Vlasta Chramostová
Vlasta Chramostová
https://www.databazeknih.cz/img/books/81_/81376/bmid_vlasta-chramostova-MzX-81376.PNG
4
34
34
V roce 2006 vydalo nakladatelství Doplněk k listopadovému jubileu herečky Vlasty Chramostové již několikrát vyprodanou knihu jejích vzpomínek. Autorka je začala psát za hluboké normalizace, kdy jí byl jiný veřejný projev znemožněn. Otevřenost, s níž zde řeší vlastní i společenská selhání, je v našich poměrech naprosto neobvyklá. 2., opravené a doplněné vydání.... celý text
Přidat komentář
Skvělé, úžasné. A opravdu nejsem fanda hereček, které v letech 1948-1968 dodávaly legitimitu zločinnému režimu. Pohled z jiné strany, neuspořádané, bohémské memoáry. Lidské, krásné ...
Silná osobnost Vlasty Chramostové nedovolila, aby ji komunistická verbež dokázala zlomit. Paní Chramostová popisuje otevřeně a bez servítků události, za které se i ona styděla. Kniha je zpovědí nejen její duše, ale i totalitní doby. Oproti klasickým autobiografickým knížkám se liší v zásadní věci a to, že je napsána literárním stylem, jakoby Vlasta byla rodilá spisovatelka. Ten způsob slohu a stavba statí je fakt originální, je škoda, že se nevěnovala spisovatelské činnosti více. Fotografická příloha obsahuje dokumenty STB o sledování Bytového divadla, které paní Chramostová pořádala, různé dokumenty o spolupráci a jiná fakta. Spolu s knihou Lanďák od Pavla Landovského knihu řadím k nejupřímnějším a nejzásadnějším, které vypovídají o zlu, jenž komunismus jmenuje se.
Kdyby se každý ze svých pochybení a selhání takto veřejně vyznal, měli bychom tak morálně čistý národ, který by nám záviděl celý svět. Autobiografie je to vskutku parádní. Nečte se lehce. Všechna čest, paní Vlasto. Děkuji i osudu za to , že jsem měla možnost se s vámi párkrát v životě setkat.
Nejde o žádné lehké čtení, což je asi dáno jednak dobou, o které autorka převážně píše (normalizace), a jednak použitým stylem (bez klasické chronologie). Osobně jsme ubrala jednu hvězdu za použivání jinotajů a mlžení tam, kde jsem od autorky vlastního životopisu přece jen očekávala jasnější vyjádření, když už jiných byla v tomto směru velice konkrétní. Možná i proto z knihy cítím malinko snahu o vylepšení image.
Nicméně kniha je to v žánru velmi zdařilá a rozhodně ji doporučuji všem, kteří se chtějí seznámit s kulturní scénou 50. a 60. let z pohledu člověka, který později nepatřil k zářivým hvězdám či k bavičům, a zejména pak s kulturou v disentu.
Autorka, známá herečka, popisuje ve své knize převážně své problémy s tehdejším režimem, který jí zakázal činnost (podepsala Chartu 77) a na dvacet let ji v podstatě vyřadil ze společnosti.
Se svými přáteli a známými prováděla V.Chramostová "bytová divadla" (samozřejmě za asistence Stb, VB) a alespoň tak si připomínala svoji profesi - o tom je v knize psáno dost obsáhle.
Je zajímavé, jak se z levicově orientované ženy, která byla členkou strany, v padesátých letech vystupovala jako uvědomělá občanka /nejen ve filmu/, stala nepřítelem státu.
Přesně splnila má očekávání. Vzpomínky se na sebe nabalovaly bez ohledu na chronologičnost nebo tematickou příbuznost, takže se čtenář nestihne unavit stereotypem. Bezpočet osobností, osudů, faktů i domněnek prezentovaných čtivě a přirozeně, bez obvyklé křeče, jež se dostavuje u osob umělecky činných, které jsou postaveny před úkol sepsat paměti. Spousta humoru i smutku, žádné velké výlevy, jen několik krásných (s krátkých) vyznání. U této knihy lituji, že je z knihovny, protože bych ji opravdu chtěla mít doma neustále k ruce.
Zajímavé, místy trochu moc egocentrické, ale takové osobnosti jako je paní Chramostová to klidně odpustím:-)
Tahle kniha nejsou klasické memoáry.Je to život herečky na pozadí dějin a dějiny na pozadí života herečky.Kniha je čtivě napsaná.
Autorovy další knížky
| 2006 |  Vlasta Chramostová |
| 1999 | Křehké otázky |
| 2018 | Byl to můj osud. Na přeskáčku I. |
| 2018 | Byl to můj osud. Na přeskáčku II. |
| 2016 |  Hommage a Vlasta Chramostová |
Kniha, ve které bych se možná občas trochu ztrácela, kdybych předtím nečetla Kohoutovu knihu Kde je zakopán pes, a to nikoli vinou časové nesouslednosti ani odboček dějových a myšlenkových. Spíše pro lehkou nekonkrétnost až zahalenost postav či dějů, nikoli však kvůli utajení, spíše asi z pocitu, že všichni vědí.
Podnětné čtení zajímavé nejen formou, ale především obsahem. Čtení doporučené pro doplnění dalších střípků do doby, která nebyla, velmi mírně řečeno, dobrá.
Za mne jedna z nejlepších věcí na celé knize je skvěle vložený komentář S. Miloty do textu knihy (str. 110): "Zkrátka my jsme skvělí, čestní, stateční, to se bude moc líbit!" volá Standa, když pročítá můj text.
Dodala totiž celému textu pravdivost, že (téměř) každý ví, proč něco dělá, ačkoli se to tak nemusí okolí může jevit, a často (i oprávněně) jeví nerozumné až zlé.