
Kniha je psaná jako scénář k divadelní hře o životě Vitky Kaprálové. Nejdřív se mi do ní nechtělo, protože jsem si myslela, že se bude těžko číst. Naopak! Děj mne velmi rychle vtáhl. Díky tomu, že jsou v textu poznámky o dění na jevišti a někdy také v hledišti, cítila jsem se, jako bych skutečně byla v divadle. Celou dobu jsem jsem při čtení strávila v publiku se skvělým výhledem na jeviště a nemohla se od děje odtrhnout. Tleskám a doufám, že ji brzy někdo jako divadelní hru nastuduje!
Velmi zajímavá útlá knížečka, která přinese tolik nových, zajímavých informací. A tak krátký život a tolik plný a bohatý.
Tučkovou vyhledávám velmi ráda pro její spojení s Brnem. Žítkovské bohyně jsou nezapomenutelné nejen pro mnou milovaný kraj Bílých Karpat. A divadelní představení v brněnském Městském divadle tento pocit jen posílilo. Vřele doporučuji.
A Vitka? Ač psáno v dramatické formě, řádky ubíhají jeden za druhým, úsporný text otevírá cestu vaší prědstavivosti, čemuž napomáhá množství dobových fotografií. Velké díky autorce, že jsem se díky ní seznámila s dalším kouskem brněnské kulturní historie.
Divadelní hra na motiv tak krátkého života Vítězslavy Kaprálové byla pro mě skvělou změnou oproti knihám, které běžně čtu. Na začátku je krátké seznámení s Vitčiným životem a poté už začíná samotná hra, která mě velmi mile překvapila, jak dobře se četla. Vřele doporučuji všem, obzvláště však Brňákům, kteří o V. Kaprálové doposud neslyšeli.
dopředu jsem si nezjišťovala žádné informace a byla jsem velmi mile překvapena, jak formou knihy (divadelní hra i s jednotlivými medailonky postav), tak osobností Vitky. Musela to být jedinečná osobnost a občas jsem se musela pousmát nad jejími nepředvídatelnými a na tu dobu neslýchanými činy, nicméně v hudební scéně byla silnou konkurencí pro všechny. pokud bude mít hra představení, rozhodně bych ho chtěla vidět a určitě si najdu více informací o miss Kaprálové.
Dívám se na fotografii Vitky (půvabné stvoření) a přemýšlím o jejím životě, příběhu, knize.... Přemýšlím proč zrovna (nebo snad jen) divadelní hra o tak pozoruhodné a nadané ženě, navíc od ženy, která je ji svým způsobem tak podobná. Také velmi talentovaná, také Brňačka (a s podrobnostmi dost, přeji paní Tučkové ještě moře času na tvorbu a život sám).
Byla Vítězslava Kaprálová opravdu tak živelná, nespoutaná, na svou dobu velmi emancipovaná a s muži si neustále pohrávající bytost? Na mě působila v soukromém životě velmi dětsky a nezrale a často nešťastně.
Jsem moc ráda, že jsem si na knihu našla čas, že mě neodradilo zpracování formou divadelní hry, že jsem měla možnost dozvědět se zajímavé informace.
Dávám 3,5* přeci jen bych uvítala příběh zpracovaný klasickou románovou formou.
V knize jsem ocenila i všechny ty úvody a další věci kolem. Jsem ráda, že jsem se dozvěděla něco o téhle zjevně významné skladatelce. I jsem si pustila pár skladeb a líbí se mi.
Asi nebylo chytré přečíst si Vitku po návštěvě divadla. Ale na druhou stranu se mi vybavovalo nádherné představení, mohla jsem srovnat, co šlo na vrub režii (alespoň předpokládám). Scéna a Muchou ve Vitčině bytě tady celkem zapadla, ale naživo byla dokonalá.
Asi jako u všech her, musí se vidět.
Neměla jsem o této mladé ženě ani tušení a přitom na ni musíme být jako ČEŠI náležitě pyšní.
Obdivuji Kateřinu Tučkovou pro její práci, jíž vynáší na světlo životy osobností nebo události, které si zaslouží dostat se do širšího povědomí.
Toto dílo mi na rozdíl od předchozích knih tolik neučarovalo, možná díky zvolené formě scénáře ... sledy kratičkých obrazů/dialogů, zde v jakési škádlivé, laškovné rovině připomínající mi svou atmosférou filmy pro pamětníky z rozverného prvorepublikového studentského života...ukazující V.K. převážně v nekomplikovaně lehkovážné a souběžně ambiciózně tvůrčí podobě. Ale asi taková byla.
Nicméně jako divadelní hra, kdy se bude na dotváření atmosféry značně podílet hudba, to může být působivé.
neskutečně živá divadelní hra se svižným tempem :) přiznám se, že než jsem se rozhodla knihu přečíst, o Vítězslavě Kaprálové jsem nevěděla vůbec nic... neuvěřitelný hudební talent, kterému osud nepřál a jeho život ukončil velmi brzy...
Po Žítkovských bohyních jsem byla po dočtení Vitky velmi mile překvapena a toto dílo posunuju v žebříčku před bohyně :) už se nemůžu dočkat, až přijde v mém "to read" na řadu Gerta :)
Prima. Hra má spád, rychlé střídání obrazů, divadelní provedení by mě velmi zajímalo. Autorka se poctivě snaží ukázat povahu talentované a nekonvenční skladatelky a dirigentky Vítězslavy Kaprálové, protěžované jejím slavným milencem Bohuslavem Martinů. O poctivé až badatelské práci a přípravě svědčí úvod a seznam použité literatury. Příjemný obal i doplňující fotografický materiál. Asi vyhledám k přečtení knihu manželky B.M., Charlotte Martinů - Můj život s Bohuslavem Martinů nebo manžela Vitky, Jiřího Muchy - Podivné lásky, abych se něco dozvěděla o jejich pohledu na tyto hudební umělecké osobnosti. V projektu rozhlasu Osudové ženy byl odvysílán i její příběh:https://dvojka.rozhlas.cz/zena-skladatelka-a-dirigentka-neslychane-osudove-zeny-vitezslava-kapralova-7462373
Úžasný příběh o pozoruhodné ženě. Ruku na srdce, kdo z nás znal jméno Vítězslava Kaprálová, než se ho autorka rozhodla připomenout v divadelní hře?
To se mi na tvorbě Kateřiny Tučkové moc líbí, že nás nenásilně a poutavě seznamuje s různými osudy z naší historie. Děkuji za to!
Je až neskutečné, kolik toho Vitka za její krátký život stihla! Komponování, dirigování, Praha, Paříž, Londýn, milenci, snoubenci, manžel... jako kdyby věděla, že si musí život užívat naplno, že bude mít omezený čas. Bavil mě její ostrý jazýček, i to, jak se nepárala s autoritami, jak uměla všechno krásně prožít a vychutnat. Krásný byl její vztah s Bohouškem, jejím Špalíčkem.
Opět bravurně zachycený osud jedné neobyčejné ženy.
Pěkně napsané. Divadelní scénář mi nevadil, aspoň to mělo spád a šmrnc. Ráda jsem se dozvěděla něco o Vitce.
Štítky knihy
životopisy, biografie ženy divadelní hry české ženy česká hudba osudy žen dirigenti, dirigování hudební skladatelé předčasná úmrtí
Autorovy další knížky
2012 | Žítkovské bohyně |
2022 | Bílá Voda |
2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
2014 | Fabrika |
2018 | Vitka |
Vzhledem k častým změnám scény si to na divadle úplně představit neumím, ale kniha se četla dobře a určitě jsem se i díky ní leccos dozvěděla, protože oblast hudby obecně není mou silnou stránkou. Děj dobře odsýpá, i když mi někdy nesedl použitý jazyk vzhledem k době. A jako vždy u děl o reálných osobách mi dělalo problémy, nakolik jde o realitu a nakolik o autorské domýšlení. V tomto směru asi vždy budu preferovat smyšlené příběhy.