Vladař
Niccolò Machiavelli
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/2946/bmid_vladar-9fR-2946.png
4
1029
1029
Klasický renesanční spis, jenž je považován za jedno z prvních a zároveň jedno z nejvýznamnějších politologických pojednání o moderním způsobu vládnutí. Čtivé dílo vzniklo v období restaurace vlády Medicejských na florentském dvoře r. 1513. Autorem, bývalým sekretářem ministerstva zahraničních věcí, je adresováno však již zesnulému Lorenzu Medicejskému. Hlavní osou dvaceti šesti kapitol jsou příklady z antických a římských dějin, pomocí nichž je postupně eklekticky obhajován osvícený vladař, řídící se zásadami logiky a zdravého rozumu. Spiskem rovněž prosvítají zárodky nacionalistických tendencí. V tomto překladu 4. vydání, v nakl. XYZ 1. vydání.... celý text
Literatura naučná Filozofie Politologie, mezinárodní vztahy
Vydáno: 2007 , XYZ (ČR)Originální název:
Il Principe, 1532
více info...
Přidat komentář
Tedy koukám, že diskuze k této knize je nebývale vášnivá až skoro urážlivá. Tak píšu svůj osobní komentář a názor. Už se těším, jak mne někdo označí za zaslepence: Jedná se o popis technologie moci, kde hlavním mottem není "jak může vladař prospět své zemi" nýbrž "jak si může vladař udržet moc" a to i za pomoci poměrně chladného a místy nemorálního kalkulu. Jinak čtivé a podmanivé. Výlet do renesančního myšlení zbaveného rytířského etosu.
Asi jsem idealista, ale přesně tento způsob uvažování je mi odporný i když nepopiratelně historicky nejúspěšnější - a jak vidno, tak už 500 let.
Úžasná kniha! Ještě dnes jsou některé autorovy výroky aktuální. Machiavelli měl, bohužel, pravdu, když tvrdil, že účel světí prostředky. Myslím si, že by nebylo na škodu, číst tuto knížečku častěji!
Uvědomte si to, jo? Machiavelli to nikdy neřekl! Žádné účel světí prostředky. Prostě ne! Pro úplnost, byl to jeho současník Ignác z Loyoly, ale Machiavelli (ještě jednou) prostě ne. A taky nejde o nějakou propagaci násilí, proboha, proberte se, učitelé občanky. Machiavelli je asi tak trošku cynik, to jo, ale nepředstírá, že nabízí systematickou a univerzální politickou teorii. Spíš zkoumá, pomocí studia historie a pozorováním praxe, nadčasové prvky lidského chování, díky čemuž je schopen formulovat zhuštěné maximy, aforismy a pravidla, která mohou vladaři (a nejen jemu) pomoct přežít ve zrádném světě. Každému jeho názory asi tak ouplně pod nos nejdou, ale to není jeho problém. Cha! Ale napsat dílo o ani ne 100 stránkách, které je dodnes jedním z nejdiskutovanějších spisků na světě, hmm.. Klobouk dolů.
Základní kámen politických knih. Škoda jen, že byl tak často - a špatně - interpretován. Přesto nabízí dosti rad, které se dají uplatnit i v běžném životě, stejně jako plno zajímavých úvah k zamyšlení.
Jo a pro ty koho kniha nepobavila, měli byste vědět, že nemá pobavit, ale inspirovat a poučit se.-má ukázat jak to veskutečnosti bylo a je-
V své podstatě kniha není vůbec špatná. Myšlenky autora jsou zbaveny veškerého pozlátka a jsou sepsány v celé své nahotě, tak jak leží a běží. A mně nezbývá nic jiného než souhlasit, protože ačkoli byl odsouzen za přílišnou krutost, spíš bych řekla, že byl odsouzen za přílišnou upřímnost, která se né každému tak úplně hodila do krámu.
Dokonce bych řekla, že vše, co napsal, má nadčasovou platnost. Pokud se člověk chce stát vladařem s velkým V, pak zde je návod.
Praktická učebnice reálné politiky 15. století. Spoustu věcí najdete i v politice dnešní.
Také nemohu souhlasit s tím, že by Machiavelli byl humanista :)) ... pravdou je, že v době, kdy umíral otec humanismu Erasmus Rotterdamský vznikala tato kniha a je spíš dávána do kontrastu jako opak humanistického snažení - Inspiroval se jí mimo jiné i Vilfredo Pareto, ze kterého dále čerpal italský fašismus. Knihu hodnotím dvěma hvězdičkama, protože je nadčasová. Její přínos lidstvu je ale chladnokrevný politický kalkul, který již tak pozitivně nehodnotím. Spíše to nehodnotím vůbec, protože kdyby tuto knihu nenapsal Machiavelli, zřejmě by jí napsal někdo jiný.... i když je to otázka.
Pro mě jako pro studenta je tato kniha vstupenkou do světa politiky a "širšího vnímání historie". Pragmatický návod jak vládnout je krutým/reálným( záleží na úhlu pohledu) obrazem myslitele tolik zidealizované renessance. I přes to jsou některé teorie platné i v dnešní době.
Zajímavé čtení zdejších komentářů této knihy... Přitom je v ní tolik pravdy a nadčasových zkušeností. Nejde o to, jestli je Machiavelliův přístup správný či spravedlivý, jde o to, že je dodnes funkční (bohužel či bohudík - dosaď dle svých preferencí). V tom je právě jeho kniha geniální. A mimochodem: tyto názory rozhodně nejsou platné pouze pro politiky či řízení státních záležitostí. Machiavelli - přes všechny výhrady k tomuto jeho dílu (zejména silný nacionalismus a nadržování jedné skupině vládnoucích rodů) - byl velmi moudrý v uvědomění si toho, co činí panovníka opravdovým vladařem a v konečném důsledku (i přes dílčí nespravedlnosti a nesprávnosti) přináší prospěch celé jeho společnosti. Protože pouze úspěšný vladař může být vladařem dlouho.
Kniha mě sama o sobě moc nezaujala... jako historický text je to zajímavé, ale pro dnešní dny mi to přišlo trochu vyčpělé a nevýznamné.
U téhle knihy je strašně důležité, jaké vydání se vám dostane do ruky. Vím, o čem píšu, jelikož jsem Machiavelliho dílo studovala a vlastním téměř vše, co z jeho pera vzešlo. Pokud je čtenář odkázán na český překlad, musím jednoznačně doporučit překlad od Stanislava Janderky z r. 1939, jež vyšlo pod souhrnným názvem Vlády a státy a obsahuje jak zmiňovaného Vladaře, tak i Discorsi. Za naprostou šílenost považuji překlad Josefa Hajného z r. 1983. Janderka píše v autorském plurálu, což je Machiavellimu bližší, než-li pouhý popis kapitol. Pokud chce někdo do Machiavelliho díla proniknout hlouběji, nechť zapomene na Vladaře jako na singl knihu. Je nezbytné přelouskat to společně s Úvahami o umění válečném a Discorsi, alias. Rozpravy o prvních deseti knihách Tita Livia. To je prostě potřeba brát jako celek, když z toho vyberete jenom Vladaře, je to takový kastrát...
Při čtení se musí vzít v potaz doba kdy to bylo napsané...(Taky to hraje roli) Ale jinak se smysl nezměnil...
Machiavelliho přístup k vládnutí vstoupil později do dějin politologie jako tzv. realismus. Machiavelli vychází z prostředí a poměrů, které mu doba určila. Vyvažuje jazýčky vah mezi zlem a ještě větším zlem. Je to postoj humanisty, který si v dravčí době snaží uchovat lidskou tvář a přitom být činný. Jeho důraz na lidské jednání (neboli praxis) je třeba mít stále na mysli, neboť se jedná o jistý myšlenkový klíč. Vladař nemusí být ani zdaleka tolik o vládnutí, jako spíše o rezistenci vůči skepsi a beznaději.
Základní kniha pro studium politiky. Nemusíte s ní souhlastit, ale to je asi tak vše, co proti tomu můžete dělat.
dobře vládnout...děláte si legraci nebo jste tu knihu nečetli? - vždyť je to "kodex tyranie" - je to plné útisku obyčejných lidí =) navíc "vládnout" se dá i rozumně a s kompromisem...
Nesmírně užitečná kniha pro život. Dost si říkám, že by měla být povinnou četbou každého, kdo chce do politiky, ale klidně doporučenou každého, kdo chce býti schopným, samostatným a u toho všeho "dobrým" jedincem.
Štítky knihy
16. století moc Florencie morálka násilí Itálie Borgiové vláda politologie pragmatismus
Autorovy další knížky
| 2009 |  Vladař |
| 1964 | Navštívení krásy – italská renesanční lyrika |
| 1975 | Florentské letopisy |
| 2001 | Úvahy o vládnutí a o vojenství |
| 1928 |  Mandragora |
Nadčasové dílo jednoho z největších vizionářů, ve své době až trestně nedoceněného Machiavelliho. Povinná četba, kterou většina dnešních světových Vladařů bohužel nikdy neviděla. K jejich škodě...