Vlčie šťastie
Paolo Cognetti
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491351/bmid_vlcie-stastie-no6-491351.png
4
238
238
Štyridsiatnikovi Faustovi sa rozpadne dlhoročný vzťah, a tak sa vracia do hôr, ktoré mu prirástli k srdcu už v detstve. Dávno pred ním ušla z Milána do malého alpského strediska aj Babette a navrhne mu prácu kuchára v jej reštaurácii. Práve tam ho zaujme čašníčka Silvie. Mladá žena ešte nevie, či je Fontana Fredda len útočiskom na jednu zimu, alebo miestom na život. Fausto spozná aj Santorsa, chlapa, ktorý o horách veľa vie a ako všetci tamojší muži aj veľa pije. Bývalý poľovník si rýchlo obľúbi nového návštevníka, lebo dokáže bez slova kráčať ako pravý horal. Fausto celé dni varí pre vodičov ratrakov, upravujúcich lyžiarske zjazdovky, v lete zas pre drevorubačov, ktorí napĺňajú lesy vôňou narezaných kmeňov. Znovu objavuje malé radosti, telesné túžby aj odpustenie. Fausto nevie, či existuje miesto na šťastný život, ale tuší, že je presne tam, kde má byť. Paolo Cognetti prináša jasný pohľad na ľudské vzťahy v ich neustálom dialógu s prírodou, na ich zranenia, zlyhania, vnútorný nepokoj, ktorý ich nabáda k útekom aj k návratom. Jeho postavy nám pripadajú ako hŕstka priateľov, ktorých poznáme odjakživa. Možno preto máme pri živých stranách tejto knihy pocit, že sa nám v nich zrkadlí vlastný život.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2022 , Ikar (SK)Originální název:
La felicità del lupo, 2021
více info...
Přidat komentář
..už je to dávnejšie, čo som čítal tento príbeh ale spomienka naň vo mne stále evokuje veľmi príjemné pocity. A niekedy, keď sa v živote nedarí úplne ako túžime, niekedy sú tendencie ´utekať niekam preč ´ , do ticha, ďaleko od hlučného davu a niekam, kde snáď vnútorné hlasy majú šancu byť (vy)počuté - asi takto nejako vo mne rezonuje tento atmosférický príbeh.
kniha o všem důležitém (z mého pohledu), autor se zabývá zejména životem v horách, jeho realiemi a jeho hlubší podstatou, je vždy zásadní jakým prizmatem je na téma nazirano, tady je mi úhel pohledu blízký a srozumitelný, uvědomuji si, že jde vzdy vlastne zejmena o autorův pomyslný žebříček hodnot, buď je psáno o tom co mne ( ( v tomto případě na horach) zajímá a nebo o tom co mne nezajímá vůbec, tedy pro každého hory představují něco zcela jiného, autor hory vnímá a prožívá hodně podobně, zajímavé čtení
Z knihy je cítit láska k horám a k lidem, kteří v nich žijí buď trvale nebo jen přes sezónu. Krásně se audiokniha poslouchala.
Meditace o horách, o odpojení se od života ve městě, zklidnění, návratu ke kořenům, to jsou všechno témata typická pro Paola Cognettiho a taková je i jeho další kniha Vlčí štěstí.
Ve Vlčím štěstí sledujeme několikaměsíční výsek života čtyřicetiletého spisovatele Fausta, který přemítá, co dále. Po rozchodu s dlouholetou přítelkyní odjede z Milána a vrátí se do hor, kde je mu nejlépe. Začne pracovat jako kuchař v horské chatě, najde lásku a pozoruje kolem sebe horaly a přírodu.
Vše plyne pomalu, sledujeme nejen Fausta, ale i servírku Silvii, která se vydá pracovat na vysokohorskou chatu na ledovec; horala Santorsa a v náznaku i "Babette", majitelku horské chaty, v níž Fausto vaří.
Zastavení se, rozmyšlení se, nadechnutí se ve vysokohorském prostředí.
Paolo Cognetti a jeho horská poetika mě baví, obdivuju lehkost, s jakou autor píše. Vůbec mi nevadilo, že tam nebyly nějaké velké dějové zvraty, a že i závěr se hezky rozplynul. Vlčí štěstí se mi líbilo, i když Osm hor mě nadchlo o něco více. Je vidět, že autor do knih vkládá i velkou část sebe.
"Fausto vzal z poličky knihu, kterou před lety vydal. Převážně povídky o párech. O párech, které se omrzely, podváděly se, rozcházely se, nebo spolu zůstaly a pak si ubližovaly ještě víc. Byl to druh příběhů, které ho kdysi zajímaly, a dnes se mu zdálo, jako by je napsal někdo jiný."
"Měj se hezky, milý Fausto: nepřeháněj to s pitím, nedávej si za vinu všechny suché větve, které v životě padají..."
Znáš to zenové rčení, kde se mluví o horách? Zní: "Než jsem se přiblížil k zenu, hory pro mě byly jen hory a řeky byly jen řeky. Když jsem začal praktikovat, hory už nebyly hory a řeky už nebyly řeky. Ale když jsem dosáhl probuzení, z hor se znovu staly hory a z řek se znovu staly řeky."
Mám ráda podobné knížky. Kdy s postavami hledáte i svoje kořeny a říkáte si, že to máme skoro všichni stejné. Také bychom se chtěli vyznat v tom, co chtějí ostatní. Ale je to těžké, když nevíme ani my, sami, co vlastně chtít.
Někdy stačí jenom přijmout realitu. To, co nám život nabízí.
" Silvii se v pátém patře na předměstí zdálo o chatě, ledovci a svahu vedoucím na Felik. Nešel před ní žádný vůdce družstva. Ani Fausto, ani Pasang, ani žádná stopa, kterou by už někdo vyšlapal. Ale ona přesto znala cestu. Kráčela po tom svahu sama a zarážela mačky do zledovatělého sněhu, cepín udával krok, nohy měla silné a sebejisté a už se blížila ke svému ztracenému městu.
Svět patří tomu, kdo si ho vezme."
Jedna z knížek, kdy se vám udidlo zarývá do koutků a vy netrpělivě spěcháte, spěcháme... Kam vlastně? Jak kdo.
Knížka je paličatá. Nejde uspěchat. Za odměnu nás vezme do hor, do úplně jiného časoprostoru, k hledání a vyčkávání. K novým šancím, k předávání štafetových kolíků životních příběhů a zkušeností. K přijetí vlastní volby a sebe sama.
Čte Ondřej Brousek.
Příjemné čtení. Do knížky jsem se pustil naslepo a čekal jsem dobrodružnou záležitost ve stylu nějakého útěku do divočiny, ale nakonec je to spíše taková poetická mozaika příběhů o lidech z jedné malé vesnice na úpatí hor. Zprvu mě to až tak nebavilo, asi i proto, že začátek trochu evokuje červenou knihovnu a chvíli trvá, než se čtenář skutečně podívá do hor, a taky proto, že se s hlavními postavami dost míjím z hlediska životních zkušeností, ale postupně si to hezky sedlo. A nakonec musím docenit i ten začátek, který byl pro závěrečné pointování potřeba. Hlavní síla Vlčího štěstí není v příběhu, ale ve všech těch drobných postřezích a téměř až nepostřehnutelných věcech, které utváří život a které nás dělají šťastnými. Byť pro každého to štěstí může být v něčem malinko jiném.
Jedno páteční odpoledne, příjemně strávené s knihou v ruce. Jako bych se vrátila do atmosféry Osmi hor.
"Silvia se rozhodla soustředit na Pasangovy boty před sebou. Na jeho boty, sníh, pravidelnou kadenci kroků, a najednou ucítila, že se její nohy pomalu probouzejí ze strnulosti, srdce a plíce nacházejí svůj rytmus...musela myslet jen na nohy a dech, jen na sebe, Pasanga a sníh."
V podobných chvílích jsem šťastná.
Nádherná kniha. Vyslechla jsem audioknihu, krásně načtenou. Líbily se mi osudy jednotlivých horalů, které se navzájem proplétají. Jejich těžký život o přežití, jejich sny a lásku k horám.
Zhruba po první třetině jsem knihu chtěla odložit, vůbec mě nebavila, přišlo mi, že je téměř bez děje, ale v moment, kdy skončila zima (sezóna) a hlavní hrdina jel vyřídit rozvod atd., mi přišlo, že se to rozjelo a zbytek už byl čtivý a moc fajn :) btw. hned bych se do míst, kde se to odehrává, vypravila :)
Kniha plná zamyšlení o smyslu života na pozadí hor. Líbilo se mi to, protože slova a místa spolu hezky kontrastovala nebo se doplňovala. Poetický styl příběh ještě pozvednul.
Pěkná, poetická knížka, moje druhá od autora, jako první jsem četla Osm hor. Opět se mi moc líbila, člověk se přenese jinam a je to příjemné. Opět o horách a lásce k nim - a nejen o lásce k horám.
Dost podobné první knížce (osm hor), ale vlastně mě ta horská poetika dost baví. O hledání smyslu života a životní rovnováhy, kterou mně osobně hory taky dávají.
Díky audio výzvě jsem konečně "ochutnala" tvorbu Cognettiho a jsem mile překvapena, jak se mi kniha líbila.. I já bych se vydala do těchto krás hor, které jsou nám tu skvěle popsány, i se sympatickými postavami k tomu.. Krásně načtena Ondřejem Brouskem, opět takové hezké pohlazení do oušek.. A krásná obálka knihy jako třešnička na dortu. Jsem moc ráda, že jsem si knihu poslechla.
Cognetti má dar - při čtení jeho knih se nemusím ani snažit o zapojení fantazie, automaticky mě jeho příběh přenese na ono imaginární místo, moje mysl vidí všechny detaily, ví přesně jak vypadá Babettina hostina, les, pasoucí se krávy, i to slunce zářící na vrchol ledovce. Po přečtení je to jako vrátit se z dovolené na horách. Hodně podobné románu Osm hor, ale řekla bych o krapet veselejší, byla tu lépe vystižena ta krása hor, ne jen to kruté pochmurné počasí. Musí být na nějaký čas skvělé vypadnout ze shonu moderního světa a jen tak si pást krávy, sekat dřevo, chodit na túry. Moc dobře se o tom čte.
Jak tam jsou vlci, hory a láska tak je to moje.
I přes osobní lásku k tématům, které kniha nabízí si myslím, že hledat za touto knihou něco víc a ubírat jí kvůli tomu na hodnocení by bylo špatně.
Definoval bych ji jako útěk do hor, kdy na sebe jedinec nechá působit sníh a skály v katarzním působení procesu, při kterém si uvědomí jak je ve skutečnosti malý. Na základě tohoto probuzení může šplhat nejen na vrchol Monte Rosy ale zkusit se pořádně rozhlédnout z bezpečí základního tábora onoho probuzení do života, ve kterém se od nynějška rozhodně prioritizovat něhu a osobní štěstí.
Jednoduché a příjemné čtení pro milovníky beznadějné romance a síly hor. Občas je více než potřeba se nadechnout, odpočinout si a na vrchol se prozatím jen zasněně koukat.
*audioknížka* Ideální pro milovníky hor, lásky a přátelství. Byla to taková ta knížka, u které si odpočinete. Hlavního hrdinu jsem měla ráda hned od začátku. A spolu s ním i další postavy, které si v životě už něco prožili - bez ohledu na věk. Pokud hledáte příběhy obyčejných lidí, kteří vám mohou ale hodně předat, tuhle knihu si užijete.
Je to silně pozitivní kniha, ale je třeba si na ni udělat čas a nikam nespěchat. Čtyřicátník Faust odchází po pracovním neúspěchu do hor, kde trávil dětství a snaží se najít štěstí v elementárním způsobu života.
"Když kráčel mokřadem, viděl motýly, jejichž jméno neznal. Žáby nakladly do bláta hromádky rosolovitých vajíček. Viděl pěnkaváky, kteří sem přilétali pít, a vybavil si, jak si to místo pamatoval: čelo ledovce a potok, který mocně tryskal z jeho úst, kovová barva vody z tání. Tehdy věřil, že ledovec je věčný a neměnný, část hory, kterou tam mezi skálou a nebem vždycky najde. Zato jeho otec pochopil, co se děje: jedna věc zmizí a na jejím místě se objeví jiná, řekl mu. Tak to na světě chodí, víš? To jen nám se pořád stýská po tom, co tu bylo dřív."
Po Vánocích si knihu přečtu ještě jednou a v klidu, určitě si ji užiju víc.
Víte jak to většinou je, když někam jedete na dovču? Ubytujete se potkáváte lidi, které nejenže neznáte, ale je vám i trochu hloupé je chtít poznat, abyste je neotravovali.
No a Vlčí štěstí je o tom, když tohle překonáte. Poznáte lidi a vnímáte okolí. A možná i zůstanete.
Štítky knihy
útěk příroda italská literatura spisovatelé psychologické romány hory a pohoří
Autorovy další knížky
| 2017 |  Osm hor |
| 2018 | Divoký kluk |
| 2022 | Vlčí štěstí |
| 2019 |  Nikdy nevystoupat na vrchol |
| 2018 | Sofia vždy chodí v čiernom |
Taková úsporná mozaika poskládaná z úryvků životů lidí v horách, poetická, nádherně napsaná. Zdánlivě téměř bez děje, žádné velké zvraty, dýchá z ní pohoda a klid...
Krásné čtení.