Voda pro slony
Sara Gruen
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/4588/bmid_voda-pro-slony-d1K-4588.jpg
4
499
499
Jacob Jankowski sice o svých vzpomínkách nemluvil, ale v jeho devadesátileté paměti zůstávaly. Přechovával v ní vzpomínky na dobu, kdy ho osud hodil do vlaku, v němž měl domov cirkus Benzini – nejúžasnější podívaná na světě. Vzpomínky na svět zalidněný podivíny a klauny, který byl plný zázraků, bolesti, zloby a vášně. Na svět s vlastními úzce vymezenými iracionálními pravidly, s vlastním pojetím života i smrti. Svět cirkusu byl pro Jacoba zároveň spásou i peklem. Přišel do něho, protože ho opustilo štěstí – zůstal bez rodiny a bez peněz a netušil, jak dál, dokud nepřistál na své lokomotivou tažené „lodi komediantů“. Právě začínala krize a každý v tomhle třetiřadém cirkuse byl rád, že má alespoň nějakou práci. Marlenu, hvězdu volné drezúry koní, sem přivedla láska k nesprávnému muži, řediteli zvěřince s násilnickými sklony. Slonice Rosie se k cirkusu dostala jako obrovská šedivá naděje, nové číslo, které mělo cirkus zachránit. Jenže s Rosie nebylo možné žádné číslo nacvičit, nebyla schopná poslechnout ani jednoduché příkazy. Pouto, které mezi touto nesourodou trojicí vzniklo, bylo založené na lásce a důvěře a nakonec bylo pro všechny tři jejich jedinou nadějí na přežití.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2008 , Tatran (Bratislava)Originální název:
Water for Elephants, 2006
více info...
Přidat komentář
Filmovou adaptaci jsem viděla jako první a tak mě zajímala i předloha. Kniha se mi dobře četla, je čtivá a téma a prostředí cirkusu je taky docela zajímavé. Příběh sám o sobě je vcelku smutný, ale dokáže vtáhnout.
Krásně napsaná kniha, trošku smutná, ale zároveň plná naděje. Autorka skvěle popsala život u cirkusu v Americe ve třicátých letech. Knihu rozhodně doporučuji.
Zpočátku jsem knize nějak nemohla přijít na chuť, ale četla jsem dále a nelituji toho. Nakonec se mi kniha skutečně líbila a slovo autorky mě přesvědčilo o tom, že jsem udělala dobře, když jsem dočetla. Velmi hezký a překvapivý příběh.
Nádherná kniha, krásný dojemný příběh devadesátiletého Jacoba Jankowského, který se v mládí díky nepříjemným životním okolnostem dostal k cirkusu. Příběh,který nás zavede do prostředí cirkusu v 30. letech minulého století, kdy to nebylo snadné. Je to i o lásce ke zvířatům a krásné Marlene, ale i násilí, zlobě a nenávisti. Určitě doporučuji knihu k přečtení.
Na tuhle knížku jsem si počkala celé dva roky. Nikde jsem jí na bazaru nemohla sehnat, až jsem na ni najednou narazila v knihovně. Hned jsem se do ní pustila a nemohla jsem přestat číst. Prostředí cirkusu mě bavilo. Dlouhé čekání se vyplatilo. Všem vřele doporučuji a moc ráda se podívám na film.
Nádherný príbeh!
Nebudem sa rozpisovať, o čosi nižšie to Snoopi okomentovala krásne. Skrátka si to prečítajte. Odporúčam všetkými desiatimi.
Určite neoľutujete. :)
Úžasný a velmi čtivý příběh.
Kdysi jsem viděla film,ale kniha je tisíckrát lepší,jako téměř vždy.
Moc se mi líbila a škoda že už není nikde k sehnání.Ani na bazarech.
Pohled do cirkusu ze zákulisí kde se toho děje mnohem více než na hlavní manéži. Pokud toužíte po dobovém příběhu s intrikami a žárlivostí okořeněné romantickou linkou je to četba právě pro vás. S kvalitním literárním zážitkem jsem si odnesla i kus vděčnosti za to co všechno mám a nemusím o to každý den s nikým bojovat. Jo, tohle můžu....
To nejlepší ze čtenářské výzvy na konec. S touhle výzvou jsem nevěděla, co si počít, tak jsem jí nechala jako poslední. Děkuji za žebříček, pomocí něho jsem hledala knihy v knihovně a držela jsem v ruce Veterinářku a tuto knihu. Nakonec vyhrála Voda pro slony a jsem za to ráda. Příběh velmi hezký, úplně mě vtáhl do cirkusu. Příběh starého pána mě dojímal a konec velmi potěšil.
Takový Cirkus Humberto po americku.
Cirkus, přesouvající se noc co noc na kolejích na novou štaci, prohibice, exotická zvířata, krásná krasojezdkyně a jedna zvlášť milá sloní holka. A těžký život cirkusáků, kde život zvířete má větší cenu, než otrhaného stavěče… Retrospektiva ještě knihu posunula o fous výš. Jacob mladík a Jacob devadesátiletý, kontrast akčních let mládí a poklidného, leč osamělého bezmocného stáří v domově seniorů. A na konec dvě malá překvapení.
Autorka zúročila své studium o starých cirkusáckých časech, vyhledala dobové fotky, které se staly působivou ilustrací, a vše poskládala v zajímavou čtivou knihu, kde nakonec ta romantika jen lehce okoření příběh o drsném cirkusáckém světě třicátých let, kdy se člověk mohl ocitnout na kolejích vyhozen z vlaku, než bys řekl švec…
Viděla jsem jenom film a uvědomila jsem si jednu věc. Jak byl v dobách kdy se odehrával ten příběh život těžký a složitý. A jak se dneska máme dobře, i když nepřetržitě remcáme, na všechny a na všechno. Jaké mám štěstí, že mohu žít v téhle poklidné době.
Škoda je, že to samé nemohou říct obyvatelé méně šťastných regionů. Že v téhle době, kdy my spokojeně karpédyjémujeme a z přežrání už nevíme roupama co by, je tomu jinde dočista jinak a jejich chudoba nemůže nedopadnout i na nás. Jenom to zatím nevíme.
Takže ZATÍM OK.
Nejdřív jsem viděl film a zdálo se mi to jako strašný blábol, navíc blbě zahraný. Potom, na jedné dovolené, kam jsem si zapomněla vzít knihu, jsem na tento text narazila v knihovně, a tak jsem se trochu z donucení začetla. A musím říct, že jsem ráda, že jsem dala textu šanci.
Přináší to zamyšlení, jaký má smysl zotročovat zvířata, pro lidské potěšení. Jaký má smysl trvat na starcýh a prachem zanešených zvycích, jaký smysl má hledat romantiku v něčem, co už je dávno přežité, jako je cirkus... Tak k tomu je ta kniha dobrá, že se lidé zamyslí.
Jinak to není nijak hodnotná literatura, obsahuje předvídatelný děj.
Celou knihu premyslim, jestli jsem videla film, prislo mi to cele povedome. A ani po docteni nevim. Nicmene knizka se mi cetla velmi dobre. Stridani casovych linii se mi libilo.
Hezky napsaný příběh lásky, štěstí, zklamání i naděje z tvrdého až krutého prostředí cirkusového drilu. Vztah ke zvířatům, hlavně slonici Rosie, však dává knize širší rozměr, posunuje ji "na vyšší level", a tím se vymaňuje z područí zařazení mezi tzv. povrchní "romány pro ženy". I když emocí je zde taky hodně.
Oceňuji až téměř dokumentární charakter fotografií z doby, kdy cirkus působil. Zajímavě působí propojení dvou časových rovin příběhu - ta současná, kdy je hlavnímu hrdinovi kolem 90 let a dožívá v ústavu, s tou minulou, odehrávající se ve 30. letech v Americe.
Zajímavé je, že jsem zprvu neměla ani ponětí o tom, že kniha byla zfilmována. A když jsem film viděla, měla jsem najednou pocit jakéhosi "déja-vu", že "tohle jsem přeci už někdy četla". Pak mi vše došlo :-) Obojí, film i kniha, určitě stojí za ten čas, který jim věnujeme.
Voda pro slony obsahuje působivý příběh, na který hned nezapomenu. Má dvě časové roviny a obě jsou výborné.
V té ze současnosti se hlavní hrdina, fyzicky sešlý, ale mentálně v pořádku, trápí v domově důchodců, kam ho odložila jeho početná rodina. Prostřednictvím vzpomínek se dostáváme do minulosti, která je hlavní dějovou linkou. Nahlédneme do zákulisí cirkusu 30. let minulého století. Poutavě a barvitě je zachyceno jak žili umělci, jak přežívali dělníci, jak bylo postaráno o zvířata. Právě na vztahu ke zvířatům je vykreslen charakter jednotlivých postav.
Příběh je dějově bohatý, obsahuje i romantiku, ale nejde o přeslazené čtení. Naopak je tady celkem tvrdě a reálně popsána tehdejší doba a kniha obsahuje i pasáže s morálním podtextem.
Tento příběh bych si k četbě sama nevybrala, podobně jako někteří další čtenáři nemám cirkusy ráda. Drezuru zvířat v nich považuji za týrání. Přesvědčilo mě celkové vysoké hodnocení a pochvalné komentáře hned několika mých oblíbených čtenářek, kterým tímto děkuji za tip :-). Tahle kniha rozhodně stojí za přečtení.
(SPOILER)
Velice převelice krásně napsaná kniha to mohla být, kdyby se autorka udržela na uzdě celou dobu. Střídání dvou časových rovin - nyní 93-letého a tehdy 23-letého Jacoba tvoří skvělý kontrast. Mistrně vystihnuté stárnutí a stáří, kdy chvílemi vás až mrazí jak je to člověčí a za okamžik se smějete díky odlehčenému nadhledu, a příběh mladíka, který má úžasný spád, takže hltáte stránku za stránkou.
Postupně mě ale kapitoly o dědouškovi rušily - nepřinášely nic nového a vyrušovaly mě z toho nadupaného vyprávění. Ale naštěstí nebyly ani časté ani dlouhé. Jenže s přibývajícími stránkami jako by se autorka utrhla ze řetězu a neznala míru - šlapala do akce a zahušťovala děj, který ztrácel na uvěřitelnosti, což je veliká škoda. Protože to dlouho vypadalo na skutečnou knižní bombu.
(A přitom by stačilo, aby Jacob nebyl nezničitelný jako Teminátor a oba závěry (v minulosti i současnosti) byly méně přitažené za vlasy.)
Voda pro slony
Moc krásný příběh, který se odvíjí ve vzpomínkách starce. Děj začíná v době jeho studia veteriny, kdy mladý Jacob začíná hrát s kartami, které mu osud rozdal. Kartami, se kterými se těžko dalo vyhrát. V době, kdy sehnat práci bylo v Americe téměř nemožné, se jeho jedinou nadějí stal cirkus na kolejích.
Láska, síla, soucit, nenávist, to je hořkosladký koktejl ingrediencí příběhu. Smutný a krásný zároveň. Doporučuji všem k přečtení.