Vladimír Dlouhý
Lenka Kohoutová
Podtitul: Muž v hlučné samotě Málokterý herec jeho generace byl obestřen tolika tajemstvími. Vladimír Dlouhý patřil podle mnohých k nejgeniálnějším hercům současnosti, přesto o jeho soukromí nevěděla veřejnost skoro nic. Přesně tak to chtěl, tvrdil, že za něj mluví práce. A v té odváděl špičkové výkony. Navzdory tomu byl jeho soukromý život stejně zajímavý jako ten herecký. Dětství na dvorku jednoho smíchovského činžáku, pokus vystudovat místo herectví stavařinu, životní lásky, jedinečný vztah s bratrem Michalem, ale i jeho děti, názory na svět i na vlastní slabosti... O tom všem mluvil Vladimír Dlouhý sice zřídka, ale o to poutavěji. Jako herec byl vynikající, jako člověk se potýkal s mnoha běsy. Měl obrovský talent. Zaplatil za něj ale krutou daň. Veřejnost, která sledovala jeho bravurní výkony na jevišti i ve filmu, většinou netušila, že herec vede životní styl, který ho nakonec dovedl až k předčasné smrti. I proto byl jeho odchod tak překvapivý.... celý text
Přidat komentář
Můj první idol od dětských let, přes pubertu, mladí až do současnosti. A jeho herectví je mým vysněným povolanim, které bohužel není mým zaměstnáním a už asi nikdy nebude. Ale Vladimír Dlouhý navždy zůstane mým nejoblíbenějším hercem a v mém srdíčku...
Uhranut linkami, které se faustovsky rozpily. "Ivan Hlinka" z profese múz. Český Christopher Reeve.
Člověk žije věčně, když na něj má kdo vzpomínat.
Vladimír je ztělesněním herce, umělce, váženého a věhlasného člověka, charisma a ukázkový význam slova i smyslu osud, však právě to všechno bylo jeho životem i skonem. Stále přemítám, jestli byl skutečný, nebo sem přišel jako zázrak z jiného světa. Měl mimořádný dar a talent od Boha. Byl by však tím, kým byl, kdyby nebyl takový, jaký byl?
Tehdy jsem se asi poprvé zamilovala. Bylo mi teprve 9, ale Vladimír mě uhranul vším, čím byl. Jestli mě ztráta nějakého člověka opravdu zasáhla, po stránce herecké a ještě víc lidské, tak právě jeho, obrečela jsem to, zlomilo mi to srdce. Je to zvláštní, neznala jsem ho, vídala jen na obrazovce, přesto to je, jako bych ztratila člena rodiny. A myslím, že nejsem jediná. Taková významná a silná osobnost Vladimír pro velkou část národa byl. Nedokážu to vysvětlit, ale často na něj vzpomínám a říkám si, jaké to mohlo být, kdyby tu ještě byl. Strašně jsem ho obdivovala a chovám k němu velkou úctu, za všechno. Tak hypnotický, uhrančivý, tajemný a fascinující Vladimír byl, ať jako člověk, tak jako herec.
Byl a stále je pro mě inspirace a síla, prostě to z něj sálalo, možná aniž by to věděl, a v mysli se k němu často vracím a říkám si, že už kvůli němu a díky němu to nesmím vzdát, stejně jako se nevzdával on. Spoustu toho dokázal, ale spoustu měl ještě před sebou a zasloužil (by) si to.
Tuto knihu jsem objevila nedávno a říkala jsem si, že si ji musím přečíst, ačkoliv jsem věděla, že tam patrně neobjevím nic, co bych nevěděla. Ale vždycky, když o něm něco čtu, mám pocit, že jeho památka opět ožívá a vždy je to tak intenzivní a obohacující. Už po prvních stránkách mi taky začaly téct slzy, protože je to pro mě tak silné a bolavé.
Dle mého je kniha zbytečně podceňovaná. Je pravda, že je zpracována střídmě a skromně, o Vladimírovi by toho mohlo být napsáno tolik, že by to vydalo na několik dílů, bylo mi líto, že kniha není obsáhlejší, nicméně bych řekla, že to nejpodstatnější tam je. Hlavně je napsaná s citem a jako uctění jeho památky splnila své.
Vladimíre, milovala jsem Vás od první chvíle celým svým srdcem a vždycky Vás milovat budu. Mé srdce se 20.6. rozpadlo vedví a ta ztráta je nenahraditelná. Herecký svět Vám ležel u nohou a měl byste to vědět. Kdyby tak šlo někoho oživit... byl byste to právě Vy. Moc bych si přála, abyste věděl a cítil, jak jste byl a navždy budete milovaný, aby někdo smazal všechnu tu bolest a příkoří a dostal jste všechno to dobro, štěstí, lásku, zadostiučinění a hlavně čas, jež si zasloužíte.