Voda pro slony
Sara Gruen
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/4588/bmid_voda-pro-slony-d1K-4588.jpg
4
494
494
Jacob Jankowski sice o svých vzpomínkách nemluvil, ale v jeho devadesátileté paměti zůstávaly. Přechovával v ní vzpomínky na dobu, kdy ho osud hodil do vlaku, v němž měl domov cirkus Benzini – nejúžasnější podívaná na světě. Vzpomínky na svět zalidněný podivíny a klauny, který byl plný zázraků, bolesti, zloby a vášně. Na svět s vlastními úzce vymezenými iracionálními pravidly, s vlastním pojetím života i smrti. Svět cirkusu byl pro Jacoba zároveň spásou i peklem. Přišel do něho, protože ho opustilo štěstí – zůstal bez rodiny a bez peněz a netušil, jak dál, dokud nepřistál na své lokomotivou tažené „lodi komediantů“. Právě začínala krize a každý v tomhle třetiřadém cirkuse byl rád, že má alespoň nějakou práci. Marlenu, hvězdu volné drezúry koní, sem přivedla láska k nesprávnému muži, řediteli zvěřince s násilnickými sklony. Slonice Rosie se k cirkusu dostala jako obrovská šedivá naděje, nové číslo, které mělo cirkus zachránit. Jenže s Rosie nebylo možné žádné číslo nacvičit, nebyla schopná poslechnout ani jednoduché příkazy. Pouto, které mezi touto nesourodou trojicí vzniklo, bylo založené na lásce a důvěře a nakonec bylo pro všechny tři jejich jedinou nadějí na přežití.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2008 , Tatran (Bratislava)Originální název:
Water for Elephants, 2006
více info...
Přidat komentář
Filmovou adaptaci jsem viděla jako první a tak mě zajímala i předloha. Kniha se mi dobře četla, je čtivá a téma a prostředí cirkusu je taky docela zajímavé. Příběh sám o sobě je vcelku smutný, ale dokáže vtáhnout.
Krásně napsaná kniha, trošku smutná, ale zároveň plná naděje. Autorka skvěle popsala život u cirkusu v Americe ve třicátých letech. Knihu rozhodně doporučuji.
Zpočátku jsem knize nějak nemohla přijít na chuť, ale četla jsem dále a nelituji toho. Nakonec se mi kniha skutečně líbila a slovo autorky mě přesvědčilo o tom, že jsem udělala dobře, když jsem dočetla. Velmi hezký a překvapivý příběh.
Nádherná kniha, krásný dojemný příběh devadesátiletého Jacoba Jankowského, který se v mládí díky nepříjemným životním okolnostem dostal k cirkusu. Příběh,který nás zavede do prostředí cirkusu v 30. letech minulého století, kdy to nebylo snadné. Je to i o lásce ke zvířatům a krásné Marlene, ale i násilí, zlobě a nenávisti. Určitě doporučuji knihu k přečtení.
Na tuhle knížku jsem si počkala celé dva roky. Nikde jsem jí na bazaru nemohla sehnat, až jsem na ni najednou narazila v knihovně. Hned jsem se do ní pustila a nemohla jsem přestat číst. Prostředí cirkusu mě bavilo. Dlouhé čekání se vyplatilo. Všem vřele doporučuji a moc ráda se podívám na film.
Nádherný príbeh!
Nebudem sa rozpisovať, o čosi nižšie to Snoopi okomentovala krásne. Skrátka si to prečítajte. Odporúčam všetkými desiatimi.
Určite neoľutujete. :)
Úžasný a velmi čtivý příběh.
Kdysi jsem viděla film,ale kniha je tisíckrát lepší,jako téměř vždy.
Moc se mi líbila a škoda že už není nikde k sehnání.Ani na bazarech.
Pohled do cirkusu ze zákulisí kde se toho děje mnohem více než na hlavní manéži. Pokud toužíte po dobovém příběhu s intrikami a žárlivostí okořeněné romantickou linkou je to četba právě pro vás. S kvalitním literárním zážitkem jsem si odnesla i kus vděčnosti za to co všechno mám a nemusím o to každý den s nikým bojovat. Jo, tohle můžu....
To nejlepší ze čtenářské výzvy na konec. S touhle výzvou jsem nevěděla, co si počít, tak jsem jí nechala jako poslední. Děkuji za žebříček, pomocí něho jsem hledala knihy v knihovně a držela jsem v ruce Veterinářku a tuto knihu. Nakonec vyhrála Voda pro slony a jsem za to ráda. Příběh velmi hezký, úplně mě vtáhl do cirkusu. Příběh starého pána mě dojímal a konec velmi potěšil.
Takový Cirkus Humberto po americku.
Cirkus, přesouvající se noc co noc na kolejích na novou štaci, prohibice, exotická zvířata, krásná krasojezdkyně a jedna zvlášť milá sloní holka. A těžký život cirkusáků, kde život zvířete má větší cenu, než otrhaného stavěče… Retrospektiva ještě knihu posunula o fous výš. Jacob mladík a Jacob devadesátiletý, kontrast akčních let mládí a poklidného, leč osamělého bezmocného stáří v domově seniorů. A na konec dvě malá překvapení.
Autorka zúročila své studium o starých cirkusáckých časech, vyhledala dobové fotky, které se staly působivou ilustrací, a vše poskládala v zajímavou čtivou knihu, kde nakonec ta romantika jen lehce okoření příběh o drsném cirkusáckém světě třicátých let, kdy se člověk mohl ocitnout na kolejích vyhozen z vlaku, než bys řekl švec…
Viděla jsem jenom film a uvědomila jsem si jednu věc. Jak byl v dobách kdy se odehrával ten příběh život těžký a složitý. A jak se dneska máme dobře, i když nepřetržitě remcáme, na všechny a na všechno. Jaké mám štěstí, že mohu žít v téhle poklidné době.
Škoda je, že to samé nemohou říct obyvatelé méně šťastných regionů. Že v téhle době, kdy my spokojeně karpédyjémujeme a z přežrání už nevíme roupama co by, je tomu jinde dočista jinak a jejich chudoba nemůže nedopadnout i na nás. Jenom to zatím nevíme.
Takže ZATÍM OK.
Nejdřív jsem viděl film a zdálo se mi to jako strašný blábol, navíc blbě zahraný. Potom, na jedné dovolené, kam jsem si zapomněla vzít knihu, jsem na tento text narazila v knihovně, a tak jsem se trochu z donucení začetla. A musím říct, že jsem ráda, že jsem dala textu šanci.
Přináší to zamyšlení, jaký má smysl zotročovat zvířata, pro lidské potěšení. Jaký má smysl trvat na starcýh a prachem zanešených zvycích, jaký smysl má hledat romantiku v něčem, co už je dávno přežité, jako je cirkus... Tak k tomu je ta kniha dobrá, že se lidé zamyslí.
Jinak to není nijak hodnotná literatura, obsahuje předvídatelný děj.
Celou knihu premyslim, jestli jsem videla film, prislo mi to cele povedome. A ani po docteni nevim. Nicmene knizka se mi cetla velmi dobre. Stridani casovych linii se mi libilo.
Hezky napsaný příběh lásky, štěstí, zklamání i naděje z tvrdého až krutého prostředí cirkusového drilu. Vztah ke zvířatům, hlavně slonici Rosie, však dává knize širší rozměr, posunuje ji "na vyšší level", a tím se vymaňuje z područí zařazení mezi tzv. povrchní "romány pro ženy". I když emocí je zde taky hodně.
Oceňuji až téměř dokumentární charakter fotografií z doby, kdy cirkus působil. Zajímavě působí propojení dvou časových rovin příběhu - ta současná, kdy je hlavnímu hrdinovi kolem 90 let a dožívá v ústavu, s tou minulou, odehrávající se ve 30. letech v Americe.
Zajímavé je, že jsem zprvu neměla ani ponětí o tom, že kniha byla zfilmována. A když jsem film viděla, měla jsem najednou pocit jakéhosi "déja-vu", že "tohle jsem přeci už někdy četla". Pak mi vše došlo :-) Obojí, film i kniha, určitě stojí za ten čas, který jim věnujeme.
Voda pro slony obsahuje působivý příběh, na který hned nezapomenu. Má dvě časové roviny a obě jsou výborné.
V té ze současnosti se hlavní hrdina, fyzicky sešlý, ale mentálně v pořádku, trápí v domově důchodců, kam ho odložila jeho početná rodina. Prostřednictvím vzpomínek se dostáváme do minulosti, která je hlavní dějovou linkou. Nahlédneme do zákulisí cirkusu 30. let minulého století. Poutavě a barvitě je zachyceno jak žili umělci, jak přežívali dělníci, jak bylo postaráno o zvířata. Právě na vztahu ke zvířatům je vykreslen charakter jednotlivých postav.
Příběh je dějově bohatý, obsahuje i romantiku, ale nejde o přeslazené čtení. Naopak je tady celkem tvrdě a reálně popsána tehdejší doba a kniha obsahuje i pasáže s morálním podtextem.
Tento příběh bych si k četbě sama nevybrala, podobně jako někteří další čtenáři nemám cirkusy ráda. Drezuru zvířat v nich považuji za týrání. Přesvědčilo mě celkové vysoké hodnocení a pochvalné komentáře hned několika mých oblíbených čtenářek, kterým tímto děkuji za tip :-). Tahle kniha rozhodně stojí za přečtení.
(SPOILER)
Velice převelice krásně napsaná kniha to mohla být, kdyby se autorka udržela na uzdě celou dobu. Střídání dvou časových rovin - nyní 93-letého a tehdy 23-letého Jacoba tvoří skvělý kontrast. Mistrně vystihnuté stárnutí a stáří, kdy chvílemi vás až mrazí jak je to člověčí a za okamžik se smějete díky odlehčenému nadhledu, a příběh mladíka, který má úžasný spád, takže hltáte stránku za stránkou.
Postupně mě ale kapitoly o dědouškovi rušily - nepřinášely nic nového a vyrušovaly mě z toho nadupaného vyprávění. Ale naštěstí nebyly ani časté ani dlouhé. Jenže s přibývajícími stránkami jako by se autorka utrhla ze řetězu a neznala míru - šlapala do akce a zahušťovala děj, který ztrácel na uvěřitelnosti, což je veliká škoda. Protože to dlouho vypadalo na skutečnou knižní bombu.
(A přitom by stačilo, aby Jacob nebyl nezničitelný jako Teminátor a oba závěry (v minulosti i současnosti) byly méně přitažené za vlasy.)
(SPOILER)
Bála jsem se prostředí cirkusu a možného opěvování daného prostředí, ale nic takového se naštěstí nestalo. Kniha je velice čtivá, ukazuje kontrast mezi strastmi stárnutí a strastmi mládí což se mi líbilo a části z přítomnosti mi nepřišly nudné a hodily se mi jako zajímavá vsuvka.
*spoiler* Upřímně mi láska mezi Rosie a Jacobem přišla věrohodnější než mezi ním a Marlenou. I scéna kde Walter hledá svého psa mě zatahala za srdce. Byla jsem dosti šokovaná, když se ukázalo, že celý příběh se odehrál během 3 měsíců, přitom jsem si myslela jaká už to musí být doba.
Chápu, že život ve 30tých letech nebyl žádný med a zajímalo by mě hlubší pojetí tohoto období, dobrou ukázkou byla nemožnost vyplatit dělníkům peníze a jak i přesto zůstávali, jelikož měli alespoň kde bydlet a co jíst. Kéž by se příběh nesnažil tolik soustředit na románek, který na mě stejně žádný dojem neudělal. Úplný konec mi přišel přitažený za vlasy.
Štítky knihy
zfilmováno 20. století kanadská literatura USA (Spojené státy americké) 30. léta 20. století cirkus léto věkový rozdíl partnerů (age gap)
Voda pro slony
Citlivý příběh, který se dostane pod kůži... A to jsem teď potřebovala !