Vladař

20.12.2017

Fajn kniha a postrehy autora. Čakal som viac podľa počutia od ostatných. Tak medzi 3-4 *

01.11.2017

"Lidé totiž rádi mění vládu v domění, že si tím polepší, a teprve zkušenost je poučí, že si vlastně pohoršili ...“

I Machiavelli měl sen ... týkající se svobody jeho země ... a jeho Vladař měl pomoci Itálii ve sjednocení ... pocházel z Florencie, která zažila téměř nepřeberné množství vlád, od "lidumilných" v podobě Lorenza de Medici I., až po např. diktaturu kněze Savonaroly, nebo samozvanou vládu Medicejských dosazených za pomoci výbojného papeže Julia II. ...

Co Vám tedy běží hlavou, když čtete Machiavelliho Vladaře? Může to být třeba otázka jestli měl Machiavelli pravdu? ... v tom, že principy jednání a chování těch, kteří se chopili moci, nebo třeba i jen měli štěstí, že se k moci na čas dostali, ... zůstávají stále stejné ... od starověku, přes renesanci, až po aktuální přítomnost ...

Jeho vize politiky je o konfliktu ... na jedné straně jsou ti, co vládnou, na té druhé ti, kteří nechtějí být ovládáni ... Machiavelli ale nenabízí řešení, jako třeba Thomas Hobbes nebo J.J. Rousseau v podobě společenské smlouvy, jen ukazuje na možná řešení či návody ...

... jako třeba, že vládcové musí být od počátku výborní znalci chování lidu (Machiavelli jako jeden z prvních zavádí do politiky psychologii davu) ... a taky, že musí být dobří vojevůdci ... protože jedině tak můžou svá území dobře spravovat a nebát se jejich ztráty ... vždyť v historii najdeme hodně těch, kteří přišli k velkému majetku i moci, jen schopnost moc si udržet, jim chyběla ... a z nich pak těch, kteří se k moci dostali vlastně jen díky náhodě ... ono totiž na cestě vzhůru nebývá tolik překážek, ony většinou největší potíže nastanou až v momentě, kdy se moci chopíte a máte si ji udržet :-)...

... klíčem k pochopení jsou třeba neobyčejné Cesarovy úspěchy, ... on dost předběhl svou dobu, když si uvědomil, že jen málo vůdců se hodí k tomu, aby se v boji postavili bok po boku svým vojákům, a že existují i vojevůdci, kteří fungují jen pomocí intrik, prostě mistři šachové hry :-), kteří raději pohybují figurkami, než aby se sami postavili na šachovnici ...
„Římané vždycky včas věděli o hrozících nepokojích a neváhali nikdy okamžitě zakročit. Nedopustili, aby se rozrostly, protože dobře věděli, že střetnutí je stejně nevyhnutelné a odkládá-li se, pak z toho může mít prospěch jedině nepřítel. ... proto se pustili do války, aby ji později nemuseli vést na svém území, nikdy nedali na zásadu dnes do omrzení opakovanou ... že čas hraje pro nás ...moc dobře věděli, jak vratká je to berlička. Ten opěvovaný čas totiž může přinést jak zlo, tak dobro, jak výhodu, tak zkázu. Raději vždycky spoléhali jen na vlastní síly a na svou prozíravost...“

... ono totiž stále platí, že .... „uhýbat před nepříznivými okolnostmi nelze, ani v zájmu momentálního zachování klidu ... konflikt se tím nezažehná, jen se k vlastní škodě oddálí ...“

PS: ... a nezapomeňte na jedno obecné pravidlo, které asi nikdy nezklame: „kdo jinému dopomáhá k uchopení moci, sám sobě podřezává větev, na níž sedí. Ať mu pomůže lstí nebo zbraní, obojí je novopečenému panovníkovi nakonec stejně nepohodlné.“

... a pak ještě, jednu hodně aktuální záležitost ... až budete o Vladařovi přemýšlet a porovnávat s horkou současností, nezapomeňte, co říká Machiavelli, že „jedině s prohnaností dosáhneme svých úspěchů a že pro dobro není v politice místo, jde v ní pouze o úspěch“ ...

19.09.2017

Když se podíváte na rok kdy bylo toto dílo sepsáno, tak si pak uvědomíte jak moc Machiavelli předběhl svou dobu. Některé jeho názory a způsoby jsou opravdu nadčasové a spousta lidí na vysokách místech, by si tuto knihu měla přečíst. A to dost možná i povinně.

18.07.2017

Velmi přínosná četba, která donutí se zamyslet nad uspořádáním společnosti i postavením nejen vladaře. Zmíněné postupy by se i dnes měli uplatnit a být určitým návodem, jak postupovat při vedení. Asi nejzajímavějším tématem, pro mě, byl popis vojsk.

08.06.2017

Skutečně velice zajímavé dílo, které donutí člověka přemýšlet a plně se soustředit na to co čte, řada myšlenek je navíc v principu platná dodnes. Kniha je navíc velice zajímavým pohledem na způsob dřívějšího myšlení. Téma je navíc zpracováno velice komplexně, vyzdvihuje základní principy bez hlubokého zabředávání do podrobností. Rozhodně doporučuji.

11.05.2017

Absolutně nadčasová kniha. Při pozorném čtení zjistíte, že lze knihu napasovat na dnešní vládu a myšlenkové pochody lidí, kteří se nacházejí v řídící funkci. Zjistíte, co dělá s člověkem, když má moc a vlivu a kam to pak směřuje, co představuje vlastnit majetek a co s lidmi dělá. Tohle by měla být povinná četba na středních školách!!!

Přijdou mi úsměvné komentáře typu: kniha mě zklamala, čekal jsem od ní víc, a tak. Stějně tak by mohlo být nahlíženo na Bibli, Otův slovník naučný nebo druhý díl učebnice dějepisu pro gymnázia.
Nicméně bych zde rád zmínil fakt, který si asi málokdo uvědomuje. Andráse de la ve svém kategorém komentáři napsal, že Vladař byl určen jedinému člověku, a to Lorenzu Medicejskému. To je velmi silné tvrzení, a já se odvačuji tvrdit, že mylné. Lorenzo byl v době vydání knihy už 20 let po smrti. Kniha byla věnována skrze jeho jméno a jeho památku rodu Medicejských.

27.02.2017

Velmi zdařilá práce. Machiavelli si vysloužil mé uznání.

10.12.2016

Člověk se nedozví nic nového, maximálně jak správně podkuřovat. Machiavelliho "novinky" jsou bohužel známy již od dob Ústavy.

11.11.2016

Naprosto, přímo a zřetelně psaný spis... dávám 6*...

28.10.2016

Odsuzovat Machiavelliho za amorálnost je docela módní a trvá už to pět set let, ale to nijak nezmenší pravdivost tohoto krátkého spisku, který je kontroverzní jen na několika místech. Je až s podivem, jak na začátku 16. století dokáže autor přesně vystihnout psychologii vládnutí a řízení mas. Je smutné a obdivuhodné zároveň, že to o čem píše je dodnes pravda.

13.10.2016

Základní učebnice politiky. Kdo se chce umět pohybovat v politice a v životě, musí tuto knížku přečíst. Pak pochopí. A rozhodně v té knížce nehledejte vysvětlení toho, co předvádí současní politici, to by Machiavelliho ani nenapadlo.

16.09.2016

Účel světí prostředky. Král může pohnout pěšákem, ale zodpovědný je za sebe sám. Čiře racionální dílo nezatížené cynismem. Machiavelli byl mistr renesanční politiky a diplomacie, ovšem já bych jej řadil i mezi jakési prehumanisty tím, že velmi přesně zachytil skutečnou tvář společnosti, jež bylo, je a možná i bude. Pokračovatelem je zcela jistě Orwell.

02.09.2016

Bál jsem se nudy, ale opak je pravdou. Po nějaké době kniha, kterou si budu číst ještě mnohokrát - knihu jsem si koupil. Tolik moudra na pár stránkách, to se panu Machiavelimu opravdu povedlo. Jsou to věci všeobecně známé, ale vzhledem k tomu, že byl asi první, kdo to takto čtivě shrnul - klobouk dolů. Uznání zaslouží jistě i překladatel. Jen mne trochu mrzí, že jsem nedával víc pozor při dějepisu. Vrcholně uspokojivé.

22.08.2016

Nebyl to můj šálek čaje. Ovšem pozor! To neznamená, že myšlenky zde sdělené jsou špatné či neaktuální. Spíše naopak. Vladař je velice dobře funkční jako příručka i pro dnešní politiky či manažery. Nesedla mi spíše forma. Mám raději podobná pojednání od autorů z dálného východu s kapkou asijské filozofie. I tak ale mohu Vladaře doporučit.

05.08.2016

Geniální záležitost. Pragmaticky, jasně, stručně a velmi erudovaně shrnuty principy vládnutí a z toho logicky vyvozené postupy jak správně jednat, které se dají v mnohém použít i v našich bídných nevladařských životech. Moc s mým pohledem na "osud" souzní kapitola pětadvacet - že vůle člověka není prázdné slovo a nelze se svému losu podřídit a vzít za své pohodlnickým závěrem, že veškerá námaha je marná. I po 550 letech je tato perla stále aktuální.

03.08.2016

Lekce realismu (nemyslím ten umělecký směr, pochopitelně).

27.07.2016

Komentáře některých přispěvovatelů mně nesmírně potěšily, protože ukazují, že jsou mezi námi stále ještě lidé, kteří nejen čtou, ale především přemýšlejí a chápou.(pistalka, juckey, chamyl, ale i Ketesh a Kozel, Set123). Machiavelli se dokázal totiž zcela oprostit od falešné morálky, pokrytectví a popsat politiku a "vládnutí" tak, jak to bylo v jeho nešťastně rozdělené a rozhašteřené vlastí a v turbulentní (myšlenkově, ale i všemi ostatními směry) době a jak je to i dodnes. Machiavelli nebyl ani cynik, ani amorální osoba, ale člověk, který vycházel z hlubokých a skvěle tříděných znalostí, které použil pro analýzu doby a aniž to tušil, dal jí nadčasový směr. Odhodil berličku metafyzična a založil politologii. Jeho dílo je především dílem analytickým a vůbec to není návod pro diktátory, nebo dokonce - jak někteří pomatenci tvrdí, kteří ani nechápou o co jde, návod pro italské fašisty. Bohužel, u těchto povrchních rádoby intelektuálů chybí hlubší znalosti doby, aby se alespoň trochu dobrali k tomu, proč dílo vzniklo. Tupě opakovaná tvrzení, že Machiavelli je autorem tvrzení o účelu, který světí prostředky, tady je v komentáři vyvráceno, ale bude žít dál svůj falešný život a pseudovzdělanci budou s arogantní přezíravostí dokazovat nemorálnost a brutalitu díla, kterému nemají šanci ve skutečnosti porozumět, stejně jako nemají šanci skutečně rozumět dalším tisíci a jedné věci, o které se vyjadřují se suverénní okázalostí. Na dokreslení se v o něco novější historii se dá použít jeden malý příklad. Jistý Fridrich II., později zvaný Veliký se v mládí nad Vladařem natolik rozhořčil, že dokonce napsal spisek Antimachiavelli (viz. životopis od Františka Stellnera), kde "vyvracel" údajnou nemorálnost autora Vladaře. Když si člověk onen Stellnerův životopis přečet celý, tak se nad tímhle mladickým blouzněním největšího pruského krále musí jenom útrpně usmát. Na jeho politických krocích a jednání by bylo možné spoustu Machiavelliho postřehů i hodnocení a úvah použít jako zcela přesné příklady. Dokonce si myslím, že Machiavelli by z Fridricha měl radost a ještě mnohem větší radost by měl z Cavoura.
P.S. No a po řadě let jsem v knize M. Djilase narazil na následující citát: "Je-li církev v ohrožení ve své existenci, není více vázána mravními pravidly. Její jednota je ÚČEL, KTERÝ SVĚTÍ VŠECHNY PROSTŘEDKY: věrolomnost, zradu, tyranii, svatokupectví, žaláře a popravy." Tato slova napsal v roce 1411 verdenský biskup Dietrich von Nieheim. Tedy ne nenáviděný a pomlouvaný Machiavelli, ale katolický hodnostář z doby velkého schizmatu a kostnického koncilu...

09.07.2016

Zajímalo by mne, kolik lidí ( a kdo ) s touhle knihou usínalo. Kniha je jakousi učebnicí pro osvícené diktátory a hanět ji muže jen někdo, kdo není schopem oprostit se se naši "demokratické" determinace.