Vládci loutek
Robert A. Heinlein
edna z nejvýznamnějších knih zlatého věku světové sci-fi. Robert A. Heinlein nám ve své vizi pozvolného ovládnutí lidstva mimozemskými vetřelci ponechal nejen strhující zprávu o paranoidním stavu americké společnosti padesátých let, ale jeho dramatický narativ i po těch letech jako by zrcadlil naši aktuální situaci zde, ve Střední Evropě. Všudypřítomné dezinformace, dokonalé fake news, konspirační teorie, spiknutí vlád a tajných služeb a zdánlivě jednoduchá řešení složitých problémů. Ačkoli jde o napínavý, dechberoucí příběh, je v něm – jak už u Heinleina bývá zvykem – dost mrazivých námětů k zamyšlení. "Nejprve přišly zprávy o přistání létajícího talíře v Iowě. Potom dorazilo oznámení prohlašující celou věc za podvrh. Konec příběhu. Případ uzavřen. Až na to, že dva agenti nejtajnější zpravodajské agentury americké vlády z místa přistání zmizeli, aniž podali nějaké hlášení. A ztratili se i další čtyři, vyslaní později. Takže se do celé věci zapojil šéf rozvědky a dva jeho nejlepší agenti. Ti zjistili, že probíhá invaze parazitických mimozemských vetřelců, kteří dokážou pouhým dotykem převzít nad člověkem naprostou kontrolu... A to je teprve začátek.“... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2024
,
Walker & Volf
Originální název:
The Puppet Masters, 1951
Interpreti: Otakar Brousek ml.
více info...
Přidat komentář
Heinleinův styl psaní mi poměrně výrazně nesedl. Strohý, stručný, až dokumentaristický popis dění, negraduje se napětí, nepracuje se s charaktery (to bylo něco šíleně plastového, ta ústřední lovestory), necharakterizují se zákonitosti fiktivního světa a na to, jak to je v důsledku toho všeho přímočaré čtení, tomu chybí čtivost, paradoxně. Na druhou stranu - námět je nosný, autorovi se tu a tam daří vytvořit slušně paranoidní atmosféru, a nemá to ani nikterak špatné myšlenky, když na ně dojde. Ale na opravdu kvalitní sci-fi thriller je podle mě potřeba hutnějšího, košatějšího psaného projevu s důslednějším popisem jak dění, tak reálií okolo. Měl jsem pocit, jako kdyby Heinlein zkoušel napsat špionážní sci-fi napínák výrazovými prostředky, vhodnými spíše pro akční military řežbu.
celkem dost napínavé, zajímalo by mě jak by vypadalo filmové zpracování... :-)
Naprostá klasika, mnohokrát zfilmovaná.
Jen film prostě nemá charisma Heinleinovych knih.
Heinleina moc nemusím, ale tohle je bomba. Zfilmování poněkud slabší, ale taky slušné.
Na film si vzpomínám už jen matně , asi mě moc nezaujal a s knihou je to podobně. Dost jsem se s četbou trápila. Zajímavý námět ale pro mě příliš těžkopádné zpracování. Dveře od léta i Metuzalémovy děti mě bavily mnohem víc, uvidíme příště.
Nebylo to vůbec špatné. Ale mě to až tak nepohltilo. Dalo by se říct, že to bylo hodně naivní a neuvěřitelné.
Z tohohle ta atmosféra padesátých let vysloveně čiší. McCarthy éra v plné síle. Nepřítelem může být kdokoli, nikomu nevěřte, každého prověřujte. Brrr...
Heinlein mě opět nezklamal. Zase něco jiného než předchozí knížky, které jsem od něj četla. Napínavější než kdejaký "thriller", který se pyšní nálepkou bezceléér.
Přitom má Heinlein v příbězích jakousi zvláštní poetiku a laskavost. Zamilovala jsem si jeho knihy už při čtení Dveří do léta a budu se jeho dílem ráda pročítat dál.
Navíc pro spád knihy nepotřebuje sprostých slov jako jazykových prostředků - věřím, že to nebylo jen překladem (i když úsloví "starou belu" mi už napotřetí připadalo trochu moc a trochu zastaralé snad i pro rok vydání českého překladu :) )
Není to žádné opus magnum, nicméně v kategorii "emzácí útočí" převyšuje svou čtivostí jak Wellsovu Válku světů, tak Wyndhamovy Midwichské kukačky, v nichž lze nalézt obdobné myšlenky a nápady. Ale jako vždy: je to jen otázka vkusu.
K Heinleinovi mám až trochu nekritický vztah díky Dveřím do léta, Jobovi a povídce ...a postavil si domeček. Vládci loutek jsou pro mě jeho ne nejlepší, ale dost dobrou knížkou. Bavilo mě číst o roce 2007 a chápavě se usmívat nad autorovou představou cestování (auto jako od Fantomase) a naopak nad zaostalostí ukládání a přenosu informací - ta retroknihovna byla až milá. V 80. letech jsem se od sci-fi nemohla odtrhnout; teď bych se vrátila právě k těm knížkám, ve kterých se autoři příliš nezabývali technickými vizemi budoucnosti - protože to dopadne vždycky takhle. Ale tady o to vážně nejde; neutrhnete se od děje, ve kterém bojují lidé - individuality a paraziti s kolektivní inteligencí, a nejen to, se schopností přečíst a řídit mozky svých nositelů. Slizčí a málem dokonalejší než Borgové. Je to napínavé a čtivé.
Zaboha si nemůžu vzpomenout na název toho filmu, který byl podle knihy natočen, ale stačili 3 stránky, a úplně se mi vybavil z temnoty. I s časovým odstupem se jedná o velmi napínavé čtení s originálním příběhem (myslím, že se zde dost inspirovala i moje oblíbená StarGate). Začetl jsem se ani jsem nevěděl jak. Příběh pěkně utíká, hlavně v první polovině. Hlavní postavy retro super agenta a retro super agentky se mi líbili - hlavně hrdina si získal moje sympatie, když se nenechal rozházet dlouhovlasou, zrzavou agentkou. Škoda, že o ně zase rychle přišel ve druhé půlce, kde mě pasáže s jeho hysterickými výlevy doslova …. štvaly. Co jsem ocenil, byl závěr. Jednoduché vyvrcholení příběhu, ještě malá zápletka na konec a pak finále, které působilo seriózně jako celý příběh (žádný nabubřelý Happy End).
Takovou nedomyšlenou hloupost jsem ještě nečetl. Takové hloupé, nedomyšlené hlouposti může uvěřit opravdu jen úplný hlupák. Vládce loutek nemá žádnou cenu číst, protože ufoni neexistují (Ezechiel 1:4-28) a už vůbec nás neovládají a nic z toho není v žádném případě pravda. Jestli jste aspoň trochu chytří, tak je číst nebudete. To je každému chytrému člověku obzvlášť jasné. Zvlášť, když existuje tolik mnohem kvalitnějších a hlavně kvalitněji napsaných knich, jako je například „Vše je v nejlepším pořádku“ od reverenda Johna Conowaye, nebo „Velký, rodinný obrazový atlas vojenských řádů a vyznamenání“ od plk. ve výslužbě Boba Buchara; povězte o nich svým přátelům!
5 slabších, protože uspěchaných, *****
Viděl jsem dříve film než četl a přišel tak o překvapení ze základní myšlenky - ale nevadí. Je to typický druh knihy, kterou neodložíte, dokud ji celou nepřečtete - a jak se blíží konec knihy, raději při čtení zpomalíte, aby vám to vydrželo co nejdéle. Mezitím (tedy v těch několika minutách, která si dáte na odpočinek) samozřejmě pátráte po tom, zda neexistují další pokračování :-). Naprosto skvělý příběh!
Kniha byla dost dobrá!!! Přečteno jedním dechem. Popisuje invazi parazitů, kteří se přicucnou v zadu na krk hostitele a toho ovládají, hostitelem je člověk. A my toto sledujeme z pohledu agenta tajné vládní agentury, jak se snaží zachránit svět. Je tam i romantika, i když na můj vkus to hlavní hrdinové vzali hopem k oltáři :))
Obecne to bola dobrá zábava, dej odsýpal rýchlo, páčil sa mi popis pocitu keď mal človek červa na chrbte, zážitok z nirvány. Taktiež experimentovanie a popis rôznych teórii ohľadne nich bol skvelý a niektoré protiopatrenia ako "holá záda" alebo "bronzová kůže" úsmevné (a menšie TABU na tú dobu, ale nebol by tom inak Heinlein) a aj vyústenie mi prišlo ako dostatočné a aj vcelku reálne. Čo ale naozaj podráža knihe nohy je romantická stránka knihy, ktorú som horšiu snáď ani nečítal. Neviem čo tým presne autor chcel dokázať, ale postava Mary bola veľmi zle napísana zprvu cieľavedomá a razantná žena a od stredu knihy hovorí len "ano drahý". Ono ale je tu problém s viacerými postavami. Za zaujímavý dej 4*
Nebudu si brát servítky. Toto je druhá Heinleinova kniha, kterou jsem přečetl a mám jasno v tom, že zároveň poslední. Napsal jsem 'přečetl', ale mnohem vystižnější by bylo 'přetrpěl'. Jsem ochoten překousnout naivitu děje a na sci-fi zastaralé technologie, vzhledem k věku této knihy jde o nedostatky vesměs pochopitelné. Co ale nejsem schopen přijmout je naprostá absence byť jen náznaku atmosféry či napětí. Heinleinův sloh je tak špatný, že dokonale zazdívá jakoukoliv možnost vcítit se do hlavní postavy, což je vzhledem k faktu, že je příběh vyprávěn v ich-formě, docela umění. Navíc je hlavní postava totálně nesympatická ostatně stejně jako všechny ostatní postavy v knize. Je až s podivem jak nesympatické postavy dokáže Heinlein vytvořit vzhledem ke své neschopnosti jakoukoliv postavu nějak víc do hloubky prokreslit. A ty dialogy. Ty strašlivé dialogy!! Tak ty mě budou strašit ve snech ještě pěkně dlouho...
Autorovy další knížky
| 2002 |  Hvězdná pěchota |
| 1984 | Dveře do léta |
| 1994 | Měsíc je drsná milenka |
| 2011 | Vládci loutek |
| 2020 |  Cizinec v cizí zemi |
I když Heinleina mám z větší části načteného, pokud bych nevěděl kdo Vládce loutek napsal, tipoval bych v prvé řadě pana Dicka.
Jack Finney nápad ukradl Heinleinovi, nebo to byla jen náhoda?
Slečna Kolombovka se níže ptá jak by mohlo vypadat filmové zpracování? No, bohužel příšerně.