Vodní nůž
Paolo Bacigalupi
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/295627/mid_vodni-nuz-nDk-295627.jpg
4
102
102
V budoucím světě deptaném změnami klimatu a suchem se i sníh z hor mění v déšť a déšť se vypařuje dřív, než dopadne na zem. V rozpadajících se Spojených státech spolu města Phoenix a Las Vegas vedou boj o tenčící se podíl na vodě z řeky Colorado. Ve Vegas působí legendární bojovníci, kterým se říká „vodní nože“ – asasíni, teroristé a špehové starající se o ochranu lasvegaských zásob vody a taky o to, aby to s Phoenixem dopadlo bídně. Když se vynoří zprávy o zdroji vody, který by zcela změnil situaci, vyšle Las Vegas svého elitního vodního nože Angela Velasqueze do Phoenixu, aby vše prošetřil. Angel se setká se zkušenou novinářkou Lucy Monroeovou, která hledané tajemství zná. Jenže Angel nepátrá jen po vodě, Lucy sebou nenechá jen tak orat – a smrt jednoho nenáviděného vodního nože by byla jen nízkou cenou, kdyby šlo o to, jak si zajistit životadárný říční tok.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2016
,
Argo
Originální název:
The Water Knife, 2015
více info...
Přidat komentář
Od autora se mi líbila Potopená města i Prachožrouti, ale s Vodním nožem jsem se musela poprat. Námět se mi líbil, ale nemohla jsem se začíst a prožívat s hlavními postavami smrtelný boj o vodu. Nebyl to můj šálek čaje, tak snad příště....
Takový ten postapo svět ve stylu hry Fallout.
Nějak mě ten příběh nechytil, bylo v něm hodně násilí a všem hlavním postavám šel někdo po krku.
Nepotřebuju realitu z pohádky Kráska a zvíře, ale toto mě tedy taky nebavilo.
Ze zacatku jsem si rikal, ze to bude na 5 hvezd, v pulce na 4 a ke konci na 3. Byt kniha 2x delsi, skonci jako odpad :D
Namet dobry - vodni krize, svet v riti, atd...
Zpracovani se tak nejak propadalo stale do horsiho a horsiho
Co me stvalo, spisovatel je asi fanda Tesly a tak slovo Tesla v ruznych padovych obmenach je nejcasteji se vyskytujici se slovo.. A to nema co delat v knize, ktera neni o autech a je o nejake utopii.
Pro mě byla kniha značným zklamáním, asi jsem čekal něco úplně jiného.
Reálně hrozící globální problém nedostatku vody způsobený klimatickými změnami je téma navýsost aktuální a zajímavé. Autor ho však pojal způsobem, který mě ani trochu nezaujal. Přiznávám, že čtenáři odkojení současnou vlnou akčních thrillerů, si zde asi přišli na své. Knize nelze upřít dramatičnost, avšak na druhé straně mi nabídla pouze směsici bezduchých krvavých scén a sexu. Možná naivně jsem očekával, že se Bacigalupi bude více zabývat otázkou klimatických změn a jejich dopadů na životní prostředí, v tomto případě problémy s nedostatkem vody.
Snad dám autorovi ještě další šanci, zatím se však poohlédnu po něčem přínosnějším.
Po třetí autorově knížce mám sama pro sebe jasno: Bacigalupi si žádá čtenáře ochotného překonat překážky kladené na desítkách počátečních stran. U Dívky na klíček to bylo nejmarkantnější, tady o něco lepší. Bude to zřejmě i ve mně, v mé potřebě rozumět všemu hned, pochopit přesně, kdo je kdo a kde je a s kým se přátelí a pro koho pracuje. Pokud to nevím, zůstávám chvíli emocionálně chladnější. To prožívání a radost z četby přichází až později; tady v pocitu lítosti nad utracenými životy a strach o těch pár lidí, z nichž u jednoho to ještě navrch nemám úplně morálně ujasněné. A samozřejmě pocit, který mám u Bacigalupiho vždycky: to se snad nemůže stát – nebo že by? Dojdu tedy nakonec zase k tomu, že je to výborný spisovatel, jehož knížky si ale musím trochu zasloužit.
Na úvod trocha kritiky. Už dlouho se mi nestalo, že bych dokázal děj tak snadno a přesně předvídat, ale tohle mi v celkovém důsledku tolik nevadilo, co mi vadilo více, byla občasná nelogičnost v jednání Vodního nože a žurnálky. Obzválšť na konci. Nicméně obojí se dá snadno odpustit, protože dokonale popsaný svě apokalypsy, která nás pravděpodobně čeká a nemine, všechna negativa hravě přebije. To vše zabalené do neuvěřitelně čtivého celku. Bacigalupi je v současnosti zdaleka nejlepší autor apo a postapo!
Když jsem četl Bacigalupiho Dívku na klíček, trvalo mi poměrně dlouho, než jsem do jeho neuvěřitelného Krung Thepu pronikl a jízdu na tobogánu si začal užívat. Ne tak v případě světa, který umírá na nedostatek vody. Mezi vodní nože jsem vklouzl jako klíč do zámku. Jako bych to tady odjakživa znal, jako bych už někdy žil ve phoenixských slumech a zápasil o každou kapku vody. Bacigalupi hned od začátku mistrně pracuje s atmosférou. Úplně jsem cítil to všespalující slunce, vedro a vyprahlost, mezi zuby mi skřípal písek a dusil jsem se vším tím pouštním prachem, před nímž nebylo úniku. Pak jsem se seznámil s Angelem, Lucy a Marií a bylo to, jako bych potkal staré známé. Okamžitě jsme si padli do noty a začali si vyměňovat vtipné bonmoty. Do třetice všeho dobrého mi Bacigalupi nabídl PŘÍBĚH, který mě strhl s sebou. Je to drsné a ne příliš optimistické vyprávění, ale má sílu, které nelze odolat. Není třeba ani váhat, jaké knize přiřknout hodnocení: tady je to jasně za plný počet. Bavilo mě to od začátku až do samého konce.
Vodný nôž alias "Angel". Verný sluha majiteľky vodných práv "pani Caseovej." Paolo Bagicalupi nás opäť ako to bolo v predchádzajúcich dvoch románoch vtiahne do sveta tesne pred tušenou apokalypsou. Nie je to však svet bez konca, avšak nemá k nemu ďaleko. Boj o vodu sa stáva tým prvoradým, a kniha možno už teraz naznačuje, čo sa stane, keď táto komodita bude nedostatková. Boj o ňu dáva vzniknúť novým hraniciam v samotných štátoch amerických Texas a Kalifornia, ktoré sú strážené silnejšie ako hranice s Mexikom. Kniha predpovedá sťahovanie a útek na sever, kde ešte ako tak prší. Drogové kartely, boj o prednostné práva na využívanie prameňov vody, neutešená budúcnosť v chátrajúcom svete s nedostatkom životodarnej tekutiny dáva tušiť, že kniha bude skvelým zážitkom.
Kdo si zkusil v uzavřené pětilitrové zavařovačce pěstovat vlastní mechový mikrokosmos (mě zplesnivěl, skončil v koši a někde možná plesniví dodnes) tak dobře ví, že je Země přerostlá zavařovačka s delikátně vybalacovanou eko-rovnováhou, kterou si ozlomvaz rozvracíme. Na takové blafy ale nemají nemytí obyvatelé již rozvrácené rovnováhy pomyšlení. Poněvač je ruku v ruce s hladem po vodě sužuje konstatní kocovina stíhaná deziluzí. Já spolu s nimi při čtení občas nemoh polknout taky; Bacigalupimu se do své mozaiky futurologických studií nedostatku (energie, jídla a teď i tekutin) povedlo zasadit další promyšlený a navýsost uvěřitelný kamínek, za což mu v mých očích 4 kvalitně zaprášené **** právem náleží.
Motto: Naděje se nestane.
PS: Argo se blýsklo hezkou grafickou úpravou - nemluvím jen o barevných obrázcích, ale i o detailech, jako jsou kapky u číslování stránek a vodních piktogramech na konci každé kapitoly. A provázková záložka je zkrátka provázková záložka.
Hodně dobré a hodně temné postapo, tentokrát z vyprahlého jihu balkanizovaných Spojených států. O vodu z Colorada bojují nemilosrdně celá města a státy. A nejen bojují, taky kvůli ní umírají. Dostanete se třeba do umírajícího Phoenixu, kterému jde tvrdě po krku jak Las Vegas, tak i Kalifornie. A je to tam opravdu drsné, na to se připravte.
Hrdinové Vodního nože nejsou žádní rytíři bez bázně a hany, nehrají si moc na čest ani na city - dobře vědí, že tak se nedá vyhrát. Ne, že by to byli nějací démoni, prostě v duchu hesla "účel světí prostředky" pragmaticky hledají cestu nejmenšího odporu. Takže o rány do zad a vůbec různé podrazy není nouze ani mezi nejlepšími přáteli, o nepřátelích ani nemluvě.
Vedle Čerpadla 6 je pro mě tohle asi nejlepší Bacigalupi.
První knížka od tohoto spisovatele, která se mi dostala do ruky. Nebyla to bůhvíjaká jízda, ale ten skvěle vykreslený svět mě bavil. Takže nakonec dobrý:-)
Vítejte ve světě, kde je voda vzácností, kde lidé pijí i vlastní přefiltrovanou moč, ve světě paradoxů, kde si bohatí užívají zurčení fontánek, zatímco chudí nemají vláhu ani na osobní hygienu, ve světě, kde se pro vodní zdroje likvidují celá města a ruinují lidské životy po statisících. Čtenář zavítá na jih bývalých USA, především do Phoenixu, jehož vodní práva jsou hlavním (přesto podivně nevýrazným) motorem událostí. První třetina románu je věnována seznámení s ústředními charaktery, poznávání a pochopení prostředí, útočí pocitem zmaru. Děj byl na vedlejší koleji, vše se točilo kolem dojmů: rozklad, (ne)lidskost, právo silnějšího. Jakmile se trojice linií začala protínat, příběh nabral tempo dravé řeky a řítil se až do hořkého finále, které sice nebylo tak drtivé jako v „Dívce na klíček“, nicméně mnoho naděje na změnu k lepšímu v něm pro lidstvo nezůstalo. „Dívka na klíček“ ze mě vyždímala 85% a pyšnila se exotičtějšími kulisami, ovšem „Vodní nůž“ zase nabídl postavy, s jakými se mi lépe ztotožňovalo, zůstanu s hodnocením na stejně vysoké úrovni.
EDIT: V letošním extra suchém létě jsem na tuto knihu vzpomínala s mrazením v zádech.
Od samého začátku mě kniha ani trochu nebavila, s postavami jsem se nedokázal zžít a přišlo mě to velice divně nezáživně napsané. Přitom Prachožrouti a Potopená města se mě velice líbili a byli skvěle napsané i vystiženy charaktery postav. Do Vodního nože jsem se vůbec nemohl začíst a po sedmé kapitole jsem to vzdal i když příběh byl zajímavý.
Po delší době kniha, která mě opravdu bavila od začátku do konce, a nebýt lehce pohádkového závěru, neměl bych jí co vytknout. Drsné a propracované post-apo, jak má být.
V televizi říkali , že dobrý slunce bude svítit dalších 5 miliard let. Taky říkali ,že do konce Milenia přibyde dalších 4 miliard lidí. Tak že dobrý, si klidný. Co už tam neříkali kde lidstvo vezme pitnou vodu. Opravdu hrozí tento svět , opravdu se budou lidé zabíjet kvůli pitné vodě. Já mu to věřím svět bez vody zajde velice reálný scénář . Tvrdý příběh v tvrdém světě, Děsivé postapo, které nemá daleko k realitě . Tahle kniha mě dostala a nutila přemýšlet. Plný počet hvězd.
Knížka mě dostala hned z několika důvodů. Zaprvé se mi moc líbili obrázky, které celou knížku krásně doplňují a umožňují čtenáři získat představu o světě ve kterém se nachází. Za druhé se mi velice líbil nenucený styl, kterým byl autor schopen propojit příběhy všech tří hlavních hrdinů. Člověk by nevěřil jak je možné v příběhu tak elegantně propojit tři osoby z tak rozdílných okolí, přičemž to není ani jednorázově účelové ani zřejmé až do posledního okamžiku. Autor, podle mého, vytvořil úžasný příběh založený na reálných podkladech, které extrapoloval do budoucnosti a poskytl ukázku možné katastrofické budoucnosti.
Moje první kniha od tohoto autora. Dal jsem na vychválení, ale okouzlení se nekonalo. Některé scény se člověku vryjí do paměti. Ale jako celek mi to příliš nefungovalo. I tak za mě dobrá kniha.
Paolo se pěkně vyšvihnul! Mám načtené Bacigalupiho dřívější knížky - vždycky se mi v nich líbilo prostřední a poměrně realistické odhady budoucnosti. Tentokrát se mi dost líbil i příběh a vyrazilo mi dech, jak jsou do hloubky prokreslené hlavní postavy příběhu. Snad jen... ta fáze, kdy si podezřívavý Angel vůbec nedělal starost s notebookem, a nechal Lucy ať ho nechá prověřit, mi přišla přitažená za vlasy (To by přece tak zkušený vodní nůž (tak lehce) nedopustil.).
Celkově jsem spokojený a doufám, že si Paolo tuhle vzestupnou tendenci udrží.
Čtivé, hlubší zápletka (než poslední 2 romány) a místy dost napínavé, dávám 85%.
Autorovy další knížky
| 2011 |  Dívka na klíček |
| 2010 |  Čerpadlo 6 |
| 2013 | Prachožrouti |
| 2014 | Potopená města |
| 2016 | Vodní nůž |
Tohle mě vážně bavilo...
Téma nedostatku vody je pojato zajímavě a realisticky, postavy sympatické, děj je akční a svižný, celá kniha poutavá a čtivá.. prostě super..
Navíc prostředí Kalifornie a míst, která znám..
Ale stejně mi něco brání dát 5*.. je to takový vnitřní pocit, že bohužel tuto knížku nemohu hodnit stejně jako ty nejlepší kousky... ačkoliv mě to mrzí a je to jen o fousek..
Uměla bych si představit pokračování - škoda, že se nejedná o sérii..