Vodní panna
Vlastimil Milota
Vodní panna je vzrušující příběh. V létě 1964 objeví pobřežní hlídka v opuštěné zátočině přehrady mrtvé tělo neznámé mrtvé ženy. Kromě pátrání po totožnosti utonulé a příčině její smrti musí nadporučík Sovák se svými spolupracovníky řešit také spoustu dalších záhad. Autor v příběhu zavádí čtenáře mezi lidi nejrůznějších charakterů a do prostředí mezinárodních veletrhů.... celý text
Přidat komentář
Poněkud těžkopádná zápletka, jen nesnadno se mi dařilo udržet pozornost a vnímat, komu patří která chata, kdo komu zahýbá, kdo na koho líčí. Příběh nás vrací do let, kdy placení alimentů na nemanželskou dceru a k tomu ještě na dceru žijící v Západním Německu (!) bylo takovým kádrovým prohřeškem, že prozrazení tohoto přečinu mohlo i skvělému vynálezci zničit kariéru - a, samozřejmě, i manželství. Byly to roky, kdy dělat tlumočnici na mezinárodním veletrhu bylo terno - dalo se tak dostat k tuzexovým bonům (pro mladou generaci: to byla taková zvláštní platidla pro nakupování ve zvlášních obchodech) a klofnout nějakého postaršího cizince ...
Knížka docela výstižně líčí i vyšetřovací postupy tehdejších kriminalistů, mnohdy úsměvné a amatérské.
Žádný vzrušující příběh to není, v tom s anotací nesouhlasím; ale je to příběh, do kterého vrhají stíny ještě válečné roky a nacistické přečiny, a tato linka mě zaujala.
Dobrá krimi zo zaujímavého prostredia, ale miestami trochu komplikovane vyobrazené postavy.
Autorovy další knížky
1983 | Sklizeň světla |
1980 | Vodní panna |
1988 | Šestý splav |
1969 | Neznámý voják |
1981 | Let okrového čmeláka |
Taková ta detektivka, kterou najdete zastrčenou v zadní polici někde na chalupě a z dlouhé chvíle ji za odpoledne přečtete. Zápletka i charaktery odpovídají době, kdy byla kniha vydána (80. léta minulého století), což místy působí lehce neuvěřitelně, místy úsměvně. Přečteno a zapomenuto.