Boj o ostrov
Arthur Ransome
https://www.databazeknih.cz/img/books/70_/70030/bmid_vlastovky-a-amazonky-boj-o-ostrov-QtX-70030.jpg
5
485
485
Vlaštovky a Amazonky série
1. díl >
Obsahem knihy bývalého britského námořního důstojníka je příběh, ve kterém se prázdninová hra u jednoho z jezer v tzv. Jezerní oblasti (Lake District) v severozápadní Anglii (jezero v knize je složeno ze skutečných reálií kolem jezer Windermere a Coniston) změní s přispěním dětské fantazie (a za porozumění rodičů) na boj o malý ostrov Divokých koček, který leží uprostřed jezera. Mezi dětmi se tak zrodí přátelství na mnoho let. Ransome ve své knize dále vypráví o životě ve stanovém táboře, o boji s pirátem kapitánem Flintem (strýc Amazonek Jim neboli James Turner), o plachtění na jezeře a o celé řadě dalších příhod, které spolu Vlaštovky a Amazonky zažívají.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Pro děti a mládež
Vydáno: 1947 , Josef HokrOriginální název:
Swallows and Amazons, 1930
více info...
Přidat komentář
Jako dítě jsem nejen tuto knihu, ale celou sérii Vlaštovek a Amazonek milovala. Naplňovala mého dětského neposedného ducha touhou po dobrodružstvích. Snila jsem o plachtění a o rodičích, kteří by mě tolik chápali, jako ti literární. Jedny z mála knih, které jsem četla několikrát.
Autor patřící do dětského základního vzdělání:)) Poutavé, laskavé, dobrodružné.
Asi před pěti lety se mi dostala do ruky kniha od Františka Novotného - Za tajemstvím Vlaštovek a Amazonek, a tak jsem poté přečetl tentokrát všechny mně dostupné Ransomovky a připomněl jsem si, jak jsou kouzelné.
Bezvadná dobrodružství party dětí, která jsem přečetla snad všechna. Dodnes si pamatuju skoro všechno. A to jsem je četla když mi mohlo být tak 12-13...
Ransomeovky jsou knížky mého mládí, milovala jsem je a četla pořád dokola. Konečně přišel čas, kdy je můžu předčitat svému synovi ( který mi připomíná malého Rogera), tak jak jsem o tom jako malá snila. Dalším splněným snem je zkusit si plachtění na vlastní kůži- pojmy jako kosatka, ráhno, kormidlo, křižovat už nezůstaly jen na papíře, ale dostaly zcela konkrétní podobu, tvar, chuť. Sice na Orlíku, nebo na Lipně, což se s Conistonským jezerem nedá srovnávat, ale i tak -je to nádhera, vážně, zkuste si to taky, jestli můžete. A jestli ne, tak se nechte pohltit příběhy Vlaštovek a Amazonek a nebudete litovat...
Z nostalgie musím jednou za pět let přečíst. Tentokrát přímo na místě dění, u jezera Coniston, s výhledem na Peel Island. Knížka má pro mě kouzlo stále stejné, i po těch letech.
Další z knížek mého dětství. Ransomovky jsem přečetl snad všechny, bylo to zkrátka něco, co jsem tou dobou hledal. S hrdiny jsem se dokázal snadno ztotožnit. Nebylo tam žádné přehánění, jen čistě dětské "války" a dobrodružství, podané velice milým, poutavým stylem.
Jedna kniha je lepší než druhá a člověka neomrzí. A Boj o ostrov byl pro mě vedle Trosečníků z Vlaštovky a Záhadnými vodami nejlepší díl série.
V současné době by mě kniha asi už moc nebavila, ale aspoň z nostalgie musím dát pět hvězdiček.
Moje nejoblíbenější ze všech Ransomovek, četla jsem ji od dětství dodnes několikrát a občas si představuji ten kout světa... Jako dítě jsem to nevnímala, nyní v dospělosti mě překvapuje, jak je příběh starý (odehrává se před válkou), a přitom by se klidně mohlo všechno dít i dnes...
Amazonky a Vlaštovky mě provázely celé dětství, a já milovala. Všechny knížky od Ransoma jsem si pěkně schovala a nikdy je nikomu nedám. Možná jednu svým dětem, když budou hodně opatrné! :)
Arthur Ransome
Stanovil jsem si, že u mých nejoblíbenějších autorů, budu dávat 5 hvězdiček jenom té jedné, té nejlepší. Samozřejmě, ani Ransome nemá (z mého osobního pohledu) všechny knížky na těch 5. Přesto mám v tomto okamžiku velký problém jak rozhodnout která z jeho knížek je ta nejlepší. Prostě docházím k názoru, že těch nejlepších má povícero. Tak jsem zatím vybral tu úvodní, a postupně budu (už po mocté) číst znovu ty další. Jen mám pocit, že těch 5 hvězdičkových bude ještě mnoho. Tato knížka a mnohé další z jeho knih jsou takové ty vlídné léčebné knížky, po kterých sahám pravidelně když je mi smutno, nebo se mi prostě po nich zasteskne.
Jako puberťák jsem tuhle knihu milovala a četla několikrát. Od té doby toužím plout na lodi a jet se podívat do Lake District:)
Jsem ráda, že jsem se ke knížce díky Čtenářské výzvě vrátila, příběh jsem si samozřejmě pamatovala, ale rozhodně jsem jako malá neocenila charaktery dospělých postav a celkovou vtipnost knížky, která pro dětské čtenáře není patrná :-). Asi si budu muset projet celou řadu znovu :-D.
Lehoučký prázdninový příběh. S ním se mi připoměl i jiný táborový příběh z českého prostředí - Ostrov přátelství od Miloše Zapletala, který se nám s dětmi líbil.
Prostě nejlepší a nejčtenější kniha mého dětství, spolu s dalšími od tohoto báječného autora. Když jsem trávila prázdniny na přehradě u dědy, objevovala jsem zátoky na pramici a kreslila si námořní mapu. Prostě srdcovka :)
Jedna z mých nejoblíbenějších knížek. Ani nevím, kolikrát jsem tatínka prosila aby mi ji přečetl. Hrozně moc mě bavila. Boj o Ostrov divokých koček mi připomínal řádění mě s bráchou na prázdninách.
Tož to já sa ztotožňuji s Peggy :-) Ale taky mi tak říkal málokdo. V dětství byla tato kniha společně s Trosečníky z Vlaštovky a Záhadnými vodami ta nejlepší na prázdniny.
Moje nejoblíbenější dětská četba. Dodnes nostalgicky vzpomínám, jak jsem si šetřila peníze z kapesného a od babiček a kupovala si v antikvariátu Ransomovky. A snažila se protlačit, aby mi kamarádi říkali Titty (nikdy se to moc neujalo) :).
Jsem na tom podobně, jak píše qwill. Nejprve jsem Ransomeovy knihy přečetl sám, pak jsem je četl oběma dcerám, a to nikoliv jednou :-), a teď se k nim zase vracím sám :-). To kouzlo pro mne z té knihy nikdy nevyprchalo :-)
Štítky knihy
děti pro děti zfilmováno ostrovy dětský hrdina rozhlasové zpracování dětská dobrodružství plachtěníAutorovy další knížky
| 1959 |  Boj o ostrov |
| 1988 | Trosečníci z Vlaštovky |
| 1958 | Zamrzlá loď kapitána Flinta |
| 1964 | Holubí pošta |
| 1961 | Petr Kachna |
Vlaštovky a Amazonky byli moje nejoblíbenější četba v době ranného mladí (hádám někdy na prvním stupni) a Boj o ostrov byl z Ransomovek můj vůbec nejmilejší příběh. Tak jsem byl zvědav na to, jak budu tuhle dětskou knihu vnímat dospělýma očima. Jestli to ve mně vyvolá nostalgii nebo jestli budu spíš nad sebou kroutit hlavou, co jsem to četl za hlouposti.
Dopadlo to spíš pozitivně, při čtení se mi vracely vzpomínky na moje dětské čtení pod peřinou, na to, jak jsem se o Vlaštovky bál (Titty sama na ostrově!) a jak jsem si je integroval jako imaginární přátele do svého fantazijního světa. Taky jsem nakonec dočetl do konce. I když jsem si párkrát v průběhu čtení říkal, že jo, že dobrý, že jsem si tu atmosféru připomněl, ale že to přece nemusím číst celé – nakonec mi to nedalo a došel jsem s malými námořníky až na poslední stránku.
Z dospělého pohledu jsem ocenil hravost, sebeironii a taky vědomou hru s vlastní fantazií – všichni zúčastnění v každém okamžiku vědí, že vše je jen jako, ale nebrání jim to zábavu si užít. To mi bylo možná nejvíc sympatické: že pro dobrodružství nemusíme cestovat do Bradavic nebo objevovat nové světy ve skříni, že si vystačíme s obyčejným jezerem a vlastní představivostí.
Ještě zajímavost: V knize není popsán, ani naznačen, vzhled jednotlivých dětí. To mě rozesmálo, protože jsem měl velmi přesnou představu, jak vypadá moje hlavní oblíbenkyně – pirátka Nancy. A byl bych se do krve hádal, že si to přece nemůžu pamatovat špatně, že Nancy je přece zrzavá a pihovatá.