Vojna a mier III.
Lev Nikolajevič Tolstoj
Vojna a mier je štvordielna epopeja zobrazujúca ruskú spoločnosť v prvej tretine 19. storočia. Román má tri roviny: historickú, osobnú a filozofickú. Na pozadí obdobia napoleonských vojen a tesne po ňom sa stretávame so skutočnými historickými postavami i postavami čisto literárnymi, ktoré ale odrážajú živé ľudské vzory. Na veľkom priestore, spôsobom pásma, pri striedaní období vojny a mieru sa odohrávajú osudy viac ako 250 postáv, hlavných i epizódnych. Čitateľ sa ocitne v šľachtických salónoch Moskvy, Petrohradu, vidieckych panských sídlach i na bojiskách s veľkolepými opismi bitiek.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1980 , Tatran (Bratislava)Originální název:
Vojna i mir, 1869
více info...
Přidat komentář
Právě pro ten závěr mě nejvíce těšilo Vojnu a mír číst. Začátky byly jinak útrpné... Pasáže "vojny" i pasáže "míru" - obojí bylo hutné, těžkopádné, mdlé. Popisy napoleonských válek se rozvlekle a detailně táhly, společenské tlachání a tanečky vyznívaly plytce a zbytečně. O postavách se také ještě nedalo říci, že by oplývaly nějakým zvláštním charismatem.
Zpětně ale Tolstému všechno zmíněné odpouštím - a už lépe chápu, proč si dal s vykreslením tolik záležet. S tak důkladným kontextem se více může rodit uvědomělost a autentičnost postav. Úvahy o historii, Bohu, lidském údělu... (a že jimi Tolstý nešetří) se vyloupnou ve vší přesvědčivosti, důraznosti a hloubce... I samotná válka začne čtenáře zajímat o to více, že vyvstává z jednotlivců. Etické souvislosti v tomto případě román objasňuje velmi pádně.
Cesta, kterou ušel Pierre, je pozoruhodná. A i když mě více fascinují existenciální úvahy A. Bolkonského, jeho vidění světa zlidšťuje až Nataša, která skrze svoji živoucí vnímavost a citlivost ty abstraktní dojmy přibližuje čtenáři. Obdivuji, jak autor skrze romantiku a dramatické zvraty docílil mimořádného vyznění poctivých, duchaplných myšlenek... Dojem je velkolepý.
Hned po prvním díle je tento pro mě nejvíce úspěšný. Děj je krásně situován spolu s historickými událostmi a příběh je o to více pro čtenáře zajímavější. Lev Nikolajevič zda obdivuhodně popsal císaře Napoleona i Pierrovo uvědomí a probuzení do reality. V prvním díle Tolstoj popsal Slavkov, tady ve třetím Ševardino a Borodino.
Třetí díl je narozdíl od předchozího zaměřen na válku. Odehrává se v roce 1812 a Napoleon dorazí až do Moskvy. Tolstoj nám ukazuje tuto anabázi velice obšírně ze všech úhlů pohledu. Přínosné jsou informace o bitvách, strategiích i pocitech vojáků a civilních obyvatel. Autor přemýšlí nad příčinami lidských jatek a jako skutečné hybatele dějin vidí drobná přispění mnoha osob, která spustí lavinu katastrofy. Přestože autor se narodil až v roce 1828, je vidět, že válka znamenala i pro další generace velké trauma.
Děj třetího dílu je opět popsán téměř až brilantně, ale Tolstoj zde vytvořil dvě zcela rozdílné části, které spolu souvisí a nesouvisí. Mimo rozplétáni zápletky autor do III. dílu vkládá své osobní názory na historický vývoj a polemizuje nad událostmi, kdy jsou základní myšlenky v jednotlivých kapitolách neustále opakovány. Jakoby se autor snažil za každou cenu donutit všechny čtenáře tohoto díla, aby byly pochopeny jeho myšlenkové pochody a proč se staly události tak a ne jinak? Možná. Oproti přecházejícím dílům je kladen veliký důraz na popis jednolivých bitev. III. díl tak nabírá různých spádů a čtivosti dle pasáží. 70%
Na můj vkus byl v knize dán příliš velký prostor historické a vojenské části (i když s dějem samozřejmě souvisí) a příběh samotný byl trochu upozaděn. Pro dnešního čtenáře je to podle mě už příliš rozvláčné a popisné, sama jsem popisy jednotlivých vojenských operací často přeskakovala.
Štítky knihy
ruská literaturaAutorovy další knížky
2012 | Anna Karenina |
1969 | Vojna a mír I. |
2005 | Vojna a mír |
2018 | Kreutzerova sonáta |
1959 | Smrt Ivana Iljiče |
Počas čítania tretej časti som si hovoril - “radšej by som sa vrátil k čítaniu opisov večierkov a banketov paničiek s prvej časti ako čítať zaujaté stanoviská autora a jeho pseudoanalýzu Napoleonovho vpádu do Ruska. Verím tomu, že Tolstoj si poctivo naštudoval celú udalosť a neupravoval skutočnosti, respektíve nemenil historické dianie na úkor románu. No z jeho akože “objektívneho pohľadu, z ktorého mi v pamäti ostalo iba odsudzovanie iných historikov, odborníkov, ktorých ani len nepomenuje ale rovno ich všetky tvrdenia pokladá za nesprávne - ako keby ich všetky poznal a čítal - mi príde čisto pokrytecké. Hoci samotné dielo nemôžem nazvať ako zlé, necháva ma chladným.