Voda na radost
Radkin Honzák , Denisa Vostrá
Zase Vostrá a Honzák, to si dělají legraci? A oni jo. Ze sebe, z vás, z těžkostí světa. Z toho, že někdy je všechno takříkajíc na nic – veřejně to chceme napsat slušně. Do knížky se schová i jadrnější slovo, ovšem vždy vyvážené zvonivým kouskem poezie. V textu se tak střídají kráska a zvíře, čímž myslíme věty různého ražení, nikoli autorskou dvojici. Kniha vysvětluje fungování emocí v souvislosti s mozkem (víte, že ve třech letech se to v mozku musí „prostříhat“, aby množství informací neznemožnilo další vývoj?) a také nezbytnost smíchu pro „přepínání“ organismu v rámci antistresové očisty. Najdete v ní i rady, jak na to. Existuje kráva radosti a tu je třeba denně dojit. A také krmit. V knížce zjistíte, jak se to dá dělat. „Analýza humoru se podobá pitvě žáby. Lidé se hodně dozvědí, ale objekt zájmu to nepřežije,“ napsal Mark Twain. V téhle knížce je humor živý. Autor sice zná i historky z pitevny, ale vypráví jen ty veselé, opravdu! Jiné by se přece mezi autorčiny úvahy nehodily.... celý text
Přidat komentář
Je to takové milé počtení, některá moudra se mi moc líbila, škoda, že si takové věci moc nepamatuju, abych je mohla prezentovat ve společnosti, no zkrátka nezaperlím:)) Ale jedno možná "Nikdy se nepři s blbcem. Okolí by si nemuselo všimnout, že je mezi vámi rozdíl."
Jedná se o kombinací populárně vědeckého výkladu o principech radosti s příhodnými citáty, vtipy, historkami a básničkami. Než jsem se do knihy začetla, chvíli mi to trvalo. Bylo to asi hlavně tím, že se nejedná o kompaktní celek, ale spíš o takové puzzle z mnoha různobarevných dílků, ke kterému se člověk musí posadit, uklidnit se, a teprve potom se systematicky pustí do skládání kompletního obrazu. Při troše dobré vůle potom může najít radost v každém kousku.
Milé a laskavé počtení. Vše začíná a končí u CNS (možná CML? :) ). Jakou roli v našem životě a jak důležitou hraje třebas taktilní systém a zpracování informací z okolí? Kniha se krásně hodila k probíhajícímu workshopu o senzorické integraci.
PS: A třeba si udělat k večeru radost. Kam jsem jen položila tu kostičku čokolády? :-D
Asi tentokrát nejsem v té správné náladě...
Značná část knihy mi nepřinesla takové potěšení, jaké jsem očekávala.
Knihy Radkina Honzáka mám v oblibě líbí se mi že jsou směsicí humoru, praxe, teorie i moudrých myšlenek. A s touto knihou to nebylo jinak. Kniha se různě střídala a proplétala a hovořila především o smíchu a radosti.
Při vší úctě k Radkinu Honzákovi a jeho psychiatrické erudici a smyslu pro humor, tato kniha mi nepřipadá příliš zdařilá. Ano, jsou tam zajímavé pasáže o emocionálním vývoji dětí, fyziologických aspektech smíchu, klasifikací emocí atd. stejně jako pár dobře vypointovaných humorných historek, ale to vše je překryto balastem, který není zajímavý, zábavný, ani směšný. Třeba asi 15 vyprávěnek o malých chlapečcích/holčičkách, kde o nějakém humoru snad nelze vůbec mluvit a k tématu knihy se ani nevztahují. Nebo rozvláčné povídání o japonských kočkách či čínská legenda o červené niti - souvisí to nějak s tématem radosti? Připadá mi to, jako by autoři sebrali fragmenty svých nepublikovaných textů a namíchali z toho směs, která by vydala na jednu knížku.