Holubí pošta přehled

08.02.2023

Tato kniha od Arthura Ransomea byla první, která se mi dostala do ruky. Byl to vánoční dárek v dětství, když mi bylo zhruba 12 let. Líbila se mi natolik, že jsem začala shánět v knihovně všechny jeho knihy, které do té doby vyšly. V Holubí poště byly často popisovány vzpomínky na dobrodružství Vlaštovek a Amazonek z loňského léta, z prázdnin před dvěma léty, i z posledních zimních prázdnin, kdy do své party přijali dva sourozence, Dicka a Dorotku Callumovy.
Na rozdíl od předchozích knih, Holubí pošta se neodehrává při plachtění na jezeře a při táboření na Ostrově divokých koček, ale na Vysočině při hledání zlata. Najít zlato měl být dárek od nich pro kapitána Flinta, takto pojmenovali svého dospělého přítele a strýčka Nancy a Peggy Blackettových, který byl v tyto dny na cestě domů z Jižní Ameriky. Rodiče Dicka a Dorotky a maminka Vlaštovek s nejmladší dcerkou Bridget, měli přijet až během dvou týdnů. Maminka Amazonek měla všech osm dětí na starosti, včetně malířů a tapetářů, kteří se vrhli na opravy celého domu.
Nancy a Peggy už dříve cvičily své tři holuby, aby donášeli domů zprávy. Navíc očekávali nějaké zvířátko, které poslal strýček Jim dřívější lodí, aby ho uložily v jeho pracovně v Jezerce. Děti zpočátku tábořily na zahradě Jezerky, paní Blackettová je chtěla mít na očích, když tu nemohli být jejich rodiče. Sama jim navrhla, aby se pustili do hledání zlata, že plachtit nemohou dřív, než do Cesmínového háje dorazí maminka Vlaštovek a teprve potom dostanou svoji loď. Navíc tu byl nějaký podezřelý člověk, který obcházel kolem domu a nakukoval dovnitř.
Děti navštívily starého horníka Lomaře Boba, a od něho se dozvěděly, že zlato, které chtěly hledat, není blízko domu na vřesovišti, ale na vzdálené Vysočině. Navíc zjistili, že ten podezřelý člověk zřejmě také pase po zlatu, neboť ho viděli rovněž jít za starým horníkem.
Paní Blackettová je nechtěla pustit tábořit daleko na Vysočinu. Přišla velká vedra, nebylo vody v potocích a neměli kde vybudovat svůj tábor. Nakonec je zachránili jejich holubi, které Dick naučil zvonit při příletu do holubníku. Podařilo se jim najít tábořiště u jednoho statku, kde se o ně měla starat a vařit jim paní Tysonová. Po třech dnech měli její péče dost, neboť měli málo času na hledání zlata a zdálo se jim, že jejich soupeř má na to lepší podmínky a oni jsou s nedostatkem času v nevýhodě. Měli obrovské štěstí, že Titty našla na Vysočině vodu. Když se jim podařilo vykopat studnu, mohli se utábořit na Vysočině blízko starých dolů, které chtěli prozkoumat…
Tento díl se mi moc líbil, samozřejmě dávám pět hvězdiček.