Volá Londýn
Jan Masaryk
Výběr rozhlasových komentářů Jana Masaryka k světovým událostem válečných let. S předmluvou Josefa Kopty „DOMOV DĚKUJE“.
Přidat komentář
Mám strašně smíšené pocity, které nepramení z kvality knihy, ta je za 5 hvězd jednoznačně.
Tak nějak mne tahle kniha nutí k myšlenkám, myšlenky k otázkám a otázek je více, než na kolik kniha může poskytnout odpovědí.
Předně je vůbec dnešním pohledem dobře a adekvátně pochopitelná? Dokážeme ji chápat v plném kontextu, když nám na hlavou nepadají bomby? Dokážeme dnes, když víme jak to dopadlo, knihu náležitě ocenit? Dokáže taková minulost, zamezit opakování? Dokážeme se dostatečně poučit? Ráda bych odpověděla SAMOZŘEJMĚ. Jenže si nejsem jistá.
Je to kniha, která se nedá číst nijak prekotně. Já sama zvládla tak dvě až 3 hlášení, pak jsem ji vždy musela odložit. Především v závěru knihy, jsem si při čtení o Stalinovi, Sovětské otevřené náruči a spojenci v míru (řečeno přibližně, ale význam je snad jasný) nemohla odpustit poznámku: Jo, kdybys věděl kam tě ta otevřená náruč hodí.
Za mne asi vše.
Tuhle sbírku rozhlasových projevů Jana Masaryka nehodnotím, beru ji jako historický dokument, který lze těžko hodnotit hvězdičkami jako literární dílo… (Dodatečně přeci jen hodnotím, jako výborný vydavatelský počin.)
Hodně zajímavé čtení, které dokresluje atmosféru druhé světové války i Protektorátu, já to četla v návaznosti na životopis Emila Háchy a mám k tomu dvě poznámky:
Jednak i dneska, po tolika letech, kdy se už i jinak vyjadřujeme, mě ohromil ten lidový - v dobrém slova smyslu - a emotivní způsob promluv, žádné nabubřelé řečnění. Nějak nevzpomínám, který z politiků v historicky nedávné době byl schopen takto upřímně, skromně a lidsky promlouvat…
Za druhé: My, kteří už dneska víme, jak to všechno dopadlo, čteme docela se smutkem to chválení Sovětského svazu, tu pevnou víru, že vedle Rusů budeme moci v poválečné Evropě budovat svou svobodnou demokratickou republiku… Jak dlouho tomu sám mohl po návratu domů věřit? A když setrval po „vítězném únoru“ 1948 dobrovolně ve vládě komunistů, nepomyslel aspoň na chvíli na nešťastného Emila Háchu, kterého ve svých projevech z Londýna tak tepal a odsuzoval? Našinec, který ví, jak Jan Masaryk 10. 3. 1948 skončil, se při četbě těchto projevů, na konci války tak optimistických a nadšených, nemůže ubránit pocitům zmaru…
Vzorová ukázka motivačních projevů. Chytrý Masaryk věděl, že je třeba používat příklady z praxe, proto jsou komentáře plné dobových událostí velkého historického významu a také malých příběhů z běžného života obyvatel válčícího světa. Komentáře se dobře čtou, provázejí čtenáře válkou od začátku až do srpna 1945, ale ještě lépe se musely poslouchat v přímém přenosu. Takhle tu druhou světovou prolétneme nějak moc rychle. A ten poválečný optimismus (nejen Masarykovi) bohužel dlouho nevydržel.
85 % (zatím 25 hodnocení s průměrem 82 %).
…
Před několika dny mluvil anglický spisovatel a politik A. P. Herbert na oficiálním banketu a řekl: „Trojská válka trvala deset let, a to kvůli jedné krásné ženě Heleně. Jak se časy mění! Dnes válčíme kvůli jednomu prachošklivému chlapovi – Hitlerovi.“ … (10. dubna 1940)
…
Náš přítel a ministr kolonií Eden pravil dnes o Československu: „Před osmnácti měsíci jsme vyslechli mnoho o domnělém pronásledování německé menšiny v Československu. Nikdo však nikdy nepopřel, že tato německá menšina měla své vlastní školy a svůj vlastní jazyk a v srdci Prahy kvetla velká německá univerzita. Dnes je po celých Čechách a Moravě český jazyk potlačován a jediná univerzita, která zůstává otevřena, je tatáž německá univerzita v Praze.“… (17. dubna 1940)
…
Rusové se drží. V sobotu jsem se seznámil se slečnou Ludmilou Pavličenkovou, která vlastnoručně odstřelila 309 Němců. Pěkné, usměvavé a laskavé děvče. Ptal jsem se jí, jaký má pocit při této své důležité práci. Odvětila: „To je jako zabít jedovatého hada – k tomu není třeba pocitu – musí se to dělat.“… (12. listopadu 1942)
…
Mnoho se mluví o převýchově německého národa a znám několik dobromyslných teoretiků, jejichž národy nikdy nepoznaly německou okupaci, kteří vypracovali pěkné návrhy na převýchovu Němců. Pěkné, ale zatím nepraktické. Na Huny nemůžete jít s Komenským a Chelčickým… (13. září 1944)
…
Rusko, Anglie a Amerika prohlašují otevřeně a nepokrytě, že fašismus se netrpí a zakazuje, a zároveň se zavazují, že pokrokovým státům ponechají plnou svobodu. My se nemáme čeho bát. Pokrok a demokracie jsou naší tradiční vlastností a Rusko ji bude respektovat a bude s námi spolupracovat jako rovný s rovným, jako jeden suverénní stát s jiným státem suverénním, spojeneckým a přátelským… (7. listopadu 1944).
P.S.
Četba do ucha během práce na zahradě a vyjížďky na kole.
Čtenář se má možnost seznámit s průběhem druhé světové války prostřednictvím názorů Jana Masaryka. Kniha dobře vystihuje dobu. A nesouhlasím s názorem, že jde o propagaci bolševismu. Autor projevů naopak děkuje jak Stalinovi, Churchillovi tak Rooseveltovi za vítězství v této válce. A připomíná názor politiků zejména těch zahraničních, že Československo by mělo být jakýmsi mostem mezi Východem a Západem. Je jasné že každé vydání této knihy je jiné, zejména to, které jsem měl možnost číst, vydání z roku 1990 s předmluvou Viktora Fischla. To vycházelo z knih, které vyšly ve Velké Británii. Na konci zde byly uvedeny i předmluvy k těmto vydáním v Londýně od Ernesta Bevina a od Anthonyho Edena.
Doporučuji přečíst po knize o Janu Masarykovi od autorské dvojice Kosatík, Kolář. Proslovy či promluvy, mnohé z nich vynikající, národu bezesporu pomohly v nejtěžších chvílích. Bohužel ke konci války je z nich cítit značná servilita vůči SSSR.
Jméno mladého Masaryka opět rezonuje a tak jsem se vrhl na již notně zaprášený svazek z mé knihovny - co říci ? Masaryk je řečník lidový - s podivem jsem zjistil, že jeho styl není nepodobný takovému V. Kopeckému - Masaryk kope do nácků a fašounů s urputností až bolševickou ( což do jisté míry vysvětluje jeho poválečné ministrování a věci s tím spojené ). Volá Londýn je obrazem doby, nic víc, nic míň
I díky Masarykovu lidovému způsobu mluvy žádná nuda, ale pouze pokud člověk hledá nějaké informace, nebo se přímo o onu dobu zajímá.
Autorovy další knížky
| 1990 |  Volá Londýn |
| 1947 |  Ani opona, ani most... |
| 1989 | Národní písně pro zpěv a klavír |
| 1996 | Depeše z Londýna 1938 |
| 1998 |  Projevy, články a rozhovory 1945-1948 |
Ukázková propaganda, která ale na to jde přes noblesu a duši. Myslím, že Jan Masaryk měl především životní stísněný pocit jako syn svého otce. Ono být dítětem nebo vnukem TGM je v podstatě životní výzva a prokletí zároveň. I ve svých projevech se na něj mnohokrát odvolává, ale pracuje s ním velmi chytře - někdy jako se symbolem a jeho odkazem, někdy jako syn, který na něj vzpomíná.
Druhá osa, která krásně vyvstává z tohoto souboru rozhlasových projevů, je ten komunikační tón, který může nebo má nastavit. Nebyl tehdy faktickým představitelem vlády, resp. "jen" té exilové, přesto se ale obracel skrze éter domů jako vcelku žoviální chlapík, který dokáže mluvit i myslet tak nějak "selským rozumem". Tímto tónem by ministr asi mluvit do rozhlasu neměl, na druhé straně byl stále vnímán jako dědic/pokračovatel/představitel masarykovského světa a rozverný syn, který si může takový tón "dovolit". myslím, že z této alchymistické kombinace, kterou uměl skvěle využít, pramenila i jeho všeobecná obliba.
Jinak toto je velmi cenná sbírka, dokument. Zachycuje nejen Jana Masaryka v tom, jak mluví, co zmiňuje, s čím se svěřuje, na co apeluje, ale také styl propagandy, která exilová vláda potřebovala provádět zpět do Československa. Jsou to skutečně motivační projevy, vracející se ke klasikům, chvíli Masaryk cituje Havlíčka, pak si odchází číst "po sté/ Němcové Babičku apod., takže jde o originální skloubení silné osobnosti a programového informačního tlaku směrem do vlasti.