Volání hvězd
Emma Donoghue
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/462318/bmid_volani-hvezd-FlN-462318.png
4
264
264
Irsko bylo zpustošeno hned nadvakrát ― nejprve válkou a pak epidemií španělské chřipky. Julie Powerová pracuje jako zdravotní sestra v dublinské nemocnici na oddělení pro nemocné nastávající matky. Nemocnice se potýká s velkým nedostatkem zdravotnického personálu, a do tohoto uzavřeného světa vstoupí dvě ženy: doktorka Kathleen Lynnová, která je na útěku před policií, a mladá dobrovolnice Bridie Sweeneyová. Během tří dnů, kdy se neúnavně starají o své pacientky a přivádějí na svět nový život, se jim všem obrátí život vzhůru nohama...... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno:
2020
,
Cosmopolis
Originální název:
The Pull of the Stars, 2020
více info...
Přidat komentář
Na rozdíl od Pokoje, který mě nezaujal a nebavil, tahle kniha byla naprosto skvělá.
Vzala jsem ji do ruky večer a po půlnoci dočetla. Nešlo přestat.
Doporučuji!
Kniha se odehrává na konci první světové války, kdy strávíme tři dny v nemocnici v Dublinu během epidemie španělské chřipky. Někomu detailní popisy z nemocničního prostředí můžou vadit, já byla kromě překotného konce s příběhem spokojená.
Když si spojíte dohromady porodnické oddělení, první světovou válku a epidemii španělské chřipky, už dopředu víte, že to nebude radostné, ale i přesto je to velmi čtivé. Autorka se nebojí surově popsat všechny nástrahy a nedostatky dané doby. Scéna na střeše mi přišla jako poměrně zbytečný pokus o zvrat, když nás jeden ještě větší čekal na úplném konci.
Knihu jsem četla díky čtenářské výzvě, normálně bych po ní nesáhla a jsem ráda, že mě k ní výzva přivedla, protože opravdu stála za to.
Autorku mám ráda kvůli tématům, která volí. Její silnou stránkou je zachycení doby a prostředí, kdy se autorka nebojí kritického tónu. Především vedlejší postavy bývají dost barvité. Naopak hlavní dějová linka bývá trochu slabší. Obvykle se postavy zásadním způsobem promění v rámci několika hodin, kdy impulzy nejsou úplně zřejmé a takový překotný vývoj nebývá uvěřitelný. Navíc se obvykle dlouho nic moc neděje a na posledních padesáti stránkách přichází v životě hlavní postavy k jednomu zlomu za druhým - což je i případ této knihy.
„Vím toho už tolik, že vím, že nic nevím.“
Knížka se nečte vůbec lehce, i když je napsaná velmi čtivě. Vypráví totiž o velice nelehké době, ale člověk se aspoň během četby dozví spoustu informací o španělské chřipce a porodech a udělá si obrázek, jak to vypadalo v Irsku na konci války. Některé scény popsané v knize mě opravdu dojaly, jiné mi připadaly příliš drsné. Líbilo se mi, jak se zdravotní sestřička Julie obětavě starala o ty nejchudší pacientky, a získala si mě i mladinká pomocnice Bridie. Moc jsem jí fandila. Je dobře, že vznikají takové knihy, jako je tato. Člověk by myslím neměl před minulostí zavírat oči, ale poučit se z ní.
Neradostné čtení, ale naprosto skvěle napsáno. Kdo se chce dozvědět něco o španělské chřipce a porodech v té době, tak doporučuji.
Mám ráda příběhy z lékařského prostředí a tuto knihu mám vybranou hlavně kvůli čtenářské výzvě. Ale čeho je moc, toho je moc. Smutné neradostné čtení.
Kniha, která přináší víc smutku, jak radosti. I když naše doba není jednoduchá, tak bych v žádném případě nechtěla žít v době 1. světové války, pandemie a ještě do toho všeho rodit. A tak jsem si vzpomněla na svou babičku, která v té době žila, ale nijak se nevracela do minulosti, asi toho měla také plné zuby. Doufám, že nás ani naše potomky nějaké větší hrůzy už nepotkají.
Přečteno v rámci čtenářské výzvy.
Knihy od tejto autorky mám celkom rada, tak som sa tešila aj na túto. Téma mi prišla veľmi zaujímavá - lekárske prostredie, prvá svetová vojna, španielska chrípka... Čakala som, že sa aj dozviem niečo nové. A síce som sa dozvedela, ale nie tak, ako som si predstavovala. Príbeh sa totiž odohráva iba v priebehu troch dní a v podstate len na tom oddelení, takže o pôrodoch sa človek dozvie aj to, čo nechce. Ako bavilo ma to, to zas nie že nie, ale predsa len, očakávania som mala trochu iné, čakala som nejaký širší záber na to, ako Írsko zvládalo tieto udalosti. A miesto toho som dostala taký komorný príbeh, aj keď príjemný. Postavy boli zaujímavé, aj keď ich tam nebolo veľa. Fungovanie takého oddelenia si dnes ani neviem predstaviť, Julie síce mala na starosť naraz iba tri pacientky, ale zas, dosť náročné. Taktiež na pozadí sú aj iné silné témy, napríklad výchova vo vtedajších katolíckych domovoch. Koniec mi prišiel neuzavretý, určite by som ocenila ešte pár kapitol alebo nejaké pokračovanie. Ak sa dočkáme ešte prekladu ďalších autorkiných kníh, tak si ich určite rada prečítam.
Při čtení této knihy jsem si říkala, jaké já mám štěstí, že jsem rodila pár let zpátky a ne několik století zpět. Vůbec si nejsem jistá, zda bych to dala, resp. zda bych po prvním porodu, pokud bych ho přežila, chtěla rodit znovu. Já vím, že to tenkrát bylo jiné, ale běhal mi z toho mráz po zádech. Knihu bych rozhodně nedoporučovala číst ženě, která chce založit rodinu nebo je těhotná a porod ji teprve čeká. Každopádně se mi kniha četla moc dobře a podobnost s Covidem mi přišla relativně "v pořádku", protože infekční epidemie se po určité době v Evropě opakují s tím, že se mění typ viru.
Připadalo mi, že jde v podstatě spíše o nějakou beletrizovanou příručku poválečného porodnictví v Irsku... jsou zde příběhy nebo spíše typy porodů několika pacientek, některé skončí dobře, některé špatně, vše je zkomplikováno celosvětovou epidemií španělské chřipky po první světové válce... kniha je jinak dosti ubíjející svou beznadějností a jednostranným zaměřením (průběhy porodů a porodními komplikacemi) , sice se dotkne i jiných témat ale jen velmi povrchně......v ostatním se naprosto ztotožňuji s komentářem uživatelky Han-nah .
Jsem cynik, a proto úplně nevěřím tomu, že autorka napsala knihu před covidem a panebože, dívejte se, ono to sedí!!! Ech, to mě dost odrazovalo. Ale jinak jsem se bavil královsky. Prostředí nemocnice, porodní oddělení i drastické metody, to všechno mi sedlo. Hlavní představitelka byla schopná a silná, takže tady taky všechno v pořádku. K tomu rebelantské období Irska? Ano, prosím. Tak proč tak nízké hodnocení? Ona je to totiž dost prázdná kniha. Vše se vlastně stane za tři dny, závěr je brutálně uspěchaný a těch neuzavřených konců... Nevím, jestli se autorka chystá na pokračování, ale jako samostatný román funguje Volání hvězd jen ztěžka.
Krásná, nádherná, smutná... Tři dny plné radosti z nových životů, smutku za ty kteří odešli. Julie, doktorka Lynnová, Bridie...,ale i Ita, Marry, Delia, Eileen, Honor...válka a španělská chřipka...
Nikde to není větší masakr než na dočasném porodním oddělení nemocnice v době první světové a pandemie španělské chřipky.
Mně se kniha líbila. Na 5* mi sice něco chybělo, ale i tak dobré čtení. Co se týče fyziologických procesů, jsem sestra, takže mi to nevadilo. A myslím, že každý si alespoň může říct - díky za moderní medicínu.
Neeee, proboha po 80 stranách odkládám. Detailní popis porodu a mě se navalilo tak, že jsem myslela, že budu muset na záchod. Jestli je v tomhle duchu celá knížka, tak děkuji, nechci.
A pokud mě to v něčem ještě více utvrdilo (pokud to ještě jde) tak v tom, že děti nechci!
Knihu jsem si vybrala díky výzvě a mé pocity jsou jaksi rozporuplné, dočetla jsem až do konce, protože jsem byla zvědavá, jak to všechno skončí, na druhou stranu jsem knihu musela odkládat kvůli detailnímu popisu operací, a tak nějak jsem se nevcítila do hlavních hrdinek. Je to však příběh, který by neměl být zapomenut, ale mě pro jednou stačilo.
Úžasná kniha. Přerušila mi dlouhé období "čtecí krize" :-) a bylo mi velmi líto, když jsem ji za dva dny dočetla. Příběh mě zcela fyzicky přenesl na to mrňavé oddělení, kde se naděje nastávajících maminek mísila s beznadějí z nevyzpytatelného onemocnění. Celý ten kontext skutečné historické události uvnitř nemocnice i za jejími zdmi byl mrazivý. Prožívala jsem každý boj o život nového miminka i jeho mámy. Porodnictví je i za běžných okolností pro mě milé téma v knihách i filmech, seriálech (Zavolejte porodní sestřičky) i v životě. Postaveno do světla celosvětové epidemie získalo ještě více na obdivuhodnosti. Historické reálie (jedna z postav je podle skutečné osobnosti irských dějin), poměry v irských klášterech a sirotčincích atp. jen dokreslují ponurou atmosféru, která s sebou ale zároveň nese osobní statečnost mnoha lidí a jejich touhu žít, přežít, pomoct. Určitě si přečtěte! P.S: V doslovu neopomeňte odstavec, v němž autorka uvádí, kdy knihu psala, kdy dopsala a kdy vydávala. Asi se nic neděje náhodou.
Poutavý příběh z lékařského prostředí. Kniha pojednává o třech dnech na provizorním oddělení pro těhotné ženy s horečkou v období španělské chřipky. Kašel, delirium, předčasné porody a malá šance na přežití. Nedostatek vybavení i personálu.
Dva dny jsou rozepsány opravdu hodně a detailně, třetí den už proběhl rychle. Asi bych knihu nedoporučila ženám, co plánují těhotenství nebo je čeká porod. Já bych z toho po přečtení měla hrůzu.
Kniha se četla velice dobře.
"Lidská rasa se nakonec vždycky s každou nákazou vypořádá"