Vlak naděje
Christina Baker Kline
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/236703/bmid_vlak-nadeje-cT2-236703.jpg
5
337
337
V jednom z posledních vlaků naděje, které od poloviny devatenáctého století v Americe odvážely sirotky z přelidněného New Yorku k náhradním rodinám na Středozápadě, sedí i devítiletá Niamh. Píše se rok 1929 a Niamh, která přišla o rodinu po velkém požáru na newyorské periferii, cestuje díky organizaci Pomoc dětem vstříc nejisté budoucnosti. Co ji v ní čeká? Najde přes řadu bolestných ztrát své štěstí? Podobná otázka zní v hlavě i sedmnáctileté Molly v roce 2011. Po smrti milovaného tatínka střídá jednu pěstounskou rodinu za druhou a jde z průšvihu do průšvihu. Za ten poslední musí na veřejně prospěšné práce: bude uklízet v podkroví devadesátileté paní. Protnou se osudy těchto dvou žen? A dostanou odpovědi na své otázky? Vlak naděje, román inspirovaný skutečnými událostmi, vypráví o tom, že občas musíme něco ztratit, abychom něco podstatného našli.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2015 , PlusOriginální název:
Orphan Train, 2013
více info...
Přidat komentář
Kniha se četla moc dobře. Těžké, velmi těžké téma podané překvapivě svižnou, čtivou a odlehčenou formou. čtení na deku jako vyšité.
Nikdy bych neřekla, že bych o knize mohla říct, že je "milá". Takhle knížka je napsaná tak jemně, mile a hezky, že se i těžký příběh četl snadno. Alespoň tedy mě. Konec takový trochu víc uspěchaný, ale stále věřitelný.
Nádherný román čerpající ze skutečných událostí, kdy v letech 1854 až 1929 přepravily Vlaky naděje asi 200 000 dětí, které ztratily jakýmkoli způsobem své rodiny, ať už to byli sirotci nebo děti, o které se jejich rodiny nedokázaly postarat a uživit je. Propojily se zde životy Molly, která ještě není plnoletá, ale už zažila několik pěstounských rodin, a Vivian, které je 91 let a byla právě jedním z dětí z Vlaku naděje. Pomohly jedna druhé k tomu, aby našly v případě Molly jakousi jistotu v životě a jeho směr, v případě Vivian jakési oživení a pomoc při nalezení dcery a její rodiny. Ke konci jsem měla slzy v očích...
(SPOILER)
Kniha rozpráva o málo známej histórii Spojených štátov a naozaj ma dostalo, keď som si overila, že tieto udalosti boli skutočné. V podstate medzi rokmi 1854 a 1929 jazdili vlaky, ktoré viezli tisíce osirelých, opustených detí bez domova po všetkých mestách Spojených štátov, aby ich rodiny adoptovali. Samotný nápad bol skvelý, kým sa nezistilo, aký krutý osud často tieto deti postihoval. Tisíce detí skončili v rodinách, ktoré potrebovali bezplatnú prácu, zle s nimi zaobchádzali, využívali ich ako chceli.... A deti ? Nemohli nič robiť, boli bezmocné...
Presne tieto skutočnosti autorka zachytáva v historickej dejovej línii príbehu. Christina Baker Kline odviedla výnimočnú prácu, keď predstavila príbeh Niamh Power, fiktívnej postavy, ktorá predstavuje mnohé aspekty života dieťaťa v tomto systéme. Jej výskum a práca na pozadí sú obdivuhodné práve v podaní historicky presných zobrazení daného časového obdobia.
To, čo robí túto knihu výnimočnou, je to, že autorka použila paralelný príbeh o súčasných podmienkach popri rozprávaní o živote Niamh. Nie je to jeden príbeh, ktorý zatieňuje druhý. Vďaka jej zručnému používaniu charakteristík, dokáže čitateľov upútať minulosť aj súčasnosť. Nielenže je pani autorka talentovaná na prezentovanie vnútorného nepokoja a emócií postáv, ale vykresľuje podmienky, prostredie, konanie postáv citlivo a do pre čitateľa uspokojivých detailov, ktoré si treba vychutnať.
Knihu mi vrazila do ruky paní knihovnice, že se mi určitě bude líbit a měla pravdu. Po pracovní době, když byl muž na houbách, jsem začala číst a v půlnoci jsem se musela donutit, abych šla spát, když v 5:30 vstávám. Celý druhý den jsem v práci byla nervózní kvůli cca 60 nedočteným stránkám.
Velice napínavý, asi na skutečných událostech postavený příběh a opět: jak se máme dobře, i když nám zdražují energie a jídlo. Zatím ještě ale nějaké máme.
Mezi lety 1854 až 1929 rozvezl "vlak naděje" dvěstě tisíc dětí. Sirotků, nabízených rodinám, které o ně stály, zavázaly se že se o ně postarají, budou je posílat do školy. Mnohdy ale tyto závazky zřejmě splněny nebyly. Miluji knihy, které mi předají něco navíc a o vlacích naděje jsem dosud nevěděla. Dívka Molly se v r. 2011 setkává s 91letou Vivian, které má pomoct s tříděním a odklízením lety nastřádaných věcí, uskladněných v jejím velkém domě. Nakonec se ukáže že až tak o úklid nejde, obě se sblíží a dozvídají se o sobě víc. Smutný, dojemný, poučný příběh, který určitě doporučuji. Konec bych si sice představovala trochu jiný, ale to je jen můj pocit.
Kniha se mi velice líbila, skoro jsem se nemohla od čtení odtrhnout, avšak konec mě trošku zklamal. I tak ale doporučuji, příběh je chvílemi velmi dojemný.
vůbec jsem se nemohla od knihy odtrhnout. Přečetla jsem ji doslova jedním dechem. Dost mnou otřáslo, v jakých hrozných podmínkách mohly žít děti ve 30. letech minulého století. Obě hlavní postavy vyrůstaly u adoptivních rodičů a jak obrovský rozdíl to byl. Vřele doporučuji
Úžasná kniha, od které se nelze odtrhnout. Příběh je moc hezky napsaný a moc se mi líbilo, že ukázal i ne až tak známé střípky americké historie.
Dvě ženy svedla náhoda dohromady a přestože je dělí více než 70 let, mají něco společného. Kniha je velmi čtivá, prolíná se zde minulost a současnost. Skutečný sirotčí vlak rozvážel po Spojených státech osiřelé a opuštěné děti s cílem umístit je do rodin za dost otřesných podmínek - pro mě nová informace. Kniha stojí určitě za přečtení.
Podobné osudy, prožívané v dobách od sebe vzdálených téměř jedno století. Ukázka bezmezné bídy, tvrdě ovlivňující myšlení, způsob života a morálku . Ukázka hrdosti a důstojnosti, která překoná i vynucenou přetvářku v zájmu přežití. Ukázka vývoje - zatímco se překotně rozvíjí technika a zlepšují se životní podmínky, bezcitnost, předsudky a malost v lidech zůstává.
Je to kniha s poselstvím, že všechno zlé je v životě k něčemu dobré. Jen je třeba se poučit a najít správný další směr.
Příběh Vivien mě totálně pohltil, jako osoba mi byla velmi sympatická a nemohla jsem se od čtení odtrhnout. Ze začátku mi příběh Molly trošku lezl na nervy protože jsem si myslela, že to bude taková klasická prudérní postava, ale nakonec jsem si oblíbila i ji.
Setkání dvou žen se stejným startem do života. Jedna prožívá své osamělé dětství v době hospodářské krize, druhá v současnosti. Prožitky a zkušenosti jsou si hodně podobné. Už jen to, že se se svými traumaty dokáží vyrovnat je vlastně zázrak. Připomněla jsem si sílu okamžiku a setkání se s tím správným člověkem. Obě měly předpoklad u soudu vyprávět o nešťastné dětství. Ale to už by byla jiná kniha.
Já tak nějak nevím... Vzhledem k silnému obsahu cítím, že by se mi kniha měla líbit, měla bych z ní být nadšená, ale bohužel, nadšení necítím zdaleka. Kniha není špatná, je vážně skvěle napsaná, neměla jsem vůbec problém se začíst. Největší problém je podle mě plochost příběhu. I přes to, že postavy byly sympatické, nedokázala jsem se přimět, aby se mě jejich příběh dotkl nějak víc. Čtení ale nelituji.
Doporučila bych jako četbu pro dívky, rozhodně o několik délek předstihuje většinu nejrůznějších dívčích románů a je napsaná velmi vkusně. Taky ženy, které preferují poklidnější děje, si počtou, klidně si můžou číst společně babička a vnučka. Příběhy dívek a žen, které jsou hlavními postavami, dokreslují reálie o životě v USA ve 20 a 30. letech 20. století, zajímavosti o imigraci z Evropy za tzv. americkým snem - začátkem minulého století to byl poměrně masový jev a mnoho z nás má v rodině také někoho, kdo podnikl tuto komplikovanou cestu. Často si představuju, jaké to bylo pro moji prapratetu z malinké vesničky vzít roční dítě a kufřík a odjet přes Hamburk na lodi George Washington do New Yorku. Viděla věci, které si nedovedla představit ani ve snu, netušila, že existují auta nebo tramvaje, nebo třeba lidé zcela jiné než evropské vizáže. Někdo tam uspěl, někdo ne, v hodně případech imigranti prožili velké rozčarování, protože mnohdy přišli do horších podmínek, než jaké opustili a místní obyvatelé jimi pohrdali. Ale kdo chtěl, práci našel a další generace už dosáhla o mnoho slušnějšího postavení, než by měli ve staré vlasti. Autorka se věnuje vztahům mezi rodiči a dětmi, osudu sirotků, které si pěstouni předávají z ruky do ruky - a nakonec nechybí ani láska a happyend, ovšem trošku s výhradami, není prvoplánový, sladký a růžový. Že postavy nakonec daly přednost setkání před nesetkáním (50 na 50) ještě neznamená, že si padly do náručí a zůstaly v nich ležet do svých smrtí. Takže žádný Holywood... Snadno se čte, ale není povrchní.
Krásný příběh. Knížka se moc dobře četla. Musím přiznat, že jsem o takovém vlaku četla poprvé, proto jsem ráda za nové informace k tomuto tématu.
Silné téma zpracované v lehkém románu, téměř červené knihovně. Trochu mě zaskočil ten uspěchaný konec, ale 4* dám.