Volám sa Ašer Lev
Chaim Potok
https://www.databazeknih.cz/img/books/96_/96393/volam-sa-aser-lev-96393.jpg
5
250
250
Kniha o neľahkej ceste maliara za svojím umeleckým snom a vyslobodení sa zo zovretia ortodoxnej židovskej komunity, ktorá z umelca prijíma len jeho časť a zvyšok nie je schopná akceptovať.
Přidat komentář
Tak jsem si listovala čtečkou a narazila jsem na jméno Potok Chaim . Nic mi to neříkalo a protože jsem se nemohla rozhodnout,co číst , tak jsem knihu otevřela a rozhodně nelituji .
Nevím jestli by se našel člověk , který nic neví o pogromech nebo konečném řešení nacistů za druhé světové války . Kdo ale zná myšlení a tradice ortodoxních
Židů . Myslím,že tak maximálně z nějakých dokumentů si vybavujeme muže v černém , s pejzy , modlící se u Zdi nářků .
Nejsem zastáncem žádné víry fanaticky vyznávané . Ani té židovské .
A tak chápu ten neustálý nejen vnitřní boj , nadaného malíře s otcem , který celý svůj život zasvětil studiu Tóry a šíření židovské víry a doma musí řešit problém se synem,který má úplně jiné zájmy .
I když ve svém konečném hodnocení , musím konstatovat, že si syn s otcem neměl co vyčítat , tak přístup Ašera mi byl bližší .
Člověk by neměl svůj talent zahodit a opravdoví umělci to nikdy neměli jednoduché .
V této knize je ale střet mezi talentem a vírou . A to je ,alespoň pro mne něco nového a neznámého .
Vyprávění o tom, jak moc těžké je vymanit se z diktátu svého okolí a jít si po své vlastní cestě... kolik jen to chce síly prosadit si své vlastní já skrz rodinnou a společenskou rozpolcenost a finální bolest všech zúčastněných...
Krom této dušervoucí linky budete mít nutkavou potřebu si během čtení alespoň jednou přičichnout k barvám a bude vám líto, že ve vašich silách je maximálně domeček jedním tahem ;) moc hezky vykreslená ta čistá láska k umění, kdy máte chuť zajít do galerie a vidět svět očima Ašera Leva...
Chaim Potok měl výjimečný um vyprávět příběhy z prostředí, které je modernímu evropskému čtenáři zcela vzdálené, které však ukazují na určitou univerzálnost lidského bytí. Jinými slovy, dospívání nadaného malíře v rodině chasidských židů nakonec může být podobně složité jako dospívání zázračného fotbalisty v rodině univerzitních profesorů. Potok velice lidsky a chápavě popisuje napjatý rodinný vztah Ašera a jeho otce, který je natolik zaslepen svým politickým posláním pro náboženské hnutí, že není ochoten si připustit, že by jeho jediný syn mohl jít zcela jinou životní cestou – sice ho má rád, ale zároveň jeho talentem hluboce opovrhuje. Přitom moudrý rebe dobře chápe, že každý člověk může mít jiný talent, ale je důležité, aby zůstal dobrým člověkem (zde ladovským chasidem). Ta rodinná linka knihy je nejsilnější, kdy je Ašer od dětství pronásledován bujnou imaginací, kterou rozvíjí politický a náboženský svět, v němž žijí jeho rodiče – v živých barvách vidí ruské židy na Sibiři, mrtvého Stalina v rakvi, stejně jako později vidí svou matku, doslova ukřižovanou v okně utrpením a zoufalstvím z napětí v rodině, smrti bratra, věčného cestování jejího manžela… Kniha v závěru mocně graduje, kdy vše vyvře na povrch: „Otočil jsem se k obrazům zády a zavřel jsem oči. Už jsem nevydržel dívat se na dílo vlastních rukou a vědět, jakou bolest zanedlouho způsobí lidem, které mám rád.“ Poselství knihy je pak jasné, ale nesmírně bolestivé: „Ašer Lev maluje dobré obrazy a ubližuje lidem, které má rád. Buď tedy velkým malířem, Ašere; to bude jediné ospravedlnění za bolest, kterou způsobíš.“ Kromě toho však i tento Potokův román nabízí až intimní vhled do fungování rodin amerických ortodoxních židů a v neposlední řadě i řadu zajímavých postřehů o výtvarném umění. Třeba tento: „Vstupuješ do náboženství zvaného malířství. Jenom ten, kdo ovládl tradici, se může pokusit něco k ní přidat nebo se proti ní vzbouřit.“ (10/10)
Z téhle knihy ve mně kus zůstal - při čtení jsem neustále musel myslet na Isaaka Singera, kterého jsem předtím hodně četl, ale zároveň jsem měl pořád pocit, jako by Singer byl jen černobíle a Potok barevně nebo Singer za zamženým sklem a Potok napřímo.
Asi nejpůsobivější věc, co se mi od tohoto autora dostala do ruky. Citlivá introspekce s hlubokou, velmi osobní znalostí prostředí. Nádherné čtivo.
Ze všech Potokových knih, co jsem četla, se mi tato líbila určitě nejvíc. Krásně napsáno, skvěle vystižena atmosféra i ideový svět specifické židovské komunity. Ačkoli to není zrovna lehká literatura, papkala jsem to jedním dechem.
Knížka, která se čte jedním dechem. A nemusí jí číst nikdo, kdo má židovské kořeny, kdo má blízko k judaismu. I když je pravdou, že znalost židovských reálií je výhodou. Je možné zvolit dvojí přístup - buď jednotlivé termíny dešifrovat, nebo se od této skutečnosti oprostit, přijmout ji jako kolorit, něco jako hudební doprovod ve filmu. Oba přístupy mají svoji přednost.
Postava hlavního hrdiny je podáne nesmírně barvitě, s vyjádřením vnitřních pocitů. Zajímavý je i pohled na jeho rodiče, na jejich boj lásky a víry, boj respektu k představenému obce a pozicí představeného ve vlastní rodině.
Tato kniha mě hluboce zasáhla - dovedu si představit, že ji autor psal se stejnou vášní, s jakou maloval Ašer Lev své obrazy. Silný příběh a skvěle napsáno...
Příběh o tom, že každé výjimečné nadání je ve skutečnosti příliš těžkým břemenem, jak pro jím obdařeného člověka, tak pro jeho okolí. Ašera Lva, narozeného do společenství zbožných židovských chasidů (jejichž život byl prostoupen pravidly, která na naši dnešní společnost mohou působit až nepředstavitelně archaicky) stál jeho talent "exkomunikaci" nejen z této komunity, ale také jeho vlastní rodiny. O to těžší, že při naplňování talentu musel svádět boj s nastavenými "tabu" sám v sobě, a současně tvořit s vědomím, jaké nepochopení a bolest tím své rodině i celé komunitě způsobí.
V další, obecné rovině je to kniha o rodinných vztazích - o zklamání otce, který reaguje zatvrzelostí na to, že syn nechce (nemůže) pokračovat v jeho práci, a o matce, proti své vůli stojící mezi těmi dvěma, vyvažující a urovnávající nesmiřitelné (a trochu sobecké) lpění otce i syna na svých postojích. Melancholická, působivě napsaná kniha, mimoto navíc plná sugestivně obrazných popisů, kdy svět najednou vidíme okem malíře ... po jejíž četbě jsem vcelku ráda, že žádné takové výjimečné nadání nemám.
Jako pohled do mentality a života ortodoxní komunity je tato kniha velmi zajímavá. Popis rozporu tradic a hodnot, konfliktu milujících se členů rodiny, kteří následují každý svou volbu je velmi živý a místy až drásající. Nicméně to, co bylo pro mne až dechberoucí, je niterné a detailní vylíčení různých podob tvůrčí touhy, spalujícího poslání, nevyhnutelnost cesty osobností "obdařených" konkrétním talentem a vůlí jej realizovat. Přes všechny překážky, přes všechny pochybnosti, přes poznání bolesti. Úžasné.
Na knihu jsem narazila v rámci Čtenářské výzvy 2018. Kniha byla vydaná v roce mého narození a já jsem ráda, že jsem se k ní dostala. Už po přečtení prvních stránek jsem se nemohla odtrhnout. A jak už tu někdo napsal, padesát stránek denně nestačí :-)
Je to už moje čtvrtá kniha od Chaima Potoka a jsem znovu nadšená. Málokdo umí popsat židovskou kulturu tak, jako Chaim Potok a věřila jsem mu i každou větu spojenou s tvůrčím procesem hlavního hrdiny. Rozhodně doporučuji.
Moc zajímavé. Nevšední čtenářský zážitek a pro mě i hlubší pohled do života v ortodoxní židovské komunitě. Nadaný Ašer Lev bojuje se svou nezvladatelnou touhou malovat a přitom neublížit těm, které miluje. Určitě zase jedna z nezapomenutelných knih, která stojí za přečtení.
Pohled do života židovské chasidské komunity. Zpověď chlapce, nadaného malíře a jeho hledání samého sebe v přísné ortodoxní rodině. Jeho snaha jít za svým snem a zároveň neublížit svým blízkým. Velmi poutavě napsané se spoustou reálií z výtvarného umění. Moje první kniha od Chaima Potoka a určitě ne poslední.
Kdo má rád výtvarné umění, toho tato kniha nadchne, zejména gradujícím závěrem, který jsem si opravdu čtenářsky vychutnal. Chaim Potok ve svém podání vytváří současný příběh v době 20 století, přesto že život ortodoxní chasidské židovské rodiny je stále veden duchem víry, tradic a svátků v době 16-17 století. Ašer Lev - chlapec s velkým darem a talentem na kreslení je ve své rodině brán rozporuplně s obavou, že se jedná o pokušení, vábení Druhé strany – zla. Dochází k odcizení otce, který jezdí po Evropě a zakládá nové židovské školy-ješivy a matky, která je připoutána mateřskou láskou k synovi a přes odpor svého muže svého syna v malování celou dobu podporuje. Příběh je vrstvený po létech dospívání chlapce a v závěru má mladý malíř Ašer Lev ruku, která v sobě skrývá sílu tvořit a ničit, sílu pobavit a poděsit. Dřímalo v ní ďábelské a božské zároveň, dvě stránky téže síly. Sílu přinést radost a způsobit bolest. Kam to celé vedlo se dozvíte v knize, kterou Vám určitě doporučuji..
Úžasná kniha, naprosto mě okouzlila. Postupně mě uchvátila celá tvorba Chaima Potoka.
Velmi zajímavě podaný proces hledání sebe sama v prostředí, kde to tak úplně nejde.
Popisuje hledání identity a smyslu člověka v prostředí, které je do nějaké míry omezené vlastními pravidly, neschopné se přes ně přenést.
Kniha je dobře a čtivě napsaná, fandil jsem hrdinovi až do poslední chvíle :-) Jen netuším, co si mám myslet o rabínovi, proč se choval tak, jak se choval?
Štítky knihy
Židé malířství americká literatura chasidismus chasidská tradice židovské tradice mezigenerační konfliktAutorovy další knížky
| 1996 |  Jmenuji se Ašer Lev |
| 1993 | Vyvolení |
| 2003 | Slib |
| 2003 | Dar Ašera Leva |
| 2004 | Davitina harfa |
Vzpoura dítěte proti představám rodičů o jeho životě vždycky zraní obě strany. Tady je to o to horší, že se Ašer rozhodnutím jít svou vlastní cestou rozchází nejen s rodiči, ale i s celou komunitou, ve které vyrostl a jejíž je součástí. Je smutné být postaven před volbu víra a rodina, nebo talent a dělání toho, co mě naplňuje. Chaim Potok dobře ví, o čem píše, zná nejen touhu mladých Židů vymanit se z ortodoxního prostředí, ale i obtíže evropských Židů v poválečných letech.