Vojna a mír přehled
Lev Nikolajevič Tolstoj
Epos Vojna a mír je spolu s románem Anna Karenina nejslavnějším dílem jednoho z největších romanopisců, a také nejspíš nejoblíbenější romancí na světě vůbec, o čemž svědčí již jen počet filmových adaptací. Jeho dramatickým jádrem jsou změny odehrávající se v aristokratických i rolnických rodinách během úpadku společnosti v době napoleonských válek. Tolstoj zde vytvořil vlastní vesmír obydlený živými hrdiny, jejichž životy odrážejí hlavní Tolstého témata - sebeobětování a sebeodpuštění, úzkost a extáze, diplomacie a zrada, víra a zatracení - a opatřil jej dialogy hýřícími humorem a vtipem, a také fascinujícími bitevními scénami. Napoleonovo tažení do Ruska se stává úhelným kamenem, bodem, do nějž se sbíhají osudy všech hlavních postav, a současně mezníkem vývoje ruské společnosti. Oba představitelé mladé generace, odtažitý Pierre Bezuchov a jeho antipod kníže Andrej Bolkonskij, projdou jak milostnou tak válečnou zkušeností, aby seznali své omyly a došli poznání skutečných hodnot.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2011 , BaronetOriginální název:
Война и мир, 1869
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Vojna a mír. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (43)
Román, jeho "příběhová část", je napsaný technicky perfektně, tam nemám, co bych vytkla (ta moje vrozená skromnost! ), zaměřím se proto jenom na kritizování samotného autora, především na jeho vnímání a rozlišování lidí.
1) ženské: pokud jsem dobře počítala, hraběnčičce Rostovové mohlo být neco přes čtyřicet, když ji popisoval jako "stařenu". U dámy, která v životě k práci ani nečuchla, se proto nedá ani předpokládat, že by byla nějak strhaná... Celkově vůbec mu ženy sloužily sice jako důležitý, ale pořád jen podpůrný sloupek, který je tu jen proto, aby se okolo něj navinul mužský příběh, o který tu přece jde. Budiž, to můžu přičíst způsobu myšlení v době vzniku díla.
2) kmáni: ať už jsme se potkali s kterýkoliv poddaným, většinou se jednalo o blahoslavené chudé duchem, přinejlepším o zbabělé vychcánky. Neříkejte mi, že se v celé širé Rusi nenajde mezi prostými nevzdělanými mužiky jeden přirozeně inteligentní člověk! Ale budiž, i to můžeme přičíst době vzniku knihy a stereotypnímu myšlení člověka v Tolstého společenském postavení.
3) cizinci: všichni účinkující cizinci, i ti ve službách cara, byli bez výjimky pitomci. Tento způsob myšlení, jakkoliv se mi může zdát nešťastný, je, jak víme, v Rusku nepodléhající době, nýbrž odvěký.
4) Rusové (rozuměj- šlechtici) a Kutuzov obzvláště: spravedliví, přirozeně moudří, a když už autorovi došly logické argumenty, tak nadáni nadpřirozenou schopností správného uvažování a konání ve správný čas na správném místě, důležitou pro správný chod dějin. A to je další dogma, kterým jsou dodnes všichni Rusáci odkojeni...
S tím souvisí i autorova nehorázná přesvědčenost o vlastní pravdě, kterou předvádí v kapitolách filozofujících o hybných silách dějin. Neříkám, že nemá pravdu, ale ani že ji má. Podle mě je to všechno trochu složitější, než k čemu Tolstoj došel. Ano, vše souvisí se vším, všichni známe rčení o motýlu nebo šálku zeleného čaje, nicméně vliv na chod dějin můžeme semo tamo připsat i některé té významné osobnosti jako takové (a to i v případě, že to není Rus!). Vždyť i například Tolstoj sám přece navždy ovlivnil takovou světovou literaturu.
A k samotnému příběhu. Pochopila jsem, že protagonisté měli být jen jakousi pomůckou k naroubování autorových myšlenek a kritiky doby a společnosti napoleonských válek. Tak to se mu povedlo dokonale, protože větší panoptikum zbytečných trotlů jsem už dlouho nezažila. Jen Děnisov (ten, co gáčkoval), se vymkl zpod kontroly, protože byl podezřele sympatický. A co se týče dějových twistrů, jak se tomu teďka říká, tak to klobouk dolů. Nikdy bych nečekala, kdo s kým nakonec skončil. Austenová hadr.
Takže suma sumárum, adorovaný Lev Nikolajevič je u mě namyšlený fouňa s výjimečným talentem k psaní románů, bohužel ale hutně proložených předimenzovanými plky, psanými možná ale v dobré víře povzdělat soudobé čtenářstvo. Proto nemůžu víc než tři, i když cítím, že jsou z mé strany trochu namyšlené, ale co už. Howgh.
P.S. Co mají všichni s těma postavama? Vždyť těch hlavnějších je tam všeho všudy asi jen patnáct! To svejch známejch neudržíte taky víc jak deset? ;-)
(SPOILER) Při čtení tohoto úchvatného románu se neubráníte touze, aby se Andrej konečně zbavil té aureoly neštěstí a smrti, která ho (s výjimkou pohledu na jarním listím obrostlého starého stromu) obklopuje neustále, aby Nataša konečně dospěla a aby se Pierre přestal na chvíli chovat jako naprostý ......, i když právě tyto silné emoce dokazují, jak mystrovsky jsou jejich osudy vykreslené. Ale to jak příběh těchto lidí rámuje popis bitev do nejmenších detailů, rozbor jejich příčin a následků, včetně například neuvěřitelné analogie mezi situací v Moskvě a úlem plném umírajících včel, vás naprosto dostane.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Vojna a mír v seznamech
v Právě čtených | 15x |
v Přečtených | 285x |
ve Čtenářské výzvě | 28x |
v Doporučených | 19x |
v Knihotéce | 123x |
v Chystám se číst | 181x |
v Chci si koupit | 40x |
v dalších seznamech | 12x |
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2012 | Anna Karenina |
1969 | Vojna a mír I. |
2005 | Vojna a mír |
2018 | Kreutzerova sonáta |
1959 | Smrt Ivana Iljiče |
Dobojováno.... Je to krásná kniha. Miluji osudy všech postav.... Pasáže z bojiště jsou opravdu náročné. Kéž by byla nějaká zkrácená verze. Věřím, že by bylo více lidí, kteří by po ní sáhlo....