Vlče

25.01.2024

Doporučeno mým dobrým přítelem, a i když jsem se k tomu neměla tak jsem nakonec nelitovala.
Začátek pro mne byl lehce nudný, dokud jsem se do toho opravdu nezačetla. Není to pozitivní čtení, ale přitom i je. Ukazuje to na osud mladého chlapce a toho, jak někdy funguje život, i když není fér. Jeho matky, sestry a známých. Ukazuje to strasti i radosti, když Vám ze života odejdou milované osoby, jak moc je to těžké, ale jak se s tím časem "naučit žít". Mluvím ze své vlastní zkušenosti, možná proto mne kniha nakonec tak uhrančila...
Zároveň je to příběh, kde se nachází mladá láska, ztracení přátelé a radosti života. Chvílemi je kniha zdlouhavá a často odbočuje od toho hlavního, ale stojí za to ji dočíst.

10.12.2019

Pro mě příběh, ke kterému se nemusím vracet a přesto, i po tolika letech, si ho stále živě pamatuji. Tvrdý, bolavý, těžký na pochopení v patnácti - nebo kolik mi to bylo, když jsem to četla. Ale i takové příběhy je nutné číst, protože je píše život sám...

Člověka formuje to, čím prošel, a tentokrát hlavního hrdinu opravdu osud nešetřil, takže Vlče (jak se jmenoval doopravdy už si vážně nevzpomínám) víceméně dospěl ze dne na den, ve chvíli, kdy se mu jeho svět roztříštil pod rukama na milión ostrých, bolestivých střípků, kdy pochopil, že nic už nebude jako dřív, že čas nejde vrátit a výčitky svědomí nelze umlčet...

Když člověka tíží vina, nežije se snadno. Když ho tíží vědomí, že nemůže promluvit, je to o to horší. Někdy je život jako bludiště, uvíznete v něm, navždycky ztracení, narážíte do zrcadlových stěn a děsíte se odrazu sebe sama, prcháte před těmi pohyblivými stíny, aniž byste věděli kam, a víte, že z té hrůzy nevede cesta ven. Asi takový to je příběh.

A přesto mistrně napsaný, přesto čtivý. Vlče jsem četla před více než třiceti lety (bože, vážně to je tak dlouho?) a přesto si ten příběh pořád pamatuji. A pořád mě pro ně bolí srdce...