Vizita
Adolf Branald
Obsáhlý román z lékařského prostředí zavádí čtenáře do komplexu jedné okresní nemocnice. V řadě událostí všedních dnů se odrážejí celé lidské osudy, radosti i trápení jak pacientů, tak i lékařů, jejich charaktery i problémy. Odborná medicinská terminologie a lékařský sleng, který se zde ve značné míře vyskytuje, zacházejí místy až na samu hranici srozumitelnosti, vytváří však velmi výraznou, autentickou atmosféru. Kniha, stojící na pomezí románu a reportáže, umělecké fikce a literatury faktu, se do podvědomí veřejnosti zapsala i svým filmovým zpracováním. ... celý text
Přidat komentář
Románům z nemocničního prostředí jsem se vždy raději vyhýbala. Tento je vyjímka. Adolf Branald je můj milovaný spisovatel a v této knihze s pečlivostí sobě vlastní velmi dobře vystihl atmosféru a prostředí v tehdejším zdravotnictví. Nezapomenutelný je i film Pozor, vizita.
Tak jsem si Branaldův román po dlouhé době zopakoval a opět jsem si čtení užil. Zase se jen potvrdilo, že dobré knihy věkem na kvalitě neztrácejí.
Složitá a zpočátku na pozornost náročná forma střídání autorského vypravěče a vnitřních monologů postav s graficky minimálně odlišenými přechody, roztříštěnost a široký rozptyl témat a osob, různě široce otevřené konce. Nečte se to snadno tím spíš, že kapitola často začíná uprostřed děje, který se vysvětlí někdy i o desítky stran později. Branald vůbec chytře propojuje drobnosti v textu hodně od sebe vzdálené, při druhém čtení bych jich určitě zachytila víc.
Některé příběhy jsou spíš dějové a dokumentární, jiné jsou přes dějové zvraty vyloženě niterné psychologické studie. Ty mi přišly zajímavější i odvážnější v kritice režimu. Primář, který neustále přemílá svůj strach z "nich", přičemž kdo "oni" jsou a co mu udělali se ukazuje jen pomalu, je velmi silná postava. Ani ty psychologické části a jeden překvapivě civilní konec mi ale nedaly pocit, že to stálo za to mimořádné soustředění na text. Obsah u mě prohrál s formou, takže jen tři hvězdy, byť silné.
Udivuje mě, kolik komentářů se odvolává na film. Vznikly dva, Pozor vizita a Sestřičky, přičemž první z nich má z velké míry jiný děj a výrazně odlišnou atmosféru než kniha. Vychází z ní, ale nepodobá se jí a srovnávat se dá jen těžko.
Jedna z mála knih, která je horší, než podle ní napsaný film. Není to chyba knihy samotné, ale vynikající výkon pana Hrušínského pod taktovkou pana Kachyni prostě nemá chybu.
Film jsem viděla několikrát tak jsem si řekla,přečtu si i knihu.Skvěle napsáno a přeskakování mezi postavami mi nevadilo,protože příběh jsem už znala.I když do filmu se samozřejmě všechno nevlezlo,to by musel být na pokračování.
Určitě nejzajímavější kniha z lékařského prostředí, kterou jsem kdy četl. Líbí se mi na ní, že se odehrává v tuzemském prostředí, že v ní paralelně probíhají příběhy více lidí a že se odehrává už v poměrně vzdáleném čase. Je to kniha, ke které se určitě ještě vrátím.
Knížka byla jasnou volbou, ptž je předlohou filmů K. Kachyni (ty jsou jedny z mých nejoblíbenějších v české kinematografii). Výborné čtení, ale trochu mi vadilo přeskakování mezi jednotlivými postavami, jejichž osudy spolu buď nesouvisejí vůbec a nebo se střetnout jen na malý okamžik, aniž by si do dalších osudů zasáhly - to je, ale pouze můj subjektivní problém.
Štítky knihy
lékařské prostředí zfilmováno nemocnice, špitály romány
Autorovy další knížky
| 1955 |  Dědeček automobil |
| 2006 | Vandrovali vandrovníci |
| 1968 | Stříbrná paruka |
| 1967 | Vizita |
| 1959 |  Král železnic |
Humorným způsobem napsaný román z nemocničního prostředí. Hlavním hrdinou je bacilonosič Prepsl. Přes závažný námět se kniha velice dobře čte a je napsaná jednoduchým a citlivým slohem. Mohu doporučit. Za zmínku stojí také filmové zpracování, kde se hlavní úlohy mistrovsky zhostil Rudolf Hrušínský.