Vlčí poezie

Možnost nahlédnout díky knížce do světa jejího autora, to je vždycky spojené s ostychem i s radostí a vděkem. Někdy i se smutkem – a to je případ téhle sbírky, protože další verše už nepřibudou.

Navíc píšu tenhle příspěvek právě v den smutného výročí. Nebyl to záměr, vyšlo to tak nějak samo. A místo komentáře jsem pro vás vybrala několik ukázek:

Had pod skříní

Co se stalo?
Řekni ano
Proč ten kufr v předsíni?

Oči brečí
Pusa mlčí
Našlas hada pod skříní?
Str. 35

Krása

Jsem oslněna krásou.
Krásou přírody,
krásou života.
Jsem oslněna krásou.
Takovou, až brečet by se chtělo.
Takovou, až třese se mi tělo.
Jsem oslněna krásou světa.
A tak to má být.
Str. 49

Chceš utéct

Chceš utéct pryč a nikdy už to nevidět?
Nikdy už se nedotknout slunce?
Nikdy už se nesmát spolu s bouří?
Nikdy už nešílet z foukání větru?

Chceš utéct pryč a nikdy už to nezažít?
Už nikdy nic necítit?
Nic, ani kapku?

Nespěchej!
Vesmír tě ještě nevolá.
Str. 51

Měsíc

Vždycky se koukám na nebe
A rozpláču se
Vidím měsíc
Jeho krásu
A krátery
A krásu
A… krásu

Okolo ty hvězdy
A komety
A meteory
Ach…

A tak si říkám, že nejsem sama
Dokud tu budu, bude tu měsíc a hvězdy
A tak jsem klidná
Ach… ta krása

Str. 52

Jsem jako…

Jsem jako kniha prosta rýmu,
Vltava bez vltavínů,
jak vzdechy bez samohlásek,
jak slavík, jenž ztratil hlásek,
jak atmosféra bez ozonu,
jak město beze všech domů
a jako svět bez kyslíku,
jako dar bez přímých díků.

Jsem jako tělo bez duše,
A ty odvětíš mi jen suše:
No a co…
Str. 137

Nemohu

Jak mohu chtít umění,
když neumím jej stvořit
jak mohu chtít hudbu,
již nezvládnu však složit
Jak mohu chtít milovat,
když lásku sama nedám
jak mohu chtít uznání,
když ve všem chyby hledám

Nemohu

Str. 144

Podruhé

Dnešní den byl odpočten
a zítřejší už nebude
Smutek, rány každý den,
dnes včerejšek byl podruhé

Str. 158

Můžu všechno

Dneska tě mám obzvlášť ráda
Proč?
Protože můžu.
Můžu se na tebe usmát.
Můžu tě pohladit.
Můžu s tebou tancovat.

Můžu všechno, co budu chtít.
A já si vybrala tě mít ráda.

Str. 168