Volání hvězd
Emma Donoghue
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/462318/bmid_volani-hvezd-FlN-462318.png
4
264
264
Irsko bylo zpustošeno hned nadvakrát ― nejprve válkou a pak epidemií španělské chřipky. Julie Powerová pracuje jako zdravotní sestra v dublinské nemocnici na oddělení pro nemocné nastávající matky. Nemocnice se potýká s velkým nedostatkem zdravotnického personálu, a do tohoto uzavřeného světa vstoupí dvě ženy: doktorka Kathleen Lynnová, která je na útěku před policií, a mladá dobrovolnice Bridie Sweeneyová. Během tří dnů, kdy se neúnavně starají o své pacientky a přivádějí na svět nový život, se jim všem obrátí život vzhůru nohama...... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno:
2020
,
Cosmopolis
Originální název:
The Pull of the Stars, 2020
více info...
Přidat komentář
Když jsem sahal po této knížce, tak jsem si říkal, že zkusím zabrousit mimo mé obvykle oblíbené žánry. No knížka Volání hvězd toto splnila, avšak o to víc mne překvapilo jak moc mě pohltila.
Knížka vypráví příběh zdravotní sestry v Irské nemocnici v době první světové války, během epidemie Španělské chřipky. Celý děj knížky se odehrává jen v několika dnech, během kterých zdravotní sestra Julie Powerová pracující na oddělení po nemocné nastávající matky, zažívá narození a smrt, lásku, naději i zmar. Příběh také poukazuje na tehdejší rozdíly společenských vrstev, hlavně s dopadem na nastávající maminky a jejich děti. A jen dodám, že jak název knížky, tak i hodinky na obálce mají v příběhu svoji roli....
Knížku jsem si vybral jako oddechové čtení, avšak při čtení tohoto příběhu jsem se radoval a nadával, ale i oči se zaleskly. A s jistotou vím, že si ji budu velmi dlouho pamatovat.
Jedná si o fiktivní příběh, který je založený na skutečných událostí během pandemie španělské chřipky v Irsku. V knize se setkáváme s vymyšlenými postavami teda až na jednu, a to doktorku Kathleen Lynnovou. Kniha jako celek byl velmi čtivý a děj rychle postupoval dál.
Tato smutná kniha , dějem zasazená do Irska, je napsaná na podkladě faktů ke stému výročí pandemické chřipky r. 1918 a vzpomínku na ženu - lékařku, v této době nedoceněnou a neuznávanou, protože byla žena, doktorku Kathleen Lynnovou.
Děj je vyprávěn s pozice porodní sestry Julie Poverové, která pečuje o nastávající maminky v malinkém pokoji nemocnice. Při popisu různých úkonů a možností zdravotníků v této době, je jen těžko si vybavit. Jejich náročná práce, otřesná pandemie, chudoba, mnohačetné porody žen, umírající, jak ženy, tak děti. A pořád neustálý vliv církve. Nastoupila zde i mladá pomocnice Bridie, která se trochu rozpovídá o svém dětství a životě.
Četla jsem už více knížek na téma "Magdalénky". Tak krásné jméno a v Irsku , skoro až do konce minulého století, vyvolává hrůzu.
Magdaleniny prádelny, zvláštní školy, sirotčince, vězení, stoupy. Využívání dětí a mladých "poskvrněných" žen ve jménu církve ke zlepšení, ale hlavně zneužívání, jejich situace.
Pro sestru J. Powerovou, ale i pro ostatní zdravotníky i pomocný personál je naučit se žít s krutou realitou a tou je "smrt".
A " Hodinky", na které si sestra Powerová vyrývá znaky , jsou pro ni mapou - nebe pro ty, které doprovodila.
Mé hodnocení je čistě subjektivní, ale nechtěl jsem to nechat bez něj, i když zřejmě nejsem cílovka. Tato kniha, ač má velmi zajímavou dobu děje (proto se mi dostala do ruky), je bohužel pro mne uchopena zcela jako ubíjející, plná beznaděje a bezděje. Tedy, něco se tam děje, ale to stále dokola z čeho mi nebylo dobře. Kniha se odehrává v jednom pokoji přeplněné nemocnice na konci první světové války, kdy řádí Španělská chřipka v Irsku. Nemocné jsou těhotné ženy a my sledujeme útrapy jak je popisuje sestřička, jenž po odpadnutí ostatních je na toto "oddělení" sama. Čteme o měření teplot, převlékání pomočených postelí a další chuťovky spojené se starostí o tyto pacientky. Většinou zasloužilé matky, které žijí v době, kdy se razí heslo "Dokud mu nedáš dvanáct dětí, dostatečně ho nemiluješ" a věřící v další nesmysly, se kterými musí vzdělaná sestřička bojovat.
Já se chci četbou nejen pobavit, ale i něco dovědět o době. Jenže kdybych chtěl vědět to, co je popisováno v této knize, stačila by mi příručka pro sesterskou péči. Takže kandidátky na zdrávku, co chtějí poznat minulost svého povolání "od podlahy" (nočníku), tak s chutí(?) do toho. Koho opravdu zajímá nějaký příběh s dějem v této době použije štítek španělská chřipka, kde najde opravdu kvalitní knihy.
Pokud se na tuto knihu teprve chystáte, počítejte s tím, že tohle je mimořádně smutné počtení, je tu mnohem více smrti a smutku než života a radosti.
Příběh z knihy Volání hvězd se odehrává v Irsku roku 1918 a pokud jde o námět, má široký záběr. Končí první světová válka, Evropa je zmítaná epidemií španělské chřipky, v příběhu jsou i další závažná témata jako jsou boj o nezávislost Irska, poválečné trauma, neskutečná chudoba, náboženský fanatismus a v neposlední řádě odporné zneužívání sirotků církví. Většiny námětů se však děj jen lehce dotkne, nejsou rozebrány hlouběji.
Jediné čeho je v knize až dost, jsou popisy zdravotních zákroků a velmi podrobné líčení porodů. Většina děje se totiž odehrává v jednom malém nemocničním pokoji, kde jsou hospitalizovány nastávající maminky, které zasáhl vir chřipky.
Děj se odehrává v období pouhých tří dnů, styl autorky je ale poutavý, takže si čtenář dokáže představit atmosféru té doby. Právě tu čtivost oceňuji 3*. Celkově jsem však od knihy očekávala něco jiného. Místo podrobného popisování všech možných porodních komplikací, jsem čekala spíše větší ponor do námětů, kterých se autorka bohužel jen dotkla.
Knihu jsem četla v rámci čtenářské výzvy a nelituji. Na plný počet hvězdiček mi tam něco chybělo, ale příběh je moc hezký a čtivý.
Čte se lehce a rychle. Na jednom malinkém nemocničním oddělení v irském Dublinu sledujeme boj o záchranu životů matek i novorozeňat při pandemii španělské chřipky. Podobnost s nedávnou pandemií covidu 19 mrazí. Svědectví o životních podmínkách chudiny v Irsku na sklonku první světové války je depresivní a místy těžké skousnout.
Trošku mi vadilo, že po většinu knihy absentuje nějaký příběh. Ten se odehrál vlastně až na posledních 50 stránkách. Přesto podle mého názoru slušných 80 %.
Kniha mě moc neoslovila a ze začátku se mi nečetla moc dobře, přestože se jevila jako velmi zajímavá. Až za půlkou knihy se mi začala tak nějak "líbit" a čtení mi přišlo daleko poutavější. Ale i tak, to nebylo úplně čtení pro mě. Možná to mohlo být i tím, že tam bylo na můj vkus až příliš mnoho porodnických a zdravotnických termínů.
(SPOILER)
Tuto knihu jsem začal číst v Chorvatsku tudíž 5.9 čas 13:10 a končil jsem 22.9 čas 21:22
Tato kniha je určena převážně ženám
Děj se vesměs odehrává na porodní oddělení, kde rodí a umírají ženy, který mají chřipku. Sestra Powerová je jediná na porodním oddělení a stará se o ženy jedno dne vrchní sestra sehnala mladou pomocnici, která byla kost a kůže. Ale lhala sestře Powerové řekla ji že už chřipku měla jenomže to nebyla pravda.
(SPOILER)
Emma Donoghue je moje oblíbená autorka. V minulosti mě od ní oslnily Pokoj a Zázrak. Volání hvězd je též excelentně napsané, avšak vzhledem k mému naprostému vyčerpání z reálně prožité pandemie Covid-19 mi tato knížka nebyla tak po chuti. Nošení sov do Athén atd.
Autorka popisuje denní chléb dublinské zdravotní sestry na porodním oddělení pro pacientky nakažené španělskou chřipkou. Naskýtá se nám tu nemilý pohled. Mizerné počasí, dopady stále probíhající 1. světové války, nebezpečná infekční choroba, otřesné životní podmínky chudších vrstev společnosti (především žen), krvavé následky porodních komplikací a bigotní katolictví a s ním spojená povýšenost, krutost a bezohlednost vůči těm, jež se v očích jeho představitelů "provinili" proti předepsanému pořádku. Je to prostě příliš mnoho mizérie na jeden ne příliš dlouhý román. Musím však autorce nechat, že to všechno vylíčila velmi živě a poutavě. Odpočinková knížka to ale opravdu není.
Rozuzlení příběhu pro mě bylo překvapením hned nadvakrát; napoprvé co do povahy vztahu mezi Julií a Bridie, napodruhé, co se Bridie přihodilo. LGBT tematika mi nevadí, přesto zde to přišlo moc rychle najednou a tak jakoby navíc. Julie mi připadala spíše jako starší osoba, která si vzala Bridie tzv. "pod křídlo" (už jen ten věkový rozdíl mezi nimi a rozdíl v životních zkušenostech), takže mi to náhlé vyklíčení romantických citů mezi nimi připadalo tak trochu na pozdvihnutí obočí. Co se týče té druhé části konce, tak to se mnou dost otřáslo, i když to byla jen fikce. Nedokážu si představit, že bych takhle náhle a tímto způsobem o někoho přišla. Fuj.
Knížka mi přišla zajímavá. I když určitě je to kniha pro ženy, nejlépe matky nebo lidé ze zdravotnictví. Jak jsem byla zoufalá z odborného popisování u Marťana tady mi podrobné pasáže z porodů a ošetřování vůbec nevadily. Jasně jsem žena a ne astronaut :-).
Silný příběh, zajímavé období. Stojí za přečtení. Jen mi nepřijde to srovnávání s covidem.
Kniha se mi moc líbila. Zhltla jsem ji za jeden den. Na malém prostoru tří dnů se odehrálo tolik děje. Popisy z porodnictví mě hodně bavily, ale jsem dítě porodní báby, takže jsem tyhle příběhy poslouchala celé dětství. A právě proto mě bavilo a udivovalo, v jak primitivních podmínkách dřív praktikovali.
Knížka mě zaujala kombinací tématu španělské chřipky a porodnického oddělení.
Co se týče období španělské chřipky, nedávno jsem četla knížku Sběratelka sirotků, která se také odehrává v té době, a už tam jsem zjistila, jak to v té době chodilo. Španělská chřipka a vlastně celá ta doba byla velice podobná pandemii COVID-19, což mě chvílemi až děsilo. Roušky, karanténa, zákazy veřejných akcí, umírání lidí. Hrůza. V knize Volání hvězd ale navíc sledujeme tuto chřipku u těhotných žen. Kniha je ale věnována zejména porodům a osudům matek a jejich dětí. To jsem možná nečekala a některé detaily na mně byly možná až moc podrobné a taky dost drsné. Celkově byla knížka velmi náročná, drsná, smutná.
Knížka je rozdělena do čtyř částí, jinak nemá vůbec kapitoly. I přesto se mi ale četla docela dobře. Je poměrně krátká, takže čtení bylo i celkem rychlé.
Nejvíc jsem si oblíbila Bridie, která mi byla opravdu moc sympatická a líbilo se mi sledovat její životní příběh. Sestřička Julie mi taky byla sympatická, zejména její přístup k práci a pacientům. Co mi ale vadilo, byla romantická linka, nebo jak jinak to označit, aniž bych napsala spoiler. To tam bylo opravdu navíc a přitažené za vlasy.
Konec byl dobrý ale celkově mě knížka nijak zvlášť nenadchla. Pokud někoho zaujme anotace, zkuste, špatné to není.
Chápu, že se to někomu špatně četla, příliš mnoho detailů z porodnice a to každý nedá. Ale mě se to četlo dobře, chvílemi jsem si říkala ,to snad píše o nedávné době covidové? A díky za dnešní stav zdravotnictví a porodnictví.
Neobvyklé téma, neobvyklé zpracování, až moc detailů z porodnického oddělení a příliš umírání. Rozhodně ne kniha na dovolenou. V kontextu s dnešní dobou opravdu náročné čtení.
Né to se mi nelíbilo, samá bolest, smutek, nemocnice. Přečteno s velkými obtížemi. V této době je lepší číst veselejší knihy. Ke knize už se nikdy nevrátím.70%.
Nevím, jsem z té knihy rozpačitá, asi jsem čekala lépe propracovaný příběh, který mě rozcupuje na kousky, nestalo se a jediné co se mi vážně líbilo, byl popis medicínských postupů.
Volání hvězd - kniha o velké bolesti, smutku, smrti, ale i radosti z nového života, ale to musíte mít štěstí, aby vás nesemlel počátek dvacátého století se španělskou chřipkou a světovou válkou. Kniha vypráví o třech dnech na porodnickém oddělení irské nemocnice, o nedostatku zdravotního personálu, otřesných podmínkách, o životě visícím nad tak tenoučkém provázku, že žasnete nad snahou porodní sestry zvrátit nepříznivý osud rodiček i děťátek.
Kniha, která mi z paměti nezmizí.