Volání divočiny a povídky z Aljašky

11.12.2021

Nechtělo se mi, po Bílém Tesáku, číst další kniha plná krutosti ke zvířatům, ale po zkouknutí stejnojmenného filmu jsem si řekla, že by to nemuselo být tak hrozné. A naštěstí opravdu nebylo. Buck si sice musí projít množstvím nepříjemných situací, ale z větší části má štěstí na dobré lidi. Nemalým pomocníkem jsou mu i jeho vlastní vrozené instinkty. Ze začátku je to zpohodlnělý pes neznající krutost světa, který ale postupem času získává zkušenosti, sebevědomí a probouzí se v něm jeho divoká stránka. Stále je ale spoutám láskou k člověku. Nakonec je ale i toto pouto rozbito a on se tak naplno připoutává ke své vlčí rodině. Za mě mnohem víc doporučuji Volání divočiny než Bílého Tesáka.
Co se týče povídek z Aljašky, bohužel si z nich nepamatuji ani prd.

IG: zrzi_cte