Vlčí ostrov
Lajla Rolstad
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/308490/mid_vlci-ostrov-khz-308490.png
4
164
164
Lékař jí kdysi říkal, že musí brát léky a vést bezpečný a předvídatelný život, aby svou nemoc dokázala zvládat. Lajla Rolstadová se však rozhodne pro pravý opak – žít nezávisle na cizí pomoci i na lécích. Odlétá do Kanady a následující měsíce tráví uprostřed divočiny nebo na cestách, mezi lidmi dobrovolně žijícími na okraji společnosti v odlehlých oblastech, či se samorosty a podivíny, s nimiž se náhodně potkává - ať už jsou to pěstitelé marihuany, lovci, kovbojové, hippies, dobrodruzi či léčitelé. Navazuje hluboká přátelství, prožívá nesmělou lásku, ale především poznává sebe samu, své touhy i obavy, a učí se žít v souladu s přírodou. Kerouac v sukních po šedesáti letech? Autobiografický román Vlčí ostrov dokumentuje spisovatelčin život na kanadském ostrově, několikaměsíční cestování autem Amerikou a téměř meditativní přezimování v chatě kanadských přátel. Autorka líčí tato období překvapivě prostým a upřímným stylem a nenechává čtenáře na pochybách, že všechno, co čtou, je ničím nezkreslená pravda.... celý text
Přidat komentář
Byl jsem na Vancouver Island, Nanaimu, Victorii, kanadských lesích a tudíž vím, o čem autorka píše. Potíž bude, že si většina čtenářských týpkyň sotva dokáže představit, jaký je kanadský les. Ve srovnání s naším úplná divočina s těmi všemi dravými zvířaty, co ho obývají. Hodně mi to připomínalo prostředí, ve kterém zřejmě žije roky Gary Snyder. Spolehnout se sám na sebe to chce odvahu a usebrání. A pak líčení duchovních schopností lidí, co žijí v přírodě. To kolem sebe jen tak nenajdete. To jsou nejdůležitější momenty knihy. Snad mohla ze svých příběhů vytěžit víc, ale je seversky strohá. Kniha je však dobrá a má i skvělé recenze. Autorka klidně spolkla nakonec tu medicínu, co jí nabídl Georgie, a vrátila se jinak by to nedopsala (mnoho lidí hledá v knihách jenom rozptýlení, zážitek vybočující z jejich života, ale kdo hledá víc, určitě v této knížce mnohé najde). +Hezky graficky upraveno.
Vlčí ostrov jsem si chtěla přečíst roky - zajímavá anotace a krásná obálka.
Nakonec se na mě usmálo štěstí a já knihu našla v super slevě a hned se pustila do čtení.
Ale teda povím vám, tohle mi fakt nesedlo. Ať už stylem psaní nebo samotným příběhem… Fakt mě to štve, ale holt tak to je.
Mně vadil styl přítomného času, ten mi ale vadí u všech knížek. Jinak mě tohle vyprávění bavilo, líbily se mi krásné popisy přírody, poetická přirovnání, popisy prací a jídel, i odhodlání té slečny vydržet v drsném prostředí. Co jsem nechápala, byly její zvláštní vztahy k lidem. Byla nesmělá a přitom se seznamovala s kde kým a okamžitě všechny ty lidi považovala za přátele, ačkoliv je znala třeba jen půl dne. Jak mohla vydržet s některými z nich déle (zkrachovalý opilec Carthy), to bylo taky nepochopitelné. Opravdu je to podle skutečnosti?
Kniha mě bavila, ale nemůžu říct, že bych si ji chtěla přečíst znovu.
Autorka opravdu šetří slovy a nenajdete tu žádné zbytečně popisy.
Četlo se mi to dobře a příběh rychle plynul.
Ale jak jsem řekla hezká knížka, ale jednu mi to stačilo.
3,15*/5*
Kniha v základu má obrovský potenciál, který ale dle mě autorka nevyužila, což mě mrzí. Odkládám jako nedočtenou. Hvězdičku dávám právě za ten námět a druhou za úžasný popis přírody.
Ze začátku se mi četla trošičku hůře, ale od půlky příběhu jsme zvědavě otáčela stánku jednu za druhou.
Určitě stojí za přečtení.
Taková oddechovka pro mě... Občas jsem se ztrácela v tom jak se pořád hlavní postava seznamuje s někým novým ale celkově se mi kniha líbila ..Ale teda konec mě překvapil a zaujal ..
Cesta nielen po niektorých častiach Severnej Ameriky, ale aj po vlastnom vnútri. Autorka letmo, sem-tam naznačuje, že to v živote nemala vždy len jednoduché a výletom mimo bežnej civilizácie sa s niektorými vecami zjavne stále vyrovnáva. Kniha vhodná na dlhé, chladné večery a hlavne na pripomenutie prírody okolo nás. Kerouaca načítaného nemám, mne ale pripomínal Vlčí ostrov zmes Mowatovho Nehaňte vlky, Strayedovej Divočinu a Tessonovho V sibiřských lesích. A všetko toto na mňa dokonale funguje.
Lajla je zcela evidentně "alternativní týpkyně" velmi spirituálně založená. Kniha mě bavila a splnila má očekávání. Žánrově se to nejvíc blíží cestopisu, ale autorka často řeší i vyšší témata.
Absolutní zklamání. Jazykově podprůměrné, obsahově o ničem (a tváří se "jakože o všem"), a přitom potenciál neskutečný- možnost popsat tuto zkušenost z pobytu a cesty z pohledu cizince, a ještě ke všemu cizince s psychickými problémy mohla být bomba. Hlavní hrdinka mi přišla navíc děsně nesympatická, takže to, že popisovala nedůležité a zcela opomíjela výjimečné a pro čtenáře poutavé, ve mně vyvolalo pouze averzi vůči ní a pocit, že je to blbka, která se snaží zpeněžit něco, co není ani špatně napsaný deník. Moje matka si píše zápisky z cest, a když mi potom úryvky čte, je to asi milionkrát lepší. Nedočetla jsem, a to se mi fakt nestává. (Souhlasím s p. redaktorkou, která jí doporučila, ať píše něco jiného A JINAK. Nebo spíš ať nepíše. Nebo jenom jako terapii.)
Uz po nekolika prvnich stranach jsem si byla jista, ze tato kniha bude patrit mezi me nejoblibenejsi. Popis nadherne prirody, objevovani sebe sama a zivotni pribehy lidi, se kterymi se autorka setkava mne tak vtahly do deje, ze jsem si kolikrat pripadala, ze bych klidne mohla cist sama o sobe. Kazda kapitola ma neco do sebe, kazda predava ctenari neco jineho. Na tenhle pribeh rozhodne jen tak nezapomenu.
Mě tahle knížka nadchla, nejenom krásnými popisy kanadské přírody, kterou jsem před lety měla možnost tak trochu poznat na vlastní oči (právě onu překrásnou Britskou Kolumbii), ale i vlastním příběhem, o putování, o poznávání, o uzdravování sebe sama. Shodou okolností jsem ji četla v době, kdy u mě byli na návštěvě kamarádi z Vancouveru, tak jsem se jich dost vyptávala a potvrdili mi všechno, o čem LR píše. Těch "feťáků a alkoholiků", jak tu někdo psal, je tam opravdu hodně, ale asi to nelze brát zas tak doslova, ve skutečnosti jde o obyčejné lidi, často původní obyvatele, kteří se dost těžko protloukají životem. Ve zbohatlickém městě plném supermoderních (a často kýčovitých) domů je neuvěřitelný počet bezdomovců... A poté, co byla legalizována marihuana, prý konkrétně ve Vancouveru teď kouří trávu každý druhý a je tam cítit úplně všude... :-) Nadchl mě i popis autorčiny cesty po USA, protože přesně tu trasu, kterou LR projela, jsem kdysi absolvovala se stanem, spacákem a batohem i já, a dodnes mám ty krásné zážitky i setkání s všelijakými zajímavými lidmi v srdci. Ráda bych si přečetla pokračování autorčiných dalších osudů...
Skvěla kniha, moc se mi libila, bavilo mne číst jak prežíva kdesi v kanadské pustině , cestuje po Kanadě a potkava ruzny lidi, kteří zijí skromě a po svým..
Nejvíc se mi libila první čast knihy, kdy hlidala ten areal přes zimu..
Spisovatelka Lajla si vybrala tu nejlepší lečbu na svy psychicky problemy a vše zvladla.
Líbil se mi jednoduchý a upřímný styl vyprávění...
Popis přírody nádherný, ale asi mě nebaví číst většinu knihy o lidech, co z nudy fetují a opíjí se :D
Poetické, lyrické skĺbenie Kerouca a hippisákov a vampov dokopy v podaní ženskej autorky. Cesty nikam a do prírody vo mne vzbudzovali chuť zbaliť si svoj batoh a odkráčať si to do panenskej prírody. Nebáť sa líšok ani diviakov, nenanášať si denne tony makeupu a kašlať na výdobytky mesta...
Ačkoliv cestopisy nečtu, fakt málokdy vezmu do ruky knihu podobného rázu, ale musim říct, že jsem byla nadšená, sama se divím, že mě bavila... Dala mi ji do ruky kolegyně a chtěla jsem ji přečíst zprvu jen abych kolegyni neurazila, ale palec nahoru. A klobouk dolů před autorkou tedy hlavní hrdinkou... Pro mě byla obrovsky statečná... Super popisky přírody.
Vlčí ostrov je autorčinou autobiografií. Jazyk je jednoduchý, strohý, žádná slova navíc. A i tak dokáže emoce a prostředí kolem sebe popsat tak dokonale.
O něčem takovém už dlouhou dobu sním. Takzvaný úprk z reality, nalezení vlastního já, zklidnění se. A uvědomení si, co je v životě doopravdy důležité.
Kniha je rozdělená na tři části, přičemž v první z nich autorka popisuje své zážitky z kanadského ostrova, ve druhé se dočítáme o několikaměsíčním životě na cestě autem Amerikou a ve třetí fázi popisuje téměř meditativní přezimování v chatě kanadských přátel.
Norská autorka, trpící depresemi a úzkostmi se jednoho dne rozhodne svůj život změnit a zvládnout své psychické potíže jinak. Bez léků. A tak se rozhodne jednoho dne odjet do Kanady, na jeden z jejích ostrovů. Do divočiny, kde si o vymoženostech dnešní doby může nechat leda tak zdát. Elektřina, teplá voda, internet, to všechno zde rozhodně není snadno k dostání. Hlavní hrdinka se zde vrací k původním lidským kořenům, na které postupně všichni zapomínáme, ačkoliv je to škoda. Balí se do vlněných svetrů, čte, pracuje na zahradě, poznává nové přátelé, medituje. Během zimy je její prací starat se o budovy v osadě, kde přes zimní měsíce nikdo není. Zatápí v kamnech a celkově se stará, aby byly budovy udržovány a nechátraly.
V knížce je nádherně popisována kanadská příroda a já mám při četbě chuť se do knížky ponořit a na ona kouzelná místa se přenést, cítit to na vlastní kůži.
Druhá část knihy mi přišla lepší než ta první, za to tedy čtyři hvězdičky z pěti a ne celých pět.
Vlčí ostrov je celkom fajn pre tých čo majú radi cestopisy a autobiografie. Ale kniha je len taká priemerná. Chýba mi tam srdce. Autorka málo kedy opisuje svoje pocity. Aj keď opis prírody je fakt krásne napísaný ale to je tak všetko. Je to iba čo robím, kam idem. Naozaj môžem povedať, že štýl písania je veľmi podobný Jack-u Kerouvac-kovi. Rýchlo ju prečítate a aj rýchlo zabudnete. Prvá časť knihy keď žije sama na chate je celkom dobrá. V druhej časti stále niečo zaujímavé čakáte a stále nič.
Prvních pár stránek, na kterých autorka popisuje proč a kam odjedla, bylo nádherných. Pokud by se v tomto duchu odehrával i "zbytek" knihy, líbila by se mi. Osamělost, kanadská příroda... Jenže tam to byl samý feťák a alkoholik, autorka sama se vrátila ke kouření. O takové společnosti si nechci číst. V půlce jsem to vzdala...
Tak nevím, jak začít… Jestli mám hodnotit to, co LR podnikla, tak to smekám, taková výprava vyžaduje velkou odvahu. No a pak je tu problém s literárním zpracováním těch zážitků…. Tady jsem trochu zklamaná, tím spíš, že autorka sama sebe popisuje jako spisovatelku. Potenciálně krásné pasáže z pobytu v osamělém chatovém komplexu v úvodu knihy a pak z hlídání obydlí přátel na konci knihy jsou zbytečně stručné a hlavně neustále přerušované líčením útrap jejího milostného života a popisem setkání s různými „přáteli“ – všechny tyto postavy jsou splývající, nerozlišitelné, zaměnitelné (snad s výjimkou potenciálního milence Carthyho, který se od ex-milence Jaye liší tím, že je alkoholik a bývalý narkoman). No, abych nebyla tak rýpavá – tak naopak zakončení knihy (těch posledních pár odstavců) mi přišlo geniální.