Vojna proti Západu
Douglas Murray
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/542634/bmid_vojna-proti-zapadu.jpg
5
24
24
V knihe Vojna proti Západu sa autor medzinárodných bestsellerov Douglas Murray pýta: ak sú dejiny ľudstva dejinami otroctva, dobývania, predsudkov, genocídy a vykorisťovania, prečo za to nesú vinu len západné národy? Čína má dnes koncentračné tábory. Prečo ľudia zo Západu tvrdia, že naše hriechy sú jedinečné? Teraz je v móde oslavovať nezápadné kultúry a, naopak, znevažovať všetko západné. Niečo z toho predstavuje potrebné zúčtovanie, avšak väčšina osudovo podkopáva základ toho, čo vytvorilo najväčšiu a najhumánnejšiu civilizáciu na svete. Douglas Murray v knihe Vojna proti Západu ukazuje, koľko ľudí s dobrými úmyslami sa nechalo oklamať pokryteckou a nedôslednou protizápadnou rétorikou. Napokon, ak musíme zavrhnúť myšlienky Kanta, Huma a Milla pre ich názory na rasu, nemali by sme zavrhnúť aj Marxa, ktorého dielo je prešpikované rasistickými urážkami a antisemitizmom? V Amerike ešte treba uhasiť ohniská rasizmu, ale čo s besniacim rasistickým peklom na Blízkom východe a v Ázii? Z tohto intelektuálneho podvodu neprofitujú len nečestní vedci, ale aj nepriateľské národy a porušovatelia ľudských práv, ktorí dúfajú, že tak odvrátia pozornosť od svojich vlastných súčasných zločinov. Diktátori s radosťou naskočia na vlnu „Amerika je rasistická krajina“ a ako PR imitujú jazyk antirasistických a „prospravodlivých“ hnutí, zatiaľ čo medzitým vyvražďujú vlastný ľud a uskutočňujú svoje autoritárske ťaženia. Ak má Západ prežiť, treba ho brániť. Vojna proti Západu nie je len prenikavým rozborom hlúpych protizápadných argumentov, ale aj novou a prísnou apologetikou civilizácie ako takej.... celý text
Literatura světová Fejetony, eseje Politologie, mezinárodní vztahy
Vydáno: 2024 , Aurora (SK)Originální název:
The War on the West, 2022
více info...
Přidat komentář
Pomyslný trojboj s knihami Douglase Murraye jsem zakončil tou nejčtivější z nich. Vyzněním jde o rozvinutí předchozího Šílenství davů, ale autor už jen nepředstavuje myšlenková východiska uvědomělých aktivistů, ale rovnou pojmenovává nejdůležitější bojiště, zatím pořád ještě kulturní války. Jak kdosi trefně poznamenal, "válka je to jen proto, že jsme se postavili na odpor, jinak by to byla kulturní genocida". Boj se vede nesmlouvavě, občas brutálně a vždy zákeřně. Tradiční společnost je v hluboké defenzivě a na čím dál urputnější výpady odpovídá jen neochotně a ustrašeně. Není to veselé čtení, ale nemohl jsem se od něho odtrhnout.
Pročítání zdejších komentů mi bylo v rámci jarního rozjímání triggerem k sepsání všeobecnějšího rantu, co ve mě už delší dobu doutnal, a co jsem pro jeho větší rozsah, jako i rozbíhavější obsah, hodil do recenzí. Zde uvedu jen tolik, že hlavní nebezpečí woke iniciativ spatřuji v jejich reakčně mobilizujícím potenciálu, který ve svůj prospěch efektivně utilizují všichni ti "vlastnečtí ochránci tradičních hodnot" (kteří vůbec nejsou xenofobní rasisti, jen když tu teď namátkou třeba spadne boeing, jinde zas most, může za to okamžitě DEI a menšiny; viď Elone, Fox news, Sky Australia, Daily mail etc.)...a vy, milí wokeři, si vemte chill pill, co máte od doktora a už probůch přestaňte hrotit; většina vašich požadavků je už beztak formálně naplněna, tak jim dejte čas ať si svou cestu najdou samy a nelámejte všechno přes koleno. Jen si tím protivíte lidi a hrajete do karet straně "druhé"...
Název knihy může mnohé zarazit. Jaká válka? Vždyť nejsme ve válce, nebo? Název knihy je provokativní, uznávám. Nicméně s ohledem na současný stav světa a zejména stav Západu je zvolen velmi trefně. Západ se skutečně nachází ve stavu obležení. Nejedná se o obležení vnějšími nepřáteli, i když lze diskutovat faktory jako Rusko, Čína, Blízký východ, neřízená migrace. Západ je v obležení vnitřních nepřátel, v obležení na kulturní a ideologické frontě. Leckdo se může pousmát, ušklíbnout, leckdo může mávnout rukou a odsoudit tvrzení jako snůšku nesmyslů a blábolů šiřitelů dezinformací, konspirací, fake news, nenávisti, a dalších moderních pojmů. Autor pro svá tvrzení nicméně v knize předkládá množství solidních argumentů a jednoznačně ukazuje, že je třeba tématu věnovat maximální pozornost.
Text je nesmírně čtivý, plynulý, podmanivý, autor má dar vyjadřovat se velmi jasně, srozumitelně a úderně. Kdo znáte jeho předchozí dvě knihy, tato pokračuje v nastaveném trendu. Kniha je rozdělena do několika hlavních témat / kapitol a několik „meziher“, doplňující hlavní látku, doplňující kontext. Celý text je nesmírně silnou a zcela oprávněnou kritikou současného „woke“ kultu a s tím souvisejícího západního „ultraprogresivního“ šílenství. Ukazuje totiž, stejně jako v předchozích svých knihách, absolutní pokrytectví „woke“ elit a dalších vyznavačů kultu a stejně tak absolutní nekonzistenci „woke“ ideologie. Co hůř, jednoznačně identifikuje zlý úmysl „woke“ aktivistů a věřících. V neposlední řadě ukazuje na společného jmenovatele, totiž nezměrnou nenávist a sžíravý resentiment kultistů vůči Západu, vůči jeho kultuře, historii a neoddiskutovatelným historickým úspěchům.
Autor svůj výklad začíná něčím u nás téměř neviditelným: rasou, systémovým rasismem, antirasismem a kritickou rasovou teorií. Není to viditelné, protože stále ještě žijeme v relativně velmi homogenním státě. Nicméně Západ a zejména anglosaský svět dnes antirasismem žije. Autor v textu ukazuje, jak moc se posunula diskuze od dob Martina Luthera Kinga. Je to šílenství a z mnohých příběhů jímá hrůza. Nebo ne hrůza, spíš smutek, beznaděj a extrémní demoralizace z naprosté iracionality současné veřejné debaty. Z textu je zřejmé, že víc než jakákoliv snaha o nastolení rovnováhy jde o bezprecedentní ideologický útok na bílé – a mrzí mě, že to takto musím napsat.
Následuje extrémně důležité intermezzo o Číně, o tom, jak celé to Západní zmatení a zatemnění rozumu umně využívá ve svůj prospěch, pro násobení svých propagandistických cílů, pro posilování vlastní morálky na úkor morálky Západní. Čína není přítelem Západu. A pojďme se klidně bavit o tom, jakou roli v demoralizaci hraje třeba algoritmus čínského TikToku.
Dalším hlavním okruhem je Západní historie a s tím související snahy woke progresivistů o rozložení a likvidaci západního intelektuálního dědictví a pokusy o naprosto bezskrupulózní, zlovolný, záměrně manipulativní a podlý historický revizionismus a snaha vykreslit Západ jako tu nejhorší civilizaci – přičemž historická realita je úplně opačná. V této souvislosti nelze nevzpomenout známé Orwellovo: „Kdo ovládá současnost, ovládá minulost, kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost“.
Následuje intermezzo o otroctví a požadavcích, zejména v Americe, na reparace potomků otroků. Jde o parádní historický exkurz a opět ukazuje, jak je dnešní debata pokřivená, plná lží a ideologického balastu.
Jedna hlavní kapitola je pak věnována progresivním útokům na Západní náboženství, člověk až žasne nad drzostí, neomaleností, ignorantstvím a opět naprostým opomíjením objektivních historických faktů.
Důležité intermezzo je věnováno emoci resentimentu, zatrpklosti a sžíravé nenávisti, kombinované se závistí a neukojitelnou touhou po pomstě. Autor argumentuje, že právě resentiment se nachází v samém středu emoční bouře většiny „woke“ věřících.
Posledním velkým tématem je útok na západní kulturu, jakýsi souhrn předchozího, opět ve znamení boje proti racionalitě, jako přísně západnímu konceptu myšlení.
Příběhů je mnoho. Celým textem se jako společná linie táhne demonstrativní a zlá nenávist vyznavačů „woke“ vůči Západu a všemu co představuje, snaha o jeho likvidaci, nebo alespoň diskreditaci a rozložení všeho dobrého, co přinesl světu. V neposlední řadě též manipulativní snaha o nevratnou demoralizaci jeho obyvatel a podsouvání viny za jakési „hříchy minulosti“. V hlavní roli jsou lži, manipulace, polopravdy, bezskrupulózní odmítání faktů, překrucování historie, útoky na objektivní pravdu, útoky na realitu, útoky na samotný rozum, racionalitu a hodnoty osvícenství, tedy útoky na samotné základy toho, proč byl Západ historicky tak úspěšný. Lze jednoznačně vidět zlou, zlovolnou a podlou podstatu samotných aktivistů. „Woke“ je rakovina, v tomto ohledu je to nesmírně depresivní kniha.
Na druhou stranu lze text vnímat i pozitivně. Autor všechny uvedené progresivistické „woke“ lži a manipulace uvádí na pravou míru, poukazuje na díry v progresivní argumentaci a identifikuje zásadní rozpory ve „woke“ ideologii. Knihu tak lze brát jako obhajobu historických úspěchů Západu.
Jedna podstatná věc na závěr. Přes veškerou oprávněnou kritiku módních společenských trendů přicházejících ze západu rozhodně není řešením příklon k východu. Ano, myslím tím přesně to, co je zřejmé. Rusko není žádný zachránce civilizace, jestli něco, tak je to její hrobník, a pohřbívá ji zaživa, a navrch ukradne splachovací záchody a pračky. Rusko není žádný zastánce a zachránce světového slovanstva, existuje-li vůbec něco takového, jak se lze mnohde dočíst. Právě naopak, jediné co umí – umělo po většinu své moderní historie, a pravděpodobně mnohem déle – je rozsévat hlad, zmar a beznaděj. Ne, zcela vážně, kritizujme a braňme se absurditám západním, a stejně tak kritizujme krutost, bezskrupulóznost, barbarství a amorálnost východní. Z tohoto pohledu není naše geografická poloha optimální. Vše je dnes hnáno do extrémů a tak politický střed pláče. Knihu rozhodně doporučuji.
Murray už dřív bez pardonu pojednal o fenoménu masové imigrace i o zavilé identitární politice a nyní podrobně rozebírá multikulti rozklad západní společnosti optikou rasismu
současný tolerovaný fanatismus hanobení bílé rasy, zejména "patriarchátu cisheteronormativních bílých mužů", diverzita a inkluze v angloamerickém světě dostoupily na vrchní příčky demence (pobavila mne např. v základním školství doporučovaná "antirasistická matematická metodologie", podle níž je nebílým žákům uznán jako správný výsledek, že třeba dvě a dvě je pět, protože "to tak cítí" = racionalismus je rasistický, protože abstraktní logika je pro svou obtížnost elitářská a privilegovaná a upřednostňuje rozum před emocemi, že dvě a dvě jsou čtyři, to je jen kulturně podmíněná konvence, jež je součástí "hegemonického příběhu bílé rasy")
překvapivá čísla a informace o otroctví:
*v období 16. až 19. století odvlekli otrokáři z Afriky do Ameriky 10-12 milionů Afričanů, v naprosté většině se jednalo o Afričany prodané Afričany Evropanům
*Arabové odvlekli 11-17 milionů Afričanů, ale protože je hned kastrovali, nežijí dnes na Blízkém východě jejich potomci (na rozdíl od Ameriky)
*Berbeři z osmanských států Severní Afriky prodali Arabům do otroctví cca 1,3 milionů Evropanů
*dnes se otroctví praktikuje ve 3 afrických státech: Mauritánii, Ghaně a Jihosúdánské republice (v období 2014-2019 bylo krátce obnoveno i v Islámském státě)
*dnes se ve světě nachází v otroctví cca 40 milionů lidí !!!
jelikož se už i v Evropě pokoušíme "dekolonizovat umění" (ničení výtvarných děl, odstraňování soch, zakázaná literární díla a cenzura hudby), mám o západní kulturu vážné obavy
na závěr Murray klade výmluvnou otázku: kdyby byla západní kultura tak špatná, směřovali by všichni migranti k nám?
Ráda čtu knihy od Douglase Murraye, protože nazývá věci pravým jmény. I když výraz "ráda čtu" není ten správný výraz. Číst si o tom, jak si Západ svými masochistickými tendencemi kope hrob, není lehké. Brát na sebe vinu za všechny hříchy světa je na pováženou. A bohužel dochází k neskutečným absurditám, jako je zavrhování takových velikánů, jako byl Shakespeare a dalších, u kterých se v jejich dílech hledají stopy po rasismu. A samozřejmě se tam najdou, podle hesla: kdo chce psa bít...
Ke čtení této knihy mě nasměrovalo moje současné studium kulturní války. V knize jsem se dozvěděl, že kvůli mému postoji odpovídajícímu barvosleposti - lidí vnímám podle činů, bez ohledu na jejich původ, jsem z optiky dnešních progresivistů rasista.
Také jsem podle všeho utlačovatel, protože uznávám univerzální rovnost, kdy cením zuby pokaždé když se nějaká skupina povyšuje nad jinou a káže o své nadřazenosti, případně se někdo ponižuje a chová se sebedestruktivně. Což paradoxně oboje nejvíce dělají opět dnešní progresivisté. Absurdní hyperkorektnost a povýšování nad lidi rozdílného smýšlení je zdárný příklad.
Také jsem nejspíš člověk co zabraňuje pokroku, protože nesouhlasím s tím, když se plive na klady a přínosy západní civilizace a upřednostňuji logiku a empirii nad nízkými emocemi a ideologií.
Podle všeho brzy dopadnu jako můj pradědeček, který byl v 50. letech souzen za zločiny proti kolektivizaci, protože ani já nejsem ani v nejmenším fanouškem pokrytectví zvaného marxismus a jsem tak troufalý, že objektivní realitu považuji za každodenní skutečnost. Pokud se tato myšlenková epidemie rozšíří i k nám, asi mě nečeká příjemná budoucnost, protože kývat hlavou pokrytectví a sebemrskačské póze rozhodně neplánuji. 5 hvězd, doufám, že tak jako na západě neskončíme a trochu se děsím, že teď mě čeká čtení nějakého "pokrokového antirasisty", abych trochu více pronikl do myšlení těchto zvláštně narcistních lidí.
Autorovy další knížky
| 2018 |  Podivná smrt Evropy |
| 2021 | Šílenství davů |
| 2022 | Na Západě zuří válka: Jak přežít v bláznovské době |
Patrím medzi generáciu ktorá v socializme dosť dlho žila. Na dôchodku čítam knihy z histórie o medziiným aj o začiatkoch boľševizmu v Ruske a pofebruárovej dobe u nás. Kedysi som napísal, že nešťastím Západu bolo, že proti totalite bojovali ale ju nezažili. Tak si ju teraz vyskúšajú na vlastnej koži. Zdá sa mi logické, že Rusko a Čína podporujú progresívnych aktivistov (ktorých u seba neznesú) lebo vedia z vlastnej skúsenosti čo ich víťazstvo urobí s ekonomikou Západu. Čo ale potom bude s nami bielymi na Východe. Otrokov ani kolónie sme nemali a vládu jedného správneho názoru sme už zažili.