Vítr, tma, přítomnost
Václav Kahuda (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/206881/bmid_vitr-tma-pritomnost-kzY-206881.jpg
3
37
37
Po třinácti letech se autor vrací na scénu románem, který formálně navazuje na jeho vrcholné dílo Houštinu, a to jak autobiografickým laděním, tak pro Kahudu typickým tělnatým, jazykově bohatým vyprávěním. Téma je však nové. V první kapitole se vypravěč rozhodne, že přijde na kloub dávné rodinné události ze čtyřicátých let, kdy jeho dědu, inženýra a nadaného konstruktéra v tehdejší ČKD, odvezli příslušníci německé tajné policie kamsi do Říše, kde se jej snažili přimět ke spolupráci. Když po několikáté odmítne, vrátí se v pořádku domů, druhý den ráno ve svém bytě však nevysvětlitelně zemře. Vypravěčova pouť po českých i německých archivech není odměněna jednoznačným vysvětlením. Otevírá však exkurzi do zákulisí funkce mocenských aparátů, doplněnou barokně pestrou mozaikou čistě soukromých i globálně-ekonomických událostí, skládajících dohromady nesnadný obraz naší současnosti.... celý text
Přidat komentář
Hodně zajímavá kniha od kamaráda, půjčil mi ji ve stejné den když autor odešel na věčnost. Autor zde velmi zajímavé rozpleta někdy až na hranici paranoie působení tajných služeb jak bývalého režimu a tak současného kde se malinko dotýká i 2 světové války kde se pokouší zjistíte kdo udal jeho dědečka gestapu. V knize rozvíjí svoje vize někdy až na hráníe paranoie provázanost tajných služeb západu a bývalého režimu a jejich další pokračování v současném rezimu. Jestli je je aspoň na části pravda tak s toho docela mrazí. Rád od autora přečtu nějakou další knihu.
Nesmírně zajímavá kniha s velice odvážným a neotřelým pohledem na naši nedávnou minulost. Kahuda píše jedinečným, živočišným stylem, zkoumá zvířecí pudy v nás, nemilosrdně "nakládá" novodobým mediálním modlám a kurvičkám současného režimu, respektive režimů. Až rentgenový pohled na konceptuální práci tajných služeb. Vtipně zvolené pseudonymy reálných postav polistopadové scény. Mrazivé, huňaté, čvachtavé, lepkavé. Miluju jeho styl!
(I/2016) Nějakou dobu zpátky jsem pátral s naším dědkem po původních majitelích stavení, kde bydlí, a stále dělám na svém rodokmenu a tak mi i tohle hned od začátku sedlo. Dlouho jsem nenarazil na knihu, co mě upřímně zaujala i v delším časovém úseku, protože jsem zkrátka netušil, co mám dál čekat. Kahuda tohle psal řadu let a je to velká kniha (718 str.) a nohama na zemi, mluví to od podlahy, stejně jako je to schopné i lyrických pasáží, je to čtivé, ryze české. Kniha působí hodně povědomě. Skoro člověka až mrzí, že jde o tak zapadlého spisovatele, ale asi i to má svůj půvab, minimálně v mých očích.
(II/2019) Touhle knihou jsem vlastně jezevce Kahudu objevil, toho roku, kdy se objevila na internetu pochvalná recenze, než ji oficiálně vydali (2014). Ale co o něm psali, mě zaujalo a tak jsem si knihu ihned pořídil. Tehdy jsem ještě nečekal, že mi její čtení potrvá tak dlouho. Rozečetl jsem ji možná ještě dlouho předtím, než jsem s ní udělal největší pokrok a přečetl první půlku během dovolené v Dominikánské republice (rád si o sobě myslím, že jsem jedinej na téhle planetě, kdo tu knihu vyválel v písku téhle části světa), v únoru 2016 a pak jsem hodně litoval, že jsem si ji nechal v báglu na tu nekonečnou cestu zpátky, protože bych ji dost pravděpodobně dorazil už během letu (a teď po dočtení ještě přidávám, že věřím, že jsem celou knihu měl dočíst tehdy), nicméně nechtělo tomu tak být (a možná i to má svůj důvod) a tak jsem se k téhle bichli dostal zpátky až po dalších třech a půl letech. Možná mi to dalo trochu perspektivu k tomu, jak dlouho román Kahuda psal. Ale v podstatě souhlasím do jisté míry s každým komentářem zde, nekončící konspirační teorie přes konspirační teorie, lyrické pasáže, sexuální eskapády, zejména jedna, na mě udělaly dojem (ač si ji už příliš nepamatuju), má to něco do sebe. A to je důležitý aspekt, protože většina dnešnách tuzemských rutinérů nemá nic do sebe. Ale zároveň je to neskutečná onanie, protože to definitivně mohlo být o dost kratší a díky tomu i přístupnější a lepší, je to jako album, co se dobře poslouchá, ale je opravdu příliš dlouhé a repetitivní a tak vás to ve 2/3 přiměje ho vypnout. Je to perfektní ukázka toho, že ne vše, co vypustíte z huby je geniální, nehledě na to, kdo jste. A Kahuda na tomhle tak trochu tratí, protože mi přijde, že se do té knihy snažil nacpat snad všechno co mu přišlo na mysl. P.S.: Velmi barvité a kreativní popisy penisů. Kniha opět odložena... na dalšího tři čtvrtě roku.
(I/2020, po dočtení) Závěr Kahudovy knihy byl těžkej porod... četl jsem ji po pár stránkách na hajzlu, odkládal a znovu se k ní vracel, abych ji "konečně dorazil"... martírium. Takovej ping pong. Cestuje se po celé Evropě, přechází od nekonečných konspiračních teorií, objevují se postavy zčistajasna a stejně tak mizí.... řada historických fakt a fabulací, co přeskakují k náhodným kuřbám v parku a v absolutním závěru k jakous takous dojmu, že Kahudu k sepsání inspirovaly LSD a DMT tripy. Na jednu stranu uvádí spoustu faktů, na které jsem sám za život narazil a vím o nich, ale taky je balí do spousty teorií a závěr pak působí jako takovej suchej výkřik, kdy knihu, která je ve své poslední třetině jen takovým tlacháním o ničem, chce před koncem povznést do určité úrovně, první polovina je definitivně záživnější. Do tohohle Kahudova díla se nedá moc dobře začíst. Přál bych si, abych po takové době přišel s něčím lyričtějším, protože minimálně lyričnost téhle knihy občas byla vážně fajn... ale, kurva, Václave... já nevím. (smh)
Prvních 200 stran mě poměrně bavilo, orientačně na čtyři hvězdy. Jednoznačné plusy jsou městská atmosféra (několikaslovné navození nálady rozpáleného letního města, poetický pražský místopis), neotřelý jazyk, komika, určitá bizarnost, podivné postavičky. To ovšem později vyprchává, ztrácí tah a převrací se do paranoidních vyprávěnek a trefování se do všech, mnohdy dost nespravedlivé (chápu, že kopnout si do Pižďucha a Kikiny může být lákavé a místy i trefné, leč programové urážení všech za všechno je únavné). Kecy o konspiracích a politice mne otrávily, od půlky jsem listovala a nenacházela motivaci číst dál, a to tak zpravidla nečiním. Kratší rozsah a méně prvoplánové zloby by výsledku pomohlo. Kvůli slibnému začátku mě to mrzí, nicméně kniha jako celek mne zklamala a nemohu hodnotit lépe.
Pokud to Kahuda myslí vše vážně,jde o psychopata/v reálu je invalidní důchodce/.Pokud pouze fabuloval a vytvořil obraz postupující paranoidní schizofrenie,studii internetového šmíráka,který si to,co potřebuje"vygoogluje",ovšem selektivně,má můj obdiv.Je-li to tak napůl a autor využil textu k dehonestaci reálných osob,schovaný za evidentně nenormálního vypravěče/to přece neříkám já,to on!/,pak je to svinstvo.Podle rozhovorů,které VK poskytl,to vypadá na třetí možnost.Nechci ale být nespravedlivý,snad je to všechno jinak.
V každém případě postava umolousaného namachrovaného pátrače,který po nastartování internetem prochází Prahou a posléze celou Evropou,aby odhalil celosvětové spiknutí tajných služeb,tlachá přitom o dobru a zlu,o vesmíru a o svém"vibrujícím ptákovi",cit./,patří k literárním postavám nejodpudivějším.
První dvě třetiny dobrý (začátek dokonce excelentní). Poslední si mohl autor odpustit, anebo to celé trochu zredukovat. Kamarád, který mi knihu daroval, sice urputně trval na tom, že ta vyšroubovaná paranoia je umělecký záměr, a že pokud mi to vadí, tak trochu jsem ho nepochopila, ale mně by bývalo dost pomohlo, kdyby autor ve svém záměru taky trošku myslel na čtenáře a nepokoušel se ho udusat k smrti neredigovaným textem. Autorovo plus: krásná, obrazná čeština. Mínus: totéž. Někdy se za ní totiž ztrácí smysl. Přesto - mám tuhle knihu moc ráda. I s jejími vadami.
Rozbředlé čtivo psané stylem "co mi na jazyk mysl přinese" vypovídá o tom, že Kahuda ztratil zábrany, soudnost - prostě se pos*al v kině.
Mám rád tlusté knihy... ale téhle by slušelo tak o 300 stran méně. Sice fakt dobře napsané, zároveň člověka nutí vést polemiku s názory autora (je fajn, když občas člověk má chuť začít na vypravěče křičet a hádat se s ním, to oceňuji) a tak, jenže... je toho moc a ten rozsah to neunese, člověk má najednou obrovský pocit promarněného času. Navíc se to pak celé nějak zacyklí ve struktuře "konspirační teorie - pohrdání lidmi, které označuje za kamarády - koukání na ženský - konspirační teorie - sex - konspirační teorie - nadávání na homosexuály - konspirační teorie", a takto pořád dokola. Škoda. Být to kratší, snesl bych to a měl požitek z četby. V tomhle rozsahu se bohužel z dobře napsané knihy (plné nakonec i zajímavých postřehů) stává rozbředlá nuda... Přiznávám, že jsem už dlouho žádnou knihu nečetl tak neskutečně dlouho, jako tuhle a nespočítal bych, kolika jinými tituly jsem její čtení proložil.
Od Kahudy už mám nespočet kadění u záchoda Veselou bídu a to je silný kafčo na pozornost - absence děje a jen lyrický potok slov. Když kadim, tak taky vytvářím lyrický potok, takže to němužu úplně zhejtovat.
Vítr, tma, přítomnost se ale na záchod nehodí. Nehodí se ani moc do vlaku a to proto, že má 720 stran. Oproti Veselé bídě ale kniha obsahuje děj. I když vlastně jen jako kamufláž, aby si čtenář nestěžoval, že tam žádnej děj není. Kahudovo alter ego se vydává po stopách svého dědečka - vývojáře plovoucího tanku!!! - který záhadně zemřel na smrt poté co se gestapo snažilo ho přimět ke spolupráci.
Kahudič tak bere tuto událost k tomu, aby se jako investigativec amatér brodil spletitou síti archivů, internetu a známých a našel tak pravdu. Kdyby se držel jen toho, tak má příběh zfouklej do 200 stran. Kahuda ale kde může odbočuje a spoušti splachovadlo svého tvůrčího psaní. Jako člověk, který rád splachuje jsem to i častokrát ocenil.
Například když si tento několikanásobný mistr světa ve vypadání jako Honza Nedvěd hraje na Henryho Millera a popisuje jak svým zavalitým tělem dobyl nejeden ženský džusík. K tomu samozřejmě používá nádherný sloh: "Fialové leskle kladivo rozviralo hadí ústa na lysé hlavě a lovilo to unikající a znovu kličící poupě klitorisu." Krása.
Taktéž jsem samozřejmě náležitě ocenil pasáže o kadění a tak i zde cituji: "Vysral jsem snad Empire State Building, opakovaně řvalo splachovadlo. Štětkou jsem pěchoval, rozbíjel hovna a cpal je do záchodoveho otvoru. Byl to boj svatého Jiří s drakem." Amen, bratře.
Naopak co oceňuji méně jsou konspirační teorie jichž je kniha narvaná jako ten záchod, který cituji o odstavec výš - Kahuda jako detektiv cestuje kvůli informaci o dědovi celým světem a vypráví jak to vlastně bylo se Sametovou revoluci, s vraždou Kennedyho, smrti Jana Masaryka, co všechno ovládá Moskva, jak to bylo doopravdy s 11. zářím, proč vlastně dopadla 2. světová tak jak dopadla a spoustu dalších konspirací, který možná konspirace vůbec nejsou, protože se je snaží doložit reálnýma osobama a informacema. Problém ale je, že mne tyhle věci moc nezajímají a tak sem odložil gůgl po první konspiraci a četl knihu jako Roman. A Roman čte knihy jako romány.
Hlavní hrdina se tak zamotává do sítě bývalých agentů, donašečů a politických kruhů, který maj tajný informace a já ke konci už nemoh. A na konci ani není žádný šokující odhalení.
I tak ale celkem nadprůměr, 8/10 nejen za obohacení mého slovníku o slovo plešingr.
Víte – já tyhle divný brouky mám celkem rád. V české literatuře je to třeba také Jan Křesadlo. Kahudova kniha má ale dvě vady… Za prvé – autor trpí slovní samohanou a jaksi se nechce vzdát žádného svého výronu. Kdyby byl o generaci či dvě mladší doporučil bych mu blog. Myslím, že by byl nadmíru úspěšný. Ony ty kousky nesourodých textů jsou častokrát vskutku čtivé, ale když jich je v knize tolik, člověk se té houštině slov ztrácí. A za druhé – Kahuda se rozhodl, že si to prostřednictvím této knihy vyřídí s celým světem, nebo alespoň s kdekým v české kotlině. Trochu z toho čpí hořká křivda a odér zneuznaného jedince, který sice nechce být oslavován, ale zároveň touží po poklepání po rameni. Čert aby se v té "houštině" vyznal… Ale odmyslíte-li si tyto věci, jedná se opět o excelentní text.
Kniha plná konspiračních teorií, někdy už toho bylo až moc. Kahuda je "morous" - všechno je špatně, všichni jsou špióni, nikomu nelze věřit. Ale potěšil mě velice - krásným jazykem, až lyrickými pasážemi o přírodě a samozřejmě o ženách, průhledy do minulosti, střízlivým pohledem na svět, distancováním se od oficiální propagandy, kterou nás krmí...
Štítky knihy
autobiografické prvky konspirační teorie pátrání v minulosti Magnesia Litera české rományAutorovy další knížky
| 1999 |  Houština |
| 2014 |  Vítr, tma, přítomnost |
| 1997 | Veselá bída |
| 2001 | Proudy |
| 1998 | Exhumace |
eeeeeeeeergh omg, konecne docteno. nevim, tak kniha je magorina, je zbytecne dlouha, jsou tam pasaze, ktere jsou az genialni, nevim jestli jsem to vubec pochopila, taky tam je dost uchylnych casti, ten typek je posedlej zenama a taky gejema. v ty knize je tak 300 jmen, nektery jsou pod prezdivkama, a to jsou lidi ktery v 20. stoleti neco delali - byli agenti, stbaci, ssaci, nebo nejpravdepodobnejc vsechno najednou, spoustu konspiracnich teorii a ten pribeh o hledani jeho dedy konci ezomagorinou. mezi tim jsou popisy jeho divnejch kamosu a pseudokamosu (protoze vsichni jsou agenti ve spiknuti a chteji ho udat nebo chranit) a co delaj a jaky zeny nebo muze pichaj. bylo to moc, kdybych vedela vic o dejinach, asi by se mi spojovalo vic lidi. taky je tam spoustu slov, co jsem neznala a ten styl psani je fakt dobrej - jako spoustu krasnejch, rozvetvenejch vet, kvuli tomu jsem to asi docetla.