Vládci loutek
Robert A. Heinlein
edna z nejvýznamnějších knih zlatého věku světové sci-fi. Robert A. Heinlein nám ve své vizi pozvolného ovládnutí lidstva mimozemskými vetřelci ponechal nejen strhující zprávu o paranoidním stavu americké společnosti padesátých let, ale jeho dramatický narativ i po těch letech jako by zrcadlil naši aktuální situaci zde, ve Střední Evropě. Všudypřítomné dezinformace, dokonalé fake news, konspirační teorie, spiknutí vlád a tajných služeb a zdánlivě jednoduchá řešení složitých problémů. Ačkoli jde o napínavý, dechberoucí příběh, je v něm – jak už u Heinleina bývá zvykem – dost mrazivých námětů k zamyšlení. "Nejprve přišly zprávy o přistání létajícího talíře v Iowě. Potom dorazilo oznámení prohlašující celou věc za podvrh. Konec příběhu. Případ uzavřen. Až na to, že dva agenti nejtajnější zpravodajské agentury americké vlády z místa přistání zmizeli, aniž podali nějaké hlášení. A ztratili se i další čtyři, vyslaní později. Takže se do celé věci zapojil šéf rozvědky a dva jeho nejlepší agenti. Ti zjistili, že probíhá invaze parazitických mimozemských vetřelců, kteří dokážou pouhým dotykem převzít nad člověkem naprostou kontrolu... A to je teprve začátek.“... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2024
,
Walker & Volf
Originální název:
The Puppet Masters, 1951
Interpreti: Otakar Brousek ml.
více info...
Přidat komentář
Velmi čtivá a akční záležitost. Dobře vymyšlená problematika těch vesmírnách šmejdů. Řada věcí mi přišla taková až satiricky vtipná a jiné zase sympaticky kontroverzní. Vypustil bych pouze tu romantickou linii. Film podle této knihy s ní nemá prakticky moc společného.
Další Zlatý fond od mistra. Stručné, napínavé, trochu děsivé.
My nebo oni, toť jest základní myšlenka. Ano, bylo to psáno v jiné době a některé momenty jsou trochu out of fashion, ale pořád je to kniha, teda knížečka, kterou by si mělo přečíst hodně lidí. Drogy? Respektive stimulanty? Cokoli, protože je to pořád MY NEBO ONI! Heinlein vždycky bral jako hlavní splnění cíle, a to potom létají třísky.
Románek s Mary není až tak podstatný, autor ho pojal jako protiváhu k otcovské autoritě. Čtěte a hlídejte si krky!
Až k neuvěření stručná pecka jinak obvykle velice užvaněného, pardon, rozvláčného Heinleina. A snad proto asi jedna z jeho nejlepších knih.
Opäť jedna klasická typicky heinleinovská bomba. Dobre sa to číta aj po rokoch. Dej nemá takmer žiadne hluché miesta a čo je najdôležitejšie, žiadna vata sa nekoná a všetko napokon logicky zapadne na tie správne miesta. Heinlein tu na začiatku niečo nastrelí a dej sa rúti nezadržateľným tempom až do konca.
Pár poznatkov:
Ak bolo toto dielo označené ako do určitej miery propagandistické, nebolo asi veľmi pochopené. Tí čo čítali nejaké literárne útvary písané v časoch štátneho kapitalizmu alebo salámového socializmu (vyberte si čo chcete), sa možno naučili čítať medzi riadkami. A Heinlein práve tu v tomto románe až príliš zaváňa paródiou.
Vyzlečený senát, policajti v slipoch, nahí členovia civilných hliadok len s páskami na rukách a koltami proklatě nízko, zaujímavé štátne akcie ako vyzlečené košele a bronzová kuže, nahé ženy v uliciach a koniec-koncov oblečení nepratelia s hrbom na chrbte. Koncom 40. a začiatkom 50. rokov bola na to v USA doba dosť prudérna a sex pomerne tabu.
Na druhej strane, román je dosť kontroverzný aj pre dnešnú dobu. Hlavný hrdina tu otvorene berie drogy a autor voči tomu nezastáva žiadne stanovisko, vláda používa prostriedok na spôsob dnešných chemických zbraní a pod..
Takže aby som to zhrnul, Heinlein mi tu nepripadá ako nástroj propagandy, ale autor, ktorý nastavuje zrkadlo. Svedčí o tom aj samotný záver knihy, keď sa úlohy vymenia a u človeka zvíťazia jeho pravé pudy a pohnútky. Heinlein nehodnoti, len konštatuje.
Autorove vyjadrovacie prostriedky, jednoduchosť, priamočiarosť, drsný humor a hlášky mi vyhovujú. Jeho dialógy sú bravúrne, myšlienky nútia k zamysleniu. Sci-fi presne podľa môjho gusta. Nech teda svietia, aj keď bez pruhov, všetky hviezdy.
cit: Ve středu devatenáctého byl Satan v pořádku, i když trochu pohublý, a druhý opičák, Lord Fauntleroy, se uzdravoval. Abych to nějak oslavil, dal jsem Satanovi banán; vzal si ho i s prvním článkem mého levého ukazováčku. Nestačil jsem ani ucuknout. To nebyla náhoda – ten opičák byl opravdu hajzl.
Psáno čtivě, s humorem a nadhledem. Vzhledem k tomu, že román vyšel v roce 1951, řekl bych, že se v něm inspiroval Ian Fleming se svým Bondem (první román z roku 1953). Vystupuje zde tajný agent, objevuje se zde kód 0007, celé tajné oddělení, starý pán... Jedná se o klasickou sci-fi, jakou mám rád (vesmírní vetřelci, boj s nimi). Moc příjemné počtení. Snad jen ta romantická stránka zamilovanosti hlavního hrdiny je trochu hodně naivní a povrchní (ale o to ani tak nejde). 28.11.2013, 80%.
Najskor som videl film(http://www.csfd.cz/film/14057-vladci-loutek/), az teraz som sa dostal ku knihe. Maju spolocny zaciatok, namet , nazov a tym to asi aj konci. No neveril som kde vsade sa moze parazit prisat. Vo filme od delikatnych miest upustili ale to by presli k zanru lahkej erotiky :)))). Citajte, vela citajte. Je to super kniha.
Moje první setkání s Heinleinem a já jsem nadšená. Není to sice hodně akční kniha, ale čte se jedním dechem. Popis měkkýšů je tak bravurní, že se mi zvedal žaludek(no možná je to i tím, že červi jsou jediná forma života, která se mi hnusí), i popis mysli ovládaných je výborný. Postavy jsou sympatické, nejsou to žádní "supermani" a já jim prostě musela fandit.
Poprvé kniha vyšla v 50. letech minulého století a ikdyž naše auta ještě nelétají a nemáme za sebou třetí světovou, já před autorem smekám.
Na film doporučuji nekoukat.
Kdo zná Hvězdnou bránu se tímhle kouskem doví, kde tvůrci opisovali. Futuristický špionážní román, který slušně odsýpá, ale těžce drhne v romantické podzápletce a trošku trpí nedostatkem zapamatovatelných postav. Kromě starého pána a Mary tam byli jenom slimáci a prezident. Poslední kapitola, ale moc pěkně připomene Hvězdnou pěchotu. Klidně by mohlo jít o prequel.
Vládci loutek se točí kolem toho, že je lidstvo postupně ovládáno cizími parazity, kteří nás zbavují svobodné vůle. Zní to jako hodně otřepaný děj, ale to neznamená, že by kniha byla automaticky špatná. Napsaná je velice svižně, neustále se něco děje, hlavní hrdinové musí pořád něčemu čelit a nakonec snad objeví nějakou tu slabinu nepřítele. Popis vnitřního rozpoložení a prožívání oběti vetřelce je bravurní, čímž získává nádech reality. Vládci loutek jsou oddechové čtení, které rozhodně neurazí, spíše nadchne, ale v čem, to už záleží na čtenáři.
Úžasně napsaná knížka, musím se přiznat, že během čtení a ještě nějakou dobu po přečtení jsem věnovala zvýšenou pozornost lidem ve svém okolí a tomu, jak vypadá jejich krk zezadu :-)
Pěkné sci-fi, i když mi tam trochu chybí ta pestrost postav jako u Kinga... i když konec to tak trochu vysvětluje, proč je to celkem stroze napsané
Krásně napsané sci-fi, čte se jedním dechem od začátku do konce. I filmová verze, není špatná, ale na knihu nemá.
Kniha, kterou opravdu přečtete jedním dechem. Resp. spíše bez dechu ... opravdu super sci-fi.
moje nejoblíbenější Heinlajnovka , výtečně zfilmována - Donald Sutherland v hlavní roli
Autorovy další knížky
| 2002 |  Hvězdná pěchota |
| 1984 | Dveře do léta |
| 1994 | Měsíc je drsná milenka |
| 2011 | Vládci loutek |
| 2020 |  Cizinec v cizí zemi |
Super scifi, zvlášť když beru v úvahu rok sepsání. Klobouk dolů kdybych nějaký nosil. Pro fanoušky scifi nutnost.