Vlčí jáma
Jarmila Glazarová
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/191461/bmid_vlci-jama-BH6-191461.jpg
4
365
365
Jímavý příběh mladičké Jany, vyrvané válkou a smrtí rodičů ze šťastného prostředí dětství a zaváté do nového cizího světa. Jana přichází jako schovanka do domácnosti dvou povahově odlišných lidí, zvěrolékaře, slezského osvětového pracovníka - lidumila, a jeho mnohem starší svárlivé, tyransky bezcitné, živočišně na něm lpící ženy Kláry. V tetě Kláře se hrdinka setkává s měšťáckým sobectvím, omezeností a závistí, které dusí všechno kolem sebe.Zároveň tu poznává Jana i první lásku, která vyrůstá z obdivu a vděčnosti k otčímovi, krásnému světlému člověku, láskou čistou a tragickou.... celý text
Přidat komentář
Filmové zpracování jsem viděla několikrát, ale díky výzvě i kniha. Ve filmu úžasné představitelky v podání stárnoucí Klára - Jiřina Šejbalová a mladá sirota, kterou si teta Klára se svým o hodně mladším manželem Robertem vzala do péče, Jana, mladá, jemná, citlivá, obětavá dívka, v podání Jany Brejchové.
J.G. opravdu mistrně vystihla všechny postavy ve slezském maloměstě, jak nářečím, v té době prolínání s německým jazykem. Žiju ve Slezsku, tak mi to oživilo čtení. Kniha je vyjímečná hlavně psychologicky. Mistrně vystihla hlavní postavy, ale i služebnictvo, klepy na maloměstě, prostě život v té době. Stárnoucí Klára, úplně visí na svém tajtrlíčkovi Robertovi, který je slaboch a raději se věnuji jen své práci. Jana do jejich domácnosti vnese něco, co jim převrátí život.
Kniha je psaná v jiné době. Dnes by šla Klára nejspíš na plastiku a pod maskou by se cítila mladší a Jana by v plnoletosti odešla. A v citově vyprahlém manželství dnes žije mnoho lidí.
Ale tato smutná kniha má v sobě hloubku lidské duše.
Úžasně zachycené napětí mezi tím, co je na povrchu a co je pod povrchem. Mistrovský popis charakterů a situací. I film podle knihy to zvládnul.
Vlčí jáma je obrazem lidské nízkosti a tyranie v manželství starší ženy a mladšího muže. Protipólem ženina egoismu je senzitivní dívka Jana. Autorka rozvíjí tragický příběh citového vztahu osiřelé dívky a Klářina manžela Roberta. Hodnotím perfektní jazykovou stránku, detailní rozkreslení psychologie postav, čtivá kniha.
Jana si během svých osmnácti let života prošla mnohými útrapami. Během druhé světové v.lky ji zemřeli oba rodiče a jen díky své pevné vůli se o sebe dokázala postarat. Po konci v.lky se na ní zdánlivě usmálo štěstí. Adoptoval si ji zabezpečený a bezdětný pár. Jana je nadšená, i přes těžké okolnosti jejího dospívání jí nezmizala radost ze života a se svými novými rodiči Robertem a Karolínou zažívá druhé dětství. Postupem času ale začíná zjišťovat, že vše není tak ideální, jak se jí na první pohled zdálo a před očima se jí rozplývá sen o novém, šťastném životě.
Jarmila Glazarová ve svém psychologické románu ukazuje manželský vztah naprosto rozdílných povah, který je na jedné straně tvořen fanatickou závislostí a na druhé straně soucitem. Karolína je kvůli své závislosti slepá sama k sobě a žije v sebeklamu. To se týká i jejího vztahu k Robertovi, který vnímá jako dokonalý a odmítá si připustit cokoli jiného. Robert ke Karolíně cítí soucit a nechce jí ublížit. Zároveň ale postrádá naplnění a svůj smutek potlačuje nekonečnou prací. V této doslovné pasti se ocitá citlivá Jana, na kterou dopadá obrovská tíha.
Vlčí jáma není dějových román. Zaměřuje se na vcelice hluboký psychologický rozbor postav. Detailně popisuje jejich vývoj, který směřuje k naprosté citové vyprázdněnosti. Jedná se o pomalou proměnu, dějící se mezi lidmi, kteří k sobě chtějí cítit lásku, ale kvůli rozdílným povahám to není možné. V knize se postupně rozvíjí temná a velice tíživá atmosféra, která každou další stránkou nabývá na síle. Postupně se z četby stává pochmurný zážitek plný sílící b.znaděje.
Styl knihy je doslova úžasný. Jarmila Glazarová používá velice poetický jazyk, kterým přidává na síle už tak výrazným emocím. Autorka dokáže popsat nádhery lesů, luk a svěžího jarního počasí. Zároveň ale dokáže popsat intenzivní b.znaděj a citové strádání. To vše s takovou silou, se kterou jsem se setkal jen u malé hrstky jiných autorů.
Vlčí jáma je výjimečná knížka, kterou budu ještě velmi dlouho vstřebávat. Doporučuji ji především čtenářům, kteří hledají poetický styl, intenzivní psychologický rozbor postav a silné emoce.
Hodnocení 5/5
Velice dobrý jazyk, velmi kvalitní psycho. Čtivé a znepokojující. Doporučeníhodné všem, kdo hledají ještě odpornější ženský charakter než byla tchýně Vojty Kaliby.
Číst Vlčí jámu je jako dobrovolně točit v otevřené zlomenině. Bolestné, bezvýchodné, úzkostné. Teprve až konec pootevírá dveře něčemu, co mladé hrdince může připadat jako normální život. Doháním čtenářské resty a vřele doporučuji.
Od Jarmily Glazarové jsem už dříve přečetla knihu Advent, která mě velmi oslovila, moc se mi líbila. Hledala jsem tedy nějakou podobnou knížku a sáhla po Vlčí jámě od stejné autorky. Ze začátku jsem obě knihy neustále porovnávala a byla zklamaná, protože Vlčí jáma je jiná než Advent. Chybí mi v ní prvky, které jsem na Adventu hodně oceňovala - popisy nádherné přírody, průběhu roku z hlediska přírody i prožívání víry. Vlčí jáma se odehrává ve slezském městě, autorka občas používá místní nářečí nebo němčinu. Jelikož v těchto končinách nebydlím, ani jsem tam nikdy nebyla, prostředí pro mě bylo vzdálené. Samotný děj mi přišel docela rozvláčný, tolik mě nebavil. Myslím, že tuto knihu více prožije člověk starší, protože i hlavní hrdinka je starší paní. Tato kniha pro mě byla o tom, jak sobecká láska může zkazit životy blízkých. Závěr mě však potěšil. Vlastně bych řekla, že tato kniha se svým závěrem by také mohla vystihovat slovo "advent".
Krásné. Příběh neveselý, to poznáváme už z anotace. Ale co anotace neříká, to je krása slova, tak mistrně použita a využitá v každé větě. Kniha je psaná tak, že vše vidíte, ale nejen vidíte, máte dojem, že i slyšíte.
Takové popisy, no, nejsou-li krásné: Je to Janina druhá vycházka z truchlivé klece starého domu. Vězeňské ovzduší však jde s sebou. Je okolo, je v šatech, ve vlasech, v kůži i v srdci. Nelze se mu vymknout, nelze je setřást. Jana jde pod jeho neviditelným poklopem, a sluneční záře, prozpěvování splávků na potoce a důvěrné našeptávání stromových korun nemají k ní přístupu.
Asi se tento styl každému líbit nemusí, ale mne očaroval.
Pribeh je pořád temnější a temnější, na konci už úplně černy.... I když pro Janu a Cvocka snad vyšlo slunce.... Roman je poutavý a krásně napsaný, popisování přírody, charakteru a pocitu nemá chybu.
Česká psychologická próza je má oblíbená, přestože v pravém slova smyslu se jí nevěnovalo moc autorů. Vedle Jaroslava Havlíčka se psychologickou tvorbou proslavila Jarmila Glazarová.
.
Vlčí jáma je ztvárněním jednoho nevšedního milostného trojúhelníku, dílem čistě románovým, který autorka napsala pro autobiografických Rocích v kruhu. Spolu s Adventem se jedná o vrchol její tvorby. Bohužel po válce autorka propadla myšlence komunismu a její sláva pohasla.
.
Bylo by však smutné zanevřít na tuto autorku, která přestože nikdy literární ambice neměla, dokázala psát velmi vyzrále. Vlčí jáma má určitá slabší místa (nechci spoilovat), ale z větší části je úchvatná. K vrcholu patří vykreslení tety Kláry, jejích špatných vlastností, její až psí oddanosti na Robertovi.... Do toho používání nářečí v protikladu s němčinou, tvrdý a uzavřený dům plný zašlého harampádí oproti chaloupce vlídné babičky Karolinky. Och, Glazarová zde použila hodně působivých literárních prostředků! Už si brousím zuby na Roky v kruhu a Advent. Ten si však asi skutečně nechám na zimu.
.
Pokud jste viděli film, pak vězte, že dopadne jinak než kniha. Přikládám to autorčině odstupu a její životním zkušenostem, když se podílela na scénáři.
Takhle vystihnout psychologii postav, to tedy klobouk dolů. Opravdu výživný studijní materiál. Film jsem viděla několikrát, ale tady to dopadne s otčímem jinak. To mě trochu překvapilo. Atmosféra knihy je neopakovatelná. Hezky popsaná je i příroda. Velmi působivý příběh.
Teta Klára a stará Petronila - dvě kladne záporné, nebo snad záporné kladne hrdinky. Dům Rydlovych byl jako past - ta hrozná ztuchlost, před kterou nebylo úniku. Není mi jasná jedna věc - Jana přece během casu dosáhla plnoletosti. Proč tedy neodešla?
Zmítám se mezi nadšením a zklamáním. Hlavní hrdinka mi neuvěřitelně leze na nervy. Já vím, že musela být jako sirotek vděčná, že jí teta a otčím vzali k sobě. Ale takhle na sobě nechat dříví štípat a pro sebe potichoučku trpět... zůstane, kam jí postaví, udělá, co se jí řekne, slůvkem si nepostěžuje... mám dojem, že v ní není kouska života a připadá mi tím až nereálná a strašně nudná. Úplně jsem při čtení trpěla. Ale teta Klára, to je jiné kafe. Autorka vykreslila tak dokonale tu protivnou, sobeckou, starou, záštiplnou a přitom vlastně vystrašenou ženskou. Dokázala jsem se vcítit do toho, čeho se tak bojí. To je opravdu skvělá nesympatická postava. I když se mi to nečetlo nejlíp, jde o hodně dobrou psychologickou knížku. A teta Klára mě vždycky vzpružila :-)
Vystihnout psychologii jednotlivých postav umí paní Glazarová výtečně, což bezesporu platí i v případě tohoto románu. Pro někoho možná bude kniha málo dějová a bude se do ní hůře začítat. Kdo ale vydrží a dá knize šanci, bude doslova unešen její poetikou. Už jak je uvedeno níže, toto dílo je opravdu literární skvost a dokazuje, že česká literatura je prostě nádherná. Glazarová a Havlíček jsou moji top spisovatelé.
Skvost. Milostný trojúhelník, maloměsto, úžasně poetický jazyk a slezské nářečí. Co si přát víc?
"A já si chodím po krásném světě a na každém kroku potkávám krásu a radost. A to nemluvím ani o hudbě, ani o umění, ani o básních. O všem, co sráží člověka na kolena a co ho vynáší vzhůru, čistého, pokorného a okouzleného."
Vlčí jama je skvostné literárne dielo.
Úžasné opisy prírody a dobové stvárnenie malomestského spôsobu života v rôznych spoločenských vrstvách, použitie nárečia, či ľudových piesní u mňa zaraďujú toto dielo medzi literárne klenoty.
Autorka si zvolila charakterom veľmi rozdielne postavy, ktoré sa navzájom medzi sebou vzhľadom na svoje povahy, či už vedomé alebo nevedomé trápia, sú zaslepené okonolsťami a miesto, kde spolu žijú sa pre nich stáva peklom.
Priamočiarejšie tak vynikajú kontrasty medzi nadradenosťou a podriadenosťou, odvahou a zbabelosťou, alebo úprimnosťou a povrchnosťou.
Štítky knihy
nevěra zfilmováno česká literatura Slezsko psychologické romány psychologické příběhy manželská krize nešťastná láska maloměsto zakázaná láskaAutorovy další knížky
| 1961 |  Advent |
| 1962 | Vlčí jáma |
| 1967 | Roky v kruhu |
| 1953 | Chudá přadlena |
| 1950 |  Leningrad |
Nemohu si pomoci, ale Jaroslav Havlíček, Václav Řezáč a Jarmila Glazarová jsou mistři meziválečné české psychologické prózy. Havlíčkovy Neviditelný a Petrolejové lampy (a mnoho dalšího), Řezáčovy Svědek, Černé světlo a Rozhraní a Glazarové Advent a Vlčí jáma - jsou prostě vybroušené mistrné kusy.
Advent řadím mezi nejlepší knihy, jaké jsem kdy četl. Trochu zklamáním pro mne byly Roky v kruhu, které podle mne ani nelze považovat za román - je to její prvotina, napsaná jako vzpomínka na krásné manželství, které skončilo úmrtím (o dost staršího) muže. Zklamání bylo jen v tom, že jsem z toho cítil zaslepenost oddané ženy, která si vůbec neuvědomuje, v jak nerovném svazku žila a jak byla v určité zlaté kleci. A taky styl té knihy je dost dokumentární, což mám sice rád, ale sentimentálně romanticky dokumentární. Nuže.
A teď se mi rozjasnilo. Glazarová sama jako válečný sirotek z Českého ráje jede za příbuznými na Ostravsko, kde je přijata se sestrou jako schovanka. Tam se zamiluje do o dost staršího lékaře a toho si vezme. Ten po 12 letech zemře, a ona se vrací do Prahy. Ještě stihne v Beskydech a na Valašsku nasbírat spoustu etnografického materiálu a skutečně je s tím prostředím sžita.
A jako prvotinu, pod nátlakem emocí po smrti muže, napíše Roky v kruhu. Pak se ve své zkušenosti vrátí před své manželství a vylíčí pocit vykořeněnosti a cituplného nazírání na svět očima schovanky, 18-leté dívky, která se ocitne v nové rodině v knize Vlčí jáma. Tam zesílí určitý společenský rozměr jejího psychologického psaní, už to není jen osobní a soukromé, postavy Vlčí jámy jsou vkořeněny do městečka Rozvadov (příznačný název), a podaří se jí vylíčit zásadní rozpory v morálce "maloměšťáka", to nemyslím teď v komunistické rétorice, ale ve stejném duchu jako rozcupoval Havlíček svou Jilemnci v Petrolejových lampách. A následuje vrcholné dílo, baladické - Advent, kde tyto dvě předchozí autorské zkušenosti přejdou do dimenze zobecňující a vpravdě umělecké. A "na odchodnou" zpracuje ještě zvyklosti a etnografické materiály z Valašska v knize Chudá přadlena. A v Praze nastoupí politickou dráhu, odjede do Leningradu a až do roku 1968, kdy se ohradí proti okupaci, jede na vlně režimní umělkyně, dokonce národní umělkyně. Je pochována na lesním hřbitůvku na Malé Skále, nedaleko místa, kde se narodila, komunisti tehdy respektovali její poslední přání - upřímně, v roce 1977 by kritičku "bratrské pomoci" těžko umístili na Vítkov, do tehdejšího mauzolea komunistických výtečníků.
Takže Vlčí jáma a Advent hodnotím vysoko pro jejich čistotu, krásný jazyk, pronikavou psychologii a prostě zážitek. Roky v kruhu a Chudou přadlenu pro autentickou osobní zkušenost sdělenou rovněž krásným a čistým jazykem, se smyslem a citem pro všechny nářeční a další zvláštnosti. A jsem rád, že takovou spisovatelku, jako je Jarmila Glazarová, v kánonu české literatury máme.