Vojna a mír
Lev Nikolajevič Tolstoj
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/364962/bmid_vojna-a-mir-9a3-364962.png
5
200
200
Epos Vojna a mír je spolu s románem Anna Karenina nejslavnějším dílem jednoho z největších romanopisců, a také nejspíš nejoblíbenější romancí na světě vůbec, o čemž svědčí již jen počet filmových adaptací. Jeho dramatickým jádrem jsou změny odehrávající se v aristokratických i rolnických rodinách během úpadku společnosti v době napoleonských válek. Tolstoj zde vytvořil vlastní vesmír obydlený živými hrdiny, jejichž životy odrážejí hlavní Tolstého témata - sebeobětování a sebeodpuštění, úzkost a extáze, diplomacie a zrada, víra a zatracení - a opatřil jej dialogy hýřícími humorem a vtipem, a také fascinujícími bitevními scénami. Napoleonovo tažení do Ruska se stává úhelným kamenem, bodem, do nějž se sbíhají osudy všech hlavních postav, a současně mezníkem vývoje ruské společnosti. Oba představitelé mladé generace, odtažitý Pierre Bezuchov a jeho antipod kníže Andrej Bolkonskij, projdou jak milostnou tak válečnou zkušeností, aby seznali své omyly a došli poznání skutečných hodnot.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno:
2011
,
Baronet
Originální název:
Война и мир, 1869
více info...
Přidat komentář
Až se příště pustím do nějaké další ruské klasiky, budu si od začátku psát tahák na postavy. Trvalo mi snad celý první díl se v postavách zorientovat, ale pak jsem se do příběhu ponořila a už mě nepustil.
Tohle mistrovské dílo má všechno. Romantiku, válku, lásku, zklamání, štěstí, politiku, filozofii, historii.
Nádherný je popis ruské duše přes postavu Kutuzova.
Odložte všechny současné braky a čtěte Tolstého. Stojí to za to.
Tento slavný román mě zaujal tak, jak jsem nepředpokládala. Knihu jsem dostala k minulým Vánocům jako dárek a díky čtenářské výzvě jsem se do ní konečně pustila. Přestože Tolstoj tuto románovou kroniku napsal před více než sto lety, je to stále dílo živé a čtivé. Moc jsem si početla i díky výbornému překladu Libora Dvořáka, který se, mimo jiné, velmi dobře "popasoval" z francouzštinou, která se tu hodně používá. Většina lidí zná tuto historickou epopej hlavně z filmového zpracování, ale teprve když se začtete, oceníte velikost tohoto díla, které vám přiblíží život několika ruských šlechtických rodin z počátku 19. století a také Napoleonovo tažení do Ruska v r. 1812. Tolstoj byl nejen mistr slova, ale také výborný psycholog, takže jeho literární postavy jsou opravdu živé. Známá milostná romance Nataši Rostovové a Andreje Bolkonského, je v jeho podání skutečným literárním zážitkem. Doporučuji hlavně těm čtenářům, které neodradí dva silnější svazky, každý o cca 600 stranách. Pokud se tedy tímto množstvím stran nenecháte odradit, budete odměněni nevšedním zážitkem.
Známý román Vojna a mír je dílem známého ruského spisovatele Lva Nikolajeviče Tolstoje. Lev je považován za skvělého autora a psal velmi výstižně. Název už sám o sobě vypovídá o tom, že dílo je o válce. Lev popisuje své vlastní zážitky z kapské války. Dílo vyšlo roku 1869.
Dílo se popisuje celý průběh války, respektivě ruského tažení a zaměřuje se také na samotného Napoleona. Tolstoj zde perfektně vykreslil postavy, a dokázal navodit tematickou atmosféru. Dlouhé popisné pasáže vás opravdu vtáhly do děje. Dílo získalo námět v popisu kruté reality, kontrastem mezi chudými a bohatými a nebo politika a historie.
Nejdříve mě odrazoval velký počet stran, nakonec to nebyl jediný problém. Toto dílo je opravdu velké ve všech směrech - rozsahu, hloubky, psychologického prokreslení atd. Četba byla v některých částí horší díky spoustě archaických výrazů. Naopak části s hovorovým jazykem se četli velice dobře. Některé popisné pasáže byli až příliš únavné.Typické je prolínání líčení osudů hrdinů a zároveň společenských a historických událostí. Postav v díle je přes 240 a občas jsem se v nich i dost ztrácela. Kniha mě dost inspirovala k zamyšlení nad hlubokými otázkami. Sympatické na knize mi je, že hájí hodnoty života. Knihu bych doporučila těm, kteří mají spoustu trpělivosti a troufají si na tak velké sousto.
Jedna z nejlepších knih, kterou máte možnost si v životě přečíst.
Tedy pokud se nedáte odradit délkou románu a počtem postav. :-)
Četla jsem ji už před nějakým časem, ale pravdou je, že si některé pasáže stále vybavuji do posledních podrobností, jako by to bylo před týdnem. Tak silně na mě tento příběh zapůsobil.
Já vím, že je to kniha tlustá, když člověk chodí do práce, nemá na ni čas, ale přeci jen, když si ten čas najdete, tato kniha vám v hlavě už zůstane. A už nikdy jména jako Pierre Bezuchov, Andrej Bolkonskij, Nataša Rostovová a další nezapomenete. Budete si pamatovat, jak se u Slavkova těžce zranil kníže Bolkonskij, jak se z levobočka Pierra, nepraktického snílka, stal naráz jeden z nejbohatších lidí v Rusku, jak obdivoval Napoleona a jak byl pak zklamán, budete vědět, jak se v průběhu let změnila Nataša, zkrátka, budete si dlouho pamatovat spoustu věcí, událostí a dějů tak jako já.
Podle mě je jen několik knih ve světové literatuře, které naprosto precizně popisují válku a její důsledky v té které zemi, vlasti autora. A k těmto nemnoha knihám určitě patří vedle knih Jih proti Severu, Na západní frontě klid, Osudy dobrého vojáka Švejka i Vojna a mír.
Vojnu a mír jsem začala číst před pár lety. Přečetla jsem asi 30 stránek, ztrácela se v postavách a zjistila jsem, že nemám náladu na tento typ literatury. Nedávno jsem po knize sáhla znova a výborně jsem se do ní začetla. Postav se v ní "mihne" opravdu hodně, ale děj se nakonec točí jen kolem několika rodin. Na mnoha místech autor rozvíjí své názory na smysl života, lásku, smrt, válku, armádu, historii, historiky a mnohé další. Některé myšlenkové pochody autora mi přišly spíš jako myšlenkové kotrmelce - ale možná jsem je akorát nepochopila. Taky je vlastně otázka, jestli v popředí díla stojí tyto autorovy úvahy a děj s postavami je jen kulisa na pozadí anebo naopak.
Autor umí krásně vystihnout postavy s jejich rozpoložením a pohnutkami. Popisy ze života vysoké společnosti i z války byly taky velmi výstižné, často dost detailní.
Celý román mi přijde jako jedna velká oslava Ruska, Kutuzova, Alexandra I. a hlavně ruského lidu. A jako kritika práce historiků.
To, že jsem se dostal k četbě této knihy, nebyla má svobodná volba. Naopak jsem k tomu byl pohnut a donucen několik století trvajícím sledem různých náhod, jež v konečném a neměnném důsledku dopomohly k tomu, že jsem ji vzal do ruky, otevřel a začal číst. Už jenom onen fakt, že jsem po knize sáhl, nebyla ani má svobodná volba jako spíš nevyhnutelná nutnost, již byla utvořela sledem několika náhodně nenáhodných událostí, jež vytvořily masy předků a lidí starších než já, kteří učinili přesně taková rozhodnutí, vedoucí k tomu, že jsem do své ruky nesvoboně a nutkáním vyšší moci knihu uchopil. A to bylo přesně takto.
1. musely se nevyhnutelně udát události, jež napsaly dějiny, pohnuté nikoli jedním člověkem, ale další posloupností přesně určených náhod a prací jiných lidí, které vedly zase předchozí činy jiných lidí, neboť jak jest řečeno vše se děje a vzniká právě tak a jedině z různých náhodných nesvobodných rozhodnutí kolektivního celku.
2. jakmile se událo co se stát mělo, dalších několiko tisícero nespočetně mnoho náhod vedlo k tomu, že se tady cíleně, veden nutností napsat dílo, vyskytl veliký romanopisec, jehož ruku vedla další dávka již předem daných a rozhodnutých událostí. Rukou, jež se hýbala s pečlivostí přesně fungujícího hodinového strojku, nechci říkat génia, neboť génius je pouze mýtus vedený vyšší silou nehmatatelných úkonů v nekonečném času a prostoru.
3. když jsem knihu vzal v přesně daný okamžik do ruky a nesvobodně veden opět onou vyšší mocí, jež utváří mé vědomí, začetl, uvažoval jsem o tom jak kniha samotná, se nezávisle na mé přítomnosti a nepřítomnosti v minulosti, vydala svou cestou až do mých rukou v pro ni tak vzdálené budoucnosti a sledem několika přesně stanovených náhod se dostala až do mé knihovny a konečně i mých špinavých spárů, které jsou ovšem opět jenom dílem mého náhodného shluku na sobě se vzájemně ovlivňujících událostí.
Rozepsal bych se o svých úvahách obšírněji a pokusil se tak navázat na mistrovo dílo, ale v dnešní uspěchané době, kdy je nekonečnost času na obtíž a hlavně je času málo, by to byla jenom přežitková vzpomínka na doby minulé, kdy měl vždy někdo čas se zabývat něčím osáhlým a vleklým. V těchto časech je důležité si najít čas a ten se nedostává, proto v kabátu nynějších zkratkovitých a heslovitých dní, pouze konstatuji, že to hnulo mou prostoduchou myslí a zamyslel jsem se nad tím.
Po pravdě, měl jsem trochu obavu, jestli to dokážu číst, ale knihy mě pak úplně pohltily. Klobouk dolů před Panem autorem, kolik různých charakterů a do jaké hloubky dokázal rozvinout. Současně to bylo i velké přiblíření historických událostí v době Napoleonských válek z pohledu Ruska. Rozhodně zajímavé!
Přečetla jsem na gymnáziu. Kniha se mi moc líbila, i když zpočátku jsem si musela napsat na papír jména postav a kam patří, do které rodiny, protože jinak bych asi nepochopila, kdo koho požádal o ruku a byl vyslyšen nebo odmítnut. Popisy bitev u Slavkova a Borodina, Napoleonovo tažení do Moskvy a její požár - je to perfektně vykreslený kus ruské historie. Filozofické úvahy mě nebavily. Mojí nejoblíbenější postavou byl Pierre, bála jsem se, že ho popraví. Místo něj ale umírají jiné postavy. Děj je zamotaný a životy postav se prolínají, musí se číst pozorně. Například: Pierre má kamaráda Dolochova, kterého pozve na návštěvu, Dolochov spí s Pierrovou ženou, on ho postřelí v souboji, Dolochov se po uzdravení dá k partyzánům a Pierra osvobodí a zachrání mu život. Muži jsou ve válce, ženy na ně čekají a život si krátí hraním na piáno, vyšíváním a háčkováním. Celé dílo má asi 1500 stran a ten, kdo se jimi prokouše, je skutečný čtenářský vytrvalec.
Úžasná, čtivá kniha. Jen mě v druhé polovině knihy neseděl pořád dokola se opakující pohled autora na výklad historie, se kterým sice souhlasím (dějiny neutváří jednotlivci, ale společnost, která dosadí jí vyhovujícího vládce - aneb kdyby nebyl Hitler, společnost by vyprodukovala někoho podobného) , ale ubíralo to na spádu děje.
Kniha má trochu neuchopitelný formát: realistické popisy se střídají s filozofickými úvahami, psychologický román je propleten s historickou studií. Podle dnešních trendů by se mohlo zdát, že se toho v knize zase tolik neděje (ostatně kostra děje je většině čtenářů známá dopředu), a přesto to dohromady skvěle funguje a člověk má pocit, že tam v Rusku na začátku 19. století byl a s postavami se setkal. Postavy, a to zejména ty mužské, jsou vůbec silnou stránkou knihy. Ty ženské byly pro mě hůře pochopitelné, ale zase ve srovnání s jinými ruskými klasiky jsou u Tolstého uvěřitelnější. Díky němu také pro mě téma napoleonských válek získalo na životnosti. Navíc mám pocit, že se k této knize budu muset v budoucnu vracet.
Mám ráda Annu Kareninu, a tak jsem se pustila i do Vojny a míru. Skončila jsem tak trochu rozpolcená v názoru. Hodně se mi líbily pasáže z "rodinného" života hlavních hrdinů. Ale stránky s popisy napoleonského tažení, bitev a vojenského života mě nebavily, stejně jako filosofické úvahy. Sem tam jsem se ztrácela v méně důležitých či okrajových postavách.
Smrt jednoho z hrdinů (nebudu psát, kterého) mě zaskočila. Ale taková byla doba, válka. Překvapily mě i změny v povahách např. Nataši, Nikolase a Pierra. A nebyly mi zcela sympatické.
Nejsem si jistá, že se k Vojně a míru někdy vrátím, ale třeba za pár let budu mít zas jiný náhled.
Před Vánoci dávali v televizi 4 film Vojna a mír a úplně děj mě tak pohltil, že jsem si knihu musela půjčit a udělala správně.Valka za doby Napoleona se odehrává v Rusku za doby cara Alexandra.Prožijeme s hrdiny lásku, válku,mír a dozvíme se historii Ruska a Francie.
Již na střední škole jsem měla spor s paní učitelkou, která jako nejlepší dílo Lva Nikolajeviče Tolstého hodnotila Annu Kareninu, já jsem si oblíbila právě Vojnu a mír.
Co k tomu napsat? Toto dílo v mnohém určilo můj vývoj, moje chápání společnosti, moje instinkty. Četl jsem poprvé ve svých cca 40 letech, takže dostatečně vzdálen naivitám a přesvědčením mládí, a již tehdy jsem si Vojnu a mír do hloubky prožil.
Trochu dějin, ale jinak dokonale popsané myšlení Rusa. Tady se dozvíte něco, tedy všechno, o ruské mentalitě.
Četl jsem to třikrát a vždy jsem objevil něco nového.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2012 |  Anna Karenina |
| 1969 | Vojna a mír I. |
| 2005 | Vojna a mír |
| 2018 | Kreutzerova sonáta |
| 1959 | Smrt Ivana Iljiče |
Válečné scény s Nikolajem patří mezi nejlepší zobrazení pocitů člověka uprostřed bitvy.