Vlčie šťastie
Paolo Cognetti
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491351/bmid_vlcie-stastie-no6-491351.png
4
238
238
Štyridsiatnikovi Faustovi sa rozpadne dlhoročný vzťah, a tak sa vracia do hôr, ktoré mu prirástli k srdcu už v detstve. Dávno pred ním ušla z Milána do malého alpského strediska aj Babette a navrhne mu prácu kuchára v jej reštaurácii. Práve tam ho zaujme čašníčka Silvie. Mladá žena ešte nevie, či je Fontana Fredda len útočiskom na jednu zimu, alebo miestom na život. Fausto spozná aj Santorsa, chlapa, ktorý o horách veľa vie a ako všetci tamojší muži aj veľa pije. Bývalý poľovník si rýchlo obľúbi nového návštevníka, lebo dokáže bez slova kráčať ako pravý horal. Fausto celé dni varí pre vodičov ratrakov, upravujúcich lyžiarske zjazdovky, v lete zas pre drevorubačov, ktorí napĺňajú lesy vôňou narezaných kmeňov. Znovu objavuje malé radosti, telesné túžby aj odpustenie. Fausto nevie, či existuje miesto na šťastný život, ale tuší, že je presne tam, kde má byť. Paolo Cognetti prináša jasný pohľad na ľudské vzťahy v ich neustálom dialógu s prírodou, na ich zranenia, zlyhania, vnútorný nepokoj, ktorý ich nabáda k útekom aj k návratom. Jeho postavy nám pripadajú ako hŕstka priateľov, ktorých poznáme odjakživa. Možno preto máme pri živých stranách tejto knihy pocit, že sa nám v nich zrkadlí vlastný život.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2022 , Ikar (SK)Originální název:
La felicità del lupo, 2021
více info...
Přidat komentář
Další kniha o touze žít v horách už zavání rutinérstvím, aby také ne. Příběh, jak píšou i jiní níže v čtenáři nijak hlubokou brázdu nevyorá a je nově okořeněn větší dávkou klimatické tísně, než bylo v předchozích knihách obvyklé. Alpy, Himaláje, vysokohorská turistika, tyhle rekvizity známe, i ten sentiment, který je s tím vším spojený, co je nového je to, že se vedle vlčího štěstí (i to už bylo ve všech předchozích Cognettiho knihách) a na jeho místě, objevuje motiv stromu, který je tam, kam dopadlo jeho semeno, musí si zde zvyknout, jinak nebude šťastný a své problémy musí řešit na místě. Asi už bylo dost lehkonohého přebíhání mezi velehorami.
Typický Cognetti - téměř žádný příběh, žádná psychologie postav, jednoduchý styl bez kudrlinek, přesto mě ta syrová láska k horám znovu dostala.
Jednoduchý příběh z hor, bez příkras a kudrlinek, bez dějových zvratů. Moc jsem si to poklidné čtení užila!
Od doby Osmi hor autor pokročil a zřetelně vyzrál. Děje zjednodušil a očesal až na dřeň, zbytnělou omáčku vylil kamsi do křoví. Tím nechci říci, že by postavy a jejich kroky zprimitivněl. Naopak.
"I jako duch
budu zlehka kráčet
letními lesy"
Miluji autorovo líčení přírody , jednoduchý příběh , na kterém je úžasná ta syrovost hor a láska k nim .
Čisté. Nic zákeřného, vyčítavého, vypočítavého ani beznadějného. A tím je to k dlouhému vydechnutí a zastavení. Cognetti slovy lepí rány a větami kolébá a hojí...
"Nikdo tam nejezdil rád, působila nepřátelsky a zanedbaně a já jsem vrátila do oběhu trochu laskavosti. Poslouchalo se to hezky, ale v jistou chvíli se z toho stala další klec."
"Bylo na nich, aby našli způsob, jak spolu dál být, pokud chtěli."
Sbalit si batoh a utéct do kopců a hor... Po přečtení další výborné knihy od tohoto "špagetožrouta :-) " to přímo k tomu ponouká. Ale je fakt, že všechny postavy knihy jsou jen sami za sebe, žádné závazky, žádné děti, žádná zavazující minulost. Střídmý jazyk, jemně poetické popisy horské krásy, svérázný způsob myšlení lidí z hor, příběh čistý a nekomplikovaný jako průzračná horská bystřina.. Prostě dílko, které je radost číst. Doporučuji.
Částečně naivní příběh, ale dní, kdy se nad něčím podobným zamyslím, mívám několik do roka. Ukončit práci ve městě a jen tak zmizet v nějaké malé horské vesničce nebo na samotě v přírodě. Cognettiho Fausto to má jednoduché. Bezdětný, krátce po ukončeném vztahu sedá do auta a odjíždí, aby začal nový život jako levná pracovní síla v alpském hotýlku. Ač lze do Milána, jeho původního domova, při dobrém počasí z okolních vrcholků dohlédnout, je to zde mikrosvět existující sám o sobě, odtržený od všeho ruchu, žití je tu čistší, méně komplikované než dole, zaměřené jen na základní potřeby a trochu málo obveselení ve volném čase. Přečteno již v září cestou pátečním autobusem z Prahy do Krkonoš, poetiku této knihy mám v hlavě ale ještě dnes. Stejně dobré jako Osm hor a Divoký kluk.
Já jsem si to všechno tak hezky vždy představila. Chatu s občerstvením u sjezdovky, horskou chatu pod vrcholem, kácení lesa, sesuv laviny, Milán ... Tak ryze napsaná kniha na pár stránkách vyjádří vše podstatné. Jak plyne čas, co je opravdu důležité, štěstí v nás samotných, pomíjivost situací a vztahů. Moc se mi tato novelka líbila, příjemná až melancholie, a zároveň se mi dostaly na mysl opět otázky o smyslu života. Doporučuji všem, kteří chtějí zpomalit až zastavit...
25/2022 Paolo Cognetti tak jak ho máme rádi. To znamená střídmě napsaný příběh z hor, bez jediného zbytečného slova navíc, a přesto vyjadřující vše potřebné. Narozdíl od Osmi hor to není tak propracovaný příběh z nějakým dramatickým obloukem, koneckonců se Vlčí štěstí neodehrává v průběhu mnoha let, ale maximálně tak dvou sezon někde na horách. Jde tedy spíše o načrtnutí situace. Přesto autor dokáže na takto malém prostoru vyjádřit hodně podstatného o životě (ve městě, v horách) a o mezilidských vztazích. Příjemná jednohubka, ke které se budu rád vracet.
Cognettiho knihy o horách, horalech i lidech kteří do hor přichází hledat nový život jsou moje srdcovka. Pokaždé z nich cítím všechny ty vůně lesa, potoků, ohně v kamnech i horský klid. Rozhodně stojí za přečtení.
Typický Paolo Cognetti - jednoduchý styl bez detailních popisů či květnaté poetiky, a přitom přesně vím, co chce vyprávěním říct. Tato na první pohled nedějová kniha je plná malých příběhů zajímavých lidí. Neznáme konec těchto miniosudů, ale to mi vůbec nevadilo, přesně takové povídání z hor jsem potřebovala.
Obvykle mívám v knihách potřebu mnohem složitějšího děje, mnohem hlubšího rozboru postav a detailnějších popisů prostředí, možnost obelstít svůj mozek a na nekolik dní mu kromě reality naservírovat i komplexní svět za obálkou knihy. Proto třeba nemám rád povídky, kde neni prostor se čemukoliv déle věnovat. Ale musím souhlasit s mnoha zdejšími komentáři, také mě překvapuje, jak Cognetti ve Vlčím štěstí dokázal udržet, na pouhých stopadesáti stranách, mou pozornost a pocit naplnění z knihy se svým úsporným způsobem vyprávění, minimem děje, bez potřeby obhajovat motivace postav a vůbec je hlouběji představovat. Všechno to funguje, působí a je fajn a Cognettimu se i takto jednoduše podařilo sdělit vše, co je podstatou knihy a vlastně je tomu i takto zvolená forma přímo blízká. Přesto mi větší délka knihy poněkud chybí. Mít po čtyřech hodinách dočteno - uff, zvolil jsem však Vlčí štěstí jako odlehčení mezi dvěmi hodně emocionálně těžkými knihami a byla to trefa do černého, v tomto smyslu zapůsobila skvěle.
Já nevím jak to Cognetti dělá... ale v jeho knihách není moc děje, jen všudepřítomné hory, les, sníh a samota a přesto mě to dokáže posadit na zadek :-)
Tenhle týden jsem na Aktuálně narazil na recenzi Aleše Palána, která měla v záhlaví vlka. To mě upoutalo a tak jsem rozkliknul... pan Palán v ní psal o knize Vlčí štěstí od Cognettiho a cosi mi, navzdory tomu, že beletrii nečtu, napovídalo, abych to zkusil... a musím dodat, že Paolo Cognetti mě dostal. Příjemně. To, na co jiní autoři potřebují 400 stran, on zvládl na 150. Je to příběh o úniku z okovů civilizace, návrat k přírodě, k lesům, stromům, horám. Příběh o lásce, hledání sebe sama, ale i domova a místa v řádu světa, což může být třeba vaření pro turisty a dělníky v lese. Jsem nadšený a Cognetti získal dalšího fanouška do svých řad.
Na tuhle knihu (stejně jako na ostatní knihy Paola Cognettiho) si člověk musí najít ten správný čas = správou náladu. Rozhodně to není kniha plná napínavého děje. Když si jí ale přečtete po nervy drásající detektivce, pak si hezky "odpočinete" u nádherné knihy, ze které čiší nálada horského prostředí.
Knihy Paola Cognettiho jsou moje krevní skupina, vždy mě naprosto pohltí. Asi je to tím, že svět hor vnímáme stějně, navíc Dolomity jsou jedny z nejkrásnějších hor Evropy. Dle mého názoru je toto další z knih, které si najdou místo v srdci všech "horalů", resp. lidí, kteří hory potřebují ke svému životu. A tím nemyslím, že musí jít vždy o "horolezce" či jiné milovníky extrémních sportů. Kdo se rád toulá po horách, kdo dokáže pochopit, proč je tak opojné plahočit se půl den do hrozného kopce, aby druhou druhou část dne mohl jít z kopce, kdo zažil někdy atmosféru na opravdové horské chatě (nikoli v hotelu... ale v takové, kde se spát chodí ve 22 hodin, protože ráno všichni brzy vstávají, aby mohli pokračovat ve výstupu, kde se většinou spí ve společných noclehárnách pod kousavými dekami, kde cesta na toaletu představuje malé dobrodružství), tak ten si tuto knihu opravdu oblíbí.
Moc jsem fandila dvojici Fausto a Silvia, ale takový je život, a vlastně je konec knihy otevřený, takže nás může zanechat v představách, jak se bude život obou ubírat dál.
Milovníkům hor by tato kniha neměla chybět v knihovně. V té mé má již čestné místo vedle Divokého kluka a Osmi hor.
V této knize sledujeme rok života místních horalů. Drsná i když krásná příroda, ve které dokáže žít jenom skutečný dobrodruh. Jak je uvedeno přímo v knize: 9 měsíců je tady krutá arktická zima, 3 měsíce pouze zima. I když je kniha napsána velmi poetickým způsobem, takže jsem měla chuť do horské chatky alespoň nahlédnout, tak mě to hned na konci knihy rychle přešlo. Toto prostředí opravdu není pro každého, ale číst si o tom, to je něco jiného. Je to napsáno tak dobře, že si okolní přírodu snadno dokážete představit. Audiokniha je neméně povedená. Načetl ji pan Ondřej Brousek a to jak dokáže měnit barvu hlasů bylo skutečným poslechovým zážitkem.
Zvláštní kniha, ve které postavy hrají druhořadou roli. Měla jsem pocit, že hrdinové v knize nebyli hybateli děje, ale sloužili spíše k dokreslení atmosféry, jako nahraditelný prvek, který autor může před vydáním vyškrtat. Příroda s jasně daným řádem věcí pěkně kontrastuje s hlavním hrdinou, který přišel hledat sám sebe a nic v jeho životě není ustálené. Klid nachází právě v drsné horské krajině, ve které jsou životy striktně řízeny přírodou, se kterou člověk plyne tempem, které mu udá. Kniha o odcházení a přicházení, neměnnosti a změně, lidské velikosti a malosti. Jedná se o zdánlivě obyčejnou knihu s myšlenkami, které ve Vás musí uzrát.
Štítky knihy
útěk příroda italská literatura spisovatelé psychologické romány hory a pohoří
Autorovy další knížky
| 2017 |  Osm hor |
| 2018 | Divoký kluk |
| 2022 | Vlčí štěstí |
| 2019 |  Nikdy nevystoupat na vrchol |
| 2018 | Sofia vždy chodí v čiernom |
Tak málo slov a taková krása. Tak jednoduché. Vše tady již bylo napsáno v předchozích komentářích. Nemá cenu plýtvat slovy.
A opět oceňuji skvělý překlad.